Přátelé Kristova kříže

Publikováno: Autor:

Zásadní význam Kristova kříže

 

Mít duchovní zjevení významu Kristova kříže a zamilovat si ho, je pro naše životy skutečně něčím zásadním. Když Pavel přišel z filozofických Athén do Korintu (viz Sk 18,1), učinil zásadní rozhodnutí ve své službě: Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Krista Ježíše, a to toho ukřižovaného. (1K 2,1-2) Když zakládal místní církve a sloužil v nich, svými slovy vykresloval lidem před jejich duchovníma očima Ježíše Krista ukřižovaného. Do církví v Galatské oblasti, které byly zasaženy tělesností a zákonictvím, Pavel píše: Ó, nerozumní Galaťané, kdo vás očaroval, abyste nedůvěřovali pravdě, vás, kterým byl před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný mezi vámi? (Ga 3,1) Těm samým církvím Pavel vyjadřuje něco ze svých rozhodnutí srdce: Kéž se mi nestane, abych se chlubil, leda křížem našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. (Ga 6,14)

 

Ježíš prošel křížem, byl však pro svoji vlastní nevinnost vzkříšen z mrtvých. Žije a sedí po pravici Boží. Je Hlavou církve a z díla jeho kříže vychází jedinečná studnice všeobsáhlého spasení. Jednou k nám Pán při modlitbách mluvil: „Chci, aby ve vašem středu byl můj kříž a abyste na mne hleděli jako na svoji Hlavu!“

 

Jaký je tedy význam Kristova kříže:

  1. Všechno požehnání, které nám Bůh nabízí a dává, přichází pouze na základě Kristova kříže (viz Ř 8,32).
  2. Skrze Kristův kříž byl satan odzbrojen a poražen (viz Ko 2,15).
  3. Jedině skrze kříž můžeš vítězit nad svojí starou padlou přirozeností (viz Ř 6,6).

Přátelé a nepřátelé Kristova kříže

 

Apoštol Pavel píše křesťanům ve Filipech: Bratři, všichni spolu mě napodobujte. Hleďte na ty, kteří žijí podle našeho příkladu. Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal, a nyní to pravím s pláčem, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; jejich koncem je zahynutí, jejich bohem je břicho a sláva v jejich hanebnosti; ti myslí na to, co je pozemské. Vždyť naše občanství je v nebesích, odkud také dychtivě očekáváme Zachránce, Pána Ježíše Krista, který přetvoří tělo naší poníženosti ve stejnou podobu těla jeho slávy působením, kterým je mocen si také všecko podmanit. (Fp 3,17-21) Podíváme se podrobněji na to, jak žijí nepřátelé Kristova kříže, a naopak jak se projevují přátelé Kristova kříže.

 

Nepřátelé Kristova kříže zde mají čtyři charakteristiky:

  1. jejich koncem je zahynutí

Naproti tomu koncem a cílem přátel Kristova kříže je věčný život s nebeským Otcem.

  1. jejich bohem je břicho

To není slovo pouze o žranicích, ale o tom, že středem jejich životů je pouze to, co je nasycuje. Jsou tedy soběstřední, sobečtí a neporozuměli Kristovu slovu: Blaženější je dávat než brát. (Sk 20,35) Vždyť i Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svou duši jako výkupné za mnohé. (Mk 10,45) Naproti tomu Bohem přátel Kristova kříže je Pán Ježíš, který přišel sloužit.

  1. jejich sláva je v jejich hanebnosti

Skrze své zlé, svévolné, pyšné a na Bohu nezávislé činy hledají slávu u lidí a v tomto světě. Ježíš jasně prohlásil: Slávu od lidí nepřijímám. Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného Boha, nehledáte? (J 5,41.44) Naproti tomu přátelé Kristova kříže hledají a vše činí k slávě Boží.

