V životě je plno samozřejmých věcí, kterým se nemůžeme jen tak vyhnout nebo je pomíjet. Pokud to uděláme, dostaví se konkrétní důsledky, se kterými pak musíme žít. Na příklad si vezměme jednoduchou situaci, kdy nevezmeme na vědomí frekventovanou silnici a chceme přejít. Může se stát, že v důsledku toho nakonec budeme vypadat značně odlišně než předtím, ale také z toho vyjdeme s důležitým ponaučením.
S principy, které jsme obdrželi v Božím slově, je to podobné. Máme možnost je brát v úvahu a řídit se jimi, ale když se rozhodneme opačně, vždycky přijdou určité důsledky. Pokud chceme budovat Boží království tak, že se zapojíme do jeho plánu, tedy místního sboru, musíme se také těchto jednoduchých, leč důležitých principů držet.
Ne každého vedoucího ustanovil Bůh
Rád bych se s vámi podělil o několik důležitých principů, jejichž platnost mohu osobně dosvědčit. Sbor, který se bude těmito radami řídit, se může stát o mnoho silnějším. Často slýcháme druhé lidi říkat, že síla sboru závisí na síle vztahů mezi vedoucími. Právě síle v této oblasti sborového života potřebujeme lépe porozumět. Můžeme mít nádherná přátelství mezi členy, ale pokud se vedoucí spolu nescházejí, nastává problém. Tento problém může vyřešit jedině změna v postoji, a nikoli naše schopnosti a dovednosti. Proto Bůh hledá pokorné vedoucí, kteří dovolí svatému Duchu měnit svá srdce, aby v Kristově těle byla větší jednota.
V každém sboru musí být vedoucí, kterého Bůh určil a ustanovil, aby nesl vizi pro konkrétní tělo. Vždycky by to měl být někdo, na koho nejprve ukáže Bůh a povolá ho, a pak starší rozpoznají, že to je ten, koho Bůh pomazal, aby úkol vedení sboru naplnil. Tito lidé musí svatého Ducha nechat, aby k nim mluvil, a pokud je to nutné, zapojit do procesu hledání Bohem určeného člověka někoho odjinud, komu mohou důvěřovat.
Předpokládejme, že už tento proces proběhl a pastor se aktivně zapojil do konkrétního sboru. Teď je zcela nezbytné, aby skupina pracovníků kolem něj poznala jeho srdce. Srdce a vize tohoto člověka se totiž stává srdcem a vizí, které musí následovat. Srdce člověka však nepoznáte, pokud od něj budete mít odstup. Chce-li vedoucí sboru dosáhnout úspěchu, musí se snažit vizi svého srdce předat ostatním tak, aby ji chtěli následovat. Ostatní členové týmu vedoucích se ovšem musí snažit, aby se dostali do blízkosti pastora, a tak lépe poznali, jaké má srdce. Lidé, kteří zůstanou sami, už nemohou vykonávat Boží dílo. Na to jsou potřeba lidé, kteří spolupracují pod autoritou samotného Boha. Tomu se říká teokracie, ne demokracie.
Bůh dává vedoucímu zodpovědnost nést vizi a uvádět ji do praxe, ale také pak povolává ostatní, aby vizi, kterou má jejich vedoucí, sloužili. Tomu se říká mít společnou vizi. Pokud máme víc než jednu vizi, naše vize se rozdvojí a sbor s rozdvojenou vizí se stává sborem bez vize. Je třeba mít jen jednu vizi. Bůh určil, že vedoucí je jejím nositelem a ostatní jej následují. Pokud vizi nemá, možná by neměl být vedoucím.
Sloužit vizi někoho jiného?
Když Bůh někoho ustanoví do určitého úřadu, dává mu k tomu také pomazání. Jeho pomazání zahrnuje vizi a plán. Mojžíš, Jozue, Gedeon a další jako vedoucí přijali od Boha vizi a plán. Boží pomazání, které na nich spočívalo, způsobovalo, že věděli, co je potřeba udělat. Stojí za povšimnutí, že Jozue nejprve musel sloužit vizi jiného muže (Mojžíše), a pak teprve dostal od Boha svou vlastní vizi. Službou Mojžíšovi si zachoval čistotu a použitelnost před Bohem. Pro mě vždycky hodně znamenala tato věta: “Služba vás protříbí.” To znamená, že když začneme v církvi sloužit, nějak se to dotkne našich postojů a věcí, které nám pomáhají sloužit účinně. Pokud se vyhýbáme službě druhým lidem, vyhýbáme se procesu, v němž chce Bůh jednat s překážkami, které brání svatému Duchu, aby konal své dílo v našich životech.
Velmi zvláštní věc se přihodila ve vztahu Elijáše a Elíši (2Kr 2). Když byl Elíša v Elijášových službách jako učeň, byla to pro něj příprava na to, co ho mělo potkat. Mnoho lidí má pocit, že když slouží vizi někoho jiného, ztrácejí čas. Bůh se však na to dívá jako na období zkoušky našeho charakteru. Elíšovi se dostalo pocty za jeho věrnost a loajálnost vůči jeho mistru a výsledkem bylo, že přijal od Boha dvojnásobné požehnání.
