Celé rodiny slouží Hospodinu celým srdcem
Modlitební setkání za probuzení rodin 9.6.2003:
Chvalme Pána s vizí, že nás vyslyší a že nám dá, oč ho žádáme. Chvalme ho již za výsledky. Viděl jsem stovky rodin na Mělníku, tisíce rodin na Podřipsku, které slouží Hospodinu. Jsme průkopníky v tomto světě, kde jsou převrácené hodnoty a kde jsou rozbité rodiny. Skrze nás Pán chce prolomit v této oblasti a chce ustavit své království.
Jestliže máš jako muž postoj: “Pane, já neumím milovat svou ženu jako Kristus církev,” tak jsi na tom nejlepším místě. Tady může Pán jednat. On je v tobě a on bude milovat tvoji ženu a tvoji rodinu skrze tebe. A jestliže jako žena máš postoj: “Pane, já se neumím poddávat svému muži, jako se má poddávat církev Kristu,” tak jsi také na tom správném místě, protože je v tobě Kristus s jeho postoji jako tichý a pokorný. Pán dává pokorným milost. Pyšným se protiví. Ten, kdo hledá Pánovu tvář a kdo žádá jeho pomoc a moudrost, ten je na tom místě pokory a pro něj je připravena milost. Ty jsi nyní na tomto místě. Ty se skláníš před Pánem a žádáš ho o moudrost, milost, lásku a proměnu. To je to místo milosti – místo Pánova jednání. Jsi prvotina, jsi průkopník.
Vidím stovky rodin v Mělníku a tisíce rodin na Podřipsku. Vidím muže opilce a násilníka, který je zlomen a v pláči hledá Pána, protože jeho žena mu odpouští, miluje ho a žehná mu. A nad tím zní otázka: “Jak je to možné?” To je Pán v té ženě. To je Kristus v nás, naděje slávy. Vidím vzpurnou ženu, která v pláči se schoulila v náruči svého manžela, protože ji miloval, pevně vedl a byl trpělivý. A zase nad tím zní otázka: “Jak je to možné? Jak to dokázal?” To byl Kristus v tomto muži, naděje slávy. Ó Pane, děkujeme ti, že jsi v nás. Ty buduješ svoji církev a buduješ ji především z rodin. Používáš si nás, muže a ženy, kteří jsou na místě pokory a milosti.
Vidím rodiny, otce a matky společně s dětmi, jak společně chválí Pána a slouží živému Bohu, jak společně pracují a jak si společně hrají. Srdce otců u synů a srdce synů u otců. Vidím požehnání, které přichází do Podřipska skrze smíření otců a synů, skrze smíření matek, rodičů a dětí. Požehnání skrze vzájemné žehnání. Je to Boží hnutí, které jedná s rodinami. Boží hnutí, které jde do mládeže, mezi děti, skrze celé rodiny.
Jiří Rauchfuss
Viděl jsem dvě ruce – ruce otce a dítěte. Ruce se nedržely cele semknuté, ale jakoby na dálku a zaháknuté jen jedním prstem. Spojení nebylo silné. Nemohlo z toho být cítit pro dítě žádné bezpečí. Boží vůle je, aby otcové pevně drželi své syny, ne jen jedním prstem.
Pak jsem se v duchu ptal Pána, co tomu brání, aby došlo k plnému uchopení té ručky. A přišlo mi, že je potřeba, aby z otcovské ruky byla odňata pouta a přišlo vnitřní uzdravení do srdce otce. Další důležitou odpovědí bylo, aby se otec zřekl ducha světa (nebo světskosti), aby svoji výchovu nedělal podle toho, co od něho očekává svět, ale jak to vidí u svého nebeského Otce. Aby uměl vyjadřovat lásku k dětem spontánně, aby uměl být cele pro děti, jako je nebeský Otec pro něj. Myslím, že duch světa, který může držet otce, se projevuje přílišným pečováním o materiální věci, které bere čas, kdy otec má držet ruku dítěte a být mu k dispozici.
Petr Dvořák
Přicházelo mi slovo: “Otcové, kteří budou vzory.” Při návštěvách jsem prošel více dětských pokojíků a viděl tam většinou stěny polepené vzory. Je to u kluků i u holek. Kéž by to bylo tak, že nejlepší vzor pro syna bude jeho táta. Nemusí tam mít fotku, i když proč ne. Je to náročné, vyžaduje to spolu trávit čas. Vybavuje se mi jedna myšlenka z knihy Floyda Mc Clunga: Otec říká svému synu: “Možná, že to neuděláme úplně správně, ale budeme to dělat spolu.”
Tomáš Korčák, Mělník 16.8.1999
“Když se můj lid pokořuje a hledá moji tvář, žádá po proměně v obraz Ježíše Krista a odvrací se od svévole, odpovím na jejich volání, vyslyším jejich prosby a změním jejich úděl. To, co bylo vaší slabostí, to se stane vaší silou. Celé rodiny zde budou sloužit Hospodinu celým srdcem.”
