Budování Těla Kristova
Efezským 4,8-16
Efezským 4:1-3 Lidský materiál: pokorný, šířící pokoj
4-6 Sedm základních jednot:
jedno tělo
jeden duch
jedna naděje
jeden Pán
jedna víra
jeden křest
jeden Bůh a Otec
7-10 Kristus se dává zpět církvi v darech služebnosti:
11 Pět darů služebnosti:
apoštolové
proroci
evangelisté
pastýři
učitelé
12 Jejich odpovědnost: vybavit svaté, aby mohli účinně pracovat v těle Kristově
13 Cíl: jednota víry – znalost Syna Božího – dospělé, kompletní tělo přesně reprezentující Krista
14 Tak se vyhnout nedospělosti a nestabilitě (k tomuto cíli nevede jiná cesta)
15 Upřímnost a láska – růst do plnosti Kristovy
16 Tak vytvořit kompletní tělo s fungujícími a přirozeně rostoucími všemi jeho částmi
FUNKCE KRISTA JAKO HLAVY
První část těla, která se objeví při vzkříšení – Ko 1,18
Každý úd (člen) potřebuje pevné spojení s hlavou – Ko 2,18-19
Funkce Krista jako hlavy – Zj 21,6; Žd 12,2
přijímat vjemy z těla
rozhodovat
iniciovat činnost
průběžně směrovat
Kristus žehná pouze tomu, co sám uvedl do pohybu. Ve většině dnešních křesťanských skupin Kristus nemá skutečnou vedoucí pozici.
I. APOŠTOLOVÉ
Význam: Člověk vyslaný – s nějakým úkolem
1) Kristovi apoštolové
Pověření Bohem prostřednictvím Krista – 1Tm 1,1
Pak vysláni z místní církve
Pavel a Barnabáš byli nejprve proroci a učitelé – Sk 13,1
Poté, co byli vysláni, se stali apoštoly – Sk 14,4.14
2) Apoštolové, o nichž se zmiňuje Nový zákon:
Žd 3,1 Ježíš 1
Mt 10,1-2 prvních dvanáct 12 Základy – Zj 21,14
Sk 1,20-26 Matěj 1
Sk 13,1-2;14,4 Pavel a Barnabáš 2
Ř 16,7 Andronikus a Junias 2
1Te 1,1; 2,6 (Pavel) Silas, Timoteus 2
Ga 1,l9 Jakub (Ježíšův bratr) 1 (celkem 21)
3) Apoštolové v církvích:
2K 8,23 Titus a ostatní
Fp 2,25 Epafroditus
Úkol apoštolů: rozšířit Boží království.
Vyvoleni Ježíšem, aby :
šli
přinášeli trvalé ovoce
měli zodpovězené modlitby – J 15,16
Modlitba a služba slova – Sk 6,4
Pavlův model:
položit základ
dohlížet na další budování – 1K 3,10
Svědectví apoštolů:
Trpělivost
Zázraky – 2K 12,12
přinášející:
poslušnost
rychlý růst – Ř 15,18-19
Životní styl apoštolů: 1K 4,9-13
Apoštolská autorita: 1K 3,1-5; 2K 13,1-4; 1Tm 1,20
duchovní a ve vztazích – ne institucionální
pro budování – ne pro destrukci – 2K 10,8
jako základní kameny: apoštolové nejsou na vrcholu, z něhož by ostatní tlačili dolů, ale u základu a drží ostatní nahoře (Zj 21,14)
Apoštolové musí být zkoušeni a prověřeni – Zj 2,2
V první řadě podle svého ovoce – Mt 7,15-20
Apoštolské týmy – apoštolové byli normálně vedoucí týmů
Ježíšův tým – pravděpodobně 30 lidí (včetně žen) – Mk 3,13-15; Lk 8,1-3.