  1. myslí na to, co je pozemské

Jsou to lidé pouze s přirozeným a tělesným smýšlením. Oblast víry a nadpřirozena je jim pro jejich pýchu uzavřena a někdy je dokonce až rozčiluje a dráždí. Písmo jasně o tomto zaměření srdce hovoří: Pro rozumného vede stezka života nahoru, aby se vyhnul podsvětí dole. (Př 15,24) Srdce tohoto lidu otupělo (ř: ztučnělo), stali se nedoslýchavými a své oči zavřeli, aby snad očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se a já je neuzdravil. (Sk 28,27) Naproti tomu přátelé Kristova kříže myslí na to, co je nebeské, vždyť jejich občanství je v nebesích.

 

Pavel vyzývá: Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na pravici Boží. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu. A když se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete ve slávě. (Ko 3,1-4) Vzhlížejme k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu. Pomyslete na toho, který snesl od hříšníků proti sobě takový odpor, ať neochabujete a nezemdlíte ve svých duších. (He 12,2-3)

 

Starozákonní prorocká vyjádření Kristova díla kříže

 

Hospodin v hořícím keři povolal Mojžíše k tomu, aby vysvobodil Izraelský lid z egyptského zajetí: Jdi a shromáždi izraelské starší a řekni jim: Ukázal se mi Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův se slovy: Dobře jsem si všímal vás i toho, co se vám děje v Egyptě, a řekl jsem: Vyvedu vás z egyptského soužení do země Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, do země oplývající mlékem a medem. Poslechnou tě a půjdeš ty a izraelští starší k egyptskému králi a řeknete mu: Setkal se s námi Hospodin, Bůh Hebrejů. A tak dovol, ať jdeme třídenní cestou do pustiny obětovat Hospodinu, našemu Bohu. (Ex 3,16-18)

 

Izraelci měli odejít sloužit Hospodinu na vzdálenost tří dnů cesty. Teprve poté, co ušli vzdálenost tří dnů cesty, měli Hospodinu sloužit a přinést oběť. Je to zcela jasný obraz Kristova díla na kříži. Pokud neprojdeme Kristovým křížem, nemůžeme mu sloužit! Sám Ježíš vztahuje znamení tří dnů na sebe: Vždyť jako byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. (Mt 12,40; srov. Jon 2,1) Znamení proroka Jonáše je znamením Kristovy smrti a vzkříšení.

 

Kolik křesťanů si myslí, že slouží Hospodinu, a přitom neprošlo Kristovým křížem. Když Mojžíš přišel před faraona s Hospodinovým požadavkem sloužit Bohu Izraele na vzdálenost tří dnů cesty, dával farao postupně, tlačen Božími soudy, Mojžíšovi čtyři kompromisní nabídky. Jestliže vidíme faraona jako obraz satana, můžeme dojít k šokujícímu závěru: Sám ďábel ti nabízí čtyři možnosti, jak sloužit Hospodinu. Všechny satanovy nabídky však vždy odporují vzdálenosti tří dnů cesty – tedy cesty Kristova kříže.

 

Jenom ten, kdo prošel Kristovým křížem a každý den bere svůj kříž, může být Ježíšovým učedníkem (viz L 9,23). Bohu můžeme sloužit pouze podle jeho podmínek. Tyto podmínky jsou pro některé lidi nepřekonatelné (viz bohatý mládenec v Mk 10,17-27) a pro některé dokonce pohoršením. Pavel mluví o pohoršení kříže (viz Ga 5,11) pro ty, kteří se chtějí zalíbit Bohu dodržováním Zákona místo toho, aby žili skrze víru Krista (viz Ga 2,19-20). Dokonce můžeme pro kříž Kristův zakusit pronásledování (viz Ga 6,12).

