Pokládejte zkoušky za velikou radost

Chci žít podle Božího slova, protože miluji Krista. On dal za mne svůj život, abych mohl být zachráněn a abych žil pro něho. Některé z výzev, jež nacházíme v Písmu, jsou ale velmi odlišné od našich přirozených reakcí. Bůh nám však nabízí svoji milost, která nás uschopňuje jeho požadavky naplnit. Jedna z těchto výzev je následující: Pokládejte za velikou (doslova: veškerou) radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení (nebo: zkoušek). (Jk 1,2) Mojí modlitbou je: „Pane, nauč mne tomu!“

 

Máme se radovat ve zkouškách a pokušeních. Máme pokládat zkoušky v našem životě za čirou radost. „To přece není možné! To není normální! To je nadsázka! Vždyť všechny zkoušky nám jsou tak nepříjemné!“ Ano, pro člověka, který žije ze svých přirozených sil, je to nemožné. Bůh však pokorným – tedy těm, kteří ho chtějí celým srdcem následovat – dává milost. A milost zmocňuje a uschopňuje.

 

Snad nejčastější přirozenou reakcí na zkoušky v našich životech je sebelítost. „Mám to tak těžké! Zase těžkosti, nikdy z toho nevyjdu. Jak se druhým daří a já se stále trápím. Mám já to zapotřebí? Jsem chudák!“ Sebelítost nám brání, abychom mohli správně reagovat na zkoušky v našem životě. Je to droga, která nás uzavírá do sebe samých a odvádí nás od Boží pomoci. My se rozhodujeme, jestli se budeme litovat, nebo budeme jednat podle Písma a hledat ve zkouškách Boha. Ze sebelítosti potřebujeme činit pokání. Sebelítost se nám musí stát úhlavním nepřítelem, proti kterému budeme vytrvale bojovat a kterého budeme vždy přemáhat.

 

Radost ve zkouškách můžeme mít, když vidíme, co zkoušky v našem životě mají vypůsobit, když se k nim správně postavíme. Proto Jakub ve svém dopisu dále pokračuje: Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí (nebo: zralí) a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo. (Jk 1,3-4) O ovoci zkoušek máme vědět a očekávat ho. Je to něco, co nás motivuje vytrvat a unést zkoušky, do kterých se dostáváme.

 

Jakub dále píše: Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. (Jk 1,12) Jistěže toto slovo platí stejně i pro ženy. Ve svém životě máme určité věci snášet. Zkoušky jsou nepříjemné, ale přinesou svoje ovoce. Máme se tedy všemu pasivně poddávat? To zde není napsáno. Ve své knížce Uzdravující vděčnost to vykládám takto:

 

V našem životě je klíčová otázka: Proti čemu máme bojovat a co přijímat? Na jedné straně můžeme vše osudově přijímat a být pasivními lidmi, kteří nic nezmění a nic neprosadí. Bible nám však dává za příklad život a myšlení Jozua. Myslím, že bychom mohli jeho knihu shrnout do věty: Vše získali bojem. (Joz 11,19 B21) Pavlovy rady Timoteovi bychom zase mohli shrnout slovy: Bojuj dobrý boj víry. (1Tm 6,12) A Jan popisuje duchovní růst křesťana a duchovního mládence označuje jako bojovníka: Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a přemohli jste toho Zlého. (1J 2,14)

 

Na druhé straně můžeme proti všemu bojovat a to i proti tomu, co nikdy změnit nemůžeme. Kdysi mne proměnilo slovo jednoho filozofa, že překážky na cestě jsou součástí naší cesty. Zkoušky, kterými procházíme, jsou v Boží režii. Bůh chce všechno, čím v životě procházíme, použít k našemu dobru a prospěchu. Tedy bojujeme ve zkouškách proti zlému, ale přijímáme zkoušky jako součást naší cesty. Dokonce můžeme a máme za zkoušky děkovat. Tímto způsobem přichází do našich životů veliké uvolnění. Tím však vůbec nemyslím, že bychom měli děkovat za nemoc, hřích, smrt nebo démony.

