Prosperita

1. Po stopách praotců

Před více než rokem jsem se rozhodl, že budu studovat Bibli očima podnikatele – prostě pročítám Bibli a vyhledávám pasáže, které mluví o podnikání, práci, penězích, majetku, majetko-právních sporech apod. Vždy jsem byl přesvědčen, že Bible je vysoce aktuální a praktická kniha a znovu se mi to potvrzuje. Jako výsledek tohoto pátrání jsem napsal i několik aktuálně zaměřených článků, které vycházejí z těchto studií. Rád bych se zabýval otázkami jako chudoba vs. bohatství, pracovitost, podnikavost, půjčování a zaručování mezi křesťany, spolupráce mezi křesťany, rodinný rozpočet, investování apod.

V tomto úvodním článku bych rád prošel po stopách našich praotců víry a zjistil, jak se jim vedlo po materiální stránce. Abraham, Izák a Jákob jsou praotcové víry a myslím, že se od nich máme nechat inspirovat na cestě naší víry. Stejně tak i další „veteráni“ víry, jako David, Šalomoun, Nehemjáš, Ester nám mají co dát a máme se čemu přiučit.

Abraham byl bezpochyby odvážný muž. Nechal se Bohem vést do neznámé země, vyšel se svojí rodinou a Bůh je provázel. Brzy se dovídáme, že Abraham byl velmi zámožný muž a to tak, že se musel rozejít se svým synovcem, neboť jejich stáda byla příliš velká na to, aby mohla být spolu. Abraham byl štědrý muž a víme o něm, že byl prvním mužem, který dal desátek. Dal desátek Melchisedechovi, knězi Boha nejvyššího. Abrahamovi se také opakovaně dostává Božích zaslíbení ohledně zaopatření, jako například: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ (Gn 15,1) Zde může začít i lekce postoje víry. Abraham je otec víry, protože mu byla víra počítána za spravedlnost. Stejně i my jsme přijati do Božího království na základě víry, nikoli skutků. Je-li Abraham naším vzorem pro ospravedlnění, stejně může být i pro víru v Boží zaopatření. Abraham, stejně jako další praotcové víry, často stavěl Bohu oltáře. V Písmu je nám opakovaně připomínáno, abychom nezapomínali na dobré věci, které nám Hospodin dal a často si je připomínali, stejně tak jako našim dětem. Abraham nám tedy může být i vzorem vděčnosti a oslavování Boha.

Myslím, že si z toho můžeme vzít jednu důležitou věc. Zaslíbení o zaopatření nejsou odtržena od kontextu Bible. Nebo lépe řečeno, jsou zasazena do kontextu Bible. Abraham věřil – poslouchal Boha a nechal se jím vést, Abraham Boha oslavoval – stavěl mu oltáře, připomínal si jeho dobré činy, Abraham prosperoval – dařilo se mu dobře, protože byl pilný a podnikavý.

Izák se neměl špatně, dědil po Abrahamovi. Někdo by si řekl, ten měl ale štěstí. Měl. Izák ale zdědil i otcovu podnikavost. Brzy zjišťujeme, že Izák byl dobrý hospodář, a to dokonce tak dobrý, že jeho výsledky vzbuzovaly velikou závist. Žil mezi Pelištejci a v dobách sucha (v dnešní terminologii „v době recese“) sklízel stonásobnou úrodu. (Gn 26,12-16) Pokud by měl výnosy dvojnásobně vyšší, byl by to důvod k závisti, on ale sklízel stonásobně větší úrodu! Určitě ten rok získal titul „Podnikatel roku“. Stejně jako Abraham i on stavěl Bohu oltáře, byl vděčný a zbožný.

Jákob byl dravý muž. Bez skrupulí připravil Ezaua o prvorozenství i požehnání, k úskoku ho nemusel nikdo moc povzbuzovat. Byl to ale také velmi pracovitý a podnikavý člověk. Pracoval pro vypočítavého příbuzného a nenechal se odradit tím, jak s ním jednal jeho „šéf“. Pilně a chytře pracoval a velmi se vzmohl. O tomto muži budeme v našich studiích ještě více slyšet.

David svým prozíravým vládnutím zajistil Izraeli moc a slávu a také nebývalý ekonomický vzestup, ve kterém pokračoval jeho syn Šalomoun. Ten moudře zvolil mezi bohatstvím a moudrostí a Bůh mu dal obojí. Mohli bychom pokračovat dál ve výčtu požehnaných Božích mužů a žen, ale cílem bylo ukázat, že Bůh je Bohem, který zaopatřuje a žehná svůj lid v materiálních věcech. Tato požehnání jsou zasazena do kontextu poslušnosti a zbožnosti, píle, pracovitosti a podnikavosti. To budou témata dalších našich studií.

Na druhou stranu, jako by realita byla někde jinde. Často se stává, že v našich sborech jsou lidé, kteří strádají, zažívají různé finanční problémy a těžkosti, prostě po té praktické stránce to moc nejde.

Z osobní zkušenosti vím, co znamená pracovat na směny, vstávat ráno ve čtyři, hledat zaměstnání, změnit obor. Každý vycházíme z nějakých podmínek – rodinných, osobních. Máme svá omezení a limity. Jsou limity, které nezměníme, ale když nelze přeskočit, můžeš přelézt, když to nejde oknem, zkus to dveřmi.

