Uzdravující vděčnost
Uzdravující vděčnost
Tomáš Korčák
Reptáním do nemoci nebo vděčností do uzdravení
Král David rozuměl vratkosti lidské duše. Věděl, že nad svojí duší, která obsahuje mysl, city, vůli, představy a vzpomínky, musí vládnout. Svoji vůli poddáváme Bohu a skrze něho usměrňujeme a směrujeme naši duši. Ve svých žalmech David často mluví ke své duši a přikazuje jí. Podívejme se na známý Žalm 103, ve kterém jsou objevné souvislosti:
Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal. On odpouští všechny tvé viny, on uzdravuje všechny tvé nemoci. On vykupuje z jámy tvůj život, korunuje tě milosrdenstvím a slitováním. On napájí tvé trvání dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. (Ž 103,1-5)
David přikazuje své duši, aby dobrořečila Hospodinu – to znamená, aby byla vděčná a Bohu děkovala. Dále přikazuje celému svému nitru (doslova všem svým vnitřnostem), aby dobrořečily svatému Božímu jménu. A znovu následuje stejná výzva k duši. Naši mysl, emoce a představivost potřebujeme neustále správně směrovat. Nestačí jednou učinit správná rozhodnutí. Naše duše je náchylná zvláště k nevděčnosti, jejímž opakem je dobrořečení. Také je naše duše náchylná k zapomínání podstatných věcí.
Nemáme zapomínat na nic z toho, co Pán pro nás učinil. Jeho dílo bylo dokonáno na kříži v Kristu Ježíši. Toto dědictví si máme připomínat, poznávat a skrze víru uvádět do praktického života. Jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti skrze poznání toho, který nás povolal vlastní slávou a mocí. (2P 1,3)
Jiná možnost překladu říká: Nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! (ČEP) Tedy namáhej se, přemýšlej, vzpomínej a připomínej si, co pro tebe Bůh ve tvém životě již učinil. Vyjdi z otupělosti vláčeného davu, kterého bolí myslet. Napiš si seznam vyslyšených modliteb a zázraků, které Bůh pro tebe již vykonal. Napiš si i seznam pozitivních vlastností tvého partnera a tvých dětí. A za vše Bohu děkuj!
Všechny naše vnitřnosti a nejhlubší složky naší osobnosti mají být skrze vděčnost navázané na dobrého Boha. Jenom On zná dokonale naše nitro, ani my sami často sobě nerozumíme. Pokud naše nitro nedobrořečí Hospodinu, rozmáhají se v něm negativní tendence hořkosti, nevděčnosti, kritiky, negativismu, sebelítosti atp.
Dále David vyznává: On odpouští všechny tvé viny, on uzdravuje všechny tvé nemoci. Všimněte si té božské posloupnosti vděčnost – odpuštění hříchů – uzdravení. Nevděčnost a reptání je hříchem, který nás otevírá pro rozličné nemoci. Vděčnost a chvála je naopak naším ochranným valem či hradbou proti zlému. Ne každá nemoc má příčinu v nějakém konkrétním hříchu, avšak uzdravení některých nemocí musí pokání předcházet. Některé nemoci přímo vyšly z hříšného životního stylu a myšlení a pokud to nezměníme, nebudeme mít v uzdravení průlom nebo nebude mít uzdravení dlouhé trvání. Jedním z těchto hříšných stylů je nevděčnost.
Dobrořečení naší duše a celého našeho nitra a odpuštění hříchů, nejen že způsobí uzdravení, ale také nás plně otevírá pro zažívání Boží dobroty, přináší čerstvost a obnovuje naše mládí v nadšení a chuti do života.
Pohled víry na kříž uzdravuje a zachraňuje
Podívejme se nyní na velmi plastický obraz ovoce nevděčnosti a reptání. Izraelci právě zažili mocné vítězství nad kenaanským králem, který proti nim bojoval a zajal z nich zajatce. Skrze modlitbu zasvěcení Bůh Izraelcům vydal jejich nepřátele. Poté však čteme: Pak vyrazili z hory Hóru směrem k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Lid se stal cestou netrpělivý. (doslova: Duše lidu byla krátká; ČEP: Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti.) Lid mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: Proč jste nás vyvedli z Egypta, abychom zemřeli v pustině? Vždyť tu není chléb ani voda. Znechutili jsme si tuto mizernou stravu. (Nu 21,4-5)
Pokud nejsme bdělí, pokorní a vděční, pak se může pro nás stát čas po vítězství a průlomu velmi nebezpečným. Izraelci rychle zapomněli na svoji závislost na Hospodinu, před posledním vítězstvím. Měli za sebou výhru, vše se přece již posouvá dopředu, už nechtějí čekat, kde je ta zaslíbená země, vždyť jsou zde vítězové – machři! Jejich netrpělivost vyšla skrze jejich ústa jako reptání a hořké stěžování si proti Bohu a autoritám. Vůdcové je vyvedli prý z Egypta, aby zemřeli na poušti. Jaké odporné motivy vkládají svým zbožným vůdcům. Kolik zázraků již viděli, s kolika nadpřirozenými projevy se denně setkávali… Znechutili si manu, která jim každý den kromě soboty padala do tábora. Už jsem slyšel několik lidí, jak říkalo, že se již přejedli chleba a že jim již nechutná. Nevděčnost, nevěra a pýcha…
Hospodin poslal na lid ohnivé hady a ti lid kousali. Mnoho lidu z Izraele pomřelo. Lid přišel k Mojžíšovi a řekl: Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby od nás ty hady odstranil. Mojžíš se za lid modlil. (Nu 21,6-7)
Nevděčnost a reptání otevírá člověka pro zhoubce. Jedovatí kousaví hadi představují mocnosti temnoty, které chtějí lidi zahubit. Podívejme se, jak toto místo komentuje apoštol Pavel:
Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a všichni prošli mořem, všichni byli pokřtěni v Mojžíše v oblaku a v moři, všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale ve většině z nich neměl Bůh zalíbení; vždyť byli pobiti v té pustině. Tyto věci se staly příkladem pro nás, abychom nebyli žádostivi zlých věcí, jako oni byli žádostiví.
