Odpočívadla na cestě
Tomáš Korčák: Odpočívadla na cestě
Při uctívání jsem vnímal, jak nám Pán říká: „Spojil jsem vás v uctívání Krista a v jeho lásce, abyste šli v jednotě po mé cestě. Jděte krok za krokem, uvádím vás do odpočinku. Společně dojdete cíle a dosáhnete mých zaslíbení.“
Viděl jsem cestu, po které společně jdeme a na které čas od času bylo určité odpočívadlo. Nebyla to ale jen stříška, ale domek, podobně jako jsou na horách u cest sruby. Vnímal jsem, že některé domky jsou určené pro odpočinek, jiné k uzdravení a další pro oslavy. Jsou tři účely těchto domků. První účel je určitou zastávkou na naší cestě, kde se máme zastavit, odpočinout a přijmout obnovení a občerstvení. Druhý typ domků je pro zraněné, kteří na cestě dostali od nepřítele nějaké zásahy. Neměli totiž plnou Boží zbroj. Zranění se zde zastavují, nechávají se uzdravit a oblékají Boží zbroj do dalších bitev. Třetím účelem domků je něco oslavit. Někdy můžeme být ve stavu staršího syna z Lukáše 15, kdy makáme, makáme a pak jsme naštvaní, že nic neslavíme, nebo že se slaví jinde. Pán však říká: „Všechno, co je mé, je i tvé.“ Takže my si klidně můžeme udělat párty!
Všechny tyto domky jsou určené k posílení na cestě. V žádném případě však nejsou cílem, ale jsou to posilovací domky na cestě, abychom společně dosáhli cíle. Vnímal jsem, že Pán chce, abychom s klidným svědomím vešli do domku, když potřebujeme, ale na druhou stranu nám říká „Neskrývej se do domků! Neboj se cesty, protože Hospodinova cesta je ti silou.“ V Přísloví 10:29 je řečeno: Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost. (KR) Jestli nejsme v pořádku, pak se té cesty bojíme, ale jestliže jsme Božím lidem, milujeme Pána a jeho svatost, pak je nám jeho cesta silou, když po ní vykročíme!
Nemáme se skrývat v domkách. Máme tam pobýt, jak je potřeba, ale nemáme tam strávit léta. Je nesmyslné léta se uzdravovat a léta odpočívat a léta slavit. Všechno jsou to dobré věci, ale jsou to body posílení. Když jdeme po Hospodinově cestě, přináší nám to sílu a ochranu. Takže, když chodíme po Hospodinových cestách, jsme tím i chráněni.
Poté, co Izraelci vyšli z Egypta a byli tak vysvobozeni z otroctví, Bůh je zkoušel u Mary. Pak se jim zjevil jako Hospodin, který uzdravuje. Poté čteme, že přišli do Élimu, kde bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem. Tam u vody se utábořili. (Ex 15:27) Bůh přivedl svůj lid skrze Mojžíše na místo dvanácti studen a sedmdesáti palem. Kde ještě nacházíme tento počet – dvanáct a sedmdesát? Ježíš vyslal nejprve dvanáct a později sedmdesát svých učedníků. On je vyslal jako ty, kteří občerstvují a dávají stín uprostřed pustiny. Bůh vede Boží lid ke studnám a palmám, ale jenom učedníci se stávají studnami a palmami. Za Ježíšem šel velký zástup lidu, ale jenom učedníci se stávají tím občerstvením.
Dále jsem vnímal, jak nám Pán říká: „Skutečně, moje cesta vede skrze pustinu, pouští tohoto světa. Je to cesta, kterou jdete, proto čas od času potřebujete zajít do těch domků. Pijte z mé studnice a dávejte napít druhým.“
(Sborový třídenní půst 5.12.2009)