Mám za to, že důležitou roli hraje něco, čemu se dá jednoduše říct „nastavení mysli“. Psychologové říkají, že 95 % našich rozhodnutí je podvědomých. Než se člověk stane křesťanem, je ovlivňován mnoha různorodými vlivy – rodinou, příbuznými, přáteli, literaturou, filmy apod. S politováním zjišťuji, že v praktických věcech týkajících se správy a hospodaření, zůstávají často Boží děti ve starém „nastavení mysli“. Díky Bohu máme otce víry, máme živé Boží slovo a máme jedinečného rádce – Božího Ducha.

Strachy a obavy, nepraktičnost, neochota změnit se, bohémský přístup k financím, rovnostářské postoje, či představa “chudý křesťan, dobrý křesťan”, nemá své pozadí v biblickém myšlení. Určitě nepochází ze starého zákona. V židovské výkladové literatuře Talmud je dokonce přísloví, které říká: “Chudoba je horší než svrab a neštovice.” Obecně je známá schopnost Židů podnikat a spravovat finance. Nedávný průzkum ve Spojených státech to potvrdil následujícími fakty. V USA žije asi 6 milionů Židů, tj. asi 3% obyvatelstva, přitom …. 50% z nejbohatších 40 lidí jsou Židé, 1/3 všech multimilionářů jsou Židé, 1/4 nositelů Nobelovy ceny jsou Židé, 5 z deseti podnikatelů podle časopisu Forbes jsou Židé, 35 ze sta největších dárců jsou Židé, 20 % vysokoškolských učitelů jsou Židé … Tato tři procenta Američanů židovského původu dosahují skutečně vyjímečných výsledků. Není divu, že Židům v minulosti jejich sousedé záviděli.

Je na nás abychom pracovali na svém “myšlenkovém nastavení.” Zůstávat ve vyjetých kolejích je nebiblické a není to oslava našeho Pána. Změnit své myšlení je užitečné a požehnané.

Milý příteli, tento článek určitě není vyčerpávající odpovědí na mnohé otázky, možná Tě mrzí, že na to, kde Tebe tlačí bota jsme se dostali jen okrajově, možná Tě to i poškorpilo. Naši praotcové ale také neměli jednoduchý život a jednoduché odpovědi. Josef seděl ve vězení a mohl se zlobit na dva služebníky, že na něj zapomněli, Jákob se mohl vztekat na Lábana a jeho úskočnost. Byli moudří, věděli, že tudy cesta nevede. Hledali a naráželi a trápili se a … nalezli. Kéž i tobě dá Bůh odvahu, moudrost a smělost k hledání a … nalézání.

2. Mámení možnosti

Dnes užívej, splácej zítra… Nevaž se, odvaž se… Zavolejte právě teď a získáte tuto jedinečnou pánev a k tomu zdarma kuchařku, láhev oleje a tuto báječnou houbičku. Vše za pouhých 1995 Kč.

Denně jsme bombardováni podobnými úžasnými nabídkami v televizi, novinových inzerátech, prostě všude kam se podíváme se dovídáme tu úžasnou věc, že „teď můžeme“. Pro naši společnost jsou to nové možnosti. Je to tak úžasné – leasing, kreditní karta, splátkový prodej, spotřebitelský úvěr. Skutečně možnosti dříve netušené. Na jednu stranu je to dobře, je to důkazem svobody. Na druhou stranu existuje určité riziko – utratíš víc než můžeš. Platba kartou je svůdná. Když jsem ji začal používat, vůbec mi nedocházelo, že platím, přišlo mi to, jako hra. Vybereš a podáš kartičku. Poté, co mi přišel výpis z účtu platební karty jsem obrátil oči v sloup a divil jsem se kam všechny ty peníze zmizely.

Díky životním okolnostem jsem musel vždycky velice pečlivě zvážit za co, kolik a komu platím. Začínalo to rodinným rozpočtem pod úrovní životního minima a pokračovalo to až ke stavbě domu a podnikání. Asi vám nesdělím žádnou novinku, ale vždycky musíme volit, co uděláme se svými penězi.

Bible je v otázce financí velice praktická. Díky Bohu. Čteme zaslíbení Božím dětem „nikdy nebudu mít nedostatku“, „požehnán budeš při vcházení i vycházení, požehnaný koš i sýpka tvá“. Zní to krásně a je to reálné, tak jako je krásný a reálný náš Bůh. Bible nám však také dává instrukce, které nás k těmto zaslíbením přivedou. Tady mnozí jakoby měli zaslepené oči. Římanům 12,2 říká, že se máme proměňovat obnovou své mysli. Ano potřebujeme proměnu našeho myšlení. Není to věc automatická, vyžaduje to naši aktivitu, my jsme ti, kdo mají proměňovat, nesvalujme zde odpovědnost na pastora, či dokonce samotného Boha. Ty máš rozjímat nad Božím slovem a jednat podle něj. Pokud tak jednáš, budeš mít požehnání, pokud ne – sklidíš problémy.