Nebuďte ani modláři jako někteří z nich; jak je napsáno: ‚Lid se posadil, aby jedl a pil, a potom vstali, aby se rozpustile bavili.‘ Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc; ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a hynuli od hadího uštknutí; ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a byli zahubeni Zhoubcem. Tyto všechny věci se jim staly jako příklady pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihlo dokonání věků. A tak kdo si myslí, že stojí, ať hledí, aby nepadl. Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést. (1K 10,1-13)
Je zde novozákonní pohled na putování Izraelců pouští. Vidíme, že po celou dobu byl s nimi i Kristus, kterého tehdy ještě neznali. Nevděčnost a reptání je zde popsáno jako pokoušení Krista, které otevírá dveře pro zhoubce. Nemoc a předčasná smrt je výsledkem působení této mocnosti (viz Žd 11,28). Tyto hříchy již nemusíme opakovat, avšak pyšní jsou odsouzeni k opakování. Bůh nás vydává našim žádostem (viz Ř 1).
Izraelci nakonec přišli k Mojžíšovi (proti kterému tolik předtím brojili), činili pokání a prosili o přímluvu. Dobrý vůdce se v odpuštění a Božím slitování za ně modlí. Jaká je však odpověď? A jakou bychom čekali odpověď? Očekávali bychom, že jako mávnutím proutku hadi přestanou kousat a nejlépe v mžiku zmizí (aby na zemi nesmrdělo množství chcíplotin) a všichni pokousaní najednou budou v pořádku. Bůh však odpověděl jinak a to může být náš problém. Bůh někdy odpovídá jinak, než čekáme. A protože Boží odpověď není podle našeho očekávání, můžeme ji i přehlédnout. Očekávejme, že Bůh odpoví, ale způsoby odpovědi či řešení nechme na něm. On je Bůh!
Hospodin řekl Mojžíšovi: Udělej si ohnivého hada a umísti ho na korouhev. I stane se, že každý kdo je kousnut, když se na něj podívá, zůstane naživu. Mojžíš udělal bronzového hada a umístil ho na korouhev. I stalo se, když had někoho uštkl a ten se podíval na bronzového hada, že zůstal naživu. (Nu 21,8-9)
Řešení problému je zde principiální. Je to řešení víry. Mojžíš měl vytvořit a pak vyvýšit bronzového hada, který byl obrazem daného problému. Jednoduchý pohled víry na vyvýšeného hada stačil na uzdravení a záchranu. Kdo se nepodíval, zemřel. Mohl si při tom říkat, že přece takové hlouposti nebude věřit, kdo to kdy slyšel, vždyť to nemá vědecké opodstatnění… Má to však duchovní podstatu. Bohu se líbí lidé, kteří mu věří. Možná někdo z kraje tábora musel po uštknutí rychle běžet k bronzovému hadu, aby ho uviděl a byl uzdraven. Ti, co byli skeptičtí a fixovaní na své představy, jak by Bůh měl jednat, zemřeli.
Pán Ježíš měl jednou setkání s Nikodémem, v Písmu vzdělaným členem židovské rady. Ukazoval mu na důležitost znovuzrození z vody a z ducha, aby mohl vstoupit do Božího království. Nikodém mu odpověděl: „Jak se to může stát?“ Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel Izraele, a toto nevíš? (J 3,9-10) Všimněte si tohoto Ježíšova údivu. Podle Ježíšova úsudku měl Nikodém z písem Starého zákona dobře rozumět tomu, jak se má člověk znovu narodit do Božího království. A dále ukazuje na princip Božího jednání zde na zemi:
Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví nepřijímáte. Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské? Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi. A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ (J 3,11-15)
Tímto principem je pohled víry. Ježíš na kříži vzal nejen na sebe naše hříchy, ale on se stal ztělesněným hříchem (viz 2K 5,21). Ježíš nevzal na sebe jen naše prokletí, on se stal prokletím (viz Ga 3,13). Nejen, že vzal na sebe naše nemoci a bolesti, ale stal se mužem bolestí a nemocí (viz Iz 53,4). Nejen, že vzal na sebe naši chudobu, on se stal pro nás chudobou (2K 8,9). Ježíš se stal na kříži tím hadem, kterého Mojžíš vyvýšil na kříži. Stal se pro nás ztělesněným zlem do té míry, že se od něj odvrátil i jeho nebeský Otec (Mt 27,46; Mk 15,34). To všechno z lásky k nám, abychom v něm mohli být přijati za syny a dcery. Kéž je Ježíšovo dílo na kříži mocně vyvýšeno mezi vámi a kéž z něho každý den čerpáte vše, co potřebujete k životu ve zbožnosti. Kéž je vám tento pohled víry zdrojem vděčnosti po celý váš život.
