Den o samotě
DEN O SAMOTĚ
Ztišením se sluší tebe chválit, Bože, na Sijónu. (Ž 65,2 ČEP)
V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. (Iz 30,15 ČEP)
Jen když stojíme v obecenství, můžeme být sami, a jen když umíme být sami, můžeme žít v obecenství. Obojí začíná současně, totiž povoláním Ježíše Krista. Kdo chce obecenství bez samoty, ten se řití do prázdnoty slov a pocitů. Kdo hledá samotu bez obecenství, ten zhyne v propasti ješitnosti, sebezbožňování a zoufalství. (Dietrich Bonhoeffer)
V tomto roce si vyhraďte tři dny (minimálně půldny) jednotlivě nebo v celku, kdy budete o samotě hledat Boží tvář, rozjímat nad následujícími texty, uctívat Pána a naslouchat jeho hlasu. Při těchto časech se nenechte ničím vyrušovat a za každým rozptýlením zavřete dveře (Mt 6,6). Vše si dopředu naplánujte a učiňte podle svého uvážení (někdo to bude koncipovat jako modlitební noc, někdo to spojí s procházením se v přírodě, někdo se po domluvě zavře v Tyršově domě…). Důležitě je mobily, počítače, knihy, domácnost, klábosení atd. dát stranou a zacílit svůj duchovní zrak na Ježíše (He 12,1-3). Mějte při sobě Písmo (případně pomůcky k četbě Písma jako např. konkordance) a zápisník. Též můžete mít hudební nástroje k uctívání.
Očekávejte, že Pán k vám bude mluvit (Abk 2,1-4). Mějte alespoň částečný (Danielovský) půst. Nebojte se delší dobu Pánu naslouchat, modlete se déle v jazycích, rozjímejte hodiny nad níže uvedeným textem. Možná budete ze začátku z klidu a samoty trochu nervózní, ale dříve nebo později vstoupíte do Boží přítomnosti, když ji budete usilovně hledat. Též se pokořujte a budete-li usvědčeni od Ducha svatého z hříchu, učiňte pokání. Vyznávejte Bohu svoji lásku a vydávejte mu všechny oblasti svého života. Buďte si jisti jeho přízní a touhou po vás! Následují tři témata – pro každý den jednotlivě:
NASLOUCHÁNÍ (L 10,38-42)
U Marie, sestry Marty a Lazara v Betanii, bylo stupňování jejího vztahu s Pánem. Nejprve seděla u nohou Ježíšových a naslouchala jeho hlasu (L 10,38-42). Jen tak získáme zdravou mysl, podobně jako Gadarenský vysvobozený od démonů seděl oblečený u Ježíšových nohou a měl zdravou mysl (L 8,35). Den ve tvých nádvořích je lepší než tisíc jinde. Zvolím raději stát (doslova: ležet) na prahu v domě svého Boha, než pobývat ve stanech ničemů. (Ž 84,11)
„Někdy budeš zklamán z toho, že jsi nestihl, cos chtěl. Ale já budu nadšený, neboť jsi učinil to, cos byl povinen učinit. Hleď na svou službu mýma očima. Hledání a odpočívání před mojí tváří je z hlediska tohoto světa neproduktivní, ale má nejvyšší hodnotu. Věnuj mnoho času tomu, co má nejvyšší hodnotu.“
UCTÍVÁNÍ (J 12,1-8; Mk 14,3-10)
Poté, co měla Marie zkušenost s nasloucháním Pánovu hlasu, byla v Betanii v domě Šimona malomocného. Bylo to šest dní před Velkou nocí. Pomazala zde Ježíšovi v hlubokém uctívání nohy velmi drahým olejem, otřela mu je svými vlasy a též olej vylila na jeho hlavu (J 12,1-8; 11,1-2; Mt 26,6-16; Mk 14,3-10). Marta zase obsluhovala. Podívejme se na několik pro nás důležitých skutečností:
Marie rozbila nádobku pravého, velmi drahého nardového oleje (Mk 14,3). Jsi ochoten „rozbít“ svoji nádobu?
„Nebude-li však alabastrová nádoba rozbita, nemůže ani vytéci drahocenný nardový olej. Kupodivu mnozí stále považují alabastrovou nádobu za velmi cennou a domnívají se, že má větší hodnotu než sám olej. Mnozí pokládají svého vnějšího člověka za cennějšího než člověka vnitřního. To vede v církvi k mnoha problémům. Někdo si velmi cení toho, jak je chytrý a bystrý, a myslí si, že něco znamená; jiný si zakládá na svých citech a považuje se za neméně důležitého; opět jiní jsou domýšliví a domnívají se, že jsou lepší než druzí: jsou přesvědčeni, že je vysoce předčí svou výmluvností, rozhodností, soudností atd. Ať je tomu jakkoliv, my nejsme sběrateli starožitností ani obdivovateli váz, patříme pouze k těm, jejichž jedinou touhou je výborná vůně nardu. Ale bez rozbití vnějšku nemůže vytéci to, co je uvnitř. … Od chvíle, kdy jsme se obrátili, se nás Pán mnohokrát různým způsobem dotýkal – vždy s jedním úmyslem: aby zlomil našeho vnějšího člověka. A tak je tedy poklad v hliněné nádobě. Ale kdo jej uvidí, nebude-li tato nádoba rozbita? Čeho však chce v nás Bůh docílit? Hliněná nádoba má být rozbita, alabastrová váza roztříštěna, slupka rozlomena. Bůh chce mít připravenu cestu, aby skrze své požehnal světu.“ (Watchman Nee: Osvobození ducha)
Olej byl velmi drahý – tři sta denárů (roční plat!). Ageus říká: Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů. (Ag 2,7 ČEP)
Učedníci se rozhořčili a na ženu hněvali, řekli: „K čemu tato ztráta?“ Jidáše to tak rozčílilo, že od té chvíle hledal vhodnou příležitost Ježíše zradit. „Vždyť se ten olej mohl prodat a peníze dát chudým!“
Pán miluje toto božské plýtvání. Buď vyplýtván pro Ježíše – zmař svůj život pro něj (L 9,24). Ježíš se Marie zastal a její pokorné uctívání velice ocenil: „Nechte ji. Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na mně dobrý a krásný skutek. Učinila, co mohla.“ Ježíš Mariině jednání dal věčnou hodnotu slovy: Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude vyhlášeno evangelium, bude se také na její památku mluvit o tom, co tato žena učinila. (Mk 14, 9)
„Co je ztráta? Ztráta, mimo jiné, znamená dát více, než je třeba. Ztráta znamená, že dáš něco příliš velkého za něco příliš nepatrného. Jestliže někdo od tebe dostal více, než si zaslouží, je to pro tebe ztráta. Uvědomte si však, že mluvíme o něčem, co se podle Pánova rozkazu mělo dostat všude, kde se bude kázat evangelium. Proč? Protože Pán chce, aby výsledek kázání evangelia byl stejný jako to, co udělala Marie, aby lidé přišli k němu a ztratili sebe pro něho. To on hledá.“ (Watchman Nee: Pravý život křesťana)
Dům se naplnil vůní toho oleje. (J 12,3)
SLUŽBA (L 5,1-11)
Jsme Ježíšovými učedníky, kteří jsou vysláni do tohoto světa. Učedníci naslouchají svému Mistrovi a také ho ochotně poslouchají (Iz 50,4-5). Jsme vysláni do tohoto světa s dobrou zprávou stejně jako byl vyslán Bohem Otcem Syn – náš Pán Ježíš (J 20,21).
