Předmanželský sex

Předmanželský sex

Stanovisko staršovstva Sboru Křesťanské společenství Praha

.
Cílem stanoviska staršovstva KS Praha je poskytnout vodítko pro řešení otázek týkajících se předmanželského sexu se speciálním zaměřením na případ, kdy spolu dva křesťané „chodí“, uvažují o svatbě a vstoupí do společného sexuálního života ještě před uzavřením manželské smlouvy.
V zásadě lze rozlišit dva případy:

1. jde jen o jediný případ, který vidí jako hřích a chtějí vzniklou situaci řešit;
2. jde o situaci, kdy považují sexuální život před manželstvím za „normální“ věc a odmítají ho uznat za hřích.

Stanovisko vychází z následujících obecných biblických pravd:

 

1. Bůh stvořil člověka jako sexuální bytost – Gn 1,28: „A Bůh jim požehnal a řekl jim: ‚Ploďte a množte se a naplňte zemi.‘ “ Lidská sexualita je tedy Božím záměrem, Bůh ji sám stvořil, a tudíž pro ni stanovil i pravidla.

2. Sexualita byla stvořena jako dobrá – Gn 1,31: „Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“; Gn 2,25: „Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.“ Tak, jako bylo všechno Boží stvoření dobré a dokonalé až do nejmenších podrobností, tak bylo dobré a dokonalé i lidské sexuální cítění, bez nečistých postojů a tužeb.

3. Sexualita byla porušena prvním hříchem – Gn 3,16b: „…budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ Pád člověka se týká všech oblastí lidské přirozenosti i života. Čistota stvořeného sexuálního cítění byla narušena, byly narušeny i vzájemné vztahy mezi mužem a ženou.

4. Sexuální život má svoje pevné místo, které stanovil Bůh. Boží postoj k sexuálnímu životu je jasně vyjádřen v rámci celé Bible. Stručně lze říci, že mimomanželský (a tedy i předmanželský) sexuální styk je hříchem. Naprosto jasně to ukazuje Dt 22,13-21. Nová smlouva o této věci hovoří v 1K 7,1-9. Verš 9 jasně indikuje, že mimo manželství je třeba žít zdrženlivě (ovládat se). Pokud toho někdo není schopen, ať vstoupí do manželství a tak se vyvaruje smilstva. (Je jistě samozřejmostí, že věřící si vezme věřícího – viz 1K 7,39: …může si vzít, koho chce, ale pouze v Pánu.)

5. Tak, jako je celý člověk obnovován v Kristu – 2K 5,17: „Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.“ – je obnovována i lidská sexualita. Bůh chce v Kristu uzdravit a obnovit tuto stránku života. To, co bylo, pominulo, je tu nové. Člověk má možnost vstoupit do uzdravení a nového chápání i prožívání své sexuality. Jde to však pouze v Kristu na základě poslušnosti Božího slova.

V prvním případě z úvodu je situace taková, že došlo k pohlavnímu styku u křesťanského páru, který uvažuje o svatbě. To, co se stalo, vidí jako hřích a hledají pomoc při řešení nastalé situace. Musejí se vzít nebo naopak rozejít? Co k tomu říká Písmo?
Při řešení konkrétních situací je třeba hledat vedení svatým Duchem. Nedá se paušálně stanovit jedno řešení pro všechny případy. Vždy je třeba činit pokání a nikdy se ke stejnému hříchu nevracet. Je třeba zvažovat, co k hříchu vedlo. Mohlo jít jen o „neopatrnost“, kdy se příliš vystavili pokušení a nemohli mu už odolat. Nebo to bylo vyjádřením určitého postoje vůči Božímu slovu? Někdy lze doporučit, aby na určitou dobu přerušili svůj vztah a před Pánem zvažovali další cestu. Je třeba citlivě naslouchat svatému Duchu a jednat s milostí. Když Josef zjistil, že Marie je v jiném stavu, nevyžadoval její ukamenování (na což by měl podle Zákona právo), ale chtěl situaci řešit jinak.
Jiné je to při řešení druhého případu. Tam nejde jen o určitý jednorázový „úlet“, ale o vyjádření postoje a chápání Božího slova. Vždy je třeba jasně říci a vysvětlit z Písma, že jde o hřích. Písmo je v této věci zcela jasné. Vzájemný sexuální život nenahrazuje manželskou smlouvu (viz výše), ani ji neuzavírá. Pokud uznají, že jsou v hříchu a činí pokání, od svého jednání se odvrátí a dál jdou cestou Písma, „zachránili jste jejich duši od smrti“ (Jk 5,20). Je pravděpodobné, že bude ještě třeba se zabývat tím, proč k takové situaci došlo. Pokud však odmítnou uznat, že jejich jednání je hříšné a budou v něm pokračovat, je třeba je biblicky napomenout (od jednotlivce až po církev), a pokud ani to nepomůže, vydat je satanu – vyloučit z církve. 1K 6,9: „Ani smilníci…neobdrží Boží království za dědictví.“ Je samozřejmé, že ve všech výše uvedených případech je třeba se za ně, i za správné rozhodnutí, modlit.

