Nebojujeme proti lidem z masa a krve, ale proti osobám bez těl – zlým vládcům neviditelného světa, mocným satanským bytostem a vznešeným zlým princům temnosti, kteří vládnou tímto světem; proti obrovskému počtu duchů v duchovním světě. (Ef 6,12 přeloženo z angl. TLB)
Drazí přátelé!
Jako následovníci Ježíše Krista se nalézáme v konfliktu, který zasahuje nebe i zemi. Síly, se kterými se střetáváme, jsou „osoby bez těl“ – zlé duchovní mocnosti neviditelného světa, které se staví proti pravé spravedlnosti a snaží se ustavit satanskou vládu nad celým světem.
V tomto konfliktu máme vyjímečný úkol, protože Ježíš dal pouze nám duchovní vhled a zbraně, které mohou zajistit vítězství. Vlády a armády tohoto světa, které jednají pouze s přirozenými plány, vůbec nerozumí tomuto konfliktu a nemají žádnou možnost postupovat proti satanským silám v ponebesí. Naopak, aniž by si to uvědomovaly, samy jsou manipulovány a kontrolovány těmito silami.
Základním předpokladem vítězství je určit, jaké síly působí v konkrétní situaci. V posledních měsících (v polovině 90. let) jsem meditoval nad vývojem ve světě – a zvláště v USA a Izraeli. Věřím, že mi Bůh ukázal povahu zlých, svůdných sil, které satan plánuje použít, k dosažení svých záměrů v tomto posledním věku. Je to HUMANISMUS.
Vždy jsem si myslel, že humanismus je poměrně neškodným omylem. když jsem se však podíval do slovníku, našel jsem tam tuto definici: „popření jakékoli moci či morální hodnoty nadřazené lidstvu; odmítnutí náboženství kvůli víře ve zdokonalení lidstva vlastními silami.”
Uvědomil jsem si, že humanismus není duchovně neutrální. Naopak, je to otevřené popření a odmítnutí Boží moci a autority. Je to protináboženské náboženství. Z tohoto důvodu nemůže být – a často je – vyučováno ve vzdělávacích systémech jako je systém USA, kde je zakázáno vyučování náboženství v té podobě jak jej obvykle chápeme.
Rozhodl jsem se sledovat humanismus v historii a začal jsem s Nabuchodonozorovým snem o soše s hlavou ze zlata, hrudí a pažemi ze stříbra, břichem a boky z mědi a nohama ze železa. Daniel ho vyložil jako pohled na budoucí čtyři pohanská království, která postupně povstanou. Hlavou byl Babylón; hrudí a pažemi byla říše Médsko-perská; břichem a boky bylo Řecko; nohama byl Řím (Dan 2,31-40).
Všiml jsem si jedné klíčové věci: rozmnožovací orgány byly v oblasti identické s Řeckem. Vzhledem k mému vzdělání v řecké filozofii mi to bylo zvláště zřejmé. Uvědomil jsem si, že to bylo Řecko, více než kterákoli jiná říše, jež skrze filozofii proniklo do současné kultury.
Dva z prvních řeckých filozofů, o kterých máme zprávy, byli Hérakleitos a Prótagorás. Tři z jejich dodnes známých úsloví říkají: „všechno plyne“… „nikdy nevstoupíš do téže řeky“… „člověk je měřítkem všeho“. Je úžasné, jak tato tři úsloví shrnují podstatu humanismu. Tvrdí, že vše je relativní; neexistuje žádné morální či zákonné absolutno; člověk je nejvyšší autoritou vesmíru.
Bylo by mimo rámec této studie analyzovat, jak toto myšlení utvářelo nejprve myšlení Evropy, a posléze skrze Evropu myšlení celé současné „civilizace“. Řekové zbožštili lidskou mysl. Aristotelovou představou Boha byla dokonalá mysl soustředěná na sebe, neboť nic jiného nebylo hodno její pozornosti. Z toho se vyvinula celá filozofie racionalismu.
Vedle filozofie byl dalším znakem řecké kultury důraz kladený na atletické soutěže. Jejich Olympijské hry představovaly ve skutečnosti zbožštění atletických výkonů, což se znovu objevilo v našem století. Nejsledovanější televizní programy jsou dnes mezinárodní sportovní soutěže.
