Když neklesneme na mysli

Když neklesneme na mysli

Francis Frangipane

 

Prorok Daniel varuje před dobou, kdy satan „bude potírat (unavovat, mořit) svaté Nejvyššího“ (viz Da 7,25; podle angl. překl.). Jak se to projeví v posledních hodinách tohoto věku, to se ještě uvidí, ale tato bitva se objevuje již dnes. Konečným efektem toho, co vypadá jako nekonečné protahování, je, že věřící jsou unaveni, utrmáceni.

 

Znáte někoho, kdo je vyčerpaný svými bitvami? Jste vyčerpaní i vy? Znám hodně lidí, kteří jsou polapeni v situacích, které měly být vyřešeny před mnoha měsíci či dokonce lety, ale bitva proti nim stále pokračuje. Situace a lidé, často posilováni démonickým odporem, stojí v opozici proti postupu a růstu Božího lidu. Výsledkem neustálého démonického odporu je to, že hodně křesťanů postupně přijme tichý, ale těžký útlak své duše.

 

Tato bitva o unavení svatých může mít kořeny v konfliktech s dětmi nebo životními partnery; možná je to nějaký nedořešený problém či rozkol ve sboru. Možná je to konflikt v práci nebo zdravotní problém a tak dále. Nepřítel jako suverénní a zkušený zloděj každodenně krade křesťanům radost, sílu a nadšení a mnozí si ani neuvědomují, o co přišli a kolik toho ztratili.

 

Rozsah toho je ve skutečnosti větší než naše osobní bitvy. Uvažte jen různé konflikty ve světě. Některé se táhnou po celé generace. Dokážeme pochopit, proč i v tom největším uctívání a chvále vykoupených je v nebesích pod oltářem místo, kde se svatí neustále ptají: „Jak dlouho ještě, Pane svatý?“ (viz Zj 6,10) V Bibli se od začátku do konce ozývá celkem osmapadesátkrát fráze „jak dlouho ještě“; tak volají ti, kdo jsou již unaveni čekáním.

 

Někdy však jsou průtahy od Boha, aby se zdokonalila víra a charakter. Na druhou stranu však existují i situace, kdy se satan snaží tak dlouho bránit naplnění Božích plánů, až jsme unavení a vzdáme to. Satan je drak, jehož cílem je „protahovat“ bitvy vyčerpávajícími a unavujícími způsoby. Nedá si pokoj, dokud nezemdlíme, nevzdáme to a nepřestaneme se modlit.

 

Navíc, když se situace neustále přiostřuje až za hranice toho, co se dá rozumně očekávat, únava duše může vyhrotit původní situaci, a to vede k tělesným reakcím, nebo prostě k přehnanému jednání, které také potřebuje řešení. Ztratíme trpělivost, a nakonec místo vítězství hledáme jen úlevu. To kompromituje Boží standardy a svědomí.

 

Vytrvalost

 

V knize Zjevení je slovo vytrvalost zmíněno sedmkrát. Má to svůj důvod. Znovu a znovu vidíme ty, kdo vytrvali a zvítězili. Jedna věc je mít vizi a druhá věc je mít zbožné motivy, ale ani jedno z toho nás samo o sobě nedonese do cíle. Musíme také vytrvat.

 

Kořenem slova vytrvalost je trvat. Musíme počítat s tím, že na cestě k vítězství mohou být naše zkoušky těžké a vytrvalé. Podobně i vytrvalou vírou – pevnou a extrémně nezlomnou – zdědíme Boží zaslíbení (viz Žd 10,36). Jakub píše: „Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať má dokonalý účinek, abyste byli dokonalí a neporušení a nic vám nescházelo.“ (Jk 1,2-4; podle angl. překl.)

 

Vytrvalost. Trpělivost. Nezlomnost. To jsou kvality, plodící charakter, který mění doktrínu o podobnosti Kristu v životní styl. „Vytrvalost ať má dokonalý účinek, abyste byli dokonalí.“ Klíčem k opravdové zralosti, k životu, kdy „nic neschází“, je vytrvalost.

 

Charakter před průlomem

 

Na začátku jsme se zmínili o Danielovi jako o proroku, varujícím před satanovým trikem, jak unavit svaté. Bůh mu dal vidění o konci věků. Napsal toto: „Viděl jsem, že ten roh vedl válku proti svatým a přemáhal je.“ (Da 7,21) To je podstatou bitvy. Jsou chvíle, kdy cítíme, jak proti naší duši zuří válka a přemáhá nás. Prorok však řekl, že pocit přemožení trval jen do chvíle, než „přišel Věkovitý a byl vynesen rozsudek ve prospěch svatých Nejvyššího; nadešla doba, kdy království dostali do držení svatí“ (Da 7,22; podle angl. překl.).

 

Je to princip, který povede k vítězství v našich bitvách, jakmile mu porozumíme. Když vytrváme, když vystoupíme výš k Bohu, když odmítneme ztratit důvěru v Boha, pak přijde čas, kdy Věkovitý vstoupí do naší situace. Podívá se na náš nově získaný charakter, který zesílil skrze vytrvalost, a vynese rozsudek v náš prospěch. Bůh se dívá na náš charakter, ukovaný v ohni přemáhajících průtahů a bitev, a říká: „Dobře, na tohle jsem čekal.“

 

Ať bojujete s čímkoliv, ať se modlíte za svou zemi či své děti, ať pláčete za ztracené či za ukončení nějakého místního či osobního konfliktu, mějte na paměti toto: nestačí jen zasévat správné zrno nebo mít správnou půdu. Budeme sklízet jen tehdy, „když neklesneme na mysli“ (viz Ga 6,9; podle angl. překl.).

 

Úryvek z knihy Francise Frangipanea „Tohoto dne bojujeme“. Převzato se svolením z časopisu Příliv 4/2013 (www.zeleznaberla.org)