Je třeba zdůraznit, jak důležité je v před-manželském vztahu zachovávat patřičnou míru zdrženlivosti. Ani tady nelze stanovit pro každého univerzálně, kam až lze dojít, aby to bylo ještě „bezpečné“ a neskončilo to v hříchu smilstva. Vždy se je třeba ptát na to, v čem mají oba svobodu a co už dělají jen proto, aby vyhověli tomu druhému. Pokud vím, že ten druhý už v něčem úplnou svobodu nemá, nebudu to po něm nikdy chtít. Důležitá je komunikace – v určitém okamžiku rozvíjejícího se vztahu je nutné mluvit i o těchto věcech, pokud oběma nejsou naprosto zřejmé. Obecně platí „čím méně, tím lépe“. (Při jednom vyučování vyjádřil tuto zásadu velmi lapidárně Arthur Hibbert: „Nedotýkej se na druhém ničeho, co sám nemáš.“) Jednoznačné je, že mimo manželství je sexuální styk i petting hříchem.

Je dobré se vyhýbat situacím, kde je vyšší nebezpečí selhání, jako je třeba společná dovolená bez přítomnosti dalších osob apod.
Tak jako ve všech oblastech života, musíme hledat vedení svatým Duchem a Boží milost i v oblasti sexuálního života. Nesmíme při tom nikdy zapomenout, že Písmo je pro nás normou i v této oblasti.

V souvislosti s předmanželskými vztahy je nutno zmínit ještě jednu oblast, a to příležitostné přespávání snoubenců v jednom bytě bez přítomnosti někoho jiného nebo dokonce společné bydlení (i když nedochází k sexuálnímu styku). Takové jednání považujeme za hřích a budeme ho kázeňsky řešit. Jsou k tomu tři důvody:

 

1. 1K 6,18 a 1K 10,12 – Máme utíkat od smilstva, ne ke smilstvu. Někdo si je jistý, že pokušení odolá, ale před tímto postojem apoštol Pavel varuje. Modlíme-li se „neuveď nás v pokušení“, neměli bychom do něj vcházet.

2. 2K 6,3 – Nemáme být nikomu pohoršením. Můžeme sousedům od rána do večera říkat, že křesťané nežijí ve smilstvu, ale nebudou nám to věřit, pokud spolu bydlíme jako nesezdaní lidé. Jsme pohoršením jak nevěřícím, tak ostatním křesťanům a některé můžeme svým špatným příkladem i svést ke hříchu.

3. Gn 24,67 – Veřejné uvedení ženy mužem do domu patří ke svatbě. Společný život a tedy i bydlení patří k manželství. Předčasné zahájení společného bydlení i v případě, že nedojde ke smilstvu, může zkomplikovat budoucí manželský vztah. Působí také problémy v případě, že snoubenci poznají, že se mají rozejít.

Jsme povoláni k životu ve svatosti, která převyšuje normy tohoto světa. Pokud se někdo provinil v této oblasti, ať činí pokání a společně bydlící snoubenci se rozstěhují.

 

Pro případné zájemce o tyto otázky doporučujeme následující literaturu:

• Derek Prince – Manželská smlouva
• Derek Prince – Bůh je prostředník k manželství
• Lubomír a Věra Ondráčkovi – Lov nebo zjevení (Jak najít životního partnera)

Text je upraveným prohlášením staršovstva z roku 1995