Kdo jsi?

Publikováno: Autor:

Kdo jsi?

Budovatelé a ničitelé v církvi

Tomáš Korčák

 

Nejprve se tě chci zeptat na klíčovou otázku: Kdo jsi? Jakou máš identitu? Čemu věříš, že jsi? To, čemu věříš, se projevuje na tvém jednání, ať si to již uvědomuješ nebo neuvědomuješ. Jednáme, myslíme, mluvíme podle toho, co o sobě věříme.

 

Jako znovuzrození lidé jsme přijali od Boha zadarmo z milosti novou identitu. Již nejsme hříšníci s mnoha deficity a mindráky, kteří si neustále musí dokazovat svoji hodnotu. Již nejsme zahořklí lidé s mnoha zraněními, kteří se neustále zaměstnávají litováním či odplatou. Stali jsme se Božími syny a dcerami. Rosteme do dospělosti synů a dcer a proměňujeme své myšlení pravdou Božího slova. Dospělost a zralost se mimo jiné projevuje v našem proměněném myšlení. Máme mysl Kristovu a chodíme v nové identitě Božích synů a dcer.

 

Ježíš sám mnohokrát o sobě řekl: „Já jsem…“ Věděl, kým je. Také řekl: „Vím, odkud jsem přišel a kam jdu.“ (J 8,14) A později svým učedníkům řekl: „A kam já jdu, víte, i cestu znáte.“ (J 14:4) Jinými slovy: Ježíš znal svojí identitu a ukázal nám v tom i cestu. My jsme nyní v Kristu. Víme nyní, kdo jsme a odkud přicházíme a kam jdeme.

 

Přijali jsme Krista a stali jsme se jeho součástí. To je naše nová identita. Vy jste tělo Kristovo a jednotlivě jste jeho údy. (1K 12,27) Kristus je v nás a on je Ten, který buduje svou církev (Mt 16,18). Naše nová identita v Kristu se mimo jiné vztahuje i k církvi jako k jeho tělu. Jaký máš tedy postoj k církvi a jak se v ní projevuješ, též zjevuje, jak chodíš ve své identitě v Kristu.

 

Chci vám nyní předložit tři charakteristiky této identity, která se projevuje v církvi:

 

  • Jsem stavitel!

Apoštol Pavel o sobě prohlásil: Podle Boží milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví. (1K 3,10) I když věřím, že apoštolská služba v sobě obsahuje speciální stavitelské obdarování pro církev, také věřím, že v apoštolské církvi je do určité míry každý křesťan stavitelem. Podílí se na budování chrámu z živých kamenů – buduje vztahy a rozumí drobné a věrné práci, kdy se jedna cihla postupně dává na druhou. Přemýšlí dávajícím způsobem: „Jak mohu druhé zbudovat, obdarovat, nebo jim posloužit.“

 

  • Jsem ten, kdo buduje zbořeniny a napravuje stezky k bydlení!

O Kristem pomazaných lidech je napsáno: Oni vybudují odvěké trosky, dají povstat místům (nebo: věcem) od počátku opuštěným, obnoví zpustlá města, opuštěná z generace na generaci. (Iz 61,4) (B21: Zbudují dávné sutiny, trosky minulosti opraví, zbořená města obnoví, jež po věky byla troskami.) Jsme lidmi obnovy, kteří naplňují Boží záměry zde na zemi.

 

Dokonce je psáno i o našich dětech: Ti, kteří vyjdou z tebe, vybudují odvěké trosky, upevníš základy, které trvaly z generace na generaci (starobylé základy). A nazvou tě tím, kdo zazdívá trhliny a obnovuje stezky k obydlím. (Iz 58,12) (KP: I slouti budeš vzdělavatel zbořeniny, a napravovatel stezek k bydlení. B21: Budou tě nazývat stavitelem zbořenin a obnovitelem cest, aby se dalo žít.) Něco božského bylo hříchem pokrouceno, nebo i zničeno. Jsou zde jen základy Božího úradku. Cesty k druhým lidem byly přerušeny, zarostly trním… To je příležitost pro tebe jako obnovitele, napravovatele a vzdělavatele zbořenin.

 

Jak se vidíš? Co jsi? Kým jsi? Jak sám sebe nazýváš? Jak tebe nazývá tvůj nebeský Otec? Tak tě jednou budou nazývat i lidé ve tvém okolí!

 

  • Jsem shromažďovatel!

Jak pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede. (Iz 40,11 ČEP) Pastýř či evangelista má speciální obdarování k shromažďování, avšak každý z nás má mít mentalitu shromažďování druhých a získávání učedníků. Tak to i vyučoval Pán Ježíš: Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje. (Mt 12,30; L 11,23) Máme s ním shromažďovat druhé, aby byli zachráněni a napojeni na jeho nebeské zdroje. Ten, kdo získává duše, je moudrý. (Př 11,30)

 

Podívejme se nyní na některé typy lidí, kteří místo budování, církev ničí. Vždy jsou to lidé, kteří nejsou napojeni na Krista. Nechodí ve své nové identitě a proto jsou plní různých deficitů a zranění, která různým způsobem kompenzují.

