Když jsme se před několika lety v našem sboru postili za misii a misionáře, Duch svatý k nám mluvil: „Mějte víru v nebeské zdroje (které přicházejí skrze nebeské průduchy ‑ Mal 3,10). Tyto zdroje převyšují naše omezené lidské myšlení – nikdy by nás nemohlo napadnout, že by tak mohly být naplněny naše potřeby, nebo vyhrány naše války. Při naplnění potřeb to byly například křepelky, mana a voda tryskající ze skály pro Izraelce na poušti, krkavec s jídlem pro Elijáše, prázdné nádoby naplněné olejem pro chudou vdovu (2Král 4) atd. U Božských bitev to bylo například vítězství skrze šustění stromů (2S 5,24), vrhání balvanů z nebe (Joz 10,11), zvuk vozů, koní a velikého vojska (2Kr 7,6), vyhloubení prohlubní (2Kr 3,16‑17) atd. Tato řešení přišla, když hledali Pána, volali k němu, dotazovali se ho a uctívali ho (2Kr 3,15; 2Par 20).“
Též k nám Bůh mnohokrát hovořil o nebeských zdrojích, když jsme se modlili za naši oblast, kterou nám Bůh svěřil, abychom ji naplnili evangeliem a rozšířili tak Boží království. Boží povolání nás totiž zcela přesahují a vůbec nejsme schopni je naplnit z našich přirozených sil.
Jaké to tedy jsou zdroje a jak z nich můžeme čerpat?
Všechny poklady jsou skryty v Kristu – musíme se znovuzrodit
Apoštol Pavel odkrývá křesťanům v Kolosách svoje cíle služby a zápasy: Zápasím o to, aby byli povzbuzeni ve svém srdci a navzájem spojeni v lásce byli dovedeni do celého bohatství plné jistoty porozumění, k plnému poznání Božího tajemství, Krista, ve kterém jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Ko 2,2-3) Jedině v Kristu je plnost všech pokladů, proto též apoštol Jan vyznává: Z jeho plnosti jsme my všichni dostali milost za milostí. (J 1,16)
Jak mohu z Krista začít čerpat? Jedině tehdy, když přijmu Krista za svého Zachránce (tedy bez něho jsem ztracen) a Pána (tedy podřizuji mu cele svoji vůli). Vírou v srdci a vyznáním ústy se znovu narodím do Božího království. Bohu dávám celé své srdce se vším, co jsem a co mám. Všechno v Kristu je otevřeno těm, kteří nalezli Hospodina, protože ho celým srdcem hledali. Ježíš říká: Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly. Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji. (Mt 13, 45-46)
1. Nebeské zdroje otevíráme dáváním toho, co máme
Nedávno jsem četl známé Ježíšovo slovo zcela novým způsobem: Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem vody, tryskající k věčnému životu. (J 4,14) Když jsme se znovuzrodili, přijali jsme život, který však má být dáván dál. Přijetím Krista jsme dostali věčný život, ten však má zcela jasnou a jednoznačnou charakteristiku – dávání. Victor Lorenzo vyjádřil tuto pravdu slovy: „V Božím království věci skutečně máte, až když je dáváte.“ Apoštolové v prvotní církvi tomu dobře rozuměli, proto Petr říká: „Co mám, to ti dám!“ (Sk 3,6) Dávání je projev znovuzrozeného života. Dnes je však zvláště v naší západní kultuře mnoho zdeformovaných, soběstředných, konzumních a materialistických křesťanů.
Vést k dávání musíme druhé již od znovuzrození. Víte, že za známým slovem z desáté kapitoly Římanům, které používáme při vedení druhých k přijetí Krista, jedním dechem hned následuje vyslání k zvěstování evangelia? Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť Písmo praví: ‚Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.’ Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť nade všemi je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.’ (Ř 10,9-13) Toto slovo bez přerušení pokračuje: Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá? A jak mohou hlásat, nebyli-li posláni? Jak je napsáno: ‚Jak jsou krásné nohy těch, kteří zvěstují pokoj, těch, kteří zvěstují dobré věci.’ (Ř 10,14-15) Již nově obrácené veďme k tomu, aby zvěstovali evangelium. Vždyť pramen věčného života vyvěrá ven, skrze tvoje oči, ruce, nohy a hlavně ústa.
