Skutečná prorocká služba zjevuje Boží srdce

Publikováno: Autor:

SKUTEČNÁ PROROCKÁ SLUŽBA ZJEVUJE BOŽÍ SRDCE

Tomáš Korčák, 2021

 

Jeden farizeus pozval Ježíše k sobě domů, aby s ním pojedl. Dozvěděla se o tom jedna ve městě známá hříšnice a bez pozvání vstoupila do farizeova domu. V pokání se s pláčem postavila zezadu k Ježíšovým nohám, slzami smáčela jeho nohy a otírala je svými vlasy, vroucně líbala jeho nohy a mazala je vonným olejem. Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli: „Kdyby tento byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.“ (L 7,39)

 

Farizeus měl jasné představy o prorocké službě – jak má vypadat a k čemu má vést, neznal však Boží srdce. Podle něho prorok musí znát skryté věci a jednat tak, jak tento znalec Zákona předpokládá. V tomto případě by prorok měl podle něho hříšnou ženu odsoudit. Jenže skutečný Boží prorok zná především Boží srdce. Skutečná božská prorocká služba zjevuje milost a dobrotu našeho nebeského Otce.

 

Prorok Jeremjáš zjevuje zdroj pravé prorocké služby i její aplikaci; píše o falešných prorocích: Vždyť kdo z nich byl přítomen důvěrnému setkání s Hospodinem, aby viděl a slyšel jeho slovo? Kdo dával na jeho slovo pozor a uslyšel je? Kdyby byli přítomni důvěrnému setkání se mnou, zvěstovali by mému lidu má slova, odvrátili by je od jejich zlé cesty a od jejich zvrácených činů. (Jr 23,18.22) Prorocká služba vychází z důvěrného vztahu s Bohem, ve kterém nám zjevuje svá tajemství. Jsou to nejenom skryté skutečnosti, ale především Boží charakter.

 

Farizeovo odsouzení hříšnice ji k pokání nepřivedlo, Ježíšův charakter však hříšnou ženu přivedl ke skutečnému pokání, které změnilo celý její život. Skutečná prorocká služba vede hříšníky k pokání a odvrácení se od zlých cest skrze zjevení Boží milosti.

 

Skutečný prorok volá i uprostřed soudů: „Bože, smiluj se! Vždyť je psáno: Kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost.“ (Ř 5,20) Prorocky obdařený člověk se ztotožňuje s druhými, a jako Abraham, Mojžíš, Daniel, Ámos, Nehemjáš a mnoho dalších volá o zjevení Božího milosrdenství a záchrany. Stojí na straně Ježíše přímluvce, a ne na opačné straně satana žalobce.

 

Nejsme okultní věštci či jasnovidci, abychom předváděli své nadpřirozené umění k zábavě druhých. Tak to chtěl později Herodes před Ježíšovým ukřižováním, Ježíš mu však ani neodpověděl (viz L 23,8-9). To zde očekával i farizeus – přesné, samoúčelné zjevení. Boží zázraky nejsou určeny k zábavě diváků a k honění našeho sebevědomí, ale ke zjevení Boží slávy a k záchraně hříšníků.

 

Farizeus má přesné, vybroušené představy a názory. Jeho srdce je však ve své sebespravedlnosti distancované od druhých. Zná jen mzdu, ale vůbec nezná milost. Netuší, že jednou i on sám dostane jen mzdu, pokud se neobrátí celým srdcem v pokání k Bohu. Člověk bez milosti totiž nakonec bude člověkem bez milosti. Mzdou jeho hříchů je smrt. Jak to říká apoštol Pavel: Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 6,23)

 

Viděl jsem některé lidi, kteří se naparovali, že mají prorockou službu a dar, ale jejich bližní byli z ovoce jejich charakteru zoufalí. Neodráželi Boží charakter, což je podstata prorocké služby. A viděl jsem také skutečné Boží prorocké muže a ženy, kteří měli důvěrný vztah s Bohem, a druzí je odmítali, protože neodpovídali jejich farizejským představám.