Možná, že než můžeme přijmout od Boha víc pro naši vlastní službu, musíme víc dát službě a vizi toho, komu nás Bůh povolal sloužit. Je také zajímavé, že když Elíša viděl, jak Elijáš vystupuje do nebe, volal: “Můj otče, můj otče.” Viděl v něm duchovního otce a ne jen učitele nebo apoštola. Rozhodně dnes v církvi potřebujeme více otců, kteří ponesou vizi, ale také potřebujeme více synů a dcer oddaných otcům a matkám, tak jako byl Elíša oddaný Elijášovi. V Malachiáši 4, 6 čteme, že Bůh touží obrátit srdce otců k synům a srdce synů k otcům. Chce to udělat na jednom konkrétním místě, a tím je Kristovo tělo. Otcové by měli na toto volání reagovat a dopřát dětem, aby se cítily v bezpečí pod jejich vedením. Děti pak v takovém prostředí najdou bezpečí a ochotně půjdou za vedoucím.
Svatý Duch dnes pilně zkouší naši oddanost. To je něco, co se nedá poznat, dokud to neprojde zkouškou. Stejně je tomu se smlouvou. Je jednoduché říci: “jsem tady pro tebe”, dokud se to opravdu nevyzkouší. I v manželství je velmi snadné říci “vždycky tě budu milovat”. Je však třeba to dokázat ještě mnoho dní po svatbě, kdy nevěsta už na sobě nemá nádherné šaty a není nálada na dlouhé pohledy do očí, protože jí manžel zrovna řekl, že mu nechutná jídlo, které uvařila. Musíme k sobě vzájemně přilnout, aby Bůh viděl naše srdce. Než Elíša obdržel Elijášova ducha, musel k němu nejprve přilnout. Rút se přimkla k Noemi a přijala požehnání. Když odložíme svou vlastní vizi, abychom podpořili vedoucího, kterého nám Bůh dal, jeho úspěch bude naší poctou. Josefův sen se nenaplnil, dokud se Josef nevěnoval snům druhých. Bůh ho poslal do vězení, ale jeho sen nezemřel.
Uskutečňovat sny druhých
Chcete-li, aby se naplnil váš sen, začněte uskutečňovat sny druhých. Služte jejich snům, a co zasejete, to sklidíte. Když naplníte sen a vizi toho, komu vás Bůh povolal sloužit, nemůže nic zvrátit záměr a cíl, které má Bůh pro vás. Pokud vyžadujeme osobní uznání za to, co děláme, pak pracujeme pro člověka, a ne pro Boha. Službu druhému musíme vykonávat na základě naprosté jistoty v Bohu, pochopení jeho bezpodmínečné lásky k nám a ochotě konat jeho vůli.
Než se David dostal k moci (1Pa 12), přišlo za ním několik bojovníků. Bylo to pro něj období velké nouze. Když se mu však ti muži dali k dispozici, zjišťoval, jaké mají motivy:
Přicházíš v pokoji? Přicházíš budovat vztahy, nebo vyvolávat spory? Pokud to druhé, pak tě nechci, ať máš jakékoli obdarování.
Přišel jsi mi pomoci (sloužit Kristovu tělu)? Musíme se ujistit, že naším skutečným motivem v daném sboru je pomoci vedoucímu a podporovat ho. Pokud to tak není, co tam tedy děláme?
David dále říká: “Je?li vaše srdce při mně, pak je moje srdce při vás.” Každý, kdo se připojí ke sboru a chopí se nasměrování vedoucího, může přijmout velké povzbuzení a podporu. Tehdy se lidé okamžitě začnou cítit v bezpečí, protože nedochází k žádným sporům. Muži, kteří se přidali k Davidovi, věděli, že by si nejspíš sami vystačili, ale nedosáhli by dobrých výsledků. Když se staneme týmem, náš duchovní vliv a efektivita rapidně vzroste, protože Bůh nás uzpůsobil k tomu, abychom pracovali v týmu (Žalm 133).
Timoteus sloužil Pavlovi a to vyústilo v jeho vlastní službu. Chceme?li v životě nést ovoce, musíme začít na místě služby. Přesně tak jednal Ježíš a získal největší myslitelnou odměnu. Pro něj nebyl problém položit za nás život, aby zajistil naplnění Božího plánu pro náš život. Nedělal to kvůli sobě, ale kvůli nám. Měli bychom sloužit druhým ne proto, co z toho můžeme vytěžit, ale pro to, co může naše služba vybudovat v srdcích druhých lidí.
Buďme věrní ve službě vizi vedoucího, kterého nám Bůh pro tuto dobu dal, a všechno ostatní přenechejme Bohu.
Jděme dál za svou touhou budovat Boží církev tím, že pochopíme, že velkým Stavitelem je sice Ježíš, ale dal nám určité principy, kterých bychom se měli držet, pokud chceme být do tohoto procesu zapojeni.
Ať už se nacházíte v jakékoli pozici, přemýšlejte o lidech, které máte kolem sebe. Pokud jste vedoucí ustanovení Bohem, uvědomte si, že musíte nastavit atmosféru svou vlastní pokorou. Lidé pak také budou chtít sloužit vám. Pokud jsme v těchto pozicích arogantní a pyšní, stáváme se svatému Duchu překážkou v jeho díle v našem sboru.
Pokud jste v pozici, kdy byste měli svému vedoucímu sloužit, odložte svůj vlastní program a chopte se výsady sloužit vizi někoho jiného a ne své vlastní. Bůh dá tvému sboru a městu růst a větší efektivitu.
Přetištěno se svolením z Života víry 11/2002
