Přejít k obsahu
Apoštol Pavel píše křesťanům do Filipis: Proto, moji milovaní, jako jste vždycky poslouchali, nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti, s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu. Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. Všechno dělejte bez reptání a pochybování, abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě. Držte pevně slovo života, abyste mi byli chloubou ke dni Kristovu, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal. (Fp 2,12-16)
Byli jsme zachráněni zadarmo z milosti pouhou vírou, avšak nyní máme svoji záchranu uvádět ve skutečnost. Byli jsme očištěni od svých hříchů a byl nám darován nový věčný život. Nežijeme již my, ale žije v nás Kristus. Stará padlá rebelická přirozenost byla spolu s Kristem ukřižována a nyní je v nás nová Božská přirozenost. Tuto svoji záchranu a proměnu (přesněji řečeno výměnu) uvádíme ve skutečnost, když s ní počítáme. Víme o této výměně; věříme této skutečnosti, která se udála před dvěma tisíci lety v Kristu; vyznáváme, že již nežijeme my, ale žije v nás Kristus a počítáme s tím ve svém každodenním životě. Když mám určitou částku na účtu a počítám s ní, mohu si pak v obchodě vybrat zboží odpovídající hodnoty a platit platební kartou. Vím o výši částky, počítám s ní a odpovídajícím způsobem jednám.
Nyní je v nás skrze víru Kristus a Bůh skrze tuto novou přirozenost v nás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. Někteří křesťané si tento verš vykládají velice hloupým způsobem: „Bůh ve mně působí chtění i činění, a proto jestliže se mi nechce činit Boží vůle, Bůh to ve mně nepůsobí. Ještě jsem nedostal tuto milost …“ Tito líní (nebo oklamaní) křesťané jedině dokazují to, že chodí v těle. Nová přirozenost v nás chce činit Boží vůli, poslouchat a uvádět ve skutečnost svoji záchranu. Bůh se v nás a skrze nás chce projevovat. Kristus v nás působí chtění Boží dobré vůle i její poslušné činění.
Buď v tobě žije Kristus nebo jsi plný sám sebe. Buď chodíš v duchu nebo v těle. Bůh nemá jiné řešení a nebude tělesným křesťanům zpříjemňovat jejich tělesný životní styl, plný víry v jejich vlastní tělesné síly a schopnosti. Bůh nad námi vyhlásil rozsudek smrti a spolu s Kristem a v Kristu jsme byli ukřižováni. Jako nová stvoření můžeme žít pouze vírou v Krista v nás. Kristus nyní žije v nás – je v nás tedy jeho život, síla a schopnosti.
Apoštol Pavel tomu velmi dobře rozuměl. Křesťanům v Kolosách odhaluje úžasné Boží tajemství – Kristus ve vás, a pak dodává: Proto také tvrdě pracuji a zápasím v souladu s jeho působením, které ve mně mocně působí. (Ko 1,29) Kristus v něm mocně působil chtění a činění, protože neodmítal Boží milost, což se projevilo v tom, že chodil v nové přirozenosti. Pavel vyznával: S Kristem jsem ukřižován: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. Neodmítám milost Boží. (Ga 2,19-21) Na jiném místě Pavel popisuje tajemství svého efektivního života těmito slovy: Boží milostí jsem to, co jsem. A jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná, vždyť jsem usilovně pracoval více než všichni ostatní – nikoli já, nýbrž Boží milost, která byla se mnou. (1K 15,10)
Filipským Pavel dále říká, že jestli skutečně v sobě nechají působit Boha, projeví se to nejprve v jejich touhách a následně viditelně v jejich skutcích. Také se jejich chození v nové přirozenosti projeví v životním stylu víry, kdy pevně drží slovo života a všechno činí bez reptání a pochybování. To pak vytvoří pravdivý podklad účinného svědectví v tomto světě. Takoví lidé září jako světla ve světě. Avšak tělesní křesťané, kteří žijí ze svých vlastních schopností a sil, jsou potupou Pánova jména. Jsou solí, která byla zbavena slanosti, neboť slaná je pouze Božská přirozenost v nás.
Naše víra a přijatá záchrana se tedy musí projevit ve skutečnosti. Bůh se chce silně skrze nás projevovat. Následují teze z Písma o dobrých skutcích, které máme hojně konat, protože jsme skrze víru přijali záchranu a necháváme skrze nás působit Krista. Nejsou to skutky zákona, kterými se chceme zalíbit Bohu a získat od něj záchranu, ale jsou to skutky víry, kterými projevujeme svoji víru a lásku a kterými vyjadřujeme již přijatou záchranu.
- Lidé v našem okolí mají uvidět naše dobré skutky, aby vzdali slávu našemu Otci, který je v nebesích. (Mt 5,16; 1Pt 2,12)
- Bůh dává věčný život těm, kteří s vytrvalostí v dobrém skutku hledají slávu, čest a neporušitelnost. (Ř 2,7)
- Boží vůlí je, abychom měli hojnost pro každý dobrý skutek. (2K 9,8)
- Jsme Boží dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili. (Ef 2,10)
- Máme nést ovoce v každém dobrém skutku. (Ko 1,10)
- Máme se modlit, aby Bůh v moci naplnil každý dobrý úmysl a skutek víry. (2Te 1,11)
- Bůh povzbuzuje naše srdce a upevňuje v každém dobrém skutku i slovu. (2Te 2,17)
- Ženy mají být ozdobeny dobrými skutky (1Tm 2,10), a mají jít za každým dobrým skutkem (1Tm 5,10).
- Dobré skutky budou (stejně jako hříchy) dříve či později zcela zjevné. (1Tm 5,25)
- Bohatí lidé mají bohatnout v dobrých skutcích. (1Tm 6,18)
- Máme být připraveni a důkladně vystrojeni ke každému dobrému skutku. (2Tm 2,21; 2Tm 3,17; Tt 3,1)
- Jsou lidé, kteří vyznávají, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají. Jsou ohavní a neposlušní a nezpůsobilí k jakémukoli dobrému dílu. (Tt 1,16)
- Máme být horliví v dobrých skutcích. (Tt 2,14)
- Máme se soustředit na to, jak vynikat v dobrých skutcích; je to krásné a lidem užitečné. (Tt 3,8; Tt 3,14)
- Naše dobré skutky máme činit ochotně. (Fm 1,14)
- Máme se navzájem rozněcovat v lásce a dobrých skutcích. (Žd 10,24)
- To, jestli jsi moudrý a rozumný, se ukáže tvým dobrým způsobem života na tvých skutcích. (Jk 3,13)
- Každý, kdo činí spravedlnost, je zrozen z Boha. (1J 2,29)
- Kristově nevěstě bylo dáno, aby si oblékla zářivě čistý kment, kterým jsou spravedlivé činy svatých. (Zj 19,8)
Když porozumíme Božímu tajemství – Kristu v nás, a budeme s ním počítat v našem všedním dnu, vypůsobí to nepředstavitelné možnosti, které budou uvedeny ve skutečnost. Pavel v tomto smyslu oslavuje Pána: Tomu pak, kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet, jemu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení věčnosti věků! Amen. (Ef 3,20-21)