Pojďme se tedy podívat na finance biblickýma očima. Vraťme se k tomu, kde jsme začali. Úžasné nabídky, kterým se těžko odolává. Bible ukazuje jiný koncept, který vede k opravdové prosperitě – je to paradoxně STŘÍZLIVOST či střídmost. Ne, neříkám, že se máš spokojit s odřeným autem, chudě zařízenou garsonkou a s bůčkem v lednici. O tom to není. Střízlivost je duchovní postoj, který vede k tomu, že nespotřebujeme všechno, co máme a můžeme. Střízlivému člověku zbývá na každé dobré dílo a také mu zbude něco „pro strýčka Příhodu“. Střízlivý člověk je štědrý, dává na Boží dílo a pomáhá, kde Bůh nakloní jeho srdce. Také má finanční plán a připravuje se na pořízení „něčeho většího“. Myslí na rezervu oprav domácích spotřebičů, má uloženy peníze, které může pohotově vybrat na sezónní výprodej, spoří na stavebním spoření, aby si mohl vylepšit své bytové poměry, ukládá nebo dokonce investuje, aby děti mohly studovat kvalitní školu, přemýšlí nad tím, jak se postarat, či alespoň pomoci dětem s bydlením.

„Bratře dej si studený hadr na čelo… jsi mimo reál… To je dobré pro lepší společnost.“ Ne, ne a ne. A neříkám to jen jako člověk, který je dnes „za vodou“. Nedávno mě navštívil jeden dlouholetý přítel. Slouží Pánu, má velkou rodinu a asi před dvěma lety mu došlo, že není něco v pořádku s jeho finančním životem. Stál před křižovatkou, kdy se musel rozhodnout, jak se postarat o svoji rodinu. Bydlí v pronajatém bytě, příjem byl nejistý a potřeby dospívajících dětí větší a větší. Začal hledat a kdo hledá, nalézá. Mluvili jsme o finančních věcech o pracovních možnostech, začal číst knihy, které upravily jeho myšlení. Pustil se s vervou a odhodláním do práce. Je to krátká doba, ale dneska je situace o poznání veselejší. Uvažuje jak nejlépe využít našetřené peníze, aby vylepšil bydlení, spoří na sebe a celou svou rodinu, aby mohl za pár let zbudovat ze své chalupy trvalé vlastní bydlení pro rodinu. Má se co ohánět, ale jde mu to k duhu. Potvrdil mi to, začátek je ušetřit z rozpočtu.

Nejlepší čas začít žít střízlivě je dnes, není co odkládat. Střízlivost ti pomůže udržet opratě tvých financí. Střízlivost ti pomůže v neočekávaných situacích. Střízlivost tě přivede k dalším lekcím praktické prosperity. Tak co, máš chuť na to začít?

3. Jde se na nákup

Při vyslovení této věty většinou ženská část rodiny pookřeje a mužská povadne. Tento fakt je evidentní a je pozoruhodné jak si ženy umí nákupy užívat. Většinou jen samotné toulání po obchodech splní svůj účel. To je skutečnost, kterou muži těžce chápou. Ovšem s jedinou výjimkou – a to když se jedná o nákup dopravního prostředku, to většina mužů pookřeje a obchází bazary či autosalony a studuje motoristické časopisy.

Někteří si myslí, že vlastně nakupování není žádná věda, vždyť stačí jen na to mít. To ovšem bývá ten problém. S výjimkou pár opravdu bohatých lidí stojíme všichni před volbou. Buď to a nebo to. Buď se koupí pračka nebo sedačka. Buď se pojede k moří nebo spraví střecha na chalupě. Buď si koupím tyto boty, nebo tyto.

Každý má k dispozici nějak omezené finanční prostředky. Nebudeme se teď zabývat výrokem Pána Ježíše “Věřícímu je vše možné” ale jiným výrokem, který mluví o počítání nákladu. Ze zkušenosti vyplývá, že ten kdo umí dobře odhadnout náklad a využít efektivně dostupné prostředky, může rozšiřovat svoji víru a snažit se dosáhnout výše i finančně. Ten, kdo se topí v každodenních finančních problémech si o tom prvním výroku Pána Ježíše může nechat tak akorát zdát.

S chutí na nákup. Nuže dobrá, ale jak nakupovat tak, abychom neutráceli zbytečně a platili za věci a služby tolik, kolik je maximálně potřeba. Buďme zase praktičtí a řekněme si pár příkladů ze života.

Za prvé – kupuj to, co doopravdy potřebuješ. Co tím myslím? To, že soused má novou televizi neznamená, že ji musíš mít také, či dokonce ještě lepší. Někteří lidé skutečně snadno podléhají srovnávání a chtějí se vyrovnat. Není to jednoduchá záležitost, a pokud to u sebe vidíš, mluv se svým pastorem, problém bývá mnohem hlouběji než v děravé kapse. Kupuj to, co potřebuješ neznamená, že si nemáš koupit nic pro radost a žít jako asketa, znamená to jednoduše, že se máš vyvarovat nakupování věcí, které po týdnu odložíš, protože zjistíš, že jsou k ničemu a že je nepotřebuješ. Reklama ti nabízí bezpočet zajímavých a “úžasně levných” výrobků, které jsou k ničemu. Při běžném nákupu v supermarketu to znamená mít předem napsáno co chceš koupit. Lidé kteří nakupují podle obalu zaplatí většinou dvakrát tolik.