– viditelně demonstroval Boží království
Barnabáš, Pavel, Jan Marek – Sk 13,2-5
Barnabáš, Jan Marek / Pavel, Silas, Timoteus – Sk 15,39-16,3
Sópater, Aristarchus, Gaius, Timoteus, Tychikus, Sekundus, Trofimus a Lukáš – Sk 20,4
Někteří sloužili určité části lidstva:
Jakub, Petr, Jan – Židům
Pavel, Barnabáš, Titus – pohanům – Ga 2,9
Vedoucí řídil své spolupracovníky – 2Tm 4,9-12, ALE rozhodnutí byla kolektivní – Sk 16,9-10
Většina výchovy a káznění proběhla v rámci apoštolských týmů.
II. PROROCI
Popisováni už ve Starém zákoně. Původní význam: ten, kdo mluví jménem Božím.
spíš poselství než úkol
stojí v Boží přítomnosti, přijímá a předává Boží poselství (1Kr 17,1; 2Kr 3,14)
představuje Boží svatost, spravedlnost a milosrdenství – volá k pokání.
Rozdíl mezi pravými a falešnými proroky – Jr 23,16-18. 21-22
předává také nadpřirozené vedení Božím služebníkům (1S 9,10; 10,1-7; 2Kr 3,11-24)
V Novém zákoně:
tvoří část základu – Ef 2,19-20
(většinou je jich více – Sk 11,27-30; 15.32; 1K 14,29-32)
proroctví musí být ověřováno (1K 15,29) – dva hlavní testy:
vyučují POSLUŠNOST Bohu a Božímu slovu? – 5M 13,1-5
NAPLŇUJÍ SE jejich PROROCTVÍ? – 5M 18,20-22
všechna pravdivá proroctví zjevují a oslavují Ježíše (Zj I9,10; J 16,14)
poskytují Božímu lidu čerstvou vizi (Za 4,11-14; Zj 11,4-10)
Bez zjevení Boží lid hyne – Př 29,18
Odliš služebnost od duchovního daru – Ef 4,11 versus 1K 14,3
Odliš proroka od kazatele – např. Jonáš 3,4
III. EVANGELISTÉ
Nositelé Dobré zprávy – vždy se napřahují ke ztraceným
Ježíš jako evangelista Lk 4,40-44
Filip, model evangelisty Sk 21,8; 8,5-40
Filipovo poselství: Ježíš Kristus – Sk 8,5.35
jeho svědectví – Sk 8,6-7
jeho vedení: nadpřirozené – Sk 8.26,29
jeho doprava: nadpřirozená – Sk 8,39-40 („Boží aerolinie”)
jeho protivenství: čarodějnictví – Sk 8,9-11
vedl své obrácené ke křtu ve vodě – Sk 8,12. 36-38 (sr. Mk 16,16)
IV. PASTÝŘI
Klíčové slovo: péče
Ježíšův model – Jan 10,11-15
pokládá svůj život
zná je
oni znají jeho
vede – svým hlasem
Modely Starého zákona:
Ž 23,1-4 vede, sytí, obnovuje, doprovází údolím
Ez 34,1-5 odpovědnost za:
posilování slabých
léčení nemocných
obvazování zlomených
přivádění zbloudilých
hledání ztracených
Tři tituly: pastýři, dohlížitelé, starší – vždy množné číslo (Sk 20,17.28; 1Pt 5,1-3, Tit 1,5-7, Žd 13,7.17.24)
Apoštol bydlící na určitém místě tam také slouží jako starší – 1Pt 5,1
Pluralita dává prostor vedení – Sk 20,18
Apoštolové je ustanovují – Sk 14,23; Tit 1,5
Zodpovědnost:
řídit
vyučovat (za plat)
Kvalifikace: 1Tm 3,1-7; Tit 1,6-9
osobní charakter
rodina v pořádku
schopnost učit
dobré jméno v obci
Nejdůležitější: láska k Ježíši Kristu – J 21,15-19
Bez pastýře jsou ovce rozptýleny – Mt 9,36; Ez 34,5-6
V. UČITELÉ
Ti, kdo vysvětlují a zprostředkovávají učení. To s sebou přináší velkou zodpovědnost. Ti, kdo to dělají nezodpovědně, na sebe svolávají větší odsouzení (Jk 3,1).
