Hledej moji tvář

Mít důvěrný vztah s Bohem je lehčí, než si myslíme, když si uvědomíme, že odpovídáme na Boží iniciativu. Nemusíme Boha přemlouvat, abychom mohli být v jeho blízkosti. Není to Bůh, ale my, kdo máme otevřít dveře, aby mohl vstoupit (viz Zj 3,20). Zavřené dveře nejsou u Boha, ale často u nás. Boží náruč je pro nás otevřená a opona před trůnem milosti roztržená díky Ježíšově oběti na kříži za naše hříchy. Máme volný a otevřený přístup k Bohu (viz He 4,16; 10,19-22).

 

V hebrejštině je slovo, které vynikajícím způsobem popisuje to, co Bůh s námi touží mít. Je to výraz sód a znamená důvěrné společenství, při kterém ve vzájemné komunikaci sdílíme svá tajemství. Podívejme se na různé překlady verše Přísloví 3,32, které nám tento výraz velmi pěkně ukazují: Hospodin … s přímými důvěrně hovoří (ČSP), s přímými však je v důvěrném obecenství (ČEP), z přímých lidí si dělá důvěrné přátele (JB), s upřímnými však sdílí svá tajemství (B21).

 

Bůh chce sdílet hluboká tajemství svého srdce v důvěrném a přátelském vztahu s lidmi, kteří s ním také upřímně sdílí své životy. Kristus touží po tvé přítomnosti, po důvěrném vztahu s tebou, po tvém hlasu, kdy mu upřímně vyléváš a zjevuješ svoje nitro. Na Pánovo klepání otevíráme dveře a hledáme jeho tvář – jeho přítomnost.

 

David byl mužem Boží přítomnosti. Řekl: Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám. (Ž 27,8 ČEP) A jinde: Hledejte Hospodina a jeho sílu, ustavičně vyhledávejte jeho tvář. (1Pa 16,11) Hebrejština je velice obrazný a praktický jazyk. Slovo tvář či obličej vyjadřuje přítomnost. Být v Boží přítomnosti znamená být před Boží tváří či obličejem. Být přítelem Božím a mít s ním důvěrný vztah, znamená vyhledávat jeho přítomnost a chodit v ní. Pán nás zve a vyzývá: „Hledejte mou tvář.“ David si tuto klíčovou výzvu ve svém srdci neustále opakoval, a především podle ní jednal. Bez Boží přítomnosti je to jako kdybychom chtěli jezdit autem bez benzínu.

 

Boží přítomnost není pocit, ale vědomí přítomnosti živého Boha, na kterou nějakým způsobem reagujeme, ať již je to uctívání, naslouchání, modlitba, vyznávání lásky, pokání atd. Někteří lidé se honí za pocitem Boží přítomnosti, což je však odvádí od skutečného či trvalého prožívání Boží přítomnosti. Míjejí podstatu, kterou je společenství s úžasnou osobou.

 

Boží přítomnost je přítomnost Boha, který nám v duchu zjevuje svoji tvář při naší komunikaci s ním. Není to v oblasti duše (pocitů, rozumu), ale v oblasti ducha. Je to důvěrné společenství s milujícím Pánem. To pak může (ale nemusí) mít vliv i na naši duši. Rozlišujme mezi duchem a duší. I nevěřící lidé mají často roznícené emoce a nenazývají to Duchem svatým. Někteří křesťané však duševní často považují za duchovní. Boží přítomnost je přítomnost osoby. Je to proměňující vztah.

 

Někdy zakoušíme různé projevy Boží přítomnosti. Rozličné projevy však ještě nejsou vztah. Nehledáme projevy, ale důvěrné společenství. Nehledáme jen dary, ale především dárce. Naše představy a zkušenosti někdy Bohu brání v jeho vlastním způsobu jednání a jsou naší pyšnou snahou mu určovat, jak by měl jednat. My se mu však můžeme jen v lásce a pokoře podřídit. Boží přítomnost si můžeme uvědomovat, pokud jsme si vědomi, že jsme Božím vlastnictvím.

 

Pro hledání Boží tváře neexistuje nějaká metoda či mechanismus, ale je to přirozené rozvíjení vztahu s milujícím Pánem. Nejde také o to jen něco jednorázově zakusit, ale zůstávat v tom. Máme chodit před Boží tváří. Je to něco, co nemáme ve své moci, proto to můžeme pouze v pokoře hledat. A Pán se nám chce dát nalézt! Zaslibuje: Dám se vám nalézt, je Hospodinův výrok. (Jr 29,14)

 

Boží přítomnost můžeme prožívat pouze v přítomnosti. Nemůžeme žít z minulosti ani z budoucnosti. Nestačí, že jsme někdy zažili Boží přítomnost. Potřebujeme se naučit neustále chodit s Bohem v přítomnosti. Je to tak jednoduché, tak prosté! Vírou si na základě Božího slova uvědomuji neviditelné skutečnosti, že Bůh je se mnou, že jsem v Kristu, že jsem zemřel hříchu a nyní ve mně žije Kristus, že jsem milovaný Boží syn a líbím se Bohu… Je nám to všechno dáno jako dar milosti a lásky od Boha díky Ježíšově oběti na kříži.

 

Mojžíš byl mužem Boží přítomnosti. Je o něm řečeno: Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, tak jako mluví člověk se svým přítelem. (Ex 33,11) Hospodin vyvedl Izraelce z Egypta, aby přebýval uprostřed nich (viz Ex 29,45-46). Dokonce to, co má odlišovat Boží lid od světa, je Boží přítomnost (viz Ex 33,16). Není nic důležitějšího! Proto Mojžíš na poušti prosí za odpuštění vzpoury a modlářství Božího lidu a modlí se: Jestliže tvá přítomnost nepůjde s námi, nevyváděj nás odsud. (Ex 33,15) Jinými slovy: Nechci zaslíbenou zemi bez tvé přítomnosti! Bůh mu odpovídá: Moje přítomnost (doslova tvář) půjde s tebou a dám ti odpočinek. (Ex 33,14)

 

Můj drahý Pane, moje srdce si opakuje Tvoji výzvu: „Hledej moji tvář!“ Chci neustále chodit ve Tvé přítomnosti a žít před Tvojí tváří. Chci mít vztah s Tebou tváří v tvář. Pomoz mi vstoupit do této milosti.

 

Kapitola z knihy SJEDNOCEN S BOHEM – Čtyřicet dní budování důvěrného a vroucího vztahu s Bohem, Vydavatelství Juda, 2025.

 

Tomáš Korčák, 2025