Za druhé – dobře si zjisti cenu. Zjistíš-li, že skutečně něco potřebuješ – třeba myčku na nádobí, zjisti si jakou myčku a kde se dá sehnat nejlevněji. U mnoha výrobků nám nezáleží na přesných specifikacích konkrétního výrobku a jednoduše víme, že potřebujeme myčku. Pokud ji nemusíš mít hned, a můžeš pár měsíců počkat, garantuji ti, že ji seženeš někde s velmi slušnou slevou – třeba jako předváděcí kus, či výprodej kvůli zavádění nového zboží. My jsme takhle před rokem koupili tři myčky, každou za 3 000 Kč – Globus v srpnu končil s některými výrobky. Nové, s plnou zárukou a všechny pěkně fungují – no nekup to. Kupuješ-li jakoukoli dražší věc, tím více takto uvažuj. Určitě nemá cenu šetřit za každou cenu. Vždy dobře srovnávej cenu a kvalitu. Jistě, že můžeš koupit automatickou pračku i za 7 000 Kč, ale jiná za 10 000 ti vydrží dvakrát tolik a nemusíš se vztekat s opravářem.

Za třetí – jdi proti proudu. Myslím, že jsme se o tom už zmiňovali, ale je to opravdu kouzelná věc. Nakupovat proti proudu. Všichni jdou do kina o víkendu – jdi v úterý – mají lístky o 30 % levnější. Všichni kupují auto na jaře. Kup ho v zimě – někteří dealeři dávají až 20 % slevy a také bazary se předhánějí v nabídkách. Potřebuješ zimní bundu – kup ji po Vánocích či v jarním výprodeji – pokud tedy nepotřebuješ z důvodu prestiže opravdu novou a módní věc. Ale to se většiny lidí netýká. Mám na mysli třeba majitele solidní prosperující firmy – ten si stěží může dovolit jezdit v křiklavě červené Octavii, jen proto, že byla levnější.

Za čtvrté – smlouvej. Ne, to není nic nečestného. To, že ti třeba řemeslník nabízí práci za 5 000 Kč neznamená, že na to musíš přistoupit. Můžeš se zeptat jiných (stejně spolehlivých) a můžeš se i dohodnout na tom, co všechno se musí doopravdy udělat a zda-li něco nejde udělat jiným a levnějším způsobem. Dělník je hoden své mzdy, ale to neznamená, že musíš zaplatit za výměnu brzdových destiček, když se ještě měnit nemusí. Že v servisu říkali, že je to lepší. Možná, ale pro ně. Máme platit obvyklou a poctivou cenu. Stejně jako Abraham nepřijal pole na hrob své manželky zadarmo, ale zaplatil za něj cenu. Určitě nemáme vyžadovat křesťanskou slevu – “bráško – vždyť jsme z jedné rodiny”. Je dobré si zachovat svoji hrdost a čest. Domluvit se, ale na platebních podmínkách, či snížení ceny z rozumných a přijatelných důvodů není žádná hanba.

Všechny tyto rady ti pomohou spravovat tvé finance s moudrostí. Zkus třeba jednu z nich příští týden vyzkoušet a sdílej se o tom na skupince. Další týden můžeš zkusit druhou a tak pokračuj. Naučíš se sebeovládání a rozvaze a to jsou vzácné křesťanské ctnosti, kterých si budeš vážit u sebe už pro ně samé. Takže nejen že ušetříš, ale i tvůj charakter se na finančních lekcích vycvičí. No vidíš, a pak, že peníze nejsou svaté. Jak dobrému účelu mohou sloužit.

4. Tři pé – píle, podnikavost, prosperita

Něco tu chybí …

Asi každý z nás se čas od času zabývá běžnými a přízemními otázkami. Kde sehnat peníze na auto, jak poplatit všechny složenky, jak šetřit na důchod… Kdosi řekl, že finance a sex mají dvě věci společné – denně se s nimi setkáváme a v církvi se o nich nemluví. Snad proto jsme se pustili do těchto studií o financích a praktickém životě. V Bibli čteme mnoho o materiálním zabezpečení a existuje i řada knih o “prosperitě”. Avšak ouha. Při čtení knih o prosperitě, zvláště prosperitě finanční, se někdy může zdát, jako by nám učitelé prosperity něco neřekli. Někdo si možná myslí, že to nevědí, “sektobijci” srdnatě tvrdí, že to dělají schválně. Biblické principy i odpovídající pasáže Písma jsou v dokonalém souladu, ale člověk má stále pocit, že to ještě není všechno. Po několika návštěvách Spojených států a po mnoha rozhovorech se západními křesťany mám za to, že tuším o co tu jde. Co nám tedy učitelé prosperity neřekli? Jednoduše to, co ve svém myšlenkovém prostředí říct nemuseli, neboť je to vžité. Ano, západní kultuře je vžité, že podnikavost a pracovitost nese ovoce. Přes často deklarovaný morální úpadek Ameriky v nedávném průzkumu uveřejněném v Readers digest vyšlo najevo, že i dnes je více než 90 % Američanů přesvědčeno, že “vysoké pracovní úsilí přináší materiální úspěch”. I při zběžném pohledu do historie budování Spojených států vidíme obrovské úsilí pionýrů západu. Čteme o “americkém snu” nejednoho přistěhovalce, který se z čističe bot vypracuje na majitele továrny, a ze své polstrované pracovny nostalgicky vzpomíná na mrazivé dny a dlouhé hodiny, kdy čistil a čistil a snil o svém úspěchu.

