Bloudím jako ztracená ovce aneb podivný závěr 119. žalmu
Autor 119. žalmu byl zralý muž, který znal Písmo a chodil po Božích cestách. Právě vztah k Božímu slovu a praktické jednání podle Písma je ústředním tématem tohoto nejdelšího žalmu. Pokud tento žalm opakovaně pročítáme, zjistíme, že jsou v něm určitá témata, která se opakují a prohlubují, jako např. životní cesta, pravda a klam, svoboda, jak jednat v protivenstvích, pokora, touha, naděje atp. Když s modlitbou rozjímáme nad slovy tohoto žalmu, je v nás probouzena vřelá a láskyplná touha po Božím slovu.
Čekali bychom, že tento žalm nějak slavně vyvrcholí a místo toho čteme v posledním verši: Bloudím jako ztracená ovce – hledej svého otroka, vždyť jsem na tvé příkazy nezapomněl! (Ž 119,176) Pokud nejsme povrchní a jdeme „pod povrch“, zjistíme nakonec, že i toto podivné vyústění žalmu je hluboké a slavné.
Celý svůj život se učíme spoléhat na Hospodina a důvěřovat jeho Slovu. Jdeme od sebedůvěry k důvěře v milujícího Boha. Všechno, čím procházíme, nám může posloužit k tomu, abychom se naučili nespoléhat na sebe, ale na Boha (viz 2K 1,9). Naše duše musí projít křížem, což není jednorázová zkušenost.
Může se však stát, že si již připadáme jako zkušení mazáci a přestáváme čerpat z pramene, kterým je náš Pán. Jdeme podle způsobů tohoto světa v duchu SEBErealizace, SEBEdůvěry a SEBE jistoty. To je však naprosto dětinské! V Žalmu 49,14 se píše o lidech, kteří spoléhají sami na sebe (B21: jsou si sebou jistí; Zeman: mají sebedůvěru). Můžou se dokonce považovat za „vážené“, ale jejich počínání je bláznovstvím.
Vůbec si nemyslím, že bychom měli být nerozhodní, nejistí a labilní lidé s komplexem méněcennosti, právě naopak. Svoji nejistotu a komplexy nemáme řešit ve své na Bohu nezávislé povýšenosti, ale v důvěře v Hospodina. Skutečně zralý žalmista vidí, že bez Boha bloudí jako ztracená ovce. Milující Bůh je jeho nevyčerpatelným zdrojem, na něm je zcela závislý, v něm je jeho hodnota.
Právě proto, že již dlouho s Bohem chodíme, jsme si vědomi, že bez něho nemůžeme nic. Tak to řekl i sám Pán Ježíš: Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. (J 15,5) Proto s ním chci stále více a hlouběji rozvíjet vroucí a důvěrný vztah a chci ho více poznávat.
Na mnoha místech Písma jsme vybízeni, abychom horlivě a usilovně hledali Hospodina a jeho Království (viz např. Jr 29,13; Mt 7,7-8). Na druhou stranu Bůh říká: Dal jsem se nalézt těm, kteří mě nehledali (Ř 10,20; Iz 65,1). Jak tomu rozumět? V posledku i to hledání, hlad a žízeň po Bohu je do nás vloženo z Boží milosti (viz Fp 2,13). Znamená to, že za to neneseme žádnou zodpovědnost? V žádném případě! Jsme plně zodpovědní za to, jestli Boha usilovně hledáme, anebo jestli jsme líně k němu lhostejní! Jenom se nemáme čím chlubit.
Poznal jsem, že dokonce ani své srdce nemohu bez milosti Božího vyzpytování plně poznat (viz Jr 17,9-10). Pokud mne Bůh nenajde, ztracený bloudím. Všichni jsme bloudili jako ovce po svých marných cestách a Bůh nás v Kristu zachránil (viz Iz 53,6). Jako zachráněný křesťan se však lehce mohu vrátit na své svévolné cesty – cesty sebedůvěry a sebejistoty. Potřebujeme žádat dobrého Boha, aby našel každou jednotlivou oblast v našem životě, kde bloudíme – to znamená, kde ho nenásledujeme, kde mu nedůvěřujeme a kde na něho nespoléháme. Při tom všem neztrácíme ze zřetele jeho Slovo, vždyť to je jeden z hlavních prostředků, kterým nás čistí, vychovává a posvěcuje.
Toto je cestou do zralosti. Je to opravdu slavný závěr 119. žalmu. Jako zralí Boží služebníci jsme si jisti jeho dobrotou a pevně kráčíme po cestě jeho Slova. Důvěřujeme Bohu v důvěrném vztahu a jako apoštol Pavel vyznáváme: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. (Ga 2,20)
Drahý nebeský Otče, vyzpytuj mé srdce. Hledej mne, abych v žádné oblasti svého života nebloudil. Již nechci chodit po cestě důvěry v sebe. Nechci být ztracen v marnostech, pomíjivostech a nicotnostech tohoto světa. Chci Tě následovat po Tvé dobré cestě. Jsi můj dobrý pastýř a vedeš mne k šťavnatým pastvinám a k tichým vodám odpočinku. Vedeš mne svojí cestou své spravedlnosti, a i kdybych procházel údolím stínu smrti, nebudu se ničeho bát, protože Ty jsi se mnou. Dej mi milost, abych rostl v poznání Tebe, abych naplnil své poslání a abys Ty byl oslaven skrze můj život. Amen.
Tomáš Korčák, 2023
