Nedávno jsem měl modlitební procházku a Pán ke mně mluvil: „Chci ve vás probudit vděčnost.“ (1.10.2007) Vděčnost je ukazatelem Boží bázně v našich životech a skutečného důvěrného a láskyplného vztahu s nebeským Otcem. Král David měl takový vztah a poznal souvislost vděčnosti a zapomínání své duše. Proto své duši přikazoval: Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. (Ž 103,1-5) Nemáme zapomínat na žádné Boží dobrodiní. Někdy to znamená namáhat svoji mysl, přemýšlet nad tím, co Bůh učinil v našich životech a sečítat dary, které nám dal. Můžeš si psát seznam takových věcí. Všimni si, že vděčnost má též souvislost s uzdravením. Reptajícímu člověku se skutečně nevede dobře. Řešením však není změna okolí, ale pokání a změna reptala.
Apoštol Pavel vyzývá křesťany: Všechno dělejte bez reptání a pochybování, abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě. (Fp 2,14-15) Jestliže reptáme, stěžujeme si a jsme nevděční, pak jsme potupou Ježíšova jména a ztratili jsme svoji slanost. Pavel jinde píše: Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. (Ř 1,21)
Král Chizkijáš byl zázračně uzdraven na základě modlitby. Za prokázané dobrodiní nebyl vděčný a jeho srdce se stalo domýšlivým. Tím se otevřel prokletí ve svém životě: V oněch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. Modlil se k Hospodinu a ten k němu promluvil a dal mu zázračné znamení. Ale Chizkijáš za prokázané dobrodiní nebyl vděčný, jeho srdce se stalo domýšlivým. Proto jej i Judu a Jeruzalém postihlo Hospodinovo rozlícení. Pak se Chizkijáš za pýchu svého srdce pokořil, on i obyvatelé Jeruzaléma, a Hospodinův hněv na ně za dnů Chizkijášových nedolehl. (2Pa 32,24-26)
Boží vůlí pro náš život je požehnání a nadbytek pro každé dobré dílo (2K 9,8). Budete jíst dosyta a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha, který s vámi tak podivuhodně jednal. A můj lid nebude navěky zahanben. (Jl 2,26) Když však zapomínáme a nejsme vděčni Hospodinu, má to neblahé důsledky pro náš život. Zato, že jsi měl hojnost všeho, ale nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí a vděčným srdcem, budeš otročit svým nepřátelům, které na tebe pošle Hospodin, v hladu a žízni, v nahotě a v nedostatku všeho. On ti vloží na šíji železné jho, dokud tě nevyhladí. (Dt 28,47-48)
Zjišťujeme tedy, že vděčnost nesouvisí s tím, co máme, ale s naším srdcem. Pak reptám v čase nouze (místo důvěry a modlitby k Hospodinu) a jsem nevděčný i v čase hojnosti. Abakuk napsal následující píseň: I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása. Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat. (Abk 3,17-19)
Když se v čase nouze a prokletí zastavíme („vezmeme si to k srdci“), obrátíme se k Hospodinu a budeme ho čerstvě hledat, on začne žehnat. Pamatuj však, že mnohé v Božím království má podobu sklizně. Proto rozsévej dobré semeno, abys mohl později sklízet. Bil jsem rzí, obilnou směsí a krupobitím vás i všechno dílo vašich rukou, a přece se nikdo z vás ke mně neobrátil, je výrok Hospodinův. Vezměte si k srdci, co bude od tohoto dne dál, od dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce, ode dne, kdy byl znovu založen chrám Hospodinův! Vezměte si to k srdci. Ačkoli ještě není zrno na sýpce a vinná réva, fíkovník, granátovník a oliva nepřinesly dosud ovoce, od tohoto dne budu žehnat. (Ag 2,17-10)
Často se reptání, nevděčnost a stěžování si proti Hospodinu projeví reptáním a výčitkami proti autoritám. Všichni Izraelci na poušti reptali nejméně desetkrát proti Mojžíšovi a Áronovi. Tím pokoušeli Hospodina a neposlouchali ho. Proto pomřeli na poušti a nevešli do zaslíbené země (viz Nu 14,22-23). Přečti si Žalm 78 jako výborný popis reptání a nevděčnosti Izraelců na Hospodinovo dobrodiní.
Máme sloužit Hospodinu s vděčností a s uctivostí a bázní (viz Heb 12,28). Když porozumíme zkouškám v našich životech, děkujeme i za ně. A vděčnost nám naopak dá hlubší porozumění. Neděkujeme za zlé věci (nemoc, smrt, satana, hřích), ale uprostřed zlého děkujeme Hospodinu za jeho dobrodiní. Ne všechno je dobré, ale všechno nám může napomoci k dobrému, jestliže milujeme Hospodina (viz Ř 8,28). Pavel vybízí: Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. (1Te 5,18 E) Dokonce máme děkovat i za všechny lidi (viz 1Tm 2,1).
