Těžké a unavené křesťanství?

Pán v této době otřásá myšlením Božího lidu, protože chce, aby bylo myšlením jeho království a bylo poddáno jeho vládě. Chce odstranit všechny zaběhnuté koleje lidských tradic a porozumění, které mu brání, aby mohl projevit svoji slávu a moc. Izraelci na poušti svojí vzpourou, nestálostí a především nevěrou vyměřovali Svatému Izraelskému hranice (Ž 78,41 podle Roháčkova překladu, Kraličtí mají cíle). Nevyměřujeme hranice všemohoucímu Hospodinu i my dnes svými představami, nevěrou a skepsí?

Pán se rozhodl, že bude v tomto světě jednat především skrze svůj lid. Když však svými postoji, neproměněným myšlením a nedůvěrou nedáváme Bohu možnost skrze nás jednat, temnota okolo nás houstne a my sami jsme unaveni a frustrováni. Jestli je pro tebe křesťanství těžkým břemenem, z jehož vláčení jsi již velice unavený a frustrovaný, pak ti chci předložit následujících 10 otázek. Věřím, že jejich upřímným zodpovězením a následnou změnou myšlení a jednání (Bible tomu říká pokání), dojdeš k průlomu ve svém osobním životě a křesťanství se pro tebe stane každodenním naplňujícím dobrodružstvím.

1. Jsi skutečně znovuzrozeným křesťanem?

Ježíš řekl Nikodémovi: “Amen, amen, pravím tobě, nenarodí‑li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.” (J 3,5-8)

Jestliže přijmeme Boží rozsudek smrti nad svým životem a Kristovu zástupnou smrt za nás, a jestliže se podřídíme vládě vzkříšeného Krista, dostáváme Boží věčný život. Náš mrtvý duch (pro naše viny a hříchy) je z Ducha znovuzrozen a má dostat první místo v našich životech. Ve znovuzrozeném duchu přebývá skrze víru Kristus. Znovuzrozený duch chce také pravidelně pít živou vodu od Krista a chce být posilován a naplňován Božím slovem. Takový člověk nejenom vstoupil, ale i chodí v Božím království. Poslouchá svého nového Krále a je podobný větru – nejedná podle vyjetých kolejí, ale je veden Duchem svatým. Již nejsme určováni svým prostředím, výchovou, kulturou ani naším tělem a duší, ale Slovem a Duchem našeho Pána. Skutečně o nás platí: Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové. A to všechno je z Boha. (2K 5,17-18) Jistě, že je zde růst a postupná proměna, ale v našem znovuzrozeném duchu již přebývá celý Kristus s celou svojí silou a autoritou. Růst může být rychlý a záleží na naší víře, pokoře a dávání.

Jestli v tobě není znovuzrozený život, pak ho naléhavě hledej skrze pokání, modlitbu a víru v Boží slovo. Ježíš řekl: Usilujte vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni. (L 13,24) Boží království není pro líné a lhostejné, avšak každý, kdo hledá Hospodina celým srdcem, ho nalézá. Žádejte, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. (Mt 7,7-8)

2. Žiješ ty, anebo Kristus?

Křesťanský život není životem, kde se o něco snažíš se seznamem v ruce plným příkazů a zákazů. Bůh ti nedává seznamy zákonů do ruky, ale jako Zákonodárce vstupuje do tvého srdce. On tě proměňuje zevnitř a plně uschopňuje činit jeho vůli. Otázkou je, jestli to chceš? Chceš si žít svým svévolným životem a křesťanství mít na sobě pouze jako nějaký medailonek? To nikdy nebude fungovat!

Apoštol Pavel o sobě vyznává: S Kristem jsem ukřižován: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. Neodmítám milost Boží. (Ga 2,19-21) Jestliže nenecháme v sobě skrze víru žít Krista a žijeme ze svých vlastních sil, odmítáme Bohem darovanou milost. Křesťanský život má své projevy: už nechceš dělat určité věci, které jsi chtěl dělat dříve, a naopak chceš dělat věci, které by tě dříve ani nenapadly. Kristus je v tobě se svými touhami. Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. (Fp 2,13)

Chci vám nyní předložit projevy znovuzrozeného člověka, tedy něco, co je automaticky vloženo do ducha člověka při znovuzrození. Tyto projevy vyjadřují Kristův život:

