Svoboda ve chvále

Svoboda ve chvále

Alena Mrázková

 

David a celý Izrael nesl schránu smlouvy do Jeruzaléma. Víme, že schrána je obrazem Boží přítomnosti. David a celý dům izraelský se radovali před Hospodinem a hráli na všelijaké nástroje z cypřišového dřeva, na lyry, harfy, tamburíny, chřestítka a činely. (2S 6,5) Člověk, který zažívá Boží přítomnost, prožívá radost. Pokud máme radost, tak je někde vidět. V tomto případě se projevila tancem. Tancoval David, ale tancovali i ostatní lidé.

 

David tancoval ze vší síly před Hospodinem; David byl přepásán lněným efódem. Tak David a celý dům izraelský přinášeli Hospodinovu truhlu s radostným křikem a za zvuku beraního rohu. I stalo se, že když Hospodinova truhla vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se rozhlížela z okna a uviděla krále Davida, jak poskakuje a tancuje před Hospodinem, a pohrdla jím ve svém srdci. (2S 6,14-16)

 

David nebyl nějak neslušně oblečen. Byl pouze oblečen obyčejně. Měl lněný efód, tedy spodní oblek pod královským rouchem. Pro tuto chvíli sundal svou královskou hodnost a stal se obyčejným mužem, ctitelem Božím. Odložil svou důstojnost. I my potřebujeme odložit svou důstojnost, strach z lidí, strach ze ztrapnění. Protože odložil svou „královskou důstojnost“, byl schopen před Bohem tancovat ze vší síly. Musíme odložit své lidské pojetí důstojnosti, abychom se mohli radovat před Hospodinem.

 

David se rozhodl sundat svůj plášť, proto i my se rozhodněme svou vůlí odložit strach z lidí a být svobodní při chvále. Mnoho věcí v našem životě se děje skrze naše rozhodnutí. Rozhodujeme se, na co a jak budeme myslet. I ve svobodě před Bohem můžeme růst skrze rozhodnutí. K tanci či k jiným věcem, ke kterým nás vede Duch, musíme dát svolení svým rozhodnutím my.

 

Proti svobodě při chvále, ale i celkově proti svobodě v Duchu, stojí duch Míkal. Míkal je obrazem tělesného myšlení a David je obrazem smýšlení duchovního. Míkal představuje postoj, který si zakládá na své vlastní reputaci, na svém vzhledu, na společenském dekóru. Za tímto postojem je velká pýcha na sebe sama, na své postavení, na svůj vzhled apod.

 

Míkal řekla: Jak si se dnes oslavil, když ses odhaloval před otrokyněmi svých otroků, jako se odhalují jen nějací blázni. David Míkal odpověděl: Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého tvého domu a ustanovil mě vévodou nad Hospodinovým lidem, nad Izraelem, před Hospodinem se budu radovat. I kdybych byl ještě více zlehčován a byl ponížený ve svých očích, otrokyněmi, o kterých jsi mluvila, jimi budu oslavován. Míkal dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti. (2S 6,20-23)

 

Míkal chtěla, aby byl oslaven člověk, nechtěla slávu pro Boha. Chtěla mít mocného a vznešeného manžela. A co její pověst? Co jí to David udělal! Byla zhrzená tím, jak se David choval. Možná také za svůj život absolvovala mnoho hodin učení správného chování královské rodiny. To, co David udělal, vůbec neodpovídalo uhlazenému chování krále. Bylo to proti její výchově. Zapomněla ale na to, že Bůh hledá ctitele, hledá lidi vztahu – lidi absolutně vydané, kterým se dává poznat. David se skutečně nechoval podle královské etikety, udělal ale dobře. I my potřebujeme odložit naše představy o „uhlazeném“ chování při chvále a mít nadšení pro Boha.

 

David tancoval před Hospodinem, ne před lidmi. Nebyl profesionálním tanečníkem. Nechtěl ukázat, jak dobře tancuje. Ano, pokud si někdo z vás myslí, že by tancoval pro vyvýšení sama sebe, tak uctívejte Boha tancem sami doma. Pokud budete toto dělat, postupně se naučíte radovat se před Hospodinem. Jistě, svoboda od Boha nepřichází jen do oblasti tance. Potřebujeme být vydaní, svobodní a závislí na Bohu i v modlitbě apod.

 

Duch Míkal vede k neplodnosti. Může vést k neplodnosti fyzické (ta může mít však i mnoho jiných důvodů). Jistě ale vede k neplodnosti duchovní. Co když přijde duch přímluvy a my začneme v přímluvě sténat? Pokud se Duchu svatému nevydáme, nedovedeme v modlitbě prorazit to, co chtěl Pán. Co když budeme mít chuť tancovat na shromáždění a budeme si říkat: Neumíš tancovat, máš pár kilo navíc a nebude to pěkné. Co když máme křičet radostí nebo křikem válečným. Pokud neposlechneme, můžeme zablokovat Boží ruku ve svém životě nebo ve své církvi či v oblasti.

 

Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou, proto že pomazal mne Hospodin, abych… způsobil radost kvílícím Sionským, a dal jim okrasu místo popela, olej veselí místo smutku, oděv chvály místo ducha sevřeného. (Iz 61,3 KP) Jděme proti sevření ve svém životě. Pán nám již dal svobodu. Je to již hotové. Vejděme do ní, či vtančeme do ní. Pán nás často vede, abychom šli v opačném duchu proti různému útlaku od nepřítele. Pokud máme problémy s vnitřním sevřením, tancujme. Tedy proti sevření bojujme opakem, což nás uvolní. Tak i fyzicky demonstrujeme svobodu našeho znovuzrozeného ducha.

 

V tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu svatém a řekl: Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. (L 10,21) V řečtině je místo slova zajásal řecký výraz agalliasthai, což znamená tančit radostí a těšit se překypující radostí. Na tomto místě Ježíš tančil radostí!

 

Skutečně někteří námi mohou pohrdnout a říct, že jsme blázni, stejně jako to řekla Míkal. Buďme odvážní. Dělejme věci, které jsme ještě nedělali a Bůh nás uvede do ještě větší svobody. David byl ochoten vypadat jako blázen ve vlastních očích. I my se tak můžeme někdy cítit, když se necháme chválou unést. Nesme do shromáždění svobodu, buďme příkladem svou svobodou.