 

Pavel dále říká: Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží. (1K 1,18) My však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista – Boží moc a Boží moudrost. (1K 1,23-24)

 

Čtyři satanovy nabídky pro tebe:

  1. nabídka: služ Hospodinu bez oddělení se od světa

Farao povolal Mojžíše a Árona a řekl: Jděte a obětujte svému Bohu zde v zemi. Mojžíš odpověděl: Tak jednat by nebylo správné, protože budeme Hospodinu, našemu Bohu, obětovat to, co je Egypťanům ohavností; jestliže budeme před jejich očima obětovat to, co je Egypťanům ohavností, což nás neukamenují? Půjdeme třídenní cestou pustinou a budeme obětovat Hospodinu, našemu Bohu, tak, jak nám řekl. (Ex 8,21-23)

 

Satanu vůbec nevadí, když „sloužíš Hospodinu“ a přitom žiješ ve světě podle převrácených hodnot tohoto světa. Pak není rozdílu mezi věřícím a nevěřícím. Bůh však jasně prohlašuje: Co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost. (L 16,15 ČEP) a na jiném místě: Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. (Jk 4,4) Bůh však zaslibuje, že zvláště v poslední době bude činit viditelné rozdíly mezi lidmi: Potom uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu sloužit nechce. (Mal 3,18 ČEP)

  1. nabídka: služ Hospodinu v blízkosti světa

Farao tedy řekl: Já vás propustím, abyste v pustině obětovali Hospodinu, svému Bohu, jen nechoďte příliš daleko. (Ex 8,24) Ten, kdo koketuje se světem a neučinil jasné rozhodnutí pro následování Ježíše celým srdcem podle jeho požadavků, bude dříve nebo později světem zase stržen nazpět.

  1. nabídka: služ Hospodinu bez svých dětí

Mojžíš a Áron byli přivedeni zpět k faraonovi a on jim řekl: Jděte, služte Hospodinu, svému Bohu. Kdo všechno má jít? Mojžíš odpověděl: Půjdeme se svými mladými i starými; půjdeme se svými syny i dcerami, se svým bravem i skotem, protože máme svátek Hospodinův. Farao jim odpověděl: Hospodin bude s vámi tak, jako vás propustím s vašimi dětmi. (ČEP: To tak! Myslíte si, že Hospodin bude s vámi, když vás propustím s dětmi?) Prohlédněte, to jste si předsevzali zlou věc. Ne tak! Jen jděte vy muži a služte Hospodinu. Vždyť o to jste usilovali! Nato je vyhnali od faraona. (Ex 10,8-11)

 

Máme od Boha danou zodpovědnost za výchovu svých dětí a nemůžeme ji předávat státu či škole. Protože milujeme své děti, vychováváme je. Bez podmínek je přijímáme, věnujeme jim soustředěnou pozornost a dáváme jim zdravé hranice. Jsme pro ně příkladem a vedeme je k Bohu, kterého milujeme. Též se za děti pravidelně spolu jako manželé modlíme. Nosíme je ve svém srdci před nebeského Otce a modlíme se Boží zaslíbení z Písma, které se našeho potomstva týkají. Kariéra, bohatství a úspěch v tomto světě nikdy nenahradí bohatství zbožnosti našich dětí.

  1. nabídka: služ Hospodinu bez obětí

Farao zavolal Mojžíše a řekl: Jděte, služte Hospodinu, pouze svůj brav a skot ponechejte zde. Také vaše děti půjdou s vámi. Mojžíš však odpověděl: Ty sám nám dáš s sebou oběti a zápaly, abychom je připravili Hospodinu, svému Bohu? I náš dobytek půjde s námi. Nezůstane tu ani pazneht (Kral: nezůstane ani kopyta), protože z toho vezmeme, abychom sloužili Hospodinu, svému Bohu. My nevíme, čím budeme sloužit Hospodinu, dokud tam nepřijdeme. (Ex 10,24-26) Můžeme se oddělit od světa a můžeme sloužit Hospodinu se svými dětmi, avšak ve své vydanosti můžeme Bohu dávat meze.

 

Tou hlavní obětí, kterou máme přinášet Bohu, jsme my sami. Pavel říká: Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu. (Ř 12,1) a jinde: Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní Svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? Nevíte, že nejste sami svoji? Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem Boha. (1K 6,19-20) Se svým tělem jsi Bohu vydal svou duši a ducha. Jsi živou obětí, která si každý den připomíná, že již nepatří sobě, nýbrž tomu, kdo za ni zemřel a vstal z mrtvých (viz 2K 5,14-15).

