Uzdravena z rakoviny

Ráda bych se s vámi sdílela svědectvím o Boží milosti, uzdravení a o tom, jakým způsobem Bůh změnil moje postoje k uzdravování.

Nejdříve zcela objektivní, strohá fakta:
V září 2004 jsem byla hospitalizovaná v nemocnici na Mělníku k urologickému vyšetření. Při vyšetření mi našli polyp asi 1 cm velký. Doporučili mi jeho odstranění, podle lékařů objektivně bez patologických známek, ale jeho umístění v močovém měchýři mi způsobovalo obstrukci při močení. Souhlasila jsem, výrůstek mi operačně odstranili a útvar poslali na histologický rozbor.
V říjnu mi přišel dopis, kterým mě lékař pozval k dalšímu vyšetření. Histologickým rozborem zjistili, že se jedná o dobře diferencovaný papilokarcinom urotelu – sliznice v močovém ústrojí. Lékař mi doporučil odebrání vzorku tkáně k histologickému vyšetření, zda nedošlo k prorůstání karcinomu do sliznice.
V listopadu lékař provedl odebrání vzorku. Po rozboru mi sdělili, že vzorek je pozitivní, v malém vzorku našli malá ložiska nádorových buněk. Odeslali mě do vojenské nemocnice ve Střešovicích. Tam mi lékař doporučil „TUR“ – jakési seříznutí části sliznice.
Operace proběhla v prosinci. Lékař se však na operačním sále rozhodl provést pouze opětovné odebrání vzorku, ze stejného místa jako v listopadu, protože žádné změny sliznice nenašel! Následně v lednu mi sdělil, že vzorek je negativní, bez patologických změn, doporučil jen pro jistotu, protože mi již jednou prokázali karcinom, zůstat v evidenci a chodit preventivně asi po dobu 2 let jednou za 6 měsíců na kontrolní vyšetření močového měchýře. Sdělení lékařů mě překvapilo a myslím, že i je samotné.

A nyní podrobněji:

Na počátku jsem byla vyděšená, zaskočená. Lékaři mě uklidňovali, že to bude dobré. Začala jsem se modlit za uzdravení. Byla jsem ráda, že se za mě modlila jedna sestra, která mi ukázala na určitá místa v Bibli, povzbuzovala k jejich vyznávání a čtení. Modlily jsme se za úplné uzdravení i za víru. Myslím, že s odstupem času mohu více popsat svoje uvažování. Věřila jsem, že Bůh má moc uzdravit jakoukoli nemoc. Ježíš zemřel za moje hříchy, ale nemoci? Asi jo, když je to napsané v Písmu. Jo, Ježíš úžasným způsobem uzdravoval… Pane, chci tomu věřit, že mě uzdravíš, no ale raději půjdu na tu operaci. Pane, já vím, třeba to díky modlitbám zmizí. Nic se však nestalo, polyp byl odstraněný chirurgicky. Oddechla jsem si. Vyznávala jsem verše o uzdravení a více i pravidelněji četla Písmo. Ale, myslím, že jsem věřila lékařům více než Bohu.

Když mě lékař pozval znovu k hospitalizaci na biopsii, připadla jsem si naprosto zrazená Bohem. Pane, vždyť jsem byla přesvědčená, že je už vše v pořádku! Zažívala jsem houpačkové stavy. Poddávala jsem se sebelítosti, představovala si katastrofické scénáře, snažila si zachovat tvář bojujícího, odevzdaného křesťana – vždyť mám Bohu věřit, číst Slovo, proklamovat slova o uzdravení, chodit v autoritě Ježíše. Myslím, že jen pár lidí ve sboru o tom vědělo a já se ani nechtěla svěřovat. Za nemoc jsem se styděla – je to snad moje selhání, že jsem nebyla uzdravena.

Na druhou stranu mi skutečně začalo docházet, že mi Pán chce pomoci v některých oblastech života, změnit určité postoje a ukázat, že je láskyplným Otcem a Přítelem. Pán mi také ukazoval, že si není možné nechávat „zadní vrátka“, není dobré problémy přehlížet ani oddalovat, ale začít je řešit. Záleží ale na mně, jestli Ho nechám úplně působit ve svém životě. Přesto si nejsem jistá, jestli bych tenkrát například začala procházet „generálním úklidem“ (což je určitá životní zpověď), kdyby nebylo i povzbuzování a trpělivosti sester i bratří ve sboru. Znovu mi Pán ukazoval, v jakých oblastech potřebuji prorazit, kde jsem slevila a zvlažněla, kde jsou jasné biblické principy a které věci z mé minulosti ještě nebyly vyznané jako hřích.