 

Ježíš měl prorocké zjevení stavu hříšné ženy, jak i farizeus u proroka předpokládal. Ježíšova aplikace tohoto zjevení však byla zcela opačná. Protože farizeus neznal Boží srdce, prorocké poznání minulosti ženy by podle něho Ježíše mělo vést k odsouzení a odmítnutí. Ježíš nadpřirozeně poznal minulost této neznámé ženy, a to ho naopak vedlo k projevení milosti, odpuštění a záchrany. Pro chybějící důvěrný vztah s nebeským Otcem a neznalost jeho charakteru farizeus při stejném poznání předpokládal opačný závěr.

 

Jedna věc je v prorocké službě zjevení, druhá interpretace a třetí aplikace. Můžete mít správné zjevení od Ducha svatého, avšak můžete ho chybně vyložit a chybně pak i podle něho jednat. Potřebujeme Boží moudrost, abychom zjevení správně vyložili, a ještě k tomu ho správně aplikovali. Dva lidé mohou mít stejné zjevení, avšak jejich jednání podle něho může být diametrálně odlišné. Jeden zjevuje Boží srdce a druhý jedná tělesně.

 

Prorocká služba je o poznávání Boha Otce, Ježíše Krista a Ducha svatého. Jde o to poznávat a odrážet Boží charakter, a to i uprostřed soudů. Prorocký člověk je především přímluvce. Je to naslouchající milovník Boží i milovník lidí.

 

Bůh konfrontuje naše představy o služebnostech v církvi

 

Nejde zde jen o prorockou službu, ale o jakoukoli službu, dar nebo činnost, kterou ve svém životě vykonáváme. Co z nás vychází a koho zjevujeme? A jaké máme představy o službách v Božím království? Jak se mají projevovat apoštolové, proroci, evangelisté, pastýři a učitelé podle Efeským 4,11?

 

Jaké máte představy o apoštolech? Jsou to velicí a známí Boží služebníci, o kterých se píše v křesťanském tisku na prvních stránkách? Jeden z nejúžasnějších apoštolů, apoštol Pavel, píše sborům v Galatské oblasti, které Pavel založil a které po nějaké době byly zasaženy falešným učením: Mé děti, které opět v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus. (Ga 4,19) Jeden z hlavních úkolů apoštolů je v bolestech rodit místní sbory.

 

Nabubřelým věřícím v Korintu, kteří ve svém středu lhostejně tolerují hřích, Pavel píše: Už jste nasyceni, už jste zbohatli, bez nás jste začali kralovat. Kéž byste kralovali, ale tak, abychom i my kralovali spolu s vámi. Zdá se mi, že nás, apoštoly, Bůh postavil jako poslední, jako odsouzené na smrt, neboť jsme se stali divadlem světu, andělům i lidem. My jsme blázni kvůli Kristu, ale vy jste rozumní v Kristu; my jsme slabí, vy však silní; vy slavní, my beze cti.

 

Až do této hodiny hladovíme a žízníme, jsme skoro nazí, dostáváme rány, jsme bez domova, lopotíme se prací vlastních rukou. Když nám spílají, žehnáme, když nás pronásledují, snášíme to, když jsme haněni, domlouváme. Stali jsme se jakoby smetím tohoto světa, vyvrheli pro všechny až doposud. Toto nepíšu, abych vás zahanboval, ale napomínám vás jako své milované děti. Neboť i kdybyste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši já jsem vás zplodil skrze evangelium. Prosím vás tedy: Napodobujte mě! (1K 4,8-16)

 

Pokud chcete více poznat apoštolskou službu, přečtěte si celou 2. Korintským, zvláště 6,4-10 a 11,23-33. A na konci tohoto dopisu Pavel píše: Proto píšu tyto věci, dokud jsem nepřítomen, abych po svém příchodu nemusil jednat přísně podle pravomoci, kterou mi Pán dal k budování, a ne k ničení. (2K 13,10) My však chceme ty velmi vzdálené a možná již zesnulé apoštoly, o kterých čteme veliké věci, jejichž budující a proměňující autoritě se podřizovat nemusíme.

 

Víte, že první výskyt slova prorok v Písmu je v Genesis 20,7? První výskyt určitého výrazu v Písmu často určuje jeho význam. Zde je tímto výrazem označen Abraham v souvislosti s přímluvnou modlitbou. Prorok se především modlí, a proto zná Boží srdce. Teprve poté jsou mu zjevovány skryté věci, se kterými dále jedná. Někdy zase jen v přímluvě.