 

Duch svatý vyvedl Ježíše na poušť, aby byl pokoušen od ďábla, a on se tomuto vedení poddal (viz Mt 4,1). Tam s ďábelským pokušením bojoval mečem Božího slova. Jsou věci, kterým se máme poddat, a jsou věci, kterým se máme vzepřít. Potřebujeme Boží moudrost, abychom je rozeznali. K tomu nás vybízí Jakub: Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás. (Jk 4,7 B21)

 

Poddáváme se Božímu vedení a bojujeme proti ďáblovým pokušením. Přijímáme zkoušky, avšak bojujeme ve zkouškách. Lidé, kteří bojují se samotnými zkouškami, jsou neustále nespokojení, sebelítostiví, hořcí a ukřivdění. Neustále se jim děje něco nepatřičného. Nevidí svoji cestu z perspektivy věčnosti. Nehledají a nepoznávají Boha na všech svých cestách (viz Př 3,5-8). [Tomáš Korčák: Uzdravující vděčnost – Jak nás děkování, chvála a uctívání otevírá pro Boží jednání, Juda 2018, s. 67-68.]

 

Když se naučíme snášet zkoušky jako něco, co Bůh používá k našemu dobru, stáváme se blahoslavenými. V našem duchu je nám blaze – vnímáme Boží povzbuzování a důvěřujeme Bohu, že vše má smysl i uprostřed nesmyslných okolností. Naše víra je pak osvědčena a čeká nás vítězný věnec života. Pán zaslibuje odměnu těm, kteří snesou zkoušky a osvědčí se ve zkouškách – to jsou ti, kdo ho milují.

 

Zde je něco klíčového pro porozumění zkouškám. Zde je tajemství, které nám odpovídá na to, jak můžeme snést jakoukoli zkoušku, do které se dostaneme a jak ji můžeme dokonce považovat za radost. Milujeme Boha! Protože milujeme Boha, projdeme vítězně vším! A nadto ještě naše láska k Bohu ve zkouškách poroste!

 

Apoštol Pavel to popsal následovně: Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému … aby byli připodobněni obrazu jeho Syna… (Ř 8,28-29) Lidé, kteří milují Boha, snášejí zkoušky, do kterých se dostávají, a tím ještě více roste jejich láska k Bohu a jsou stále více proměňováni do charakteru Krista.

 

Jako učedníci Ježíše Krista následujeme svého Mistra, který řekl: Svět má poznat, že miluji Otce a jednám tak, jak mi Otec přikázal. (J 14,31) Jednat podle Boží vůle znamená činit jeho skutky a snášet zkoušky, kterými procházíme. To je projev naší lásky k Otci a tím také roste naše láska k němu.

 

Také apoštol Petr s velkým důrazem popisuje význam zkoušek v našem životě. Popisuje naši záchranu a dědictví, které máme v Kristu, a dále pokračuje: Proto jásáte, i když jste nyní nakrátko, je-li to nutné, zarmouceni rozličnými zkouškami, aby osvědčenost vaší víry, vzácnější než pomíjející zlato, jež je zkoušeno ohněm, byla nalezena k chvále, slávě a cti při zjevení Ježíše Krista. Ač jste ho neviděli, milujete ho; ačkoli ho ani nyní nevidíte, věříte v něho a jásáte nevýslovnou radostí, plnou slávy, docházejíce cíle své víry, záchrany duší. (1Pt 1,6-9)

 

Naše osvědčenost ve zkouškách je mnohem vzácnější a dražší než všechno zlato a bohatství tohoto světa. Osvědčená a prozkoušená víra je naším skutečným bohatstvím, které má věčnou hodnotu a která bude Kristem při jeho druhém příchodu odměněna. Tato osvědčenost víry v nás probouzí lásku a důvěru k našemu Pánu a uvolňuje Pánovu radost v nás. I když ho nevidíme přirozeným zrakem, milujeme ho a důvěřujeme mu. To jsou postoje, které nás uschopňují snést jakoukoli zkoušku a které rostou zkouškami, kterými vítězně projdeme. Stále rostoucí láska k Bohu je tím největším smyslem a cílem našich zkoušek.

 

Tomáš Korčák, 2025