Bůh se narodil ve chlévě

Bůh se narodil ve chlévě

Rick Joyner

 

V biblické době byl chlév tím nejubožejším místem. Namísto podlahy jen udupaný trus a špína nahromaděná za desetiletí. Z chléva se obyčejně šířil nesnesitelný zápach. Proto je lidé stavěli co nejdále od obytných budov. Dnes bychom v nich nechovali ani zvířata. A Pán slávy si vybral právě takové místo za bránu, kterou vstoupil do našeho světa. Je to jedno z nejzávažnějších zjevení Božího poselství k člověku. Měli bychom se tím zabývat, aby nám jeho význam neuniknul, neboť Bůh nepřestává používat taková místa, aby zjevil sebe samého.

 

Lidské uvažování by nás nikdy nedovedlo k tomu, abychom hledali Boha ve chlévě. Jedině zjevení mohlo lidi přivést k němu. A proto přišli do chléva jen ti lidé, které vedl Duch. Od té doby se nic nezměnilo. To, co je zrozené z Boha, najdeme obyčejně na místech, které jsou odpuzující, příčí se pýše a lidským („tělesným“) úvahám. Apoštol Pavel říká: Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit. (1K 1,27-29)

 

Ježíš vyrůstal v tom nejposlednějším městě Izraele. Jeho fyzický vzhled nebyl obzvlášť přitažlivý (Iz 53,2). Také z tohoto světa odešel po nejponižujícím mučení. Rozsudek, který nad ním vynesli, byl od základu zosnovaný převráceným a padlým člověkem. Pro přirozeného člověka je evangelium jen bláznovstvím a jím i zůstane. Nikdy nebude přitahovat lidi, kteří žijí z lidské moudrosti. Jen ti, co milují pravdu víc, než cokoliv jiného, budou s ním kráčet navzdory potupě, která vždy doprovází pravé evangelium.

 

Narození, život a smrt Pána Ježíše přiložili sekeru ke kořenům stromu lidské moudrosti a pýchy. Právě ony jsou ovocem Stromu poznání dobrého a zlého. Ježíš přinesl to nejmocnější poselství, jaké kdy stvoření mohlo slyšet. Vydal nejjasnější svědectví o podstatě Boha a o jeho charakteru. Jestliže evangelium přikrášlíme, aby bylo přitažlivé pro tělesného člověka, obereme ho o osvobozující moc a my sami se začneme vzdalovat od cesty života. Proto Pavel nekázal nikoho jiného – jen Krista Ježíše, a to toho ukřižovaného. Věděl, že jestliže by někdo přišel k víře na základě jiného poselství, bylo by to falešné obrácení.

 

(z knihy: The Harvest)