“Kdo nekrade, okrádá rodinu” – že by?

Pokusíme-li se načrtnout naše myšlenkové pozadí, nemůžeme nevzpomenout masírování socialistickou pohádkou Boženy Němcové o senilních feudálech a jurodivém Jeníkovi, který sklerotickému králi vytrhl trn z paty. Tak nějak zničehonic, čistě byl z chudé slušné rodiny a prostě se to povedlo. Reálný socialismus nás uvedl do reálu, a abychom pochopili, že práce je za trest, tak zavedli pracovní lágry, kde lidé dřeli do úmoru a naprosto nesmyslně budovali gigantické přehrady. Heslo “kdo nekrade, okrádá rodinu” také nenadělalo příliš dobrou práci, byť jsme se mu jako křesťané snažili bránit. Naši vynálezci, když po dlouhých nocích konečně objevili třeba kontaktní čočky, tak raději včas patent “zaprodali” kapitalistům. A udělali dobře jiní “poctivější” pěkně naletěli líbivým slovům státní moci a splakali nad výdělkem. V naší porevoluční době to nemáme jednoduché. Je tu řada podvodníků, kteří tunelují a podvádějí až to praští. Zdá se , jako by slovo podnikatel bylo spíše pejorativem s častým výskytem v černé kronice. Pokud ale odložíme škarohlídské brýle, přece jen se můžeme dočíst, že podnikatelé statisticky pracují cca o 30 % více času a to včetně večerů a víkendů. A chceme-li, i ve svém okolí najdeme automechanika, který začínal jako ostatní “v garáži” a dnes má slušný servis s pěti zaměstnanci, či mladého tiskaře, který před pár lety tiskl na koleně a dnes dělá krásné barevné publikace.

Starý systém, nový program.

Tedy docházím k závěru, že není nic špatného na knihách, které čteme, ale zřejmě je potřeba pracovat na našem myšlení. Chceš-li spustit nový program na starých Windows, se zlou se potážeš. Máš špatný systém. Chceš-li pustit nové, dosud nepoznané Boží myšlenky do starého nastavení mysli, neprojde to. Proto nás také Pavel vybízí, abychom se proměňovali. Psychologové tvrdí, že 90 % našeho jednání je řízeno našim podvědomím, tedy tím, co je tam uloženo na základě našich zkušeností, tím, jak jsme byli vychováni, tím jak na nás působil okolní svět. Čteme-li tedy o principech vyznávání, je to úplně v pořádku, pokud ale nezapomínáme, že náš zaměstnavatel nás neplatí za studium Bible, či dokonce kázání evangelia, ale za obyčejnou pilnou a poctivou práci. Studium Bible a kázání je naší soukromou věcí a každému to vřele doporučuji, pokud to však chceš dělat v pracovní době, měl bys to svému zaměstnavateli vynahradit.

A je to duchovní?

Práce určitě není trestem. Bůh také pracuje, dokonce tolik, že ani nemá čas spát. Jedním z příkazů desatera je, že budeme pracovat – jistě víš, kolik dnů z týdne. Podnikavost a píle jsou principy, které Bible vysoce vyzdvihuje (Př 10,4) Někteří by mohli oponovat, že navádím ke světskému pachtění a honění se za přízemními věcmi. Namítají, že pokud mají pracovat 10 hodin denně, občas i o víkendu, že duchovně zakrní.

Vše má svůj čas!

Myslím, že je důležité správně rozumět životním obdobím. Je-li člověk mladý, může studovat a má hodně času na kontakty s jinými lidmi, obojí potřebuje ke svému zdravému vývinu. Má-li člověk rodinu, měl by ji zaopatřit. Ano Pavel konstatuje, že “provdaná (ženatý) se stará o světské věci”, ale to není varovaní, nýbrž fakt. Děti se potřebují najíst, obléct se, chodit do dobré školy. Rodina potřebuje někde bydlet. Bible dokonce mluví o tom, že požehnaný muž předá dědictví svým dětem či vnukům (Př 13,22) a naučí je spravovat nabyté statky. Je to dost přízemních věcí, ale nežijeme jen v duchovním světě a to, jak se staráme o “malé” povinnosti, je důkazem, že se budeme schopni postarat i o důležitější – věčné hodnoty.

Setkal jsem se s řadou misionářů či pastorů, kteří se mohli uvolnit do služby jednoduše proto, že byli zaopatřeni. Pracovali do svých 40 či 50 let a protože už největší tlaky na domácí rozpočet pominul a také proto, že měli našetřeno či zainvestováno, mohli si dovolit přejít do služby. Ano, mají přátele, kteří je modlitebně i finančně podporují, ale podstatnou část nesou ze svého.

Kariérista?

