Náprava rodiny jako součást nápravy

Publikováno: Autor:

 Proč je třeba nejdříve náprava jednotlivých rodin?

1. Poněvadž se má jít po stupních

 

1.  Nejbližší stupeň bude, aby každý z nás, sám napraven podle zalíbení Božího, napravoval ty, které má nejblíže kolem sebe, svou rodinu. Především proto, že činná zdatnost se vylévá nejdříve na nejbližší okolí. Dále proto, aby mohly být napraveny státy a církev, které se skládají z ro­din. Zejména je-li kdo poctěn takovým povoláním, že stojí v čele obce nebo církve (po kterékoli stránce), ten bude nezbytně pomýšlet na to, aby uvedl v dokonalý stav dříve svou malou obec a malou církvičku ve svém vlastním domě, neboť snáze a bezpečněji bude postupovat od menšího k většímu.

 

2. Poněvadž tak radí příklady patriarchů

 

2.  Patriarchové dávali dobrý příklad, že začínali u svých rodin, kdykoli si přáli nápravy pokleslých lidských poměrů. Abraham po vyvedení ze společenství modloslužebníků se přičiňoval, aby svým synům a své čeledi vště­poval poznání Hospodina, ostříhání jeho cest a konáni práva i spravedl­nosti, jak mu vydával svědectví sám Bůh (Gn 18,19). Jákob, kterému se dostalo velkého Božího požehnání v rozmnožení jeho rodiny a jeho bohat­ství, byv pocvičen zápasem s Bohem a dosáhnuv názvu vítěze, když poznal závist bratra Ezaua vůči sobě, svůj dům viděl pak poskvrněný (porušení ctnosti své dcery a krvavý čin svých synů), obrátil svou mysl k nápravě celého svého domu (Gn 35,2.3.4). Jak si David umínil očistit především svůj vlastní dům, když pozoroval, že je nebesy určen k převzetí otěží vlády, to ukazuje žalm stý prvý.

 

3. Poněvadž jinak se marně podstupuje obnova škol, církví a států

 

3.  Těchto a jiných svatých příkladů se vůbec nedbá. Tím se stává, že přemnohé rodiny nejsou nic než chlívky prasečí a stáje dobytčí, kde se nestarají o nic než o krmení břicha. A i to ještě zmateně, poněvadž není žádné pravé svornosti, věrnosti a ctnosti mezi manžely, mezi rodiči a dětmi, mezi pány a sluhy. Toto hromadné zlo působí, že také veřejné záležitosti jsou ve velkém sklíčení a že k zastavení zmatků světa nestačí ani moc duchovního slova a klíčů, ani síla světského meče. Takže toužíme-li po lepším stavu, musíme hledět, abychom vyhubili tento zhoubný koukol hned v zárodku.

 

Forma nápravy rodin:

I. odstraněním vad

 

4.  Ale jak? Nechť nás poučí třeba hned Davidův příklad, s jakou horlivostí mají být odstraňovány z domu škody i škůdci. David v žalmu 101 mluví takto: Chodit budu ustavičně v upřímnosti srdce svého v domě svém (v. 2). Nestrpím na očích nespravedlivého, v nenávisti mám toho, kdo koná zlo, nepřichytí se mne (v. 3). Zvrácených nebudu trpět (v. 4), pomlouvače vytnu, vzpurných nebudu snášet (v. 5). Pravdomluvné budu mít v lásce; kdo chodí po cestě upřímně, ten mi sloužit bude (v. 6). Činící lest a mluvící lež nebudou přebývat se mnou (v. 7). Každého dne budu zkoušet všechny své lidi, aby se zlí nevmísili mezi dobré (v. 8). Nechť slyší králové, knížata, hrabata, baroni, šlechtici a občané, i kdokoli má spravovat dům nebo do­mek! Aby se přizpůsobili tomuto vzoru svaté horlivosti a začali odstraňová­ním pohoršení ze svého domu.

 

Tomu učí i podobenství o očistě malomocného domu

 

5.  Snad bude prospěšné poučit se o této věci i odjinud, a to, jak má být po­dle Mojžíše znovu očištěn malomocný dům (Lv 14,34 atd.).

