Apoštolská služba

Pán k nám chce dnes mluvit o službě apoštola, a jsem vděčný, že mohu být jeho ústy. Nejdříve bych to rád uvedl několika slovy o Kristových služebnostech. Pravděpodobně znáte Písmo, ale pojďme si přesto přečíst několik veršů z epištoly Efezským 4. kapitoly. V této kapitole jsou jedinečným způsobem popsány Kristovy služebnosti. Přečteme si verše 7-16:

Ale každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto praví: ‚Vystoupil do výše, odvedl s sebou zajatce a dal dary lidem.’ Co jiného znamená ‚vystoupil’, než že nejprve i sestoupil do nižších částí země? Ten, jenž sestoupil, je také ten, jenž vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno. A on dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby dokonale připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova, dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy plnosti, abychom již více nebyli jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení v lidské nestálosti, v chytráctví k nastražené cestě bludu, nýbrž abychom byli pravdiví v lásce a rostli všemi způsoby v toho, který je hlavou, v Krista. Z něho celé tělo, spojované a držené pohromadě pomocí každého kloubu podpory, která je podle činnosti a míry jedné každé části, bere výživu pro svůj růst ke svému vybudování v lásce.

V sedmém verši je řečeno, že každému z nás byla dána milost. V tomto případě milost znamená Boží schopnost činit Boží vůli za všech okolností. Není to jen Boží přízeň, která nám dovoluje, abychom se znovu narodili skrze víru. Sám Bůh nám dává tu víru, abychom mohli uvěřit, že vzkřísil Ježíše z mrtvých. Ale slovo milost má také jiné významy. V širším slova smyslu může také znamenat obdarování jeho schopností dělat to, co on chce, aby se dělo v našich životech. Každý má milost, ale píše se tu, že to je podle míry Kristova obdarování.

Každý máme v sobě Krista jako dar ke službě. Každý znovuzrozený člověk je obdarovaný tím, že Kristus v něm přebývá. Ježíš přišel, aby skrze nás sloužil rozličnými způsoby. Řekl, že jestliže ho miluješ, Otec a on přijdou a budou v tobě přebývat. A skutky, které on činí, budeš činit i ty.

Pavel říká: „Neodvážil bych se mluvit o ničem, kromě toho, co skrze mě činí Kristus.” Takže každý znovuzrozený křesťan má v sobě Krista jako dar ke službě. Kristus v nás je také naděje slávy. Někteří však mají v sobě Krista, aby sloužil určitým specifickým způsobem. Jsou rozdílné dary, některé ke službě a některé k vedení. Pán říká, že poté, co vystoupil na nebesa, rozdal dary. Specifikuje pět různých způsobů, jakými bude sloužit skrze svůj lid. Jsou to Kristovy dary. Apoštol, prorok, evangelista, pastýř a učitel.

Každý věřící má v sobě dar Krista, aby nějakým způsobem sloužil. On se chce projevovat mnoha způsoby. Někteří mají v sobě Krista, který slouží buď jedním, nebo kombinací několika z těchto pěti darů. Ne každý věřící má v sobě Krista, který by zároveň sloužil jako apoštol, prorok, evangelista, pastýř a učitel. Ale jsou tací, skrze které přišel tímto způsobem sloužit svému lidu.

Jeho cílem je mít dospělé lidi. Je to až šokující zjištění, jak velmi Pán touží po naší dospělosti. Tento oddíl Písma nejlépe popisuje, co to znamená budovat Kristovo tělo. Budování je zde jasně definováno jako dorůstání do míry postavy Kristovy plnosti.

V Matoušově evangeliu 16,18 Ježíš říká: „Vybuduji svou církev.” A Šimonovi říká: „Ty jsi Petros”, což znamená malý kámen – něco, co člověk může vzít a hodit. „Jsi Petros – kámen. Ale na té skále (řecky „petra”) postavím svou církev.” Ta slova mají společný kořen. Obě se týkají kamene. Ježíš tu však staví proti sobě „petros”, mužskou formu řeckého slova, znamenající malý kámen, a „petra” – tj. ženský rod téhož řeckého slova, což znamená: skalní masiv. Říká: „Ty jsi malý kámen, ale na skalním masivu vybuduji svou církev.” Ježíš nebuduje svou církev na nějakém člověku ani na Petrově službě. On tady dělá rozdíl. Petr je kus té skály, má stejnou podstatu, je ze stejného materiálu, ale jen malý kousek. Žulovým masivem a základem je Ježíš Kristus. Jeho osoba a zjevení toho, kým je – to je základ, na kterém buduje církev.

V 1. Korintským 3,11 Pavel říká: „Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus.” Není to Petr, ale Ježíš Kristus a zjevení toho, kdo je. Na tomto základě osoby a zjevení Ježíše Krista buduje svůj lid – nové stvoření. V Kristu už není ani Žid, ani Řek. Je to nový druh člověka (neoanthropos), odlišný od Adama a Evy. Je bez hříchu, odlišný od každého člověka, který se na zemi narodil po pádu Adama a Evy. Protože ti, kdo se znovu narodili, mají úplně jinou přirozenost. Bůh, ve kterého věří, přebývá v těch, kdo v něj věří. Jeho přirozenost, jeho povaha, jeho schopnosti přebývají nyní v nich, a chtějí se projevovat.