Řekové též tíhli ke snížení manželského stavu mezi mužem a ženou a k pohledu na homosexuální vztah mezi muži jako na něco, co je více „intelektuálně uspokojující“. V jejich sloupovích byly idealizované mužské tvary obvykle obnažené, zatímco ženy bývaly zahalené rouchem.
Takzvaní „bohové“ Řecka představovali všechna morální selhání lidstva: chtíč, nečistotu, žádostivost, pomstychtivost a podvod – totální absenci jakéhokoli závazného morálního kodexu. To umožňovalo člověku být sám sobě bohem a vytvořit si vlastní morální zásady. Konečně, od nikoho nemůže být očekáváno, aby žil na vyšší úrovni, než jeho vlastní bohové.
Všechny tyto důsledky řeckého humanismu jsou stále zřetelnější v naší západní kultuře tohoto století. V roce 1992 však tento duch humanismu podnikl další velký útok proti USA a Izraeli. Téměř současně na oba národy padl hustý mrak duchovní temnoty.
Duchovní silou, která v národních volbách toho roku dostala k moci Clintonovu administrativu v USA a koalici labouristů v Izraeli, byl očividný a nefalšovaný humanismus. Obě vlády prezentují otevřené a záměrné odmítnutí Božích spravedlivých zákonů a smluv, uzavřených s člověkem, nejprve skrze Mojžíše, a potom prostřednictvím Ježíše Krista. Daly najevo, že v posledku bude humanismus věřit čemukoli kromě pravdy, a bude tolerovat cokoli kromě spravedlnosti.
Toto vyvýšení člověka je síla, která v posledku dá povstat antikristu, jehož jméno je číslo člověka (Zj 13,18), bezzákonného, který se staví a vyvyšuje proti všemu, co se nazývá Bohem, co je uctíváno, a dokonce se usadí v Božím chrámě a prohlásí se za Boha (2Te 2,3-4).
Písmo ukazuje, že uvede pod svoji nadvládu každého, kdo odmítne lásku k pravdě. Z tohoto důvodu Bůh na ně sešle mocný klam, takže uvěří lži – původní lži – té, kterou satan svedl naše prarodiče: „…budete jako Bůh…“ či „jako bohové“. Toto vyvýšení člověka na místo Boží bude začátkem „velkého soužení“ – období světové agónie, tak strašné, že předčí dokonce holocaust z let 1939-1945 (Mt 24,21-22).
Před tímto závěrečným obdobím soužení však Bůh chce úžasným způsobem jednat s Izraelem a s Církví. Žeň milosti předejde žeň soudu. Boží příprava tohoto plánu je ukázána v Zacharjáši 9,13: „Zburcuji (Kral: probudím) tvé syny, Sijóne, proti synům tvým, Jávane“ (angl. proti tvým synům, Řecko – viz též Biblický Slovník Novotný: Jávan je praotec řeckého národa – pozn. překl.).
„Synové Řecka“ jsou ti, kteří přijímají svod humanismu. „Synové Sijónu“ jsou ti, kteří stojí na neomylném Slově Božím, kteří přijímají jak jeho zaslíbení, tak jeho smlouvy. Budou vytrhnuti jak z Izraele, tak z vyznávající Církve. O nich bude řečeno: „Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt.“ Budou to lidé, kteří mají jednu nadřazenou prioritu: činit Boží vůli bude pro ně důležitější, než zachovat svůj život.
Tváří v tvář této výzvě se musíme ptát sami sebe: Jsem připraven postavit se jako jeden ze synů Sijónu?
Co do čísel, mají síly humanismu značnou přesilu. Nicméně se můžeme nechat povzbudit příkladem judského krále Ásy. Byl obklíčen mnohonásobně silnější armádou, ale jeho zoufalá modlitba zvrátila jistou porážku v úplné vítězství. Jeho modlitba nám dává krásný příklad, s čím můžeme počítat proti sebeoslavujícím silám humanismu.
„Hospodine, není potřebí tobě velikého množství, když ty chceš pomoci mdlejším. Pomoz nám, Hospodine Bože náš, neboť v tebe doufáme, a ve jménu tvém jdeme proti množství tomuto. Hospodine, ty jsi Bůh náš; nechť nemá moci proti tobě bídný člověk.“ (2Pa 14,11 Kral)
Stůjme společně v modlitbě!
Vaši ve službě Pánu Derek a Ruth Princovi
(Život víry 96/6)