Důležitost správného učení
Apoštolské učení – prvotní potřeba nově obrácených – Sk 2,42
Satan se snaží vnést falešná učení – 1Tm 4,1
Setrvání ve správném učení přináší spasení – pro učitele i pro vyučované (1Tm 4,16)
Základní doktríny mezi lidmi je třeba ověřovat – 2J 9-11
Dvě úrovně učitelů
ti, kdo učení zavádějí – 2Tm 2,2
ti, kdo učení reprodukují – Tit 1,9
Další formy komunikace kromě vyučování
Výklad jazyků
Proroctví
Zjevení – 1K 14,1-3
Napomínání – Ř 12,8
Osobní svědectví
Pastorace – rada
Speciální oblast potřeby (manželství, rodina)
Starší ženy vyučují mladší – Tit 2,3-5
Všechny tyto formy je ale třeba ověřovat ve světle základního učení.
Pavel nesvěřil vyučování ženám (1Tm 2,12). Historie ukazuje, že v určitých dovednostech vyžadujících celkovou koordinaci, ženy nevynikají (např. skládání vážné hudby, matematická teorie, filozofie).
Požadavky na vyučování základního učení
Naprostá podřízenost Písmu – Ko 1,23
Celkové obsáhnutí Písma – 2Tm 3,16
Nekompromisní postoj – Ga 2,4-6
rozdíl mezi Mojžíšem a Áronem – 2M 32,19-24
Nezatíženost osobními předsudky: rasovými, sociálními, denominačními
nacionalismus versus patriotismus
Řád a systematičnost – Žd 6,1-2
VI. STARŠÍ A APOŠTOLSKÉ TÝMY
LIDSKÉ VEDENÍ V CÍRKVI
Dvě hlavní formy:
místní starší
cestující apoštolské týmy
Charakteristické znaky:
obě formy jsou běžně reprezentovány více lidmi
každá je ve své oblasti svrchovaná, ale ne nezávislá
jsou na sobě vzájemně závislé
apoštolové ustanovují starší (Sk 14,23; Tit 1,5)
ALE starší vysílají apoštoly (Sk 13,1-3; 16,1-3; 1Tm 4,14)
obě jsou závislé na Boží milosti
obě mohou účinně působit jen jsou-li řízeny Duchem svatým (Sk 13,1-4; 16,6-10; Ř 8,14)
proroci mají své místo mezi staršími (Sk 13,1)
i v apoštolských týmech (Ef 2,20)
Důležité rozdíly:
Starší působí v rámci daného místa – apoštolské týmy jsou připraveny sloužit celému tělu a jako svou farnost mají celý svět.
Hlavním úkolem starších je vést sbor, starat se v něm o pořádek a udržovat ho – apoštolské týmy pomáhají starším a inspirují je. Jejich hlavním úsilím je ale rozšiřování hranic Božího království (Mt 28,18-20; Mk 16,15-20; Ř 15,20; 1K 3,10).
Tři služby s největší autoritou jsou apoštolové, proroci a učitelé (1K 12,28). Všechny tři pracují s Božím slovem a předávají ho. Apoštolové by ale normálně neměli narušovat svrchovanost místních starších.
ROVNOVÁHA MEZI STARŠÍMI A APOŠTOLSKÝMI TÝMY
Nový zákon věnuje víc pozornosti práci apoštolských týmů než starších. Početně se ale víc učedníků asi věnovalo práci v církvi než získávání nových oblastí.
První apoštolský tým vedl sám Ježíš (Žd 3,1). V různých dobách měl asi až 30 lidí, včetně žen (Lk 8,1-3). Jeho tým tak demonstroval v určité miniatuře církev.
Převážná část procesu výchovy učedníků popsaného v Novém zákoně se odehrála v rámci apoštolských týmů (např. v Ježíšově a Pavlově). Stejné vyučování vyňaté z tohoto rámce nemusí nutně přinést stejné výsledky.