Na biopsii jsem šla se smíšenými pocity. S vírou, že Bůh je stejný – předtím i dnes, že je skutečně se mnou. Věřila jsem, že vzorek bude negativní! Byl pozitivní. A zase přišel nával pocitů. Kde je chyba? Sbor se za tebe modlí a ty musíš znovu na operaci. Tenkrát jsem hned z nemocnice jela na návštěvu k jedné sestře a mohly jsme se společně proti tomu rázně v autoritě dané Ježíšem postavit. Pán je tak dobrý! Přítel, rádce, učitel…

Než jsem nastoupila do nemocnice do Střešovic, Pán mi tak položil otázku, jestli jsem mu dala všechno. Pořád jsem v hlavě měla pochyby, jak to vlastně se mnou bude. A co když mi nic nenajdou, pošlou mě domů, a já vlastně budu v práci za blázna, už jsem se dokonce těšila, že budu doma… Tak i o tom jsem v modlitbě s Ježíšem mluvila. Dostala jsem od něho pokoj, ujištění.

Z operačního sálu mě přivezli na pokoj a po probuzení z narkózy mi sdělili, že se lékař rozhodl, že mi jen znovu odeberou vzorek na vyšetření. Ve zprávě stojí: „Při dnešní endoskopii nikde nenacházím tumor!!!, trigonum makroskopicky bez tu – provedena studená biopsie…“

Měla jsem velkou radost, chválila jsem Pána. Po výkonu jsem sice byla ještě 3 týdny doma, měla jsem zánět močového měchýře, nic to však nezměnilo na vztahu k Němu, nepřestala jsem pochybovat o Božích zaslíbeních.

Ježíš uzdravuje! Ježíš mě uzdravil!

Co dodat? Snad ještě pár postřehů, o nichž jsem se nezmínila, praktických věcí:

• Byla jsem slepá, neochotná řešit problémy, spíše jsem je omlouvala nebo oddalovala.
• Pán dal odvahu zavřít „zadní vrátka“ sebelítosti, strachu, úzkosti.
• Dal mi jistotu, že ty, které miluje, neopouští.
• Dal mi odvahu spoléhat se ve svých rozhodnutích na Něho a pokud udělám něco špatně, nebýt provinilá, ale mluvit s Ním o tom.
• Ukázal mi, že mám svoji hodnotu, jsem královskou dcerou, mám autoritu postavit se v Ježíšově jménu proti Zlému.
• Mohu sice změnit své chování rozumem, jenže bez Ducha Svatého je to jen na chvíli.
• Přijala jsem svoje tělo a své schopnosti, začala jsem se lépe stravovat.
• Církev je tělo Kristovo a já tam patřím, můžeme se navzájem povzbuzovat i napomínat, společně se modlit.
• Začala jsem pravidelně číst Boží Slovo, vyznávat ho, rozjímat nad ním.
• Pán mi ukázal, že dětská, jednoduchá víra je lepší než čtení hory knih.
• Nemusím držet svůj život pod kontrolou, to mohu nechat Bohu, stejně tak výchovu dcerky (úzkostlivý postoj).
• Nemusím být sama dokonalá, Bůh je dokonalý.
• Začala jsem si vést deník, zapisovat.
• Bůh mi ukázal v mém životě, že potřebuji být poddaná autoritám.
• Začala jsem lépe využívat čas.
• Více nyní pro mne znamenají knihy podložené vlastním svědectvím křesťanů (velikým povzbuzením mi byla kniha Kathryn Kuhlmanové: Věřím v zázraky a Kennetha E. Hagina: Boží lék).

Poznávání Boží vůle v mém životě pokračuje, je to zajímavé a i dobrodružné. Je to proces.

Zde jsou slova, která mě v této zkoušce, kromě jiných, provázela:

Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. (J 17,17)
Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. (Iz 41,10)