  • Hospodářovou povinností bylo všímat si svého domu (34).
  • Zpozoroval-li nákazu, neměl nečinně přihlížet, nýbrž hledat rady u kněží (35).
  • Povinností kněze bylo přijít, dívat se, zkoumat (36-38).
  • Nečisté kameny dát odstranit (39.40).
  • Zamezit další pronikání nákazy smetením omítky zbylých částí domu (41).
  • Místo vyňatých kamenů dosadit jiné (42).
  • Spatřil-li malomocenství se vracet a trvat, měl prohlásit celý dům za nečistý (44).
  • Dát jej zbořit celý.
  • Jestliže však nezjistil, že by se nákaza šířila, měl dům prohlásit za čistý (48).
  • Konečně se postarat, aby byly Bohu vzdány díky (49 atd.). Přeneste to na náš případ, a ukáže se hlubší smysl.

 II. Uvedením všeho v řád, a to:

 

6.   Po odstranění vad je nutné uvést všechno v dobrý řád: osoby, věci, činnosti.

 

Jednak osob,

 

7.   Osoby v rodině jsou 1. manželé navzájem; 2. rodiče a děti; 3. páni a sluho­vé; 4. podruzi jako vedlejší část domácnosti. Manželé zase jsou muž a žena, otec a matka, pán a paní. Děti jsou synové a dcery. Čeleď sluhové a služky. Úkoly a činnosti těchto všech i každého zvlášť jsou známy ze Světa mravního a z výkladů Pampaedie; není třeba uvádět je tu znovu, pouze něco obecně. To je:

  • Každý z nich ať zná svůj úkol; proto se o něm poučuj buď ze seznamu domácích povinností, nebo ze zvláštního příkazu.
  • A aby nikdo nemohl zapomenout, musí se totéž čas od času opakovat nebo stavět před oči tím, že se každému vyvěsí (v jeho světnici nebo kdeko­li) seznam povinností, které má konat a jichž má dbát.
  • Opakování má být také každodenní, a to ráno připomínáním, co je to­ho dne na práci, zatímco večer zjišťováním, zda to bylo provedeno.
  • Nikomu nesmí být dovoleno zahálet; všichni ať mají práci až po děti a nemluvňata; nemohou-li děti dělat něco vážného, ať si raději hrají, než aby nicneděláním se učili dělat neplechu.

Zkrátka a dobře. Dům ať je jako úl plný včel bez trubců, aby se rovněž plnil medem bez nedostatku, i jako mraveniště stálou pracovnou všech je­ho obyvatel.

 

Jednak věcí,

 

8.   Věci v domě jsou obytné místnosti, oděvy, potraviny a rozličný nábytek. Při nich je třeba dbát, aby

  • nic zbytečného neobtěžovalo;
  • nic potřebného domu nechybělo;
  • nábytku nemusí být mnoho, ale zato zcela užitečný, to je, vše potřebné má být takové, jak to vyžaduje užívání, ne nákladné a vyzdobené, nýbrž pohodlné;
  • každá věc ať má své místo a každé místo ať má svou věc, v celém do­mě, abys hned věděl, kde ji máš hledat, když ji potřebuješ, a abys při pohle­du do kteréhokoli kouta hned viděl, je-li tam patřičná věc či zda chybí.

 Jednak činností

 

9.   Činnosti v domě jsou jednak vzájemné služby všech, jednak pracovní úkoly přidělené každému zvlášť. Aby je mohli zastávat beze zmatku, bude třeba dbát,

  • aby nebyla žádná činnost, potřebná pro rodinné hospodářství, která by nebyla někomu přidělena;
  • aby nebyla v domě žádná osoba, které nebyly přiděleny určité práce;
  • a to přiměřeně tělesným i duševním schopnostem; nikomu ať se nepřiděluje nic, leč k čemu se hodí, a ani více, ani méně, než nač dobře stačí;
  • všechno ať je rozvrženo tak vhodně, aby nikdo nezdržoval ani sebe, ani jiné, nýbrž aby všem šlo všechno hbitě od ruky.

 A to v trojí řád

 

10.    Při podrobnějším líčení domácího pořádku bych řekl, že náprava každé rodiny bude nejlepší, bude-li v každém domě 1. škola; 2. církvička; 3. malý stát.