Za totality bylo nepsaným pravidlem, že křesťané nedělali přesčasy a vyhýbali se časově náročným zaměstnáním. Bylo to pochopitelné, ne každý byl schopen bruslit, aniž by se zapletl a zkompromitoval. Bohužel i dnes jako by to ale v myslích některých křesťanů přetrvávalo. “Ta práce tě příliš pohlcuje, měl by sis najít jinou, takhle nebudeš moci sloužit.” Jistě je to dilema. Sloužíš rád a služba nese ovoce, ale jak zaopatřit rodinu. Pokud ji nemáš, jak se chceš oženit, když nemáš kde bydlet a máš problém postarat se sám o sebe.

Pokud křesťan zanedbává své vzdělání a profesionální rozvoj, odtrhuje se od reality a zůstává pozadu. Pokud to zanedbáváš v důsledku vytížení službou, měl bys velmi dobře vědět, že je to zdůvodněno konkrétním a časově jasně definovaným povoláním. V tomto případě je to ospravedlnitelné, ale skutečně jen krátkodobě. Proč by jinak Bible říkala, že máme ve světském zaměstnání pracovat, jako bychom pracovali pro Pána. Základní Boží vůlí je, abychom pracovali, a to s nejvyšším možným nasazením. Možná si říkáš: “to je hezké, ale mě moje práce nebaví”. Jeden moudrý člověk řekl, dělejte to co děláte rádi a třeba i zadarmo a dělejte to tak dobře, aby vás za to lidé platili. Děláš-li svoji práci bez zájmu, určitě nemůžeš být dobrým zaměstnancem. Možná je tedy čas změnit profesi. Vím, že to není lehké, ale s Boží pomocí to je možné. Sám jsem to podstoupil a vím o čem to je.

S chutí do toho, půl je hotovo!

Možná, jsou tyto myšlenky pro tebe nové a zjišťuješ, že je potřeba něco změnit. Možná je toho tolik, že se ti z toho dělá mdlo, možná je to jen něco drobného. Chci tě povzbudit k vytrvalosti. Naše návyky mají určitou setrvačnost. Je však zjištěno, že když něco děláš pravidelně 21 dní, že se to stává návykem. Rozhodneš-li se tedy, že budeš chodit do práce radostně a ochotně, určitě je to dobrý začátek. Není ale dobré chtít změnit všechno hned. Rozhodnutí, že budeš pilně a poctivě pracovat, je určitě dobré rozhodnutí, ale možná opravdová změna bude vyžadovat více kroků. Modli se a přemýšlej, co chceš změnit a v jakém pořadí. Jako první možná budeš činit pokání z některých špatných postojů. Potom začneš jednat a měnit své jednání. Tady je dobré mít plán a také někoho, komu o svém plánu řekneš a kdo s tebou bude stát. Bude se za tebe modlit a povzbuzovat tě. Tak s chutí do toho, půl je hotovo.

5. Rodinný rozpočet

V našich biblicko-praktických exkurzích vyrážíme do oblastí křesťanského správcovství. Mluvili jsme o mámení možností a střízlivosti, zjistili jsme, že není správné tlačit křesťanské podnikatele, aby pro nás – tedy sourozence – dělali zdarma či za babku. Minule jsme narazili na kontroverzní téma daní a poplatků. Dnes se pokusíme být ještě adresnější a zaměříme se na každodenní záležitosti – rodinný rozpočet.

Ať chceme či nikoli, musíme se smířit s myšlenkou, že máme omezené zdroje. Někteří lidé tvrdí, že mohou vše v Kristu, což je pravda, halleluja, amen. Kristus ovšem stejně jako o neomezených možnostech, které máme, jsme-li v Jeho vůli, hovoří i o nutnosti spočítat náklad (Lk 14,28-31) Máme určité fyzické a duševní schopnosti a možnosti, stejně máme i určité finanční a materiální zdroje, které máme spravovat. Je dobré, že máme zaslíbený růst a to se týká i našich finančních zdrojů. Těžko však můžeme očekávat vzrůst, pokud nejsme schopni spravovat to, co už máme.

Ti, kteří mě více znají, vědí, že se nám v podnikání celkem dařilo (mluvím v minulém čase, neboť v současné době se naplno věnujeme službě pro CfaN a podnikání je značně utlumené) a jsme za to Pánu vděčni. Někdo by tedy mohl namítnou, co mohu vědět o rozpočtu běžné rodiny. Na to mohu říci jen to, že jsem v začátcích našeho manželství a vlastně až do roku 92 žil z platu, který byl výrazně podprůměrný, dokonce jsme nějakou dobu byli na sociální podpoře, neboť můj zaměstnanecký plat byl nižší než tehdejší sociální minimum. Troufám si tedy tvrdit, že znám hojnost i nouzi.

Je to zvláštní, ale přesto, že zažijeme velké změny při znovuzrození, v mnoha věcech zůstáváme stejní. Boží Slovo nás vybízí k tomu, abychom se proměňovali (Ř 12,1-2). Nicméně většinou trvá nějakou dobu než se nám proměna zdaří. V praxi tedy poznáváme různé přístupy Božích dětí k rozpočtu. Jsou tací, pro něž je to pouhé počtářství, které je hluboko pod jejich úrovní, jsou tací, kteří si zapisují každou, byť korunovou položku, kterou utratili a veškeré výdaje dělí do předem určených škatulek.