Novozákonní církev, dříve než se usadila, byla církví v pohybu. V současné církví se běžně klade 95% důrazu na udržování církve a 5% na získávání nových lidí. Takže i kdyby všechny plánované evangelizační akce byly stoprocentně úspěšné, výsledek by přesto byl jasný neúspěch. Měli bychom se asi zabývat možností změnit poměr mezi prací pro církev a pro ztracené na 50 : 50 a práci pro církev zpřístupnit větší části křesťanů. Všichni učedníci by ale zároveň měli přijmout osobní zodpovědnost za evangelizaci.
Apoštolské týmy a starší jsou dvě nohy, po nichž se tělo Kristovo pohybuje. Je-li jedna noha kratší, tělo nemůže úspěšně fungovat. V těle je ještě mnoho dalších údů, žádný z nich ale nemůže nahradit nohy.
OCHRANA PROTI ZNEUŽITÍ AUTORITY
Člověk byl stvořen, aby vládnul – 1M 1,26-28.
Jeho tělesná podstata ale často způsobuje, že člověk chce vládnout ze špatných motivů a nezákonnými prostředky, což má za následek některou z forem manipulace nebo nadvlády.
Nový zákon nabízí určité formy ochrany:
Pluralitu – jak v týmech starších, tak i apoštolů – tím není zrušena pozice vedoucího vedoucích, ale jeho postavení závisí v prvé řadě na respektu a uznání a běžně by se nemělo uzákoňovat nebo institucionalizovat. Mezi staršími by zodpovědnost za rozhodování i vedení měla být společná. Je nebezpečné tuto zásadu podkopávat. V apoštolském týmu může mít uznávaný vedoucí větší míru osobní autority.
Vzájemnou závislost mezi těmito dvěma skupinami – žádná taková skupina nemá právo drsně zacházet se suverenitou té druhé. Vzájemně se potřebují.
Církev měla v historii tendenci přehnaně zdůrazňovat udržování církve na úkor získávání nových lidí a oblastí. Důsledkem toho se přikládala větší důležitost pastýřům (pastorům a biskupům). Podobně pastoři a biskupové, kteří měli pod svou autoritou přijímání (eucharistii), považovali často tento „akt obětování“ za zásadní pro spasení. To stejné se stalo i Izraeli ve Starém zákoně. Kněží neuplatňovali svou rozsáhlou autoritu a Bůh musel povolat proroky, aby kněze napomínali a připomínali jim, co mají dělat (viz Jr 2,8; 5,31; Oz 5,1; 6,9; Mal 1,6-10; 2,1-3)
NEVIDITELNÁ VLÁDA
Ježíš je hlavou církve na nebesích (Ef 1,20-22). Vedení církve je tam, kde je hlava.
Odsud Ježíš církvi vládne prostřednictvím Ducha svatého.
Doloženo Pavlovým apoštolstvím (1Tm 1,1; Sk 13,2)
Ježíš je Pánem nad církví;
Duch svatý je Pánem v církvi (2K 3,17)
Místo a úlohu Ducha svatého nemůže převzít žádný systém.
Většina křesťanských skupin potřebuje klást mnohem větší důraz na hledání rady a směru Ducha svatého.
Na pozemské úrovni není nad staršími a apoštolskými týmy žádná lidská autorita. Ježíš těmto skupinám vládne přímo z nebe prostřednictvím Ducha svatého (Sk 13,1-4; 16,6-10).
V historii člověk nad starší a apoštolské týmy postavil jiné jednotlivce nebo skupiny a narušoval tak Ježíšovu vládu. Obvyklým výsledkem je pak některá z forem byrokracie, která ale nedokáže naplnit skutečné potřeby.
SOUHRN DŮLEŽITÝCH BODŮ
Apoštolské týmy a starší představují dvě nohy Kristova těla.
Mezi nimi je nutná biblická rovnováha.
Společně jsou pod přímou neviditelnou vládou Krista na nebesích – na zemi uplatňovanou prostřednictvím Ducha svatého.
Dokud nezačnou fungovat apoštolské týmy, církev by se měla považovat za církev ve vývoji.
Křesťanská konference – Praha 1994 – Pořadatel Křesťanská misijní společnost (21.-26.6.1994)