 

Po desáté ráně Božího soudu na Egypt farao ještě v noci zavolal Mojžíše a Árona a řekl: Vstaňte a odejděte zprostřed mého lidu vy i synové Izraele. Jděte a služte Hospodinu, jak jste říkali. Vezměte také svůj brav a svůj skot, tak jak jste řekli, a jděte. Požehnejte také mně. (Ex 12,31-32) Mocné je Hospodinovo vítězství v životech těch, kteří jsou rozhodní, s ďáblem nesmlouvají a následují radikálně Hospodina podle jeho podmínek. Jenom to jsou učedníci, kteří satanu řeknou přímo do očí: „Nezůstane ti ani pazneht!“

 

Izraelci pak prošli Rákosovým mořem na poušť, kde měli sloužit Hospodinu. Přechod mořem byl mocným vítězstvím, při kterém byli Izraelci naplněni bázní a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi. Izraelci přešli po suchu, avšak farao se svým vojskem byl stržen proudem moře a všichni zahynuli.

 

Čteme dále: Mojžíš pak vyvedl Izrael od Rákosového moře a vytáhli do pustiny Šúr. Pustinou šli tři dny a nenalezli vodu. Pak přišli do Mary, ale nemohli vodu z Mary pít, protože byla hořká. Proto se nazývá Mara. A lid reptal proti Mojžíšovi: Co budeme pít? Mojžíš tedy úpěnlivě volal k Hospodinu a Hospodin mu ukázal dřevo, které hodil do vody a voda zesládla. Tam jim předložil ustanovení a nařízení a tam je zkusil. Řekl: Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, a dělat to, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho příkazům a zachovávat všechna jeho ustanovení, žádnou nemoc, kterou jsem vložil na Egypt, na tebe nevložím, protože já jsem Hospodin, který tě uzdravuji. Pak přišli do Élimu, kde bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem. Tam u vody se utábořili. (Ex 15,22-27)

 

Cesta tří dnů byla těžká, byla to cesta kříže. Izraelci neměli vodu. Třetího dne došli do Mary, kde voda byla, avšak hořká, takže se nedala pít. Izraelci ale v této zkoušce neobstáli (jako pak i v mnoha dalších) a začali reptat. Ještě, že měli Mojžíše, který úpěl k Hospodinu a ten dal řešení – hodit dřevo do hořké vody. Toto dřevo znázorňuje Kristův kříž. Na tomto místě zkoušky se s Izraelci Hospodin setkal a dal jim svá nařízení a zaslíbení. Pak přišli do Élimu, kde bylo mnoho pramenů a vody.

 

Další prorocké obrazy cesty tří dnů – cesty kříže

  • Abraham šel tři dny cesty z Beer-šeby do země Mórija, aby vzdal poctu Bohu a obětoval svého syna Izáka ve víře, že mu ho Bůh vrátí vzkříšeného (Gn 22,1-5; He 11,17-19).
  • Tři dny se Izraelci posvěcovali na Sínajské poušti a třetího dne sestoupil Hospodin před zraky všeho lidu na horu Sínaj (Ex 19,10-20).
  • Tři dny se skrývali dva zvědové na hoře u Jericha, dokud se jejich pronásledovatelé nevrátili zpět do města. Zvědové se vrátili k Jozuovi za Jordán. (Joz 2,16.22).
  • Izraelci pobyli tři dny před Jordánem a posvěcovali se. Pak přešli Jordán a vody se rozestoupily (Joz 3,1-17).
  • David se tři dny skrýval v poli, než mu Jónatan oznámil, že ho Saul chce skutečně zabít. David pak uprchl a zachránil si tak život (1S 20,5).
  • Hospodin uzdravil Chizkijáše jako odpověď na jeho modlitbu. Po třech dnech byl zcela zdravý a vstoupil do Hospodinova domu (2Kr 20,5).
  • Tři dny a tři noci Ester se všemi Židy v Šúšanu nejedli a nepili. Pak Ester vstoupila před krále se svojí žádostí a v dalších dnech byl velký pogrom Židů proměněn v úžasné vítězství Židů nad nepřáteli (Est 4,16; 5,1-2).
  • Saul (pozdější apoštol Pavel) se setkal s Pánem a tři dny neviděl, nejedl ani nepil. Poté byl uzdraven učedníkem Ananiášem, pokřtěn a povolán zvěstovat evangelium (Sk 9,9n).

