Uprostřed ticha

Publikováno: Autor:

Uprostřed ticha

James W. Goll

 

Pět částí rozjímání

 

1.       Nabádání Písma ohledně fyzického ztišení se

 

  • He 4,9-11: A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu. Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla, tak jako Bůh od svého. Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti.

 

  • He 3,18-19: A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kteří neposlechli? I vidíme, že nemohli vejít pro nevěru.

 

2.       Nabádání Písma ohledně soustředěné pozornosti

 

  • He 1,1-2: Proto,… odložme veškerou zátěž a …hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod,… upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši.

 

  • J 5,19: Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn.

 

3.       Biblické nabádání ohledně skládání starostí

 

  • Ž 46,10: Přestaňte! Uznejte, že já jsem Bůh, vyvýšený nad národy, vyvýšený nad zemí!

 

  • Fp 4,6-7: O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním. A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.

 

4.       Biblické důrazy ohledně vnímavosti

 

  • J 15,4-5: Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává-li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně. Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.

 

  • 1S 3,4-5: Tehdy Hospodin zavolal Samuela a on odpověděl: Tady jsem. Pak běžel k Élímu a řekl: Tady jsem, volal jsi mě? On však řekl: Nevolal jsem. Vrať se a lehni si. Šel a lehl si.

 

5.       Biblické důrazy ohledně spontánního proudění

 

  • J 7,38-39: Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra! To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili; dosud totiž Duch svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.

 

  • Zj 4,1-2: Potom jsem uviděl: Hle, otevřené dveře v nebi, a ten první hlas, který jsem uslyšel jako zvuk polnice mluvící se mnou, říkal: „Vystup sem a ukážu ti, co se má stát potom.“ Ihned jsem se ocitl v Duchu. A hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl.

 

Když se modlitba stane přítelem

 

1.       Čtyři úrovně přirozeného přátelství

 

·        Úroveň 1 – Běžná úroveň

Hovořím o vnějších věcech (sport, počasí…).

 

·        Úroveň 2 – Počínající důvěra

Hovořím o tom, co si myslím, co cítím.

 

·        Úroveň 3 – Hlubší důvěra

Sdílím se o svých snech, chybách, frustracích.

 

·        Úroveň 4 – Důvěrné přátelství

Potichu sedím se svým Přítelem a zakouším jeho Přítomnost, která jde až za slova.

 

·        Úroveň 5 – Sjednocení

Stanu se s dotyčnou osobou sjednocen ve způsobu, jak hovořím, co cítím a jak reaguji na jeho jednání.

 

2.       Nazval jsem vás přáteli

 

  • J 15,15: Už vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co činí jeho pán; nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem uslyšel od svého Otce.

 

  • Modlitba je o tom, že se dva zamilovaní lidé spolu sdílí a mají důvěrné obecenství. Již se nejedná o to spolu „něco dělat“, ale jde o to „být spolu“.

 

  • Konečně pokud je modlitba vyjádřením určité touhy, pak se pojďme ujistit, že když se ve víře natahujeme vzhůru, potom se ve všech našich přímluvách, žádostech, naléhavých prosbách spoléháme na „jeho mocnou pozvednutou pravici“. Ať je tedy naše touha vyjádřena (skrze modlitbu), aby naše přátelství s ním rostlo.

 

Modlitba odpočinku

 

Existují tři dobře zavedené způsoby, jež byly vytvořeny k tomu, aby nás uvedly do modlitby odpočinku. Pojďme se na ně stručně podívat:

 

1.       Samota – krok první

 

·        Mk 1,35: Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven; odešel na opuštěné místo a tam se modlil.

 

·        Mt 6,6: Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.

 

·        Dallas Willard – Duch discipliny:

Je nutné opět zdůraznit význam „pouště“ a „modlitební komůrky“, jako hlavního místa odkud bere sílu ten, kdo je ve svém vztahu s Bohem na počátku. Tak to činil Kristus i Pavel. Svým příkladem nám ukázali, že to tak potřebujeme dělat i my. V naprostém osamocení je možno zakoušet ticho, ztišit se a uvědomit si, že Hospodin je opravdu Bohem (Ž 46,10) a představit si Pána ve své mysli s takovou intenzitou a po tak dlouhou dobu, že na něho zůstaneme zacíleni – naše srdce se upevní, uhostí se v důvěře (Ž 112,7-8). Bude tomu tak dokonce, i když se vrátíme zpět do kanceláře, obchodu či domů.

 

  • François Fénelon – Hledající srdce:

Pokud se vzdáte všech těch věcí, které ve vás probouzejí zvědavost a víří ve vaší hlavě, budete mít více než dost času na to trávit jej s Bohem a také věnovat se své práci. Budete-li žít svůj život zaměřeni na modlitbu, bude vaše mysl čistá a klidná, ať se děje cokoliv. Vaše přirozenost je nadměrně aktivní, impulsivní a stále se snaží něčeho dosáhnout. Avšak Bůh, jenž pracuje ve vašem duchu, vypůsobí srdce plné důvěry a víry, které svět nemůže ovlivnit. Přál bych si, abyste si opravdu oddělili dostatečně dlouhý čas, který budete trávit se svým Bohem, aby váš duch mohl být občerstven. Vaše zaneprázdněnost vás ve skutečnosti vyčerpává.