 

Typy nositelů destrukce v církvi

 

  • Kritik – člověk, který vidí všude chyby, ale není ochoten pro jejich odstranění něco dělat. Je to pasivní pozorovatel, který rozsévá destruktivní slova a přináší odpornou atmosféru pohrdání a vzpoury. Je ve svých očích sebespravedlivý, u sebe žádné chyby nevidí. Je to pokrytec s trámem v oku. Skrze takového člověka vyrůstá v církvi kořen hořkosti. Když se nezasáhne včas, tento kořen ničivě zasáhne druhé (viz Žd 12,15).
  • Pomlouvač – člověk, který často maže druhým sladký med okolo úst, v srdci má však hořký jed. Někdy je ve své veřejné chvále druhého (hlavně vedoucího) velmi hlasitý, aby přebil ve svém srdci hořkost a kritiku k němu (viz Př 27,14). Druzí lidé je často mají rádi, protože jim nikdy neřeknou nic nepříjemného do očí. Posléze se k nim přidávají, protože pomluvy jsou pro tělesného člověka jako pamlsky (viz Př 18,8). Vyvyšují totiž jejich ego.
  • Černá díra (pijavice – viz Př 30,15) – člověk, který na sebe strhává pozornost skrze neustále potřeby a falešný soucit. Lidé okolo něho ztrácejí pohled z Krista a skutečně potřebných lidí. Péči si nárokuje, je pro něj právem a samozřejmostí bez vědomí milosti a vděčnosti. Jsou to také lidé, kteří se chtějí stále učit a nikdy nedojdou pravdy, protože pravdu neposlouchají.
  • Kolmý startér – člověk, který tak, jak rychle vylétne do výšin, z nich rychle slétne do hlubin. Někdy však s sebou strhne druhé a to jak do výšin, tak i poté do hlubin. Je to člověk velmi povrchní, bez kořenů, který často umí upoutat pozornost druhých.
  • Doplňovač – tento typ nadutého člověka si o sobě myslí, že má za úkol doplňovat a vyvažovat vedoucího. Proto musí k vedoucímu, který řekl „a“, hned také doplnit „b“. Velice destruktivní charakter vycházející z bludného myšlení „já to vím lépe“. Tento člověk nikdy nebude učedníkem, protože ve své mysli je mistrem.
  • Všeználek – má jasné představy, jak by sbor měl vypadat. Může to mít nastudováno z nějakých brožurek nebo seminářů, které slyšel. Někdy přichází z jiné církve, vše s jejím životem srovnává a vyžaduje, aby se to právě tak také dělalo. Nepřijímá vizi a specifika sboru, ve kterém přebývá. Když není po jeho, je zle…
  • Ekumenik – člověk, který nedokáže žít v úzkých vztazích a poddávat se vedení. Svoji neschopnost budovat jednotu srdcí v místním sboru zastírá snahou o jednotu se všemi. Je to paradoxně člověk rozdělení s plnými ústy jednoty. Takový člověk nerozeznává, kdo je uvnitř a kdo je vně církve, jinými slovy, že se do skutečného těla Kristova dostáváme pouze znovuzrozením. Sjednocuje nesjednotitelné (viz 2K 6,14-18) a tím skrze kompromisy odvádí od Božího zdroje pomazání a moci k lidským náhražkám.
  • Nový vinař, vrah Nábotů (viz 1Kr 21) – nenasycený, ambiciózní (někdy velice charismatický) člověk, který usiluje o uchvácení vedení. Má postoje Achaba a Jezábel, nerespektuje Boží řády, své meze a hranice. S velkým oslněním podle uchvacuje, na čem sám nepracoval a co stálo léta věrné a zodpovědné práce vedoucích.

Dále následuje popis několika typů budujících lidí v církvi. Není to ani tolik seznam obdarování, jako spíše ukázka některých budujících postojů srdce:

 

Typy budovatelů v církvi

 

  • Služebník – člověk, který má ochotné a pohotové srdce ke službě, ať je to cokoliv. Vidí potřeby a snaží se je v rámci svých možností naplnit. Nepotřebuje publicitu, věci dělá, i když ho nikdo nevidí.
  • Vůdce – člověk, který rozeznává plány od Boha a uprostřed lidí je pomáhá naplnit. Organizuje druhé, aby našli svoje místo určení (poslání, povolání), přitom se snaží, aby vše zůstalo organické – napojené na hlavu církve – Krista.
  • Pomocník – člověk, který pomáhá vedoucímu. Podporuje ho prakticky, slovy, přímluvou, přátelstvím… Bez pomocníků vedoucí nedosáhnou svých cílů, ke kterým jsou povoláni.
  • Povzbuzující – zdvihá ruce druhým v boji. Zná moc slov a zvláště pravého slova, vyřčeného v pravý čas. Zná též nebeského Otce jako Boha veškerého povzbuzení, od kterého si skrze rozjímání nad jeho Slovem dokáže vzít povzbuzení do svého života (viz 2K 1,3-4).
  • Přímluvce – stojí na straně Ježíše přímluvce a ne na straně satana žalobce bratří. Neviditelná služba přímluvy a modliteb je v jeho životě odměňována Boží přítomností a po určité době i viditelným ovocem. Musí však mít dlouhý dech, vytrvalost a trpělivost.
  • Budovatel vztahů – člověk, který dokáže uvolnit atmosféru ve společenství. Nese atmosféru lásky, pokoje a radosti, která uvolňuje druhé a otevírá srdce navzájem.
  • Vrátný – otevírá dveře k druhým, které vítá. Má otevřené srdce pro druhé, kterým dokáže zprostředkovat přijetí od nebeského Otce. Je to komunikativní člověk, který miluje lidi. Dokáže navázat vztahy s novými lidmi a pomoci otevřít vztahy pro nové.
  • Uvaděč do Boží přítomnosti – je to člověk, který zná Boží přítomnost a chodí v ní. Často prorocký člověk, přímluvce nebo ctitel Boží, který druhé povzbuzuje do důvěrného vztahu s Bohem. Činí to slovy, příkladem, nebo někdy i jen svojí přítomností. Vyzařuje přítomnost Boží.

Na závěr se tě ještě jednou zeptám: Kdo tedy jsi?!