• láska k Otci, Synu i Duchu svatému
• touha číst Písmo, hovořit s Bohem, uctívat ho a poslouchat ho
• odvrácení se od hříchu a model (nechci již hřešit)
• usvědčování z hříchu od Ducha svatého
• vědomí odpuštění svých hříchů a vítězství nad hříchem
• změny postojů k lidem – odpuštění, láska a zájem o druhé
• touha zvěstovat druhým evangelium
• vnitřní pokoj a radost ze života
• vedení Duchem svatým
• zapojení v Kristově těle – církvi

Je těžké pro tebe dýchat? Jsi již z těch let dýchání od doby tvého narození unavený? Podobně je to i se skutečným křesťanským životem. Nežiješ už ty, ale žije v tobě a skrze tebe Kristus. Pak podobně automaticky jako dýchání odpouštíš, uctíváš Boha, posloucháš ho, mluvíš když máš mluvit, mlčíš, když máš mlčet a tak dále.

3. Chodíš v těle, anebo v duchu?

Apoštol Pavel v 6. kapitole Římanům popisuje tuto změnu resp. výměnu u znovuzrozeného člověka vyjádřenou ve vodním křtu. V 7. kapitole však popisuje člověka, který s těmito novými skutečnostmi nepočítá a žije stále starým způsobem života – jinými slovy chodí v těle. Protože však je v něm již znovuzrozený duch, který chce něco jiného, probíhá v člověku neúprosný zápas. V 8. kapitole však je popsán život křesťana, který chodí v duchu, počítá se smrtí starého člověka a jeho způsobů, a nechá skrze víru a uvědomění žít skrze sebe Krista.

Tělesný křesťan též naplňuje Boží požadavky svými vlastními silami a schopnostmi. To takového člověka dříve nebo později přivede k ohromné vyčerpanosti, zklamání a frustraci. Někdy jsou takoví lidé dokonce na Boha až nahněváni, on však pro ně nikdy takový život nezamýšlel. Jen lidské náboženství, které sám Bůh z hloubi srdce nenávidí, se chce samo zalíbit Bohu vlastní silou. Boží požadavky chce skrze tebe naplnit sám Kristus, když ho necháš skrze sebe žít a když ho budeš cele následovat. Konec tvých vlastních sil může být konečně začátkem Božího mocného působení ve tvém životě. Pokoř se již nyní přiznáním a uznáním nepotřebnosti tvých vlastních sil a schopností pro Boha a přivítej v sobě Kristovy síly a schopnosti.

Boží požadavky se ti mohou stát těžkými a neúnosnými břemeny, které jsou vloženy na tvoje ramena (viz Mt 23,4). Zákonictví je snaha zalíbit se Bohu dodržováním a naplňováním Božích požadavků vlastní silou bez víry. Zákonictví si vymýšlí i svoje vlastní požadavky, které s Bohem nemají nic společného. Žij Krista a budeš naplňovat Boží požadavky. Bůh chce, abys naplnil jeho požadavky a žil cele podle jeho vůle a proto do tebe vložil svůj život. Bůh nemá nějaké jiné příjemné řešení pro odpadlé, či tělesné křesťany: buď chodíš duchem a zažíváš pokoj a radost, nebo chodíš tělem a živoříš, či umíráš.

4. Miluješ Boha a věříš jeho Slovu?

Apoštol Jan píše: To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká. Neboť vše, co se narodilo z Boha, přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo je ten, který přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? (1J 5,3-5) Naše láska k Bohu se projevuje naší poslušností a důvěrou. Pro člověka, který nevěří, že byl od Boha zadarmo přijat a očištěn, a že je nyní v něm Kristus, jsou Boží přikázání obtížná a obtěžující. Když někomu nedůvěřujeme, nemůžeme se mu ani vydat. Pokud neznáš Boha, pak mu ani nedůvěřuješ. Pouhá představa Boha nepřinese skutečný život, ale řeholi těžkých přikázání. Jenom skrze víru můžeme naplňovat Boží přikázání a přemáhat tento svět.

Pokud Bohu nedůvěřuješ, čiň pokání z tvrdosti svého srdce a volej k Bohu, aby se ti dal poznat takový, jaký skutečně je: nebeský Otec. Čím více známe Boha a jeho Slovo, tím lehčeji mu důvěřujeme a tím lehčeji chodíme po jeho cestách.

