Krabi v košíku

Jeden ze základních projevů života v milosti je prokazování milosti druhým a radost, když druzí milost přijímají. Jako křesťané máme být účastni s druhými v jejich těžkostech a trápeních, ale také v radosti z jejich úspěchů. Apoštol Pavel to říká následovně: Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. (Ř 12,15) Stará přirozenost však nesnese a neunese úspěch druhých. Žárlivost a závist jsou zřejmé skutky těla (viz Ga 5:19-21). Žárlivý člověk pak úspěšnějšího pomlouvá, „hnidopišsky“ kritizuje, nebo zpochybňuje jeho motivy. Naproti tomu ti, kdo patří Kristu Ježíši, nesou šťavnaté ovoce přející lásky a radosti z úspěchů druhých. Pavel dále důrazně vyzývá křesťany: Nebuďme ješitní, nesoupeřme spolu a nezáviďme si. (Ga 5:26 NBK) Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe. Ať si každý nehledí jen sebe, ale také druhých. Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš. (Fp 2:3-5 NBK)

 

Do Korintu Pavel píše o své obavě: Obávám se totiž, abych vás po svém příchodu neshledal takovými, jakými vás nalézt nechci, a abych já nebyl shledán od vás, jakým si mě nepřejete; aby nepovstaly svár, žárlivost, zlosti, soupeření, utrhání, pomluvy, nadutosti, zmatky. (2K 12:20) Tato obava vyjadřuje satanův plán a vizi pro naše životy a naše sbory. Bůh má však pro nás zcela jiné vize, které budou naplněny, když budeme moudří a bdělí.

 

Můžeme dokonce i zvěstovat evangelium z motivů závisti, řevnivosti, ctižádosti a snahy vyniknout, místo motivů lásky k Bohu a bližním (viz Fp 1:15-18). Nezapomeňme, že žárlivost je farizejským kvasem, který může prokvasit celé těsto, ať již je to osobnost člověka, nebo místní sbor nebo i celá denominace. S odporem tohoto kvasu vůči své službě měl co dočinění i sám Pán Ježíš a poté apoštolové v prvotní církvi. Je to však rozkladný postoj, který se chce dostat i do našeho myšlení: Vždyť pokud je mezi vámi žárlivost, rozbroj a rozdělení , zdali nejste tělesní a nežijete jen po lidsku? (1K 3:3) Žárlivost má vliv i na naše fyzické zdraví, jak i píše Šalomoun: Žárlivost je jako kostižer. (Př 14:30)

 

Na první Charismatické konferenci v Praze v roce 1988 řekl Bob Mumford: „Duch svatý začíná v tomto národě povstávat. To, co mi dělá starosti, však není selhání, ale úspěch. A pak přichází bojování a soupeření kvůli žárlivosti a konkurenci. A charismatici jsou zřejmě vinni právě tak, jako všichni ostatní. Dobře poslouchejte: Muži nebo ženy, kteří dokáží udržet svého ducha nasměrovaného na Boha, a kteří si uvědomují rozdíl mezi pokladem a nádobou, vědí, že být jiný neznamená být špatný, a začínají chodit ve své vlastní sféře věcí služby a omezení. Když to takto děláme – poslouchejte, co říkám – úspěch mého bratra nijak nesnižuje mne samého, nic mi nebere. Chci vidět váš úspěch. Ale v těle Kristově funguje podobné pravidlo jako u krabů v košíku. Nikdy nemusíte košík s kraby přikrývat nějakým víkem, protože jakmile se jeden krab začne škrábat z košíku nahoru, druzí ho stáhnou dolů. Já si přeji váš úspěch a váš úspěch mne přece o nic neukrátí. Je to proto, že znám svou vlastní sféru, kde sloužím a ve které se pohybuji, a také si uvědomuji svá vlastní omezení. Přišel jsem vám posloužit tím darem, který mám já. Další dary, další projevy, další úspěchy v těle Kristově mně způsobí pouze radost a ne řevnivost nebo soupeření.“

 

Jestli jsi krabem nebo Ježíšovým učedníkem, můžeš poznat podle následujících otázek:

 

·        Máš upřímnou radost z úspěchů svého bližního, i když je úspěšnější než ty (v podnikání, v osobním či církevním růstu, v rodině atp.)?

·        Jak se cítíš, když tvůj bližní dostane něco zadarmo z milosti? Co když on dostane něco, po čem ty tolik toužíš (a již tak dlouho pro to pracuješ)?

·        Když jsi v něčem neúspěšný a slyšíš o neúspěchu v této oblasti i u svého bližního, povzbudí tě to nebo zarmoutí?

·        Je to veliká radost, když naše přirozené nebo i duchovní děti zažívají úspěchy. Máš však radost i z toho, že děti z jiné rodiny (nebo sboru) jsou úspěšné (a třeba v té oblasti jsou tvoje děti zatím neúspěšné)?

·        Co prožíváš, když jsi v blízkosti někoho, kdo má v nějaké oblasti, která není tvojí parketou, výrazný dar?

·        Jaké prožíváš pocity, když tě někdo, kdo je mladší, nebo méně vzdělaný, nebo kratší dobu věřící, přeroste v nějaké oblasti?

·        A co když se někdo ve tvé blízkosti snaží v něčem dosáhnout úspěchu, ale ještě nedosáhnul tvé úrovně?

·        Co když je úspěšný někdo, kdo nepatří k tvé „skupině“ (církvi, národnostní či sociální skupině atp.)?

·        Jak reaguješ, když druzí přehlížejí nebo odmítnou tvoje „geniální“ nápady?

·        Co prožíváš, když se i bezbožnému člověku vedle tebe daří lépe? (viz Ž 37; Př 3,31-32; 24,19-21)

·        Ježíš nás vyzývá, abychom žehnali dokonce i svým nepřátelům a modlili se za ně (viz L 6,27-28). Jeden z největších testů milosti je, když dobrořečíš svému nepříteli a Bůh mu začne skutečně žehnat. Výsledek tvých modliteb prověří tvé srdce.

 

Radost z úspěchů bližních a z milosti, která je dávána tvým bližním, je zaručenou cestou do Božího požehnání. Přeji ti proto mnoho radosti z mnoha úspěchů tvých bližních!