Naléhavý doporučený dopis

Mělník 1.10.2001

V noci z 30.9. na 1.10. 2001 jsem nemohl usnout a ptal jsem se Pána, proč málo rosteme v počtu. Musí přece existovat nějaké řešení. Jsou slíbeny tisíce … Dostalo se mi vnitřního hlasu v odpovědi: “Dal jsem vám je, chodíte kolem nich, mluvíte s nimi, jíte a pijete s nimi a spíte vedle nich. To jsou všichni ti kolem vás, jen k nim “nepromlouváte”, aby vás slyšeli.”

Potom jsem viděl obraz domu temného, uzamčeného, podobajícího se “márnici”. Uvnitř byl v rohu spící muž, celý přikrytý dekou, sešitou z dílů s nápisy: pýcha, nevěra, sebelítost, soběstřednost, nedůvěra, smilstvo, modlářství atd… Byla to deka dnešního člověka. V místnosti byl vysoký, silný muž, zahalen katovskou kuklou. Byl ozbrojen. Hlídal uzamčení dveří a pečlivé přikrytí člověka tou dekou.

Stál jsem u těch dveří jako “doručovatel” a v ruce jsem držel “doporučený dopis”. Klepal jsem jemně na dveře a nikdo neotevřel. (Jelikož jsem vždy v minulosti jednal cestou nejmenšího odporu, tak jsem odešel.) Bylo ve mně puzení za každou cenu doručit ten dopis do vlastních rukou, neboť se jedná o životně důležitou zprávu pro toho člověka.

Vrátil jsem se a už jsem “bušil” na ty dveře, ale marně. Opět jsem se vrátil zpět. Intenzita povinnosti doručení dopisu zesílila a tak jsem se vrátil. Vnitřní hlas mi velel: musíš ty dveře rozrazit! Rozběhl jsem se a skutečně dveře povolily a já jsem vběhl dovnitř. Do místnosti proniklo světlo a ten “silný muž” viděl mé odhodlání a utekl bez boje.

Byl jsem zaplaven radostí, že mohu, že mohu tu radostnou zprávu doručit. Při stržení té deky se ten člověk probudil a dopis jsem mu předal.

Vyplývá z toho, že někdy musíme “bušit” na zavřené dveře spících lidí. Pán mi řekl: “Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou.” (Zj 3,20) Pán však tak činí skrze NÁS CÍRKEV. Proto jsme POVOLÁNI: ,Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych oznámil evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok.’ (L 4,18-19)