5. Dáváš dál život, který jsi přijal?

Když jsme se znovuzrodili, přijali jsme život, který však má být dál dáván. Ježíš řekl: Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem vody, tryskající k věčnému životu. (J 4,14) Přijetím a následným dáváním života je rozšiřováno Boží království a pohlcována temnota. Victor Lorenzo velmi moudře vyjádřil tuto pravdu slovy: „V Božím království věci skutečně máte, až když je dáváte.“

Můžeme v sobě Boží život zastavit, když ho nedáváme dále. Pramen může být znečištěn i zasypán. Bylo do nás kdysi něco životodárného vloženo, avšak nic nevyvěrá a netryská. Když není dáván život, pak zde zůstává smrt. Bůh v této době láme nad církví prokletí smrti a neplodnosti a vyhání svůj lid k nevěřícím se Slovy života. Dáváním ještě více v sobě rozmnožujeme Boží život podle slova Ježíše: Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující dají do vašeho klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. (L 6,38) Kéž všichni každodenně poznáváme pravdivost Ježíšova výroku: Blaženější je dávat než brát. (Sk 20,35)

6. Netíží tě tvůj hřích, anebo nepotřebuješ někomu odpustit?

Hříchy, svévole, hořkost, neodpuštění, nevděčnost, reptání (atd.) úžasným způsobem tíží a unavují. David vyznává: Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží. (Ž 38,5) Jak máš správně jednat se svým hříchem? Jak máš podle Písma jednat s hořkostí? Vezmi velice vážně varování Písma: Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí. (Heb 12,15) Bez Boží milosti žijeme velice těžký a zoufalý život, i kdyby měl nálepku „křesťanský“.

Možná jsi začal dobře, ale někde ve svém životě jsi učinil špatná rozhodnutí. Možná Bůh k tobě mluvil a tys ho neposlechl a pak jsi přestal slyšet jeho hlas a život se vytratil. Když chybí živé, oboustranné společenství s Pánem, pak křesťanství musí být těžké a unavené. Bůh to však tak nikdy nezamýšlel! V pokání se musíš na ta místa vrátit. Pavel napomíná Galatské: To jste tak nerozumní? Začali jste Duchem, a nyní dokončujete tělem? (Ga 3,3; CEP: Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?) Když se v pokání vrátíš do oblasti Ducha a když tvé srdce již není zatíženo žádnou hořkostí a neodpuštěním, přichází život a ovoce ducha.

7. Dovedeš odpočívat u Ježíše?

Ježíš volá: Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte mé jho na sebe a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké. (Mt 11,28-30) Odpočinek a uvolnění od těžkých břemen nalezneme v důvěrném společenství s Ježíšem. Máme se podřídit jeho jhu a učit se od něj tichosti a pokoře v srdci. Náš odpočinek a lehkost souvisí s naší podřízeností Boží vůli a vlastně i s naším správným vztahem k autoritám. Vzpurný a pyšný člověk žije velmi těžké křesťanství. Pán dává určitá břemena, avšak když je neseme s ním pod jedním jhem, pak jsou lehká. Ježíš chce určovat jakým směrem jít a jaká břemena společně táhnout. Nemáme jen prožít moment odpočinutí, ale máme chodit v odpočinutí!

Je též velmi důležité mít po pilné práci čas odpočinku. Bůh po šesti dnech stvoření také odpočinul. Bez pravidelného času skutečného odpočinku se nám život a služba po nějaké době může stát velmi těžkým a unaveným. Je lepší odpočívat dobrovolně, než k tomu být přinucen například zdravotním stavem (viz Lv 26,33-35; 2Pa 36,21). Skutečný odpočinek souvisí právě s naším vztahem k Ježíši.

8. Neděláš si starosti a neznepokojuješ se mnoha věcmi?

Ježíš se svými učedníky vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala do svého domu. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: “Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!” Pán jí odpověděl: “Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.” (L 10,38-42)

Marie jistě nebyla líná, ale věděla, co je nejdůležitější – uctívat Pána (J 12,3) a naslouchat jeho Slovu. Nenechala se rozptylovat mnoha věcmi. Věděla, že jedno je potřeba – mít hluboký vztah s Pánem, a to jí dalo správnou perspektivu pro všechny její další činnosti. Věřím, že poté, co Pán domluvil, vstala a šla Ježíše a jeho učedníky obsluhovat.

