Anděl „Jde to!“ a odstranění kamene překážky „Nejde to!“

Anděl „Jde to!“ a odstranění kamene překážky „Nejde to!“

Tomáš Korčák, toto slovo bylo předneseno v rámci Světového dne modliteb na Řípu o Letnicích 11. 5. 2008.

 

V roce 2007 jsem prožil podivuhodnou prorockou zkušenost. Měli jsme na návštěvě v našem sboru jednu prorokyni se silným rozeznáním a pomazáním pro duchovní mapování a boření satanských pevností. Byli jsme s ní také na Řípu. Modlili jsme se mimo jiné za uvolnění a odstranění kamenů z duchovních studen v naší zemi, aby mohly plně tryskat Boží zdroje a záměry. Na mého spolupracovníka sestoupil Duch svatý a on v přímluvě odstraňoval kameny překážek. Nad jedním velikým balvanem zvolal: „Nejde to!“ V tu chvíli jsem byl naplněn velikým rozhořčením, přiskočil jsem k němu, uchopil ho a společně jsme táhli. Zakřičel jsem: „Jde to! Ve jménu Ježíše!“ A hned jsme v duchu kámen vytáhli. Sedl jsem si a začal hořce plakat, protože jsem si uvědomoval, že tímto těžkým, temným a beznadějným kamenem je zavaleno mnoho Božího díla v naší zemi. Najednou z mých úst vyšlo: „Tento kámen se jmenuje: ‚Nejde to!’“

 

Po chvíli za námi přišla zmíněná prorokyně. U rotundy v duchu viděla velkého Božího anděla. Zeptala se ho, proč přišel a jak se jmenuje. Anděl ji řekl, ať se jde zeptat mne. Aniž by se mne stačila zeptat, řekl jsem jí: „Mám velikou touhu pozvat sem Božího anděla se zvláštním jménem ‚Jde to!’“ Bylo to zjevení od Pána, nikdy jsem neslyšel, že nějaký takový anděl existuje. Prorokyně se smála a řekla nám, že tento anděl sem již přišel a má pro nás poselství od Boha. Je určen pro naši zemi, a proto také nechtěl přímo komunikovat s ní (ona je Angličanka).

 

Poté mi tento anděl se jménem „Jde to!“ odhaloval některá místa Písma, zvláště o andělovi, který předcházel Izraelce, když šli z Egypta do zaslíbené země a o Mojžíšově holi. Věřím, že také tento anděl (a dokonce i Mojžíšova hůl) měl jméno: „Jde to – můžeme!“ Uviděl jsem, že i Izraelci měli kámen překážky „Nejde to – nemůžeme!“ (viz Nu 13,31) Pro tento kámen celá jedna generace nevešla do zaslíbené země. Proto je tak nutné odstranit kameny překážek a naučit se spolupracovat s Božími anděly a nebeskými zdroji. Hospodin volá skrze Izajáše: Projděte, projděte branami! Připravte lidu cestu! Vyrovnejte, vyrovnejte silnici! Odstraňte kamení! Zvedněte korouhev nad národy! (62,10) Pokud neodstraníme ze svého života a služby tento kámen „Nejde to!“, pak nepůjdou odstranit ani ostatní kameny překážek. Věřím, že Bůh poslal do naší země anděla „Jde to!“, aby nás předcházel, vyzbrojoval a posiloval.

 

Byli jiného ducha

 

Jednou jsem se uprostřed noci probudil a stále dokola mi znělo slovo: „…byli jiného ducha…“ Hned jsem věděl, že se jedná o Káleba a Jozua. Hospodin v Numeri 14,24 říká: Jen svého služebníka Káleba, protože byl jiného ducha a cele se mi oddal, uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho potomstvo ji obsadí. Vnímal jsem, že se nás Pán ptá: „Jakého jsi ducha?“

 

Deset zvědů pomluvami zhanělo Izraelcům zaslíbenou zemi, kterou prozkoumali – tvrdili: „Nemůžeme přemoci nepřátele a obsadit své dědictví.“ Pohaněli zemi zlými pomluvami a zavinili, že lid ztratil odvahu, tím podnítili celou pospolitost k reptání proti Mojžíšovi. Káleb však uklidňoval lid bouřící se proti Mojžíšovi. Říkal: „Vzhůru! Pojďme! Obsadíme tu zemi a jistě se jí zmocníme.“ (Nu 13,30-32; 14,36-37; Joz 14,8)

 

Jozue a Káleb roztrhli svá roucha a domlouvali celé pospolitosti Izraelců: „Země, kterou jsme při průzkumu procházeli, je země převelice dobrá. Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji. Je to země oplývající mlékem a medem. Nechtějte se přece bouřit proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich!“ (Nu 14,7-9)

 

Celá jedna generace Izraelců pak postupně pomřela na poušti, protože pokoušeli, znevažovali a neposlouchali Hospodina. Až jejich synové spolu s dvěma muži předešlé generace – Jozuem a Kálebem – vstoupili do zaslíbené země. Hospodin označil Jozua jako muže, v němž je duch, a vyzval Mojžíše, aby mu před svou smrtí předal své pověření a díl své velebnosti (viz Nu 27,18-20). Jozue a Káleb vstoupili do zaslíbené země, protože byli jiného ducha, cele se oddali Hospodinu a jednali podle svého nejlepšího svědomí (viz Nu 14,24; Joz 14,6-9).

 

Apoštol Pavel vyzývá křesťany, že mají odložit toho starého člověka, který žije podle dřívějšího způsobu života a hyne v klamných žádostech, obnovovat se duchem své mysli a obléknout toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy. (Ef 4,22-24) Jakého ducha jsi ty? Jakého ducha je tvoje mysl?

 

Jsme generací změn a přechodu do nových oblastí a úrovní. Potřebujeme si osvojit ducha Jozuova (a Kálebova) smýšlení. Tento odvážný duch víry a dobré mysli se nezalekne žádných překážek. Vyznává: „Můžeme činit všechno, k čemu nás Bůh povolává a co nám přikazuje. Kristus v nás přebývá se všemi svými zdroji, a proto máme co dát lidem ve svém okolí.“ Jozuův duch je průkopnický duch a projevuje se v jednotě smluvního společenství. Nenávidí fatalistickou a „socialistickou“ pasivitu, ale aktivně dobývá svoje Bohem darované dědictví. Jozuova generace posledních dnů jsou lidé víry, kteří neutíkají z bitvy, neustupují k záhubě, ani nezůstávají v malomyslnosti.

 

Neodhazujte tedy svou smělou důvěru, která má velikou odplatu. Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste vykonali Boží vůli a obdrželi zaslíbení. ,Neboť ještě velmi, velmi krátký čas, a ten, který má přijít, přijde a nebude otálet; můj spravedlivý bude žít z víry, ale kdyby ustoupil, nebude v něm mít moje duše zalíbení.’ My však nejsme ti, kdo ustupují k záhubě, nýbrž lidé víry k zachování duše. (He 10,35-39)

 

Z pařezu vzejde proutek

 

Gerda Leithgöb, vedoucí velkého hnutí přímluvců z Jihoafrické republiky, dostala v roce 1997 následující zaslíbení pro Evropu: Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou, byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez. Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek. (Jb 14,7-9)

 

Cesta k průlomu vede přes místo nemožnosti. Teprve, když se staneme slabými, můžeme být silní Pánovou silou. I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bázní Hospodinovou bude prodchnut. (Iz 11,1-3)

 

Jsou zde nějaké pařezy?