Jedna z nejčastějších otázek, které dostávám, je: Jak prohloubit osobní vztah s Ježíšem a lásku k němu. Protože láska má co do činění s komunikací, dostaneme se rychle k jádru problému: Proč vlastně je pro mnohé křesťany tak těžké se modlit? Zde je klíč: Náš modlitební život je zrcadlem našeho intimního vztahu s Ježíšem. Lidé se stále znovu dostávají do velkých krizí a osobních potíží. Manželství se rozvádějí, rodiny se rozpadají, finanční krize přinášejí existenční potíže nebo jiné osobní problémy, které vedou ke ztroskotání. Ve svých potížích lidé hledají radu u terapeutů, psychologů nebo pastoračních poradců, čtou odbornou literaturu, poslouchají kazety a cédéčka nebo navštěvují mnohoslibné semináře, které mohou stát hodně peněz. Pomoc pro sebe hledají snad kdekoliv, jen ne tam, odkud skutečně přichází a promění jejich život: v modlitbě!
David věděl, kam se má obracet ve svých potížích: Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho. (Ž 34,16) Věděl, že nebeský Otec je přímo přitahován modlitbami svých dětí. Když najde láskyplnou a vydanou modlitbu, nemůže se jí nabažit a musí se jít podívat, stejně jako se otec nemůže vynadívat na své dítě. Musíme porozumět, že Bůh prostě nemůže jinak, než zasáhnout a pomoci nám – pokud mu k tomu dáme příležitost. Jaké jsou vlastně příčiny toho, že se křesťané přestávají modlit? Myslím, že bychom se zde měli na několik minut zastavit a vážně o tom přemýšlet.
1. Protože vychladla a zvlažněla jejich láska k Ježíši
U mnoha křesťanů se jejich vztah k Ježíši omezil pouze na vnější formu. Jejich křesťanský život je jako manželství, ve kterém zemřela vzájemná náklonnost. Partneři už před sebou neotevírají svá srdce a jejich komunikace se omezila na běžné denní záležitosti. Jejich láska se stala lacinou, protože nikdo z nich už není ochoten platit za ni cenu. Podobné je to u křesťanů, jejichž láska k Ježíši vychladla. Stali se křesťany podle jména. Pečlivě dbají, aby zachovali vnější formu křesťanství, ale za svou lásku nejsou ochotní zaplatit cenu vydanosti v modlitbě.
2. Protože zaměnili své priority
Je velice jednoduché pravidlo, podle kterého můžeme měřit svoji lásku k Ježíši. Porovnejte důležitost, kterou přikládáte určité věci s důležitostí modlitby. Když odhalíte, že vaše rodina, práce, koníčky nebo rozmanité činnosti v církvi jsou důležitější než čas, který trávíte sami s Ježíšem, pak jste s velkou pravděpodobností zaměnili své priority a možná se dokonce přestali modlit.
3. Protože se naučili žít bez modlitby
Je velice snadné strávit celý život bez modlitby. Možná to nechceme připustit a poukážeme na modlitby při bohoslužbě, u stolu nebo snad také na liturgické modlitby. Tyto modlitby jsou jistě důležité, ale nenahradí váš osobní čas vyhrazený pro modlitbu, kdy přicházíte ke svému nebeskému Otci, abyste naslouchali, co vám říká a čím vás chce pověřit. Ježíš říká: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (J 14,23) Víte, kolik lásky a času musí být vynaloženo na to, aby byl dům nebo byt zařízen tak, že se v něm člověk bude opravdu dobře cítit? A už jste někdy viděli dům nebo byt v tak hrozném stavu, že byste se tam nechtěli nastěhovat a bydlet? Když se nemodlíme, je náš duchovní příbytek v takovém stavu, že Bůh se svojí nádhernou mocí, láskou a přítomností do něj prostě nemůže přijít a bydlet v něm! Takto žijící křesťané jsou často hluboce odrazeni bezmocností a chybějící hloubkou své víry a už vlastně nevěří, že Bůh vyslyší jejich modlitbu.
4. Protože ve skutečnosti nevěří, že Bůh jejich modlitby vyslyší
Jsou křesťané, kteří byli ve svém modlitebním životě tak odrazeni, že vlastně v hloubi srdce už nevěří, že Bůh jejich modlitby vyslyší. Před několika lety mě oslovil jeden lékař, který procházel hlubokou krizí víry. Říkal: „Vyslyšené modlitby jsou pro mě jako výsledek principu náhody, jako kdybych hrál Loto.“ Možná se už také dlouho modlíte za změnu vaší situace, své potíže nebo záležitosti, které máte na srdci. V určité chvíli pak začnete obviňovat Boha a myslet si, že „se stejně nic nestane” a „u někoho to nefunguje“. Když jsem pak s lékařem dále hovořil, ukázalo se nakolik byl určován myšlením orientovaným na výkon. Nebeský Otec přitom místo výkonu hledal jeho lásku a vztah srdce. Skutečná modlitba vychází ze srdce. Víte, že to platí i pro náš zcela osobní modlitební život? Jak ale vstoupím do hlubšího rozměru milostného vztahu s Ježíšem? Chci vám předat pět klíčů, které mi velmi pomohly.