Marta naproti tomu si dělala starosti a nechala se znepokojovat mnoha věcmi. Sloužila Pánu, ale Pán to od ní nevyžadoval, ba naopak chtěl, aby si jako její sestra Marie sedla nejprve k jeho nohám a naslouchala jeho slovům. Marta byla ve své službě unavená a rozčílená na duchovní lidi a v posledku i na samotného Pána.

Ježíš ve svém podobenství o rozsévači ukazuje na veliké nebezpečí trní, které udusí v člověku život a ten se stane neplodným. Tím trním jsou starosti tohoto věku, klam bohatství a žádosti po ostatních věcech (Mk 4,18-19). Proto se máme mít na pozoru, aby tím naše srdce nebyla zatížena (viz L 21,34). Život bez dusících břemen starostí je možný jedině skrze důvěru v nebeského Otce a jeho Slovo. Pavel vybízí: O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním. A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. (Fp 4,6-7)

9. Neděláš něco, co Bůh nechce, abys dělal?

“Nemají pokoj svévolníci,” praví Hospodin. (Iz 48,22) Jestliže jednáme svévolně – podle své vůle, pak nás provází nepokoj, a chybí nám vědomí Boží přízně a přítomnosti. Pokoj, odpočinek a nadšení přichází, když děláme pouze to, k čemu nás Bůh povolal. Může to být velice náročný úkol, ale když jednáme podle Boží vůle, pak i ta největší dřina je vykonána se zvláštní lehkostí v srdci. Je uvolňován Boží život a jsme tím i nadpřirozeně nasyceni. Hladový a žíznivý Ježíš sloužil samařské ženě a poté řekl svým učedníkům: “Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.” Učedníci se mezi sebou ptali: “Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?” Ježíš jim řekl: “Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal jeho dílo.” (J 4,32-34)

Mohou být činnosti, které děláš a ke kterým tě Bůh nikdy nepovolal. Mohou být činnosti, které jsi měl dělat v minulosti, ale nyní je již dělat nemáš. Anebo mohou být i činnosti, které jsi nikdy ještě nedělal a nyní je dělat máš. Hledej Pána a služ mu pilně celým srdcem. Mnoho činností, ke kterým nás vede Bůh skrze Písmo, jsou každodenní činnosti, ve kterých většinou nepotřebujeme hledat nějaké zvláštní Boží vedení: odpuštění, láska k bližním, pokora, zvěstování evangelia, přímluva, dávání atd.

10. Nemáš svá břemena nést ještě s někým?

Mohou být břemena, která jsme si na sebe vložili sami, nebo je na nás vložili druzí, ale nevložil je na nás Bůh. Taková břemena máme složit u Ježíše. Pak jsou břemena, která na nás vložil Bůh a která chce nést společně s námi. Ježíš řekl: Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké. (Mt 11,30) Když neseme tato břemena od Boha spolu s Kristem v poddanosti jeho vládě a vedení, pak prožíváme v srdci určitou lehkost, smysluplnost a nadšení.

A pak jsou břemena, která máme nést společně se svými bratry a sestrami. Mojžíšovi, na kterém ležela tíha za správné rozsuzování sporů a různých záležitostí celého Izraele, poradil jeho tchán: Není to dobrý způsob, jak to děláš. Úplně se vyčerpáš, stejně jako tento lid, který je s tebou. Je to pro tebe příliš obtížné. Sám to nezvládneš. (…) Ulehči si své břímě, ať je nesou s tebou. (Ex 18,17-22) Apoštol Pavel vyzývá: Neste břemena jedni druhých a tak naplňte zákon Kristův. (Ga 6,2) O jaká svoje břemena se máš podělit se svými blízkými? A s jakými břemeny máš svým blízkým pomoci?

Pán chce vyměnit těžké a unavené křesťanství soběstředných lidí, ovlivněných materialismem, svévolí a skepsí, za skutečné biblické křesťanství plné života, víry a Krista. Již před lety dal Bůh zaslíbení skrze své proroky: „Bůh během jedné generace promění tvář a chápání křesťanství ve všech národech.“ Z nitra lačných, věřících a Duchem naplněných křesťanů budou dokonce do jejich okolí vycházet řeky živé vody. Ježíš zvolal: “Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra!” (J 7,37-38) Jsi jedním z těchto novozákonních křesťanů, kteří se pro skutečný, nehraný a vyvěrající život stávají odpovědí na vyprahlost a zoufalství tohoto světa?