Pavel nás též vyučuje, že vděčností se rozhojňujeme ve víře. Chceš posílit svoji víru? Chceš růst ve víře? Pak buď vděčný, děkuj a nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! Když jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, pak v něm žijte, zakořeněni a budováni v něm, upevňujte se ve víře, jak jste byli vyučeni, rozhojňujíce se v ní s děkováním. (Ko 2,6-7)
„Už jsi to slyšel? Bude se zdražovat! Máslo bude stát třikrát tolik. Ta vláda … Co budeme dělat? Co budeme žrát? Jó, jak jsme se měli v Egyptě a za komunismu … A proč jsem si raději nevzala Pištu Hufnágla… A proč raději nežiju v Jeruzalémě a nechodím do supercírkve svatých dokonalých prvních posledních…“
Pokoj Kristův ať rozhoduje ve vašich srdcích; k němu jste byli také povoláni v jednom těle. A buďte vděčni. Slovo Kristovo ať ve vás bohatě přebývá. Ve vší moudrosti se navzájem vyučujte a napomínejte a s vděčností zpívejte Bohu ve svých srdcích chvalozpěvy, chvály a duchovní písně. (Ko 3,15-16)
Dodatek pro nevděčné reptaly:
Hlad je nejstarším nepřítelem lidstva
Hlad a podvýživa zůstávají jedním z nejzávažnějších zdravotních rizik i na začátku 21. století. Podle statistik Světového potravinového programu (WFP) poklesl v letech 1970 až 1997 počet hladovějících. Od konce minulého století ale znovu roste, a to téměř o čtyři miliony lidí za rok. Vyšplhal až k současným 850 milionům. Hlad a chudoba si denně vyžádají 25 tisíc životů, každých pět vteřin zemře hlady jedno dítě. Nedostatkem jídla trpí jeden člověk ze sedmi. Hlad a podvýživa jsou tak větším zdravotním rizikem než AIDS, malárie a tuberkulóza dohromady.
Akutní hlad
Akutní hlad a hladovění jsou častým tématem televizních reportáží: hladové matky v suchých oblastech Etiopie, které jsou příliš zesláblé, aby dokázaly nakojit své dítě, uprchlíci v Kongu čekající ve frontě na denní příděl potravin, helikoptéry shazující zásoby jídla obětem záplav v Bangladéši nebo Kambodži. Většina z nás tyto obrázky zná. Pocházejí z ostře sledovaných oblastí světových krizí. Lidé, kteří se ocitli v nouzi následkem velkých katastrof, tvoří ale pouhých osm procent z celkového počtu hladovějících. Denní podvýživa je mnohem méně zřetelná forma hladu, která však postihuje podstatně více lidí v mnoha regionech světa.
Podvýživa
Lidé trpící podvýživou jsou nuceni žít po celé týdny a někdy i měsíce s denním přídělem potravy, jejíž hodnota je nižší než doporučovaných 2 100 kalorií. Minimálně tolik potřebuje člověk k zdravému vývoji. Nedostatek energie si tělo kompenzuje zpomalováním fyzických i duševních činností. Hladový člověk se nedokáže soustředit, hladové tělo nechce být iniciativní, hladové dítě ztrácí chuť hrát si a učit se. Hlad zeslabuje také imunitní systém. Podvyživené děti jsou velmi zranitelné a příliš slabé na to, aby jejich organismus dokázal čelit nemocem. Mohou zemřít i na následky běžných infekcí, jako jsou spalničky nebo průjem. Vlivem podvýživy umírá každoročně podle odhadů Světového potravinového programu na deset milionů dětí ve věku do pěti let.
Kvalita, nejen kvantita
Na podvýživu má větší vliv kvalita než kvantita potravy. Strava musí obsahovat dostatečné množství vitamínů a minerálů, aby splňovala denní nutriční potřebu organismu. Každá forma podvýživy je spojena s určitými výživnými látkami, jichž se ve stravě nedostává.
Hlad ve světě
- Hlad a chudoba si každý den vyžádají 25 tisíc lidských životů;
- 852 milionů lidí trpí nedostatkem jídla – to je více než celá populace Spojených států, Kanady a Evropské unie dohromady;
- V 90. letech 20. století se celosvětová chudoba snížila o 20 procent. Počet hladovějících se však zvýšil o 18 milionů;
- Hlad a podvýživa jsou největším zdravotním rizikem, na jejich následky umírá více lidí než na AIDS, malárii a tuberkulózu dohromady;
- Chudí utratí za jídlo přes 70 procent svých příjmů. Průměrná americká rodina něco přes deset procent;
- Jedním z rozvojových cílů tisíciletí je snížení počtu hladovějících na polovinu.
Hlad a děti
- Každých pět vteřin zemře hlady jedno dítě;
- Každý rok se narodí 17 milionů dětí s podváhou, protože jejich matky trpí podvýživou;
- Hladovým dětem je možné poskytnout celodenní jídlo ve škole pouze za přibližně 19 amerických centů (4,50 Kč);
- V Africe je osmkrát vyšší dětská úmrtnost než v Evropě. Hlavním důvodem je podvýživa;
- Na následky hladu a podvýživy umírá každoročně šest milionů dětí mladších pěti let. Ve Francii a Itálii žije 6,2 milionu dětí stejného věku.
Finanční pomoc
- Ve vyspělých zemích činí denní výdaje na jídlo v průměru deset dolarů (210 Kč). Příděly potravin Světového potravinového programu (WFP) na osobu a den jsou stanoveny na 29 centů (přibližně 6,50 Kč);
- Pouhá týdenní dávka celkových dotací na zemědělství ve vyspělých zemích by stačila pokrýt veškeré náklady potřebné na celosvětovou potravinovou pomoc;
- Člověk potřebuje k zdravému životu 2 350 kalorií za den. V 54 zemích nedosahuje produkce potravin úrovně, která je nutná k nasycení obyvatelstva.
(08.05.2007 zdroj: www.osn.cz)