 

Jakou máme představu o evangelistech? Dělají mocné evangelizační akce, a tak naplňují evangelizační poslání církve? Ano, zvěstují evangelium, avšak podle Efeským 4 vedou a motivují všechny věřící, aby zvěstovali evangelium různými způsoby svým bližním. Misijní poslání mají naplňovat všichni věřící, nejenom evangelisté. Každý však má svůj specifický evangelizační styl. [1]

 

Co pastýři a učitelé? Jsou to hodňoučcí lidé, kteří nás jen hladí sladkými slovy povzbuzení a nedávají nám žádné požadavky ke změnám našich životů? Pastýři vodí stádo k šťavnatým pastvinám, ale jíst a trávit za ovce nemohou. Také ošetřují raněné, kázní neposlušné a střeží stádo. Učitelé zas učí celou radu Boží, nejen pár oblíbených vybraných textů.

 

Pavel píše Timoteovi, kterého pověřil vedením sboru v Efesu: Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, a při jeho zjevení a jeho kralování: Hlásej slovo, přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné (doslova: lechtající jim sluch); odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím. (2Tm 4,1)

 

Derek Prince na Křesťanské konferenci v Praze v roce 1994 mluvil mimo jiné o zásadním povolání být matkou a kritizoval feministické hnutí, které vede ke kariéře žen na úkor rodiny. Ukazoval na to, že být matkou je tím neúžasnějším a nejnáročnějším povoláním. Poté řekl: Jednou jedna žena v Americe naslouchala jednomu kazateli a on kázal proti různým hříchům. Říkala přitom: „Amen.“ A potom kázal proti věcem, které dělala ona, a ona řekla: „Nyní nechal kázání a plete se jiným lidem do života.” Možná jsem se vám pletl do života, ale doufám, že pochopíte, že duchovní život je velmi praktický. [2]

 

Všichni se potřebujeme nechat Boží rukou proměňovat do Kristovy podoby. Církev se má stát zralou nevěstou, což znamená, že musíme vyjít ze vší dětinskosti, tělesnosti a hloupostí. K tomu si Bůh používá různé služby v těle Kristově.

 

Specifická služba patera služebností má vliv na všechny věřící. Apoštolové zjevují všem věřícím především zásadní důležitost vášně ke Kristu a k místním sborům, které jsou jeho tělem. (Jestli má někdo nadsborovou službu, a nehoří vášní pro budování místních sborů, neměl by být považován za apoštola, ať je jeho služba jakkoli veliká.) Proroci vedou Boží lid k modlitbě, slyšení Božího hlasu a k vzájemnému povzbuzování a budování. Evangelisté motivují k evangelizaci a modlitbám za nemocné. Pastýři vedou k zájmu o druhé lidi a k praktické pomoci jim, a učitelé učí všechen Boží lid předávat jednoduché pravdy evangelia. Všechny pravé služebnosti vedou k napojení věřících na vzkříšeného Krista a učí je být na něm zcela závislými.

 

Cílem jakékoli naší služby, daru a činnosti je zjevovat Ježíše Krista

 

Ježíš označil Jana Křtitele za největšího starozákonního proroka (viz Mt 11,11-15). Pojďme se podívat na některé výroky tohoto muže, které nás mohou směrovat nejen v prorocké službě, ale v jakékoli službě a činnosti v Božím království. Věřím, že to můžeme zevšeobecnit na všechny naše činy, slova a myšlenky.

 

Když Jan Křtitel uslyšel, že Ježíš svojí službou získává více učedníků, řekl: Člověk si nemůže vzít nic, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl: „Já nejsem Mesiáš,“ ale „Jsem poslán před ním.“ Ženich je ten, kdo má nevěstu. Přítel ženicha, který stojí a slyší ho, velmi se raduje z ženichova hlasu. Tato má radost je tedy naplněna. On musí růst, já však se menšit. (J 3,27-30)

 