 

I. Aby každý dům měl podobu školy

 

11.    Školou bude dům, přičiníme-li se, aby se každý z domácích lidí denně přiučoval něčemu užitečnému, a to jednak od samého Boha, z každodenní­ho čtení částky slova Božího (při ranních a večerních modlitbách), jednak od lidí, z předčítání nějaké pozoruhodné příhody nebo nějakého dobrého poučení o kterýchkoli slušných věcech. Bylo by dobře, kdyby se u stolu (na popud hospodáře) zaváděly užitečné hovory, při nichž by každý přednesl, co dobrého mu přišlo na mysl (při ranním zpěvu nebo při předčítání Písma či nějakého příběhu, nebo při novince přinesené toho dne odkudkoli), a to buď formou úvahy, nebo zprávy.

 

II. Církve

 

12.    Církví bude každý dům, shromáždí-li se každodenně všichni, aby velebením a modlitbami slavili Boha a posilovali se ve vřelosti víry. To bude snadné, jestliže ráno před prací a večer po práci i mezi prací (když se shro­máždí, aby se posílili jídlem) zazpívají žalm nebo chvalozpěv a přiberou-li trochu slova Božího (jako nebeský oheň na svůj oltář) a budou-li nato, pozdvihnouce vzhůru srdce, oči a ruce, vzývat milosrdenství Boží a rozněco­vat se k lásce, bázni a uctivé poslušnosti Boží. Sem patří i to, že se má k ranním modlitbám připojovat desatero, jako uzda ke zkrocení těla od zla a marnosti pro ten den, a k večerním modlitbám Vyznání víry, jako trofej každodenního vítězství v Kristu a pro získání libějšího spánku posílením důvěry v Boha.

 

III. Státu

 

13.    Podobu státu bude mít každé rodinné společenství, bude-li postaráno o to, aby vzájemné služby, rozdělené mezi všechny, byly všemi správně prováděny, a budou-li ustanoveni jedni nad druhými (starší nad mladšími) za dozorce či jakoby představené až k nejvyššímu stupni, buď jako králové ne­bo knížata, nebo konšelé či hospodáři, v jejichž rukou by byla moc nad vše­mi nižšími. Je třeba také zavádět v určitých dobách (v předem stanovený den nebo podle potřeby) výslechy a soudy, aby si zvykli zastávat úkol ža­lobce, obžalovaného, svědka i soudce.

 

Pouta k udržení rodiny v pořádku

 

14.    Tolik o řádu a způsobu rodiny dobře napravené nebo k nápravě spějící. Pouta řádu budou: 1. psané zákony; 2. stráž pro zachovávání zákonů; 3. odměny za jejich dodržování, tresty za porušení.

 

1. Psané zákony

 

15.    Psané zákony se mají dát celé rodině, aby nikdo nemohl chybovat z nezna­losti nebo využívat neznalosti za zástěru darebnosti. A nemají se přečíst jen jednou, nýbrž mají se vyvěsit na oči, aby každý mohl a musel vědět, jaká je jeho povinnost. Takové zákony se mohou napsat různě podle potřeby. Já jsem kdysi pro svou rodinku napsal následující:

