Upevnění duše
Upevnění duše
Petr Dvořák
Téma upevněné duše je rozsáhlé a při zabývání se jím se mi stále rozšiřuje. Když čtu Písmo, vidím, jak je realistické. Popisuje zápasy lidí v této oblasti a popisuje také průlomy lidí v této oblasti. Potřebuji upevnění a sám jsem velmi povzbuzován z Písma. Čím více se upevňujeme v Kristu, tím více se upevňuje naše duše. Naše upevnění se tedy týká našeho vztahu s Kristem.
Naše duše je nehmotná část lidské osoby, která zahrnuje rozum, vůli, cit, vzpomínky, představy atp. Upevněná duše má tyto vlastnosti v rovnováze. Neupevněná duše lítá na pocitech, nedokončuje věci, je chladná jako ledovec, je spoutaná minulostí… Upevněná duše je podřízená našemu znovuzrozenému duchu vedenému Duchem svatým. U neobráceného člověka s mrtvým duchem byla duše zvyklá vládnout a vést místo ducha. Pavel takového člověka nazývá duševním (viz 1K 3). Naše duše je tady a musíme s ní počítat. Silný duch, který je vyživovaný Božím slovem a naplňovaný Duchem svatým, však musí naši duši zvládat. Po znovuzrození má tedy na předním místě stát náš duch a ten má být veden Duchem svatým.
Jakub popisuje určitý druh člověka: Odkud jsou války a boje mezi vámi? Zdali ne odtud – z vašich rozkoší, které bojují ve vašich údech? Dychtíte, ale nemáte. Vraždíte a žárlíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Bojujete a válčíte, a nic nemáte, protože nežádáte. Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše. (Jk 4,1-4)
Je to jeden z popisů člověka s neupevněnou duší. V jeho údech (duši) je boj. Jakub používá silné výrazy: dychtíte, zabíjíte, žárlíte, hádáte se a bojujete. Vykresluje člověka, který je bojištěm vášní, žádostí, myšlenek, nápadů a v horším případě i démonů. Duše nemá v rovnováze své složky, není upevněná a není vedená. Jak se asi dotyčný má? Je mu dobře?
Jedna z hlavních příčin neupevněné, nevyrovnané a zmítané duše jsou žádosti či naše nezvládnuté žádosti. Tělesné žádosti mají na naši duši zhoubný vliv. Proto vyzývá i Petr: Milovaní, prosím vás jako cizince a přistěhovalce: zdržujte se tělesných žádostí, které vedou boj proti duši. (1Pt 2,11) Nejde o likvidaci žádostí, vždyť člověk je stvořen jako toužící bytost. Jde však o jejich usměrnění a nasycení ze správného zdroje.
Juda mluví o lidech s neupevněnou duší, kteří jsou jako oblaky hnané větrem: … jsou jako oblaky bez vody, které jsou hnány větry, stromy na sklonku podzimu, bez ovoce, dvakrát zemřelé, vykořeněné; divoké mořské vlny, které jako pěnu vyvrhují své hanebnosti, bloudící hvězdy, jimž je zachována mrákota tmy na věčnost. (Ju 12-13) Jakub mluví o dvoudušácích: Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a očisťte srdce, lidé dvojí mysli (ř. dipsychos – dvojí duše, dvojí mysli, rozdělených zájmů). (Jk 4,8) Je to muž nerozhodný (ř. dipsychos), nestálý ve všem, co činí. (Jk 1,8) Jsou to zmítaní, neupevnění lidé, podle toho také vypadá celý jejich život.
Jak tedy upevňovat či krotit svoji duši?
To první je – mluvit k ní! Žalmista říká: Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh. (Ž 43,5) Mluv ke své duši a uváděj ji do mezí.
Dále pojmenuj své pocity, prožitky, reakce i třeba ublížení. Problém (příčinu stavu své duše) předlož Bohu. Jeremjáš je nám v tom velmi dobrým příkladem. Jeho kniha je (mimo jiné) o tom, jak se ho dotýkalo to, co prožíval a jak s tím také jednal. Hovoří o tom, že je zranitelný, ale i uzdravitelný! Nacházíme zde popisy problémů i výlevy hořkosti (viz Jr 15,10; 20,14) Nacházíme zde však také popis Jeremjášova základního postoje srdce, kterým byla přímluva. V jeho knize vidíme, jak v přímluvě prolomil a proto viděl dál až za soudy.
Svoji duši tedy upevňujeme tak, že:
· mluvíme k duši
· mluvíme k Bohu
Opakem neupevněné duše je vyrovnaná duše. Je to obraz spokojeného člověka – pohodáře. Je to člověk, kterého nerozhodí okolnosti. Smith Wigglesworth jednou řekl: „Neptám se Smitha Wigglesworta, jak se cítí. Řeknu mu, jak se má cítit.“ Je to též člověk nerozhozený nenaplněním svých žádostí. Pavel byl spokojený v Bohu a to se projevovalo i v base (viz Sk 16). To však neznamená, že by ho tělo nebolelo a nic ho nezraňovalo…
Člověk s upevněnou duší je tím, který našel pokoj. Podobně jako nevěsta vyznává o vztahu ke svému ženichovi: Tehdy stala jsem se v jeho očích tou, která nalézá pokoj. (Pís 8,10 ČEP)
Poslední Petrovo vyučování v Lučkovicích 3.8.2010 podle poznámek zpracoval Tomáš Korčák.