Jako vsuvku chci zmínit, že téměř každé Boží jednání jde zneužít a uzavřít do náboženské modlářské či magické formy. Pak ale z toho začíná místo života a požehnání vycházet smrt a prokletí. Bronzový had, který měl být původně symbolem víry a předobrazem Krista se za doby Chizkijáše stal modlou, kterou Izraelci uctívali. Čteme: Odstranil Chizkijáš návrší, roztřískal sloupy a pokácel posvátné kůly. Rozbil též bronzového hada, kterého udělal Mojžíš, protože až do oněch dnů mu synové Izraele obětovali. Nazývali ho Nechuštán. (2Kr 18,4) To se děje i v dnešní době, kdy úžasné Kristovo dílo kříže, které je mocné skrze víru, se u některých lidí smrsklo na uctívání křížů, křížků a ukřižovaných. Je to ohavnost, která nemá se vzkříšeným Pánem Ježíšem a jeho dílem na kříži nic společného.
Zatemňující smrad nebo pročišťující vůně
Na jaře roku 2011 jsem měl při uctívání vidění tří bahenních sopek (podobných jako v přírodní rezervaci Soos u Františkových Lázní). Z každé vycházel jedovatý plyn či kouř a naplňoval celé ovzduší. Najednou jsem vnímal, že tyto tři zasmraďující sopky vycházejí z mapy České republiky a svým kouřem celou zemi zastírají a přikrývají. Ptal jsem se Boha, co to znamená a věřím, že toto je výklad: Tyto tři bahenní sopky vyjadřují tři druhy slov, které vycházejí ze srdcí lidí v této zemi. Působí temný jedovatý kouř, který zatemňuje a přikrývá Českou republiku. Způsobují pak dezorientaci, zmatek, nevěru a chaos.
První je braní Božího jména nadarmo. Bůh již v Desateru říká: Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo. (Ex 20,7) Je potřeba toto slovo vzít vážně a prosit Pána, aby tuto neúctu odpustil naší zemi, ve které jsme v braní Božího jména a klení někde na špici mezi národy. Musíme být příkladem a jít v opačném duchu, což je chvála a uctívání Božího svatého jména. Většinou lidé klejí, aniž si uvědomují, co vyslovují. Je to podobné, jako když někteří vyslovují za každou větou „ty vole“, zde však používají drahé a svaté jméno Boží.
Zde je slovníček některých používaných výrazů klení (často jde o zkomoleniny):
ježiš, jéžiš Ježíš
sakra svatá; svatý (sacratus)
sakrament svátost
himl nebesa
hergot Pán Bůh
panebože Pane Bože
ježišmarjá, šmarjá Ježíš Maria
prokristapána pro Krista Pána
prokristovyrány pro Kristovy rány
kristepane Kriste Pane
kruci, krucinál, krucifix kříž, Ukřižovaný
mordijé smrt Bohu (Bůh je mrtvý)
Další smrdutou bahenní sopkou byla nevděčnost, projevující se reptáním a stěžováním si. Reptající lidé otevírají dveře svého života Zhoubci (viz Nu 21,4-9; 1K 10,9-13; J 3,14-15). Všechny tyto zlé postoje vycházející skrze jejich ústa jim a jejich okolí způsobují vážné potíže. Nevděčnost způsobuje nemoci a smrt. Celé naše nitro má naopak dobrořečit Hospodinu a nezapomínat na vše, co pro nás vykonal a jaké nám projevil dobrodiní (viz Ž 103,1-5). To má pozitivní vliv i na naše zdraví a celý náš život.
Třetí sopkou bylo kritizování, které mělo za cíl se povyšovat a srážet druhé. Tento nečistý duch kritiky je naprosto destruktivní a chce naplnit všechny vztahy a celou společnost. Dobrá konstruktivní kritika jde v opačném duchu se třemi pé: povzbuzením, pomocí a přímluvou. Jejím cílem je pomoc a rozvinutí člověka nebo projektu.
Jestliže půjdeme jako Boží lid v opačném duchu s chválou, vděčností a povzbuzováním, budeme přinášet životodárnou vůni poznání našeho Pána (viz 2K 2,14-16). To bude způsobovat rozjasňování a pročišťování našich vztahů a celé naší společnosti. Nezapomeň, že stačí jen trocha kvasu, aby prokvasila celé těsto (viz Mt 13,33; L 13,20). Jsi dobrým kvasem, který je vložen do této společnosti, dokud…