  • Boha cti každý srdcem čistým. Neboť na srdce se ohlíží Pán, aby mezi námi nebyl žádný pokrytec, syn zatracení.
  • Boha chval každý srdcem veselým. Neboť nás každodenně zahrnuje svými dary (Ž 68,20).
  • Boha odprošuj každý srdcem pokorným. Neboť před jeho tváří jsme všichni hříšníci.
  • Kolikrát se scházíme ke každodennímu uctívání Boha, ráno i večer, toli­krát se každý dostav a s jinými oddaně Boha chval a vzývej. Neboť to jsou naše oběti, jimiž chce být ctěn.
  • Své smlouvy s Bohem (uzavřené při křtu) buď každý pamětliv a s nej­hlubší zbožností dbej o zachování Božích přikázání. Neboť Bůh nemá zalíbení v bláznech; co jsi slíbil (poslušnost), to splň (Kaz 5,4).
  • Cokoli bylo komu uloženo, to hleď konat a vykonat, ne naoko, nýbrž opravdu, ne kvůli lidem, nýbrž kvůli Bohu.
  • Každý si všímej druhého (zejména starší mladších) kvůli udržení řá­du.
  • Kdykoli vidíš druhého vybočovat, nemlč, napomeň ho!
  • Kdokoli jsi napomínán, ber si to k srdci, děkuj, napravuj chybu a oplácej mu stejně, neboť ruka ruku myje.
  • Jestliže někdo nechce snášet napomínání a nepolepší se, budiž to ozná­meno někomu nadřazenému.
  • Každý měj v úctě své představené a uctívej je poslušností (na místě Božím), aby mezi námi nebyl žádný Chám, posměváček vůči otci, ani Abšalóm, pomlouvač otcův.
  • Vůči sobě navzájem buďte všichni upřímní, otevření, mírumilovní. Chci, aby mému domu byly vzdáleny stejně tajné nevole jako otevřené spory.
  • Maličkosti a pomluvy ať nikdo ani z domu nevynáší, ani je odjinud nepři­náší. Má-li někdo proč napomínat druhého, učiň to otevřeně tváří v tvář.
  • Majetek bližního starostlivě ochraňuj, ani si neosobuj, co není tvého, ani nedopouštěj poškození cizí věci, nýbrž vezmi ji, opatruj a hlídej, a tak vždycky předcházením škody zasluhuj si lásky bližního a Božího požehná­ní.
  • Z domu nikdo nevycházej bez důvodu, nebo je-li důvod, bez dovolení něko­ho nadřazeného, aby vždy bylo známo, kde kdo je a co dělá.
  • Všichni zachovávejte střídmost. Je v zájmu zdraví a ctnosti, aby mi­mo oběd a večeři nebylo žádného mlsání.
  • Kdykoli někdo vidí, že něco (v celém domě) by mohlo být změněno k lep­šímu, je podle svého svědomí povinen oznámit to hospodáři nebo hospodyni.
  • Přijdou-li cizí lidé, chovej se k nim každý lidumilně a na dotazy podej vlídné vysvětlení.
  • Je-li někdo poslán něco vyřídit, ať má na mysli, proč je posílán, a obstará­vá to hned, bedlivě a věrně, bez těkání a zabývání se věcmi, které nebyly ulože­ny.
  • Po návratu hned vylož, jak jsi pořídil, a pak se vrať ke své práci.

 2. Zachovávání zákonů

 

16.    Tedy tolik jako příklad. Ne že by se zákony domácího řádu nedaly pře­depsat jinak, nýbrž aby se neopomíjelo předepsat je vůbec. Ale s přidáním stráže zákonů, to jest dohledu, zda jsou zákony zachovávány ode všech! To může udělat hospodář jednak osobně, jednak pověřenými dohližiteli.

 

3. Odměny a tresty

 

17.    Ale nemají chybět ani tresty, kdyby se někdo odvážil porušovat povinnost, ani osvědčování zvláštní přízně vůči zvlášť věrným a přičinlivým. Zde je namístě, aby dětem nebo i sluhům bylo tu a tam dovolováno hravé občerstvení a hody, zejména po horlivém vykonání důležitých prací, jako v době žní nebo vino­braní a podobně.

 

Chvála dobře spořádané rodiny

 

18.    Celkově: Všichni členové domu nechť se chovají uvnitř tak, aby navenek nemohlo prosvítat nic než řád a slušnost. Manželé ať jsou v něm spolu co nejtěsněji spo­jeni, rodiče a děti vrozenou ušlechtilostí nápadni, páni s čeledí zcela spřáte­leni, všichni životem i mravy co nejbezúhonnější a vnitřní zbožností Bohu i andělům co nejznámější. Tak, aby plným právem mohlo být nadepsáno nad prahem domu, napraveného podle zalíbení Božího: Zde přebývá ctnost, řád, svornost a Bůh s lidmi. Tedy nic zlého nevstupuj!

 

Obecná porada o nápravě věcí lidských (De Rerum humana rum Emendatione)

Kapitola xxi. Panorthosia, str. 373-376, Nakladatelství Svoboda. Praha 1992