Moje manželka Silva vyrůstala v Bulharsku a její otec byl několik let bez práce. Má v sobě hluboko zakódovanou zkušenost nouze a potřeby vytvářet rezervu. Já jsem byl ovlivněn svojí matkou, která byla velmi dobrosrdečná, ale s plánováním se příliš nezabývala, spíše byla určována touhou spontánně potěšit. Tedy některé prvky rodinného dědictví jsme zachovali, protože jsou vlastně v souladu se zásadami Božího Slova, některé věci jsme museli usměrnit či změnit. Silva je dnes mnohem svobodnější než bývala, já se musel naučit plánovat, protože bez plánu žádný rozpočet neobstojí. Kdo někdy dělal výkazy pro banku při žádosti o úvěr, ten ví, o čem mluvím.

Základní princip rozpočtu skutečně spočívá v tom, že si sedneme a dohodneme se, jako manželé, na tom, jakým způsobem budeme nakládat s financemi, které vyděláme či jinak získáme. Prvních 10% patří Pánu (Lv 27,32), potřebujeme uhradit náklady za bydlení, energie, oblečení, školní potřeby atd. Samozřejmě oddělíme i něco na zábavu či dovolenou, to jsou věci, které nám pomáhají relaxovat a obnovovat naše zdroje. Peníze by měly být rozděleny tak, aby naplňovaly potřeby rodiny pokud možno rovnoměrně a v rámci rodiny spravedlivě. Utratí-li žena 20% rodinných financí na parádu či muž na rybářské potřeby, je něco v nepořádku. Nějakou dobu to možná funguje, ale je zde nepravost, a tu Bůh nemůže žehnat. V praxi tedy dohoda a následné rozdělení probíhá třeba tak, že máte více obálek nebo peněženek a z nich se bere na konkrétní účel. Když v obálce zábava dojdou peníze, musíš s nákupem vyhlédnuté knihy měsíc počkat.

Minimálně 10% by měla každá rodina spořit – buď na neočekávané výdaje či na možnou větší investici. Toto je věc, kterou mnohé rodiny zanedbávají. Křesťané jsou v tom stejní jako svět. Statistiky říkají, že asi 30 % Čechů nešetří ani korunu, dalších 25 % šetří méně než tisíc korun měsíčně. Myslím, že výsledky na Slovensku by byly podobné. “Vydělávám příliš málo, nemohu šetřit.” To není pravda, vždy se můžeš rozhodnout, že se uskrovníš a něco oddělíš. Staré přísloví “Kdo šetří, má za tři” zní sice staromódně, ale stále platí. Člověk, který má úspory, může využít různých příležitostí a nakoupit třeba po Vánocích, kdy jsou různé výprodeje věcí, které bude potřebovat třeba až příští zimu, ale potom ho budou stát dvakrát tolik. Máš-li úspory, nemusíš se děsit toho, co se stane, když ti odejde pračka. Obálka “rezerva” či “úspory” by měla být velmi střežena a vybírána jen na skutečně nutné či velmi užitečné a výhodné věci. Prostě, bude-li krutá zima a výdaje za topení budou dvojnásobné nebo naopak zkrachuje prodejce značkových parfémů a ty vyrazíš a 2-3 manželce koupíš za 10 % původní ceny.

Pokud už rodinný rozpočet máte a vše funguje, je to moc dobré a modli se za to, koho můžeš jako dobrý správce požehnat dobrou radou. Pokud máte rozpočet a cítíte napětí, protože některé položky jsou nevyvážené, začněte to řešit. Ze zkušenosti vím, že je dlouhodobě bolestivé, když manželka chce hodně cestovat a manžel si raději kupuje knihy a sedí stále doma. Je důležité hledat pokoj pro oba a finance jsou obrazem toho, jak to doma ve skutečnosti funguje. Najděte si někoho, kdo podobné věci zvládá a mluvte s ním. Vyhledejte vhodnou literaturu a zabývejte se tím. Pokud rozpočet vůbec nemáte a žijete jako nebeské ptactvo, prosím vás abyste si uvědomili, že jste více než zvířena, kterou Bůh miluje a stará se o ní. Bůh nám dal schopnost komunikovat s ním a také nám dal rozum, který máme používat. Výše zmíněný verš o spočítání nákladu platí pro nás stejně jako pro krále či stavitele. Garantuji ti, že práce a úsilí, které do stanovení rozpočtu a jeho dodržování vložíš, se ti bohatě vrátí.

6. Bratře, za kolik?

Takto může znít otázka položená bratru, který umí udělat elektriku, projekt na přestavbu či jinou užitečnou práci. Nevyslovený podtext říká: „Jakou dostanu, coby tvůj sourozenec v Kristu slevu?“ Podobná otázka je stará jako lidstvo samo, Jákob, který utekl před Ezauem k Lábanovi, pracoval 14 let do úmoru, aby odpracoval své dvě ženy. Poté dostal dobrý nápad, jak získat vlastní stádo, aby se mu podařilo postavit na vlastní nohy. Lában několikrát změnil jeho mzdu, což těžce nesl jak Jákob, tak jeho manželky, Lábanovy dcery. Přesto má Lában drzost divit se nad Jákobovou nespokojeností, přesto je schopen úlisně říkat: „Což mi budeš sloužit zadarmo jen proto, že jsi můj příbuzný?