Ježíš si vzal své učedníky stranou a přerušil tak své nejnaléhavější záležitosti. Někdy se dokonce vzdálil od lidí, kteří přišli z velké dálky, aby ho viděli, proto, aby se mohl setkat se svým Otcem. Navrhuji vám učinit totéž. Nestačí jen něčeho zanechat – potřebujete se také naučit od Boha přijímat.

 

2.       Tichost – krok druhý

 

Praktika, která je ceněna na druhém místě je tichost či utišování toho, co druzí nazývají „tvořivá činnost“.

 

·        Citát od Dallase Willarda, autora knih a profesora:

Sluch je pomocníkem, jenž při naší smrti zanikne ze všech našich smyslů jako poslední. Zvuk vždy hluboce a rušivě proniká do naší duše. Pro prospěch naší duše se proto potřebujeme naučit hledat takové časy, kdy se rozloučíme s televizí, rádiem, přehrávači a telefony. Pokud to jde, je dobré snížit na minimum i rušivé vlivy ulice. Měli bychom se pokusit utišit prostředí, které nás obklopuje za použití všech dostupných prostředků.

 

·        Citát od Richarda Fostera, autora knih a učitele:

Bouřlivá a horečnatá činnost brání vidět Boží dílo v nás. Jsme- li ztišeni, zklidníme se od každého pohybu, který nevychází z Boha. Ztišíme se, upokojíme a zůstaneme bez hnutí, dokud nejsme cele soustředěni. Necháme stranou vše, co nás vyrušovalo, dokud nejsme vtaženi do samotného centra. Dovolíme Bohu přeskupit naše priority a zbavit se nepotřebné naštvanosti. Nejedná se ani tak o tichost slov, jako o tichost ve smyslu způsobu uchopení situací, manipulativní kontroly nad druhými lidmi či situacemi. Znamená to stát pevně proti naší nezávislosti, touze vše ovládat a mít věci pod kontrolou.

 

3.       Soustředění se – krok třetí

 

  • Co to je?

Znamená to vstoupit do tichosti mysli, srdce a ducha. Izajáš 30,15 nám říká: V návratu a klidu budete zachráněni, v utišení a v důvěře bude vaše síla.

 

  • Podobenství o zraněném ptáčkovi:

Co by se stalo, kdybych své ruce úplně sevřel? Byl by rozmačkán a zemřel by. Co by se stalo, kdybych své ruce úplně otevřel? Snažil by se uletět a pak by spadl a zemřel. Správný způsob, správná vyváženost je, když ze svých rukou vytvořím misku – pak nejsou ani zavřené, ani otevřené. To vytvoří prostor, kde je možné růst i zakoušet uzdravení. Tak je tomu i s modlitbou odpočinutí.

 

Směřování k větší jednotě

 

Co je hlavním cílem?

 

·        Citát od Juliany Norwich, anglické mystičky ve 14. století:

Hlavní důvod, proč se modlíme, je sjednotit se ve vidění a rozjímání s tím, ke komu se modlíme.

 

·        Citát od Bonaventury, následovníka svatého Františka:

Naším konečným cílem je sjednocení s Bohem, což je čistý vztah, kdy nevidíme nic jiného.

 

·        Citát od Madame Guyon z knihy Zakoušení hlubin Ježíše Krista (Experiencing The Depths of Jesus Christ):

Vstupujeme-li ve vztahu poznávání Pána do hlubších úrovní, objevíme nakonec princip, který nazývám zákon hlavní tendence.

Co zákon hlavní tendence znamená? Pokud nadále ve svém nitru udržujete svoji duši tzv. na uzdě, zjistíte, že Bůh má jakousi schopnost podobající se přitažlivosti magnetu. Váš Bůh je jako magnet! Bůh vás k sobě přirozeně přitahuje víc a víc.

Nyní jsme přistoupili ke konečné fázi zkušenosti křesťana. Božské sjednocení. Toto nevypůsobí pouze vaše vlastní zkušenost. Rozjímání jako takové vás k svatému sjednocení nepřivede. Nedojde k němu ani skrze lásku, ani skrze uctívání; nestane se skrze vaše nasměrování, či vaši oběť… Nakonec se jedná o Boží čin, jenž způsobí, že se jednota stane skutečností.

Pojďme se tedy shodnout na tomto: Existuje Božské sjednocení a je zde i cesta. Tato cesta má počátek, vývoj a cílový bod. Navíc platí, že čím blíže se v naplnění dostaneme, tím více odkládáme věci, které nám pomáhaly na začátku.

Existuje samozřejmě i prostřední část, protože každá cesta od počátku do konce má i část, nacházející se uprostřed. Pokud je však konec dobrý, svatý a nezbytný a pokud je dobrý i vstup, můžete si být jisti, že dobrá je i cesta mezi těmito dvěma body!

 

Místo ticha

 

1.       Uprostřed bouře

Uprostřed bouře (cyklón) se nalézá střed (oko), kde je ticho. Stejně jako v přirozené oblasti, je tomu i v Duchu. Existuje