Letos k nám Duch svatý mluvil při jednom modlitebním setkání: „Vy sami dejte najíst lidem ve vašem okolí. Vy však říkáte: „Nemohu – nemám.“ Kdy již začnete věřit, že já přebývám ve vás a to se všemi svými zdroji!“
Podívejme se na dvojí nadpřirozené rozmnožení chlebů a ryb v Ježíšově službě: První je nasycení pěti tisíc mužů (kromě žen a dětí) skrze pět chlebů a dvě ryby. Po tomto zázraku zbylo dvanáct nůší úlomků. (Paralelní místa: Mt 14,12-23; Mk 6,30-46; L 9,10-18; J 6,1-27)
Čteme o Ježíši: Když vystoupil (z lodi), uviděl veliký zástup; slitoval se nad nimi a uzdravil jejich nemocné. A když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: “Toto místo je opuštěné a hodina již pokročila; propusť zástupy, ať odejdou do vesnic a nakoupí si jídlo.” Ježíš jim řekl: “Nemusejí odejít; dejte jim najíst vy!” Oni mu řekli: “Nemáme zde víc než pět chlebů a dvě ryby.” On však řekl: “Přineste mi je sem!” A poručil zástupům, aby se rozložily po trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, rozlámal a dal chleby učedníkům a učedníci zástupům. Všichni pojedli a nasytili se; a sebrali dvanáct plných nůší zbylých úlomků. Těch, kdo jedli, bylo asi pět tisíc mužů, kromě žen a dětí. (Mt 14,14-21)
Lidé od vás nemusejí odcházet s prázdnou, vždyť je ve vás pramen věčného života. Nemusíš čekat, až přijde do tvé oblasti Carlos Anacondia nebo Reinhard Bonnke, aby lidé slyšeli evangelium a Boží království bylo šířeno. Přestaň říkat: „Nemohu – nemám.“ To „málo“, co máš, stačí, jen to začni dávat dál a bude to rozmnoženo. Tvoje dávání toho „mála“, co máš, uvolňuje nebeské zdroje! Pán ti říká: „Lidé, se kterými se setkáváš, nemusejí odejít hladoví; dej jim najíst ty!“
Na paralelním místě v Janově evangeliu nacházíme ještě další důležité informace: Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: “Kde nakoupíme chleba, aby se tito lidé najedli?” To říkal, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce dělat. Filip mu odpověděl: “Ani chleby za dvě stě denárů nestačí, aby si každý trochu vzal.” Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: “Tady je chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro takové množství!” Ježíš řekl: “Postarejte se, ať se lidé posadí.” Na tom místě bylo mnoho trávy. I posadili se muži v počtu asi pěti tisíc. Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i z ryb dostali, kolik chtěli. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: “Seberte zbylé úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.” Sebrali je tedy a naplnili dvanáct nůší úlomky z těch pěti ječných chlebů, které přebyly těm, kteří se najedli. (J 6,5-13)
Bůh tě uvádí do určitých situací k hladovým lidem a ptá se tě: „Kde seženeš chléb, který by druhé nasytil?“ Bůh tě zkouší. Ví, co chce dělat. Chce totiž skrze tebe naplňovat potřeby druhých. Malý chlapec tomu porozuměl a proto přinesl pouhých pět ječných chlebů a dvě ryby. Učedníci byli stále skeptičtí, avšak nakonec poslechli Ježíše, rozsadili celé množství lidí do skupinek a začali po požehnání toho „malého“ množství roznášet všem jídlo. Jídlo se začalo nadpřirozeně množit a všichni se nasytili. Na závěr učedníci posbírali zbylé úlomky, kterých bylo více než původních pět chlebů a dvě ryby. Šetrný Pán totiž nechtěl, aby něco přišlo nazmar. Plýtvání není ovocem ducha.