Mít sourozence a velkou rodinu je jistě velká výsada a radost. Bezpochyby je správné dbát na domácí víry – tedy na ty, kteří nám jsou nejblíže. Vlastní rodinu, blízké příbuzné, přátele … Kdo se o ně nestará, je přece horší než pohan. Určitě je správné, aby naše dobré skutky mohla v první řadě vychutnávat naše rodina a nejbližší. Jak smutné bývá, když horlivý bratr slouží všude, jen ne doma. Je to špatné svědectví a pokrytectví. Rodina je v tomto na prvním místě. Těžko si představím, že půjdu svému vlastnímu bratrovi pomáhat se stavbou plotu a nechám si za to platit. Je smutné, když babička musí uplácet svá vnoučata, aby jí pomohla umýt okna. Pohané to dělají, když to dělají křesťané, je to horší.

Ne každý křesťan však automaticky spadá do této kategorie. Jistě, každý, kdo je v Kristu, je náš sourozenec, ne každý ale může být v blízkém kruhu, o který máme a můžeme pečovat. Mimo tvé nejbližší rodiny je to věcí tvého dobrovolného rozhodnutí, koho takhle chceš a budeš brát. Svoboda dávat nemůže být vynucená. Ani sám se nemusíš cítit být povinen vůči každému.

Jistě, osloví-li mne bratr a žádá-li mne o službu, mohu uvažovat takto: “Je to křesťan a zodpovědný člověk, mohu předpokládat, že spolupráce bude probíhat jednoduše a nemusím se bát toho, že platba přijde až za půl roku.” Když to zkalkuluješ vyjde ti, že si můžeš dovolit pro něj pracovat o pár procent levněji, nikoli však o několik desítek procent levněji, jak by někteří rádi očekávali. Také je možné nabídnout protislužbu, takže na oplátku uděláš něco ty pro tvého bratra. Potom nula od nuly pojde a oba dva jste spokojeni. Protislužba ale musí být chtěná, nikoli vnucená.

Hezký biblický příklad této svobody a zároveň úcty ke druhému v obchodních vztazích je zaznamenán v epištole Filemonovi. Zde Pavel píše svému žáku, který mu má být za co vděčný, a žádá ho, aby přijal otroka, který od něj utekl a shodou okolností se dostal k Pavlovi, kterému sloužil. Pavel ví, že by mohl Filemonovi “směle nařídit, co má udělat”, ale nedělá to, aby tato “dobrota nebyla jakoby vynucená, nýbrž aby byla dobrovolná”.

Mezilidské vztahy jsou velmi vzácné a Pavel si nedovolí je zatěžovat nepřiměřenými nároky a to ani takovými, na které by v obvyklých vztazích měl nárok. Je silné číst, jak velký apoštol uznává vlastnické právo, nesnaží se “hrát na city” či zdůrazňovat své apoštolské zásluhy, pokorně se přimlouvá, aby Filemon otroka přijal “jako bratra”. Jinak by nalezenému otroku jistě hrozil přísný trest. Pavel ctí Filemona a jeho vlastnictví a práva, ani náznakem se nesnaží zneužít svého postavení či známosti.

Kolikrát slyším o smutných koncích kdysi dobrých přátelství. Přátelství jsou rozbita pro necitlivost a přílišné nárokování. “Pro křesťany raději nedělám.” “To jsem si pěkně naběhl.” I horší výroky občas kolují po karambolech mezi sourozenci.

Nebuďme nikomu nic dlužni, kromě lásky. Hoden je dělník své mzdy. Bible nijak nenaznačuje, že křesťanský dělník by měl mít mzdu pokrácenou a “bratskou slevu”. Pokud se tvůj bratr rozhodne ti nějakou slevu dát, buď rád, ale neber to jako samozřejmost.

Stejně jako apoštol Pavel bychom měli vysoce ctít svobodu našich bratří. To, že je někdo schopný, neznamená automaticky, že musí být obětavý. Může být a je to další ctnost. Ale nemusí… nebo třeba je, ale někde jinde, prostě se rozhodne věnovat svoji energii a peníze někam jinam než zrovna na mé soukromé potřeby. Je to jeho svobodná volba, a tu mu nesmí nikdo upírat, pak by jeho dobrota byla vynucená, a taková nemá dlouhé trvání. To, že je někdo zámožnější neznamená, že má povinnost nám dávat slevu. On si může stanovit své požadavky včetně ceny. Ty máš zase svobodu a možnost najít si někoho jiného.

Sám jsem spolupracoval s mnoha křesťany i nekřesťany. Mohu říct, že s křesťany máme zkušenosti dobré i výborné. Bohužel také špatné a velmi špatné. Když mám volbu, raději volím odpovědného a schopného křesťana, kterého znám a na kterého mám dobré reference. Jsou ale nevěřící, kteří jsou pilní, pracovití a poctiví, které znám 12 let a nemám jediný důvod je měnit. A víte, že jsou dokonce levnější než jejich křesťanští konkurenti.

V Kristu jsme nové stvoření a to je úžasné. Narodí se v nás nový duch, obživneme pro Pána Ježíše. Máme ale dál proměňovat své myšlení a jednání. K tomu potřebujeme čas, ochotu, píli, ale také svobodu. A tak se povzbuzujme, čím více vidíme, že se blíží den Kristův, k píli, ochotě, ale i ke svobodě.