Rozsuzuj sám sebe
Nejhorší ze všech oklamání je sebeklam. Je to stav, kdy si člověk myslí to, co si myslet chce, bez ohledu na to, co je pravda. Nejprve jsou to drobné krůčky a kompromisy při potlačování svého svědomí, až po nějaké době si svoje vzdálení od pravdy vůbec neuvědomuje. Duch svatý nám ve své milosti otevře oči, když ho budeme žádat, aby nás vyvedl ze všech našich sebeklamů do své osvobozující pravdy. Reagujme pak, čiňme pokání a nesme ovoce proměny smýšlení.
- Do sebeklamu mne vede pýcha a přecenění svého úsudku, kdy se považuji za moudrého ve vlastních očích (1K 3,18; srov: Př 3,7; 26,12; 28,11; Iz 5,21; Ř 12,16; L 18,9-14)
- Do sebeklamu mne vede touha po slávě a velikosti před lidmi, kdy budím pouze nějaký dojem, ale uvnitř a v soukromí chybí skutečnost (Ga 6,3-5)
- Do sebeklamu mne vede, když Božímu slovu pouze naslouchám, ale nejednám podle něho (Jk 1,21-25)
- Do sebeklamu mne vede, když nedržím na uzdě svůj jazyk a moje zbožnost se projevuje pouze slovy a ne činy a příkladným životem (Jk 1,26-27)
- Do sebeklamu mne vede, když popírám a omlouvám svoje hříchy a když svoji vinu házím na druhé (1J 1,8; srov: Př 28,13)
Apoštol Pavel nás vybízí, abychom zkoumali a rozsuzovali sami sebe (1K 11,27-32; 2K 13,5). To je možné, když máme před očima Boží milosrdenství a pravdu (Ž 26,2-3). Přicházíme k Hospodinu, který zpytuje a zkoumá naše srdce (Jr 17,9). Přicházíme ke světlu, aby se ukázalo, jestli jsou naše skutky vykonány v Bohu (J 3,16-21). Každý strom se pozná po svém ovoci! (Mt 12,33-35; L 6,43-46; Jk 3,10-18; Mt 3,5-10; Mt 7,15-23) Co je pokladem tvého srdce? Jaké neseš ovoce?
Jedním z hlavních testů při rozsuzování sebe sama je ovoce. V listu Galatským 5,22-23 je popsáno devět projevů ovoce ducha:
- láska: Miluji svoje bližní Boží bezpodmínečnou láskou?
- radost: Mám radost a šířím ji ve svém okolí?
- pokoj: Chodím v Božím pokoji a působím pokoj ve svém okolí?
- trpělivost: Jsem trpělivý se svými bližními (zvláště když s nimi nejsem v souladu)?
- laskavost: Jsem laskavý ke svým bližním?
- dobrota: Projevuji Boží dobrotu ke svým bližním (zvláště v jejich slabostech)?
- věrnost: Jsem věrný a spolehlivý? Stojím za svým slovem? Důvěřuji svému Bohu a jeho Slovu za jakýchkoli okolností? Věřím vždy v Boží pomoc a odpověď na mé modlitby?
- mírnost: Jsem mírný a dovedu naslouchat Bohu a lidem?
- sebeovládání: Dokážu ovládat své myšlenky, slova, emoce…? Jsem zdrženlivý a střídmý?
Ovoce vyrůstá ze stromu, tedy duchovní ovoce vyrůstá ze znovuzrozeného ducha. Čím více jsme plni Ducha svatého, Božího slova a prozkoušené víry, tím je náš duch silnější a nese hojnější ovoce. Poddej se též Pánově výchově, neboť dobrá výchova přináší dobré ovoce (Heb 12,5-13; J 15,1-17). Dary Ducha vycházejí z Ducha svatého a jsou jakoby na strom člověka Bohem připevněny. Ovoce však ukazuje, co je v našem nitru.
Co dělat, když neneseš mnoho ovoce? Záleží na tvé upřímnosti, pokoře a hladu. Bůh dává pokorným milost. Jednej s trním, které brání nést ovoce (Mt 13,22). Zůstávej ve Slovu, protože to má moc tě proměnit a učinit plodným (Sk 20,32; J 15,7-10; 2Tm 3,16-17). Počítej s tím, že je v tobě Kristův život (Ga 2,19-20; 2P 1,3-8). Nejsi již sirotek, ale syn, kterého nebeský Otec nikdy neopustí. Žízni po Duchu svatém, rozvíjej s ním důvěrný vztah a posvěcuj s ním svůj život k poslušnosti (1P 1,2).
