Poznej jeho dobrotivost!
Poznej jeho dobrotivost!
Andrew Murray
Hospodin je dobrý k tomu, kdo na něho očekává, k člověku, jenž ho hledá. (Pl 3,25)
Jak velká je dobrota, kterou chováš vůči těm, kdo se tě bojí! Před lidskými syny ji prokazuješ těm, kdo v tobě hledají útočiště. (Ž 31,20)
Okuste a vizte, že Hospodin je dobrý. Blahoslavený je muž, který v něm hledá útočiště. (Ž 34,9)
V těchto slovech je nám naznačena cesta a brána, kterou se vchází do říše radosti a Boží dobrotivosti. Jméno této cesty je: „Očekávej na Hospodina!“ Jak je Pán Bůh dobrotivý a milostivý! Jeho děti to často ani dostatečně nevědí, protože nedovedou trpělivě čekat, aby jim zjevil v plnosti svou přenesmírnou dobrotu a lásku. Ale ti, kteří dovedou vytrvale čekat, jejichž duše očekává trpělivě na Hospodina, docházejí ve veliké míře Božího milosrdenství. Snad si někdo v skrytosti srdce myslí, že věřící lidé mají o Boží dobrotivosti jisté pochybnosti. Takto však smýšlejí pouze ti, kteří se nenaučili na Pána Boha čekat a jsou netrpěliví. Věřící duše, které vpravdě očekávají na Pána, řeknou: „Dobrý je Hospodin těm, kteří na Něj očekávají.“ Chceš doopravdy poznat v celé hloubce Boží dobrotivost? Oddej se cele Pánu, oddej se Mu více, než jsi učinil doposud, a začni žít plný život víry, očekávaje jedině na Boha!
Při prvním vstupu do Boží školy, kde se učíme očekávat na Boha, je srdce věřícího roztouženo po požehnání. Bůh používá našich potřeba tužeb k tomu, aby nás vychoval a připravil pro vyšší duchovní vzdělání, než na jaké jsme myslili. My hledáme dary a prosíme o ně; On – Dárce však touží po tom, aby nám mohl dát sebe samého a aby upokojil naše duše svou dobrotivostí. Jen proto nás někdy nevyslyší a zadrží dar, o nějž jsme prosili. A nám se pak zdá, že musíme na něho čekat příliš dlouho. Nikoli, nejdříve musíš mít Pána Ježíše celého, zakusit na vlastním srdci moc Jeho dobrotivosti a lásky! Pak ti přidá své dary, o které jsi prosil.
Pán Bůh touží po tom, abys Mu dal celé své srdce. Přeje si, abychom hlásali, že je Pán Bůh dobrý, a to nejen tehdy, jsme-li obdarováni, ale i když nechá na sebe čekat, když Jeho dar dlouho nepřichází anebo vůbec nepřijde. Máme přece zkušenost, že se vyplatí čekat tiše, nereptat a raději vyznávat: „Dobrý je Hospodin těm, jenž na Něj očekávají…“
Jak požehnaným stane se náš život, naučíme-li se trpělivě očekávat na Pána! Jak krásný je život víry, ustavičné modlitby, když se duše sklánějí v hluboké pokoře před Jeho dobrotivostí! Je třeba naučit se tomuto převzácnému tajemství: pak se dostaneme do Boží pokladnice, zakusíme, jak je Pán dobrotivý, a On požehná naši práci a uspokojí všecky naše potřeby. Poznáme, jak dobrotivý je Bůh, a tato zkušenost dá pak našemu dalšímu očekávání nový popud k tomu, abychom se tím více, znovu a znovu utíkali k Němu o pomoc v dobách zkoušek a utrpení a naučili se zůstávat ustavičné v Něm. I ve chvílích, kdy nás zaměstnávají přespříliš naše povinnosti a připravují nás o čas a o ztišení, naše duše se bude tím více zabývat tajemstvím stálého očekávání na Boha. Čekání nám vejde do žil, stane se nám nezbytným zvykem, druhou přirozeností a dechem duše.
Milý křesťane, což nepozoruješ, že čekání není pouze křesťanskou ctností, ke které nás vede slovo Boží, ale že je pramenem síly, odhodlání a radosti, že je základem křesťanského života? Očekávání dává novou moc a vzlet našim modlitbám, pyl našim pobožnostem, posiluje naši víru, vede do pokory a k naprosté závislosti na Bohu. Očekávání na Boha je zdrojem nerušeného štěstí a pokoje; při očekávání na Boha se radujeme z Jeho dobroty a lásky. „Dobrý je Hospodin těm, kteří na Něj očekávají.“
Dovolte, abych ještě jednou zdůraznil, že je třeba, abyste vynaložili všechen čas a námahu na cvičení se v očekávání na Boha. Ono je podstatou a základem pravého křesťanského života. Jsme často pod vlivem podřadného náboženství, jež vyvěrá z pochybné lidské moudrosti. Ale i tato moudrost může být někdy velmi cenná pro pozemský život, vede-li nás k Bohu, asi tak jako kázáni Jana Křtitele, který posílal své učedníky k živému Kristu. Nevede-li nás však moudrost tohoto světa ke Kristu, přestává být moudrostí. Naše náboženství nepotřebuje mravouku, ale živého Boha. Více Krista!
Snad se přespříliš zaměstnáváme vlastní prací. Je to s námi tak jako s Martou: příliš pečovala, příliš se zaměstnávala službou a tím se vzdalovala od Pána. A to se Mu nelíbilo. Jednoho je potřebí: soustředit se, ztišit se u Jeho nohou, dávat pozor na Jeho slova. Čím více máme práce, tím více se musíme ztišit před Bohem a očekávat na Něho. Potom místo pečování a únavy bude naší duchovní stravou, občerstvením a silou Jeho slovo a naše srdce bude volat: Chci činit jen vůli Tvou, Pane!
„Dobrý je Hospodin těm, jenž na Něj očekávají.“ Nikdo nemůže říci, jak dobrotivý je Bůh, jedině ten, kdo vyzkoušel, co znamená očekávat na Boha.
Duše má, čekej jedině na Boha!
Dvacátý čtvrtý den z knihy Očekávání na Boha
