Všechny moje děti už vyrostly a odešly z domova. Ale kdybych je mohl vychovávat znovu, dělal bych to takto:
Víc bych své ženě projevoval lásku.
Víc bych se s dětmi smál – našim omylům a nad našimi radostmi.
Víc bych naslouchal, i tomu nejmladšímu dítěti.
Pokud jde o mé slabosti, byl bych upřímnější a nikdy bych nepředstíral, že jsem dokonalý.
Jinak bych se za členy své rodiny modlil – místo abych se zaměřoval na jejich nedostatky, zaměřil bych se na ty své.
Dělal bych toho víc společně s dětmi.
Víc bych je povzbuzoval a zahrnoval chválou.
Věnoval bych víc pozornosti maličkostem, jako jsou skutky pozornosti a ohleduplná slova.
Důvěrněji bych sdílel Boží věci se svou rodinou. Sebeobyčejnější věc, která by se udála sebeobyčejnějším způsobem, bych použil k tomu, abych obrátil jejich pozornost k Bohu.
(Z knihy Roba Parsonse: Milovat proti všem předpokladům – přátelé a nepřátelé naší lásky, Návrat domů 2004)