Budovat tělo Kristovo znamená vidět, jak je Kristus uvolňován, aby způsobil proměnu našeho charakteru a života. Tělo je budováno tím, že jednotlivec nebo skupina lidí jsou stále více proměňováni. Kristova povaha a jeho charakter se více a více projevuje v osobnostech a charakterech jednotlivců. Stále více je skrze člověka uvolňovaná jeho láska. Skrze takového člověka dává své milosrdenství, svoji trpělivost a vytrvalost, svoji lásku, radost, pokoj, ovoce Ducha svatého, svoji schopnost uzdravovat, vysvobozovat, mluvit pravdu v lásce, povolávat věci, které nejsou, jako kdyby byly, svoji autoritu ničit skutky nepřítele. Toto vše se uskutečňuje skrze věřící jednotlivce a sbory, jak jsou proměňování od slávy k slávě do Pánovy podoby.

Budovat církev neznamená budovat katedrálu nebo nějakou budovu. Budovat církev je něco jiného než budovat organizaci nebo denominaci. Budovat církev neznamená mít nedělní shromáždění. Budování církve není série programů nebo rozdělení služby na různá oddělení. Bůh může tyto věci použít, aby umožnil Kristu proměňovat nás více a více do jeho obrazu. Avšak samotné tyto věci nemusí nezbytně způsobovat naši proměnu.

Padlá lidská přirozenost nemůže udělat z padlé lidské přirozenosti přirozenost Božskou. Pouze Bůh nás může změnit do své podoby. Nemůžete přimět padlou lidskou přirozenost, aby milovala Boží láskou, protože jeho láska je Božská a takovou lásku nedokáže padlá lidská přirozenost vyjádřit. Ale Bůh lásky a pokoje je v nás – ve vykoupených a znovuzrozených věřících!

Aby jeho lid mohl dospívat do plné míry postavy Kristovy plnosti, abychom mohli stále více chodit jako on chodil, je nutné, aby těchto pět Kristových služebností fungovalo a vzájemně se doplňovalo. Toto říká Bůh. Nezáleží na tom, co řekli lidé a co řeklo křesťanské náboženství. Bůh říká: „Tohle je způsob, jakým budu své lidi přivádět k dospělosti, aby byli jako já.” Můžete říkat, co chcete o tom, jestli jsou apoštolové nebo proroci. Bůh řekl: „Budou tu apoštolové a proroci, dokud nedospějete do dospělosti.” Ve skutečnosti nemůžete dosáhnout jednoty a dospělosti bez těchto služebností. Je úplně jedno, co se zdá, že nám říká historie křesťanství. Je úplně jedno, co říká jakékoli staršovstvo nebo jakýkoli vedoucí. Pokud nesouhlasí s tím, že Kristus musí pracovat skrze tyto služebnosti, tak se mýlí, protože Bůh říká, že tyto služebnosti od Krista, který vystoupil na nebe, jsou naprosto zásadní.

Abychom mohli dospět a dorůst do plnosti, musí mezi námi Kristus pracovat v těchto pěti služebnostech. Tělo Kristovo nemůže být vybudováno, nemůže skutečně dospět bez spolupráce těchto služebností. Jsou to služebnosti – Kristus sloužící různými způsoby. Pavel říká Efezským (3,19), aby byli naplněni do vší plnosti Boží. Ve čtvrté kapitole mluví o tom, abychom došli do plné míry Kristovy plnosti. Je nezbytné, aby Ježíš Kristus působil v našich životech skrze těchto pět způsobů služby, aby ostatní údy těla mohly být vybaveny ke své službě, abychom viděli, jak je církev budována, abychom došli poznání Božího Syna, abychom mohli dojít k manifestaci jednoty víry a aby Tělo mohlo dospět do plné míry Kristovy plnosti.

Bůh říká: „Já jsem určil, aby to takto fungovalo, a jedině takto.” Bez Krista jako jediného a velikého pastýře to prostě nezvládnete. Nezvládnete to bez Krista jako učitele. Nemůžete to zvládnout bez Krista jako evangelisty. Nemůžete to zvládnout bez Krista jako proroka, který nyní mluví z nebe. Bez Krista jako apoštola a velekněze naší víry to také nezvládnete. Bůh rozhodl, že této dospělosti lze dosáhnout, a bude bezpochyby dosaženo, jedině skrze Krista v těchto pěti služebnostech.

Tyto služebnosti nám jsou dány až do určitého času. Je napsáno, že dal tyto služebnosti, dokud nedospějeme do jednoty ve víře. Slovesný čas, který je zde použit pro slovo „dal”, je řecký aorist, který znamená, že „dal, dává a bude dávat i nadále”. Je to jako minulost, současnost i budoucnost – neustálé dávání až do chvíle, kdy nastane plnost. Takže to není tak, že by je dal v několika prvních stoletích, ale dává je stále. Dává se nám tímto způsobem teď a bude v tom pokračovat. Bude se nám těmito různými způsoby dávat, dokud nedospějeme do plné dospělosti a dokud nedojdeme do chvíle, kdy se projeví plná jednota víry. K jednotě nás nedovede Světová rada církví. Tuto jednotu vypůsobí Kristus v těchto služebnostech – Kristus jednající skrze lidi. Nesjednotí nás žádná organizace, instituce ani lidská tradice. Tím, že jsme se znovuzrodili, jsme se stali jedno v Kristu. Díky těmto služebnostem nás tato jednota s ním také spojí mezi námi navzájem. Potřebujeme tedy všechny tyto služebnosti.

Úryvek z knihy Lee LaCosse Dnešní obnova církve

Knihu je možno objednat na adrese:
Vydavatelství Juda
Tyršova 95, 276 01 Mělník
e-mail: vyd.juda@tiscali.cz