1. Klíč: Přijměte novou touhu!
Duch svatý nás nepřestane táhnout do Boží přítomnosti. Už neutíkejte! Možná, že dokonce při čtení tohoto článku ve vás byla probuzena touha znovu uspořádat svůj čas a v modlitbě hledat Ježíše. Poddejte se vábení Ducha svatého! Chci vás povzbudit, aby se vaší ustavičnou modlitbou stalo: „Pane, dej mi, prosím, novou touhu po hlubších rozměrech tvé lásky a přítomnosti.“ Nedokážete si představit, jak rád náš nebeský Otec vyslyší tato slova.
2. Klíč: Připravte si své srdce!
Nebe nereaguje na rozdělená srdce. Pokud Ježíš není skutečně naším Pánem, pro kterého uvolníme první místo ve svém životě, bude naše modlitba stále egocentrická a nestane se meditativní zkušeností. Dokud neočistíme svá srdce od moderních model svého života, nevyznáme hříchy a nepřijmeme odpuštění, nebude Bůh reagovat na naše stručné telefonáty. Král David věděl, že je to jediná cesta: Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel. (Ž 66,18) Buďte odvážní a nedejte se odradit od vylévání srdce před Ježíšem a od vyznávání svých hříchů. Pokud vám v tom pomůže člověk, kterému důvěřujete a potvrdí vám odpuštění, je to veliká pomoc. Můžete si být jisti, že Ježíš dodrží své slovo: Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. (1J 1,9)
3. Klíč: Uzavřete pro svůj modlitební život závaznou smlouvu!
Genialita bez závaznosti nevede nikdy k úspěchu! Platí to ve světě stejně jako v našem duchovním životě. Nepřestaňte si z modlitby dělat duchovní cvičení, které pro vás bude vzácnější než jakýkoli jiný termín. Když jdeme pracovat, nebo bereme vážně běžné záležitosti života, budeme bez uváženého rozhodnutí, být každý den důslední a věrní, selhávat a zklamávat ostatní. O co více to platí u Boha! Doporučuji vám uzavřít s Bohem závaznou smlouvu a sjednat si s ním na každý den pevný termín, kdy ho budete hledat a budete v jeho přítomnosti.
4. Klíč: Vaše „přesčasy“!
Kdo miluje, vždy hledá zvláštní chvíle, kdy bude moci být se svým milovaným. To jsou časy „oddělení se“, ve kterých nejprve možná celé odpoledne, potom snad dva nebo tři dny budete prostě sami s Bohem. Slibuji vám, že tyto chvíle se dotknou Božího srdce a změní váš život. Musíte na to mít „krytá záda“ před jinými povinnostmi a tyto dny trávit bez mobilu, počítače a televize. Sunday Adelaja, pastor největšího sboru v Evropě, svůj úspěch odvozuje od toho, že se každý měsíc na dva až tři dny stáhne, aby byl v modlitbě před Bohem.
5. Klíč: Žijte v pravdě!
Boží světlomet pronikne každý klam a předstírání nepravdivých skutečností v našem nitru! Někdy obelháváme sami sebe a jsme mistři světa v potlačování pravdy o sobě. Teprve když připustíme, abychom se viděli v Božím světle a každou nitkou svého života potřebujeme Ježíšovu milost, přišli jsme skutečně před jeho trůn. Kdo tam stojí, prolomil se do nové zamilovanosti do Ježíše a lásky ke svým bratrům a sestrám (1J 1,7). Už neříká: „dej mi“, ale uctívá a prostě se celý vydá, nejprve v modlitbě a potom ve všedním životě.
Chci vás povzbudit, abyste neodkládali svůj další čas pro modlitbu na později. Vezměte tento článek vážně a s modlitbou se jím zabývejte. Věřím, že Ježíš touží po tom, aby se s vámi setkal novým způsobem a uvedl vás do hlubšího rozměru lásky k Bohu.
Přeložil Petr Dvořák, použito se svolením vydavatele, TOS Trendletter únor-březen 2006 © TOS Dienste Deutschland e.V.