  • Člověk si nic nemůže přisvojit (ČEP), nemůže nabývat ničeho (PSP), není-li mu to dáno z nebe. Jsme zcela závislými na našem Pánu. Když si to uvědomujeme a podle toho jednáme, stáváme se pokornými. Důvěřujeme Bohu a spoléháme na to, že nás slyší a že stojí za svým Slovem. Josef Kurz ve svém rozšířeném překladu Bible vykládá tento verš takto: Člověk nemůže úspěšně plnit žádný úkol, pro který mu Bůh nedá milost a zmocnění. Podobně mluví i Pavel: Vždyť kdo ti dává vyniknout? Co z toho, co máš, jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal? (1K 4,7)
  • Jsme posláni před Kristem a připravujeme mu cestu. Nejde tedy o nás, ale o Krista. On jako vzkříšený přebývá v nás a my mu dáváme prostor. Chceme, aby byl skrze nás zjeven ve své slávě. Vůbec nejde o naše jméno a naši slávu.
  • Jan Křtitel se nazývá přítelem ženicha. I když jsme nyní po Kristově vzkříšení součástí jeho nevěsty, tím více usilujme o tento rozměr přátelské důvěrnosti. Jsou zde tři charakteristiky přítele ženicha: stojí před ním, naslouchá mu a velmi se raduje z jeho hlasu. Stojíme před Boží tváří – v jeho přítomnosti, připraveni jednat podle jeho vůle. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. (ČEP) Nasloucháme mu, abychom slyšeli jeho tichý a jemný hlas. To je více než jen mlčet. Dáváme mu na oltář sami sebe se svými žádostmi a vlastními řešeními. V závislosti na něm hledáme jeho moudrost. Jsme nadšeni a fascinováni jím samým. On je naší studnicí a zdrojem všeho. Proto se pak velmi radujeme, když ve svém srdci vnímáme, že Bůh mluví. A někdy mluví tak nečekaně a zvláštně! Slyšet Boží hlas je tou nejúžasnější zkušeností v mém životě. Musíme však naslouchat a ztišit všechen lomoz naší duše. Ženichův přítel, jenž stojí a naslouchá mu, je pro ženichův hlas pln radosti. (PSP)
  • Radost Božího služebníka je naplněna, pokud je nevěsta přivedena k ženichovi a pokud naslouchá, slyší jeho hlas a jedná podle něho. Pokud je nevěsta plná vášnivé lásky k ženichovi a připravuje se na svatbu s ním, služebník naplnil svůj úkol. Kurz překládá Janův výrok: Já jsem ten družba, který mu měl přivést nevěstu, a těším se z toho, že má ženich úspěch. Ženich si skrze službu svých služebníků (důvěrných přátel) připravuje svoji nevěstu: Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí v slovu, aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná. (Ef 5,25-27)
  • Janův životní program je pro nás vzorem: On musí stále růst a já se musím pořád menšit. (Kurz) V našem životě a v naší službě jde především o Ježíše. Když on v nás roste, my se menšíme. Milujeme ho, uctíváme ho, oslavujeme ho…

Cílem jakékoli naší služby, daru a činnosti je zjevovat Ježíše Krista. To vyžaduje pokoru a ochotu nechat se proměňovat do jeho charakteru. Proměňujeme se skrze poddání Pánově výchově. Všechny zkoušky, kterými procházíme, jsou pro nás k tomu příležitostí. Je potřeba naší mnohé proměny do Božího obrazu. Naše neposvěcené hříšné návyky jednání, myšlení a mluvení musí být proměněny. Kristus v nás je toho schopen, pokud budeme upřímní a pravdiví. Činíme pokání, vyznáváme hříchy, odpouštíme, přijímáme Kristovu čistotu a žehnáme. Kristus v nás musí stále růst. Nevěsta potřebuje dorůst do zralosti, aby byla připravena na svatbu s Beránkem Božím. Boží sláva (ne lidská!) naplní zemi.

 

[1] Doporučuji vyučování Aleše Mrázka: Šest evangelizačních stylů (Mělník 10.4.2016) a Test evangelizačních stylů podle vyučování Billa Hybelse. https://www.juda.cz/wp-content/files/Mrazek_Ales_Sest_evangelizacnich_stylu_2016-04-10.mp3 ; https://www.juda.cz/wp-content/files/Test_evangelizacnich_stylu.pdf ; https://www.juda.cz/2266/sest-evangelizacnich-stylu/ [2] Derek Prince: Povolání být matkou aneb posvěť se pro poslání, které má pro tebe Bůh!, Křesťanská konference – Praha 1994. https://www.juda.cz/442/posvet-se-pro-poslani-ktere-ma-pro-tebe-buh/