Druhým uvolněním nebeských zdrojů v Ježíšově službě je nasycení čtyř tisíc mužů (kromě žen a dětí) skrze sedm chlebů a několik rybiček. Po tomto zázraku zbylo sedm košů úlomků. (Paralelní místa: Mt 15,29-16,12; Mk 8,1-21)
Když tam byl v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si (Ježíš) učedníky a říká jim: “Jsem hluboce pohnut nad zástupem, protože již tři dny zůstávají při mně a nemají co jíst. A propustím-li je postící se domů, zemdlí na cestě; a někteří z nich přišli zdaleka.” Jeho učedníci mu odpověděli: “Odkud bude moci někdo zde na opuštěném místě nasytit tyto lidi chleby?” Ptal se jich: “Kolik máte chlebů?” Oni řekli: “Sedm.” Nařídil zástupu posadit se na zem. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; i předložili je zástupu. Měli i několik rybiček; požehnal je a řekl, aby i tyto předkládali. Pojedli a byli nasyceni a sebrali toho, co přebývalo, sedm košů úlomků. Těch, kteří jedli, bylo asi čtyři tisíce lidí. Pak je propustil. A hned vstoupil se svými učedníky na loď a přišel do oblastí Dalmanuthy. (Mk 8,1-10)
Učedníci se ještě nepoučili, potřebují druhou lekci. Na nouzi odpovídají: „Kde vezmeme v pustině tolik chlebů, abychom nasytili takový zástup?“ Jinými slovy: „Nemůžeme – nemáme.“
A hned po tomto druhém rozmnožení chleba a nasycení zástupu, nevěra a tvrdost srdce učedníků dosahuje vrcholu. Čteme: Vyšli farizeové a začali se s ním přít. Žádali od něho znamení z nebe, pokoušejíce ho. Hluboce povzdechl svým duchem a řekl: “Proč toto pokolení hledá znamení? Amen, pravím vám, tomuto pokolení nebude dáno žádné znamení.” A opustil je, opět vstoupil do lodi a odjel na druhou stranu. Zapomněli vzít chleby; neměli s sebou na lodi víc než jeden chléb. A on jim nařizoval: “Dávejte si pozor, varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova.” I dohadovali se mezi sebou, že nemají chleby. Zpozoroval to a řekl jim: “Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte ani nechápete? Ještě máte své srdce ztvrdlé? Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte? Nepamatujete si, když jsem rozlámal těch pět chlebů pro pět tisíc, kolik nůší plných úlomků jste sebrali?” Řekli mu: “Dvanáct.” “Když těch sedm pro čtyři tisíce, kolik naplněných košů úlomků jste sebrali?” Řekli mu: “Sedm.” A říkal jim: “Ještě nechápete?” (Mk 8,11-21)
Důvody, proč se učedníci ještě nenaučili čerpat z nebeských zdrojů, byly podle Ježíše tyto:
- Nerozuměli Božímu dílu a nechápali ho.
- Měli ztvrdlé srdce.
- Oči měli a neviděli, uši měli a neslyšeli.
- Nepamatovali si Boží jednání s nimi.
- Byli malověrní (Mt 16,8).
Ježíš se diví učedníkům a ptá se jich: „Proč takto jednáte? Jak to, že jste se ještě nepoučili? Proč ještě jednáte starým způsobem života?“ Jak jsme se poučili my: budeme důvěřovat Hospodinu a věřit v jeho nevyčerpatelné nebeské zdroje?
2. Nebeské zdroje otevíráme svou vděčností a chválou
Všimněte si co Ježíš dělal při rozmnožování chlebů: Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky (J 6,11). Vzhlédl k nebi, požehnal (Mt 14,19). Děkování, chvála a uctívání otevírá nadpřirozené zdroje a rozmnožuje to, co dáváme. Když vzhlížíme k nebi, vidíme nebeské zdroje a nejsme již určováni nouzí a omezením tohoto světa. Žehnání a dobrořečení dávají Bohu příležitost jednat. Dokonce místo, kde Ježíš poprvé rozmnožil chléb, bylo známé jako místo, kde pojedli chléb, když Pán vzdal díky (J 6,23).
