Jak je to s Halloweenem?

Ještě před pár lety se nám zdálo, že svátek Halloween (31. říjen) je záležitostí čistě americkou. U nás by se přece něco takového nemohlo ujmout. A vida, stejně jako se k nám tlačí obtloustlý Santa Claus, pozvolna a nenápadně přichází i tento, doposud dosti exotický, svátek. Zatím se to, díky Bohu, projevuje jen prodejem nejrůznějších strašidelných rekvizit s halloweenskou tématikou, ale není vyloučené, že zejména pod vlivem amerických filmů a seriálů se slavení Halloweenu zanedlouho rozšíří i u nás.

 

Na úvod musím poznamenat, že se ve svém článku zdržím vyjádření osobního názoru na přejímání těchto amerických zvyků. Nemám v úmyslu zde polemizovat o tom, zda jsou vhodné a vkusné, a zaměřím se na jedinou věc: Co stojí v pozadí Halloweenu?

 

Dávné rituály

 

Nemylte se, tento svátek nevznikl původně v Americe. Pochází od nás, z Evropy. Jeho zakladateli byli starodávní keltští kněží, zvaní druidové. O těch je známo, že se dost intenzivně zabývali okultismem a čarodějnictvím. V lesích uctívali přírodu a duchy zemřelých. Jejich hlavním bohem byl Samhain, což lze přeložit jako Pán mrtvých. Právě 31. říjen byl hlavním svátkem uctívání Samhaina a bohyně Beltane (“Velké matky Země”). V tento den ke cti zmíněných božstev zapalovali veliké ohně.

 

Druidové věřili, že zapálením obrovských hranic přilákají duchy lidí, kteří zemřeli v předchozím roce. Skrze zaklínadla a magické rituály se měli duchové přiblížit až k ohňům a být tam rozvázáni. Potom měli mít celou noc na to, aby se mohli volně potulovat po zemi a buď činit dobré skutky, nebo se mstít svým nepřátelům. Ráno si je měl Samhain opět odvést do své říše. V zájmu “účinnosti” těchto rituálů se druidové nezdráhali do ohně vhazovat živá zvířata a dokonce i lidi – duševně nebo tělesně postižené, zločince a válečné zajatce!

 

V tento večer se k druidům přidávali i vesničané. Než odešli večer do lesů, uhasili oheň v krbu. Po skončení rituálů jim kněží dali uhlíky z obětního ohně, aby si jimi mohli své krby znovu zapálit a tak uklidnit zlé duchy, pokud by se zrovna nějací potulovali okolo.

 

Svatý večer

 

Uplynula staletí a katolická církev, vedená snahou připomínat si zesnulé svaté z církevní historie, ustanovila svátek “All Hallows” – Svátek Všech svatých. Původně se slavil v květnu, ale v 8. století ho papež Řehoř přesunul na listopad. To je ale snad jediný důvod, proč lidé někdy mylně spojují Halloween (předvečer Všech svatých) s křesťanstvím. Ve skutečnosti je tento svátek zvláštní příležitostí pro satanisty a vyznavače čarodějnictví a sil Přírody.

 

Zvyky a tradice

 

Pohané věřili, že duchové zemřelých se vracejí, aby strašili a působili lidem zármutek. Proto se snažili všemožně duchy upokojit. Na 31. října tedy vždy připravili velkou hostinu, na které by se najedli jak živí, tak i mrtví. Potom si oblékali kostýmy, jež měly představovat duchy, a v průvodu odváděli skutečné duchy na okraj města, pryč od svých domovů. Tím vším chtěli předejít tragickým událostem, aby jim například nezemřel dobytek, mléko se nestalo jedovatým, nezkazilo se jídlo, nikdo jim neukradl jejich děti nebo aby nikdo z rodiny nezemřel.

 

Další věcí, zvláště na vesnicích, bylo, že lidé dávali na schody před své domy sladkosti a jiné dobroty k pohoštění duchů, aby ti vesničanům nijak neuškodili. Věřili, že pokud by to neudělali, duchové by na ně jistě připravili nějakou lest nebo podvod. V tento večer se vyprávěl příběh o muži jménem Hrozný Jack. Ten byl údajně tak zlý, že ho po smrti nechtěli ani v pekle. Jeho osudem se tedy stalo chodit o Halloweenu po zemi a hledat následovníky. Na cestu si prý svítíval vydlabanou dýní, ve které hořela svíčka. Tak vznikl původní anglický název pro tuto tradiční halloweenskou lucernu – “Jack-O-Lantern” (Jackova lucerna). Dnes se jí ale říká jednoduše jen “pumpkin” (dýně).

 

Zvyky přetrvaly. I dnes si lidé v zemích, kde je tato tradice rozšířena, zdobí o Halloweenu svá obydlí motivy čarodějnic, černých koček, kostlivců a bludiček. Děti si chodí od domu k domu pro sladkosti a každému dají na výběr: “Trick or treat.” (Trik nebo pohoštění). Je to vlastně stejný výběr, jaký měli lidé kdysi, když připravovali pohoštění pro duchy.

 

Říká se, že v tento den je vše dovoleno. Oblíbený je i maškarní rej. Ale co je to za masky? Nejoblíbenější jsou duchové, příšery v krvavých hábitech a doktoři, kteří mají místo skalpelu obrovský papírový nůž. Zvukovou stránku obstarávají nejrůznější skřeky a celé se to samozřejmě nemůže obejít bez velikých zapálených ohňů. O kletby také nebývá nouze. To v případě, že v nějakém z domů k dětem nejsou dost štědří.

 

A co na to Boží lid?

 

V předchozích odstavcích jsem stručně charakterizoval kořeny, ze kterých Haloween vychází. Je vidět, že naprosto nic z těchto pohanských okultních obyčejů nemůže být pro nás tak lákavé, abychom kvůli tomu činili kompromis se svou vírou. Vždyť v knize Jozue čteme: “Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.” (Joz 24,15).

 

 

Použitá literatura:

Bruce L. Johnson: Halloween. Zdroj textu: www.prayer.cz.

Jan Slíva: New York, New York. Týden, ročník 2001, č. 46, str. 40-41.

Doris Wagnerová: Děti a okultismus. Joel News International 340. Zdroj textu: www.prayer.cz.