Duch svatý zaslibuje skrze proroka Ozeáše: Pojďte, navraťme se k Hospodinu, protože on rozsápal, on nás i vyléčí. Zranil, on nás i obváže. Po dvou dnech nás oživí, třetího dne nám dá povstat, abychom žili před ním. Poznejme, usilujme poznat Hospodina! Vyjde jistě jako jitřenka, přijde k nám jako déšť, jako jarní déšť, který zavlažuje zemi. (Oz 6,1-3)

 

Sám Ježíš popisuje svoji službu následujícími slovy: Hle, vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dokonám. (L 13,32) Mnohokrát připravoval své učedníky na to, že musí být zabit a třetího dne vzkříšen z mrtvých. Ježíš prošel hroznou smrtí, a tak zlomil moc smrti. Učedníci pak hlásali tuto zvěst všemu stvoření.

 

Cesta kříže je hluboké vnitřní uvědomění a skrze víru přijmutí následujících skutečností:

  • Pokořuji se před Bohem a přijímám spravedlivý rozsudek smrti nad svým životem pro mé hříchy a svévolný život.
  • Věřím, že tento rozsudek smrti vzal na sebe Kristus, že zemřel místo mne a že jeho oběť je zcela dostatečná.
  • Věřím, že jsem byl spolu s Kristem ukřižován, ale též i vzkříšen. Nyní už nežiji svůj život pro sebe, ale pro Boha. Můj život nepatří mně, ale Kristu, který ve mně žije.

Ve zkouškách, pokušeních a zápasech se prakticky projevuje, jestli jsem skutečně cestou kříže prošel. Zkoušky a životní zápasy jsou určitým projevem cesty kříže jako místa pokořování, lámání vlastní pýchy a nezávislosti na Bohu a rozhodování se pro život z víry Kristovy. Když ve zkouškách správně jednáme, vstupujeme do Božího života a povýšení.

 

Žít životem kříže a vzkříšení též znamená:

  • je lámána moje pýcha, sebespravedlnost a nezávislost

Mějte v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. Ačkoli byl v podobě Boží, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe podobu otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal ve způsobu člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti kříže. Proto ho také Bůh povýšil nade vše a daroval mu jméno, které je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán. (Fp 2,5-11)

 

Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista uznal za ztrátu. A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za hnůj, abych získal Krista a byl nalezen v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je z víry v Krista, tu spravedlnost, která je z Boha na základě víry, a abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpeních. Připodobňuji se jeho smrti, zda bych nějak nedospěl ke vzkříšení z mrtvých. (Fp 3,7-11)

  • bezvýhradně se vydávám Bohu

Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých. (2K 5,14-15)

  • zapírám sám sebe

Všem pak říkal: “Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje mne.“ (L 9,23)

  • chodím v nové přirozenosti a hledám vedení Duchem svatým

S Kristem jsem ukřižován: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. (Ga 2,19-20) Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. (Ř 8,13-14)

 

Praktikování Kristova kříže v našem všedním životě

 

Ztotožnění s Kristovou smrtí a vzkříšením má ohromný význam pro náš vítězný každodenní život. Život kříže, tedy smrti a vzkříšení, je životem, pro který jsme se rozhodli ve vodním křtu. Křest do jména Ježíše Krista je uznáním Kristova díla kříže a rozhodnutím jít touto životní „cestou tří dnů“.