3. Nebeské zdroje otevíráme svou spokojeností v Bohu
Základ životního stylu dávání je v poznání Boha a skutečné poznání Boha vede do spokojenosti. Spokojenost ani tak nesouvisí s tím, jaké věci a kolik věcí vlastníš, ale s tím, kdo jsi a kdo vlastní tebe. Spokojenost souvisí s tvým srdcem. Čím je nasyceno? Bez vnitřní spokojenosti jsme žádostivi po věcech, žádostivi vlastnit a naplňovat své potřeby. Vlastní tě tvoje věci? Jsi ovlivňován touhou vlastnit? Vymaň se z toho!
Jednou se ptali vojáci Jana Křtitele: „A co my bychom měli udělat?” Řekl jim: “Nikoho neolupujte ani nevydírejte, a buďte spokojeni se svým žoldem.“ (L 3,14)
Křesťanům do Filipis píše apoštol Pavel: Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že konečně rozkvetl váš zájem o mne. Jistě jste na to mysleli dříve, ale neměli jste příležitost. Neříkám to proto, že bych měl nedostatek; vždyť jsem se naučil být spokojen s tím, co mám. Umím se uskromnit a umím mít i nadbytek. Do všeho jsem zasvěcen: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Tom, který mne posiluje. (Fp 4,10-13)
Důrazné varování dává dále Pavel Timoteovi: Opravdu velkým pramenem zisku je totiž zbožnost, která se spokojí s tím, co má. Nic jsme si přece na svět nepřinesli a je jasné, že si z něho také nemůžeme nic odnést. Máme-li však jídlo a oděv, spokojíme se s tím. Ti, kdo chtějí být bohatí, upadají do pokušení a do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které je vtahují do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zlého je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí. Ale ty, Boží člověče, před tím utíkej! (1Tm 6,6-11)
A nakonec Hebreům apoštol píše: Žijte bez lásky k penězům, spokojeni s tím, co máte; neboť on sám řekl: `Nezanechám tě, ani tě neopustím.´ (Žd 13,5)
Od neznámého autora jsem četl následující příběh. Nemá nás odvádět od osobního rozvoje, vzdělání a pokroku, ale má nám pomoci uvědomit si bláznovství hříšné snahy neustále více vlastnit:
Bohatý továrník se během svojí dovolené u moře díval na rybáře, který seděl pohodlně vedle svého člunu.
“Proč nejdete lovit ryby?” ptal se.
“Protože jsem dnes ulovil už dost.” odpověděl rybář.
“Proč ale neulovíte více ryb než potřebujete?” ptal se bohatý muž dále.
“Co bych s nimi dělal?”
“Mohl byste si více vydělat a potom si koupit lepší člun, abyste mohl vyplout dále a ulovit více ryb.”
“A co potom?”
“Potom byste si mohl koupit nylonové sítě a potom ulovit ještě více ryb a vydělat ještě více peněz. Za nějakou dobu byste měl celou flotilu a byl byste bohatý jako já.”
Rybář se zeptal: “A co bych dělal potom?”
“Potom byste si užíval života.”
“A co si myslíte, že dělám nyní?” zněla rybářova odpověď, který se přitom pokojně díval na moře…
Vzpomínám si na zklamání a pocit prázdnoty, který jsem prožil, když jsem si jako mládenec za hlavní cíl určil dosažení maturity. Je to dobrý dílčí cíl, ale vnitřní naplnění z něho nedosáhnu.
Stejně tak trvalé a hluboké vnitřní spokojenosti nedosáhneš vztahem k nějakému člověku. Když jsem se svojí budoucí manželkou Renatou hledal Boží vůli pro náš vztah, Duch svatý jemně mluvil k mému srdci: „Dávám ti Renatu jako tvoji ženu a mám velikou radost, když tě tímto dárkem mohu obdarovat. Je to pro tebe dar mé lásky. Nezapomeň však, že jsem ti ji přidal ještě navíc k prožívání rozkoše a nadšení, které máš ve mně. Ve mně je tvé naplnění a jako přídavek k mé plnosti ti dávám ještě radost ze tvé ženy.“ Jenom Bůh může naplnit tvé srdce smyslem a hlubokým pokojem a ty se můžeš stát skutečně spokojeným.
Spokojenost jde ruku v ruce s vděčností. Spokojený člověk děkuje a chválí nebeského Otce. Naproti tomu nespokojený člověk reptá, stěžuje si, závidí, je plný sobeckých žádostí a vášní.
4. Nebeské zdroje otevíráme svou poslušností Božího hlasu
Hospodin nám dává následující zaslíbení: Hospodin ti otevře svou štědrou pokladnici, nebesa, aby v pravý čas dal tvé zemi déšť a požehnal každé práci tvých rukou. Budeš půjčovat mnohým pronárodům, ale sám si nebudeš muset půjčovat. (Dt 28,12) Má však svoji zásadní podmínku: Jestliže budeš opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, vyvýší tě Hospodin, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země. A spočinou na tobě všechna tato požehnání, když budeš poslouchat Hospodina, svého Boha. (Dt 28,1-2)
5. Nebeské zdroje otevíráme dáváním desátků a obětí
Hospodin skrze proroka Malachiáše vyzývá k dávání desátků a obětí a poté zaslibuje: Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. (Kral: Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte.) (Mal 3,10)
Ježíš vyzývá: Hledejte však jeho království, a toto vám bude přidáno. Neboj se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. Prodejte své vlastnictví a dejte almužnu. Udělejte si měšce, které nevetšejí, nevyčerpatelný poklad v nebesích, kde nepřichází zloděj ani neničí mol. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. (L 12,31-34)
6. Nebeské zdroje otevíráme modlitbou víry
Při uctívání Hospodina na jednom kopci nedaleko Mělníka k nám Duch svatý mluvil: „Jsem Bůh veliký, mocný, budící bázeň. Jsem Bůh, který přemáhá a má převahu. Z vás vzejdou ti, kteří skrze víru budou vybojovávat království. Z vás vzejdou ti, kteří vyhlásí evangelium v těchto městech a vesnicích. Z vás vzejdou ti, kdo budou zakládat a upevňovat církve. Hledám prázdné nádoby, vydané na můj oltář. Hledám pokorné a věrné muže a ženy, kteří půjdou. Uslyší můj hlas a vyjdou v jednotě. Roznítím ve vás lásku k mému jménu, neboť toto je zcela moje dílo. Proste, aby byly uvolněny moje zdroje.“
Jakub nás vyzývá k nesobeckým modlitbám víry: Odkud jsou války a boje mezi vámi? Zdali ne odtud – z vašich rozkoší, které bojují ve vašich údech? Dychtíte, ale nemáte. Vraždíte a žárlíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Bojujete a válčíte, a nic nemáte, protože nežádáte. Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše. (Jk 4,1-3)
7. Nebeské zdroje otevíráme svou pílí
Nezapomeň, že s tvým srdcem souvisí píle. Bůh nenávidí pasivitu a lenost. Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť k nabytí blahobytu ti dává sílu on, aby utvrdil svou smlouvu, kterou přísahal tvým otcům, jak tomu je dnes. (Dt 8,18) Vzácným jměním pro člověka je píle. (Př 12,27) Pilné jejich ruka obohatí. (Př 10,4) Pilné práci Bůh nadpřirozeně žehná.
Extrémním příkladem sobeckého člověka vedeného svými žádostmi je zloděj, který nerespektuje hranice svoje i druhých. Pavel takovým píše: Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje a dělá něco dobrého vlastníma rukama, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek. (Ef 4,28) Pilně pracuj, abys měl co dávat!
Na závěr chci uvést tři místa Písma, která jasně zjevují Boží principy dávání:
- Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek. Duše štědrá bude nasycena tukem, a kdo občerstvuje, bude též občerstven. (Př 11,24-25)
- Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující dají do vašeho klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. (L 6,38)
- Blaženější je dávat než brát. (Sk 20,35)
Co tedy všechno můžeme dávat? Všechno – například evangelium, dobré slovo, pomoc, zájem, čas, peníze, materiální pomoc, přímluvu, službu duchovními dary, a samotnému Bohu chválu a uctívání.