 

Starý člověk je ukřižován. Tedy naše stará zvrácená přirozenost, která nás neustále táhla ke zlému, je zbavena sil. Je umrtveno tělo hříchu. Znovu rozjímejte s Duchem svatým nad následujícími verši:

  • A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili. (Ř 6,6)
  • Je-li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý (ř: život) kvůli spravedlnosti. (Ř 8,10)
  • Vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. (Ga 2,19-20)
  • Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali tělo s jeho vášněmi a žádostmi. (Ga 5,24)

Jaký to má praktický dopad na můj každodenní život?

 

1. jsem mrtvý pro hřích

 

Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm mohli ještě žít? Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 6,2.11) On sám ve svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho zraněním jste byli uzdraveni. (1Pt 2,24) Hřích nade mnou již nebude panovat, vždyť nad mrtvým již nemá žádnou moc (viz Ř 6,14).

 

2. jsem mrtvý pro svět

 

Kéž se mi nestane, abych se chlubil, leda křížem našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. (Ga 6,14) Svět nade mnou již nemá žádnou moc, vždyť mrtvého nepřitahuje. Hodnoty tohoto světa, žádosti, módy, sláva a vábení mrtvé tělo hříchu již nechává na pokoji.

 

3. jsem mrtvý pro satanské mocnosti

 

Jestliže jste s Kristem zemřeli živlům světa, proč si dáváte předpisovat, jako byste žili ve světě: toho se nedotýkej, to neochutnávej, na to ani nesáhni? (Ko 2,20-21 / Kral: proč… těmi ceremoniemi dáte se obtěžovati) Démonické síly tohoto světa již nade mnou nemají žádnou moc, vždyť jsem v Kristu zemřel a byla tak zaplacena mzda hříchu. Živly neboli elementy světa působí především skrze lidské tradice a filozofie a dále skrze prázdná náboženská a zákonická nařízení a ceremonie. Pavel varuje Boží lid: Hleďte, ať vás někdo neodvede jako zajatce skrze filozofii – prázdný svod podle tradice lidí, podle živlů světa, a ne podle Krista. (Ko 2,8; srov. Ga 4,3) Jak aktuální i pro dnešní dobu!

 

4. jsem mrtvý pro Zákon

 

Právě tak, moji bratři, i vy jste zemřeli Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl probuzen z mrtvých, abychom přinesli ovoce Bohu. (Ř 7,4) Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí. (Ř 6,14) Člověk, který žije pod Zákonem, vidí nad sebou neustále Boží požadavky a měřítka a snaží se je vlastním úsilím dosáhnout. Snaha dostát Božím normám (a tak naplnit Zákon) pouze aktivizuje starou přirozenost a duševní síly člověka.

 

Nový život však vypadá zcela jinak. Zákonem jsem byl odsouzen pro své hříchy a Kristus za mne zaplatil svojí smrtí. Já jsem v Kristu Zákonu zemřel a jsem nyní osvobozen z moci a nároků Zákona. Nyní je ve mně nová přirozenost – Kristus, který dokonale naplnil Zákon. Tato nová přirozenost mne uschopňuje ochotně činit Boží vůli bez donucení a tlaků viny a pocitů nedostatečnosti. Nyní žijeme pro Ježíše a jeho přirozenost v nás způsobuje, že neseme ovoce. Na kříži jsme zemřeli Zákonu a z požadavku musíš se stala svoboda a touha chci. Již nad tebou nevisí požadavky Zákona, ale ve tvém nitru nyní přebývá sám Zákonodárce, který ti dává touhu a uschopnění činit jeho vůli.

 

5. nyní žiji nový život pro Boha a pro spravedlnost

 

Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých. (2K 5,14-15) Nemám pouze mrtvé tělo hříchu, ale především nyní žiji, a to pro Boha. Je ve mně nová přirozenost – Kristus – a to mne zcela uschopňuje činit Boží vůli pro můj život a oslavit tak živého Boha. Haleluja!

 

Jsme přátelé Kristova kříže?

 

Kéž se mi nestane, abych se chlubil, leda křížem našeho Pána Ježíše Krista… (Ga 6,14)

 

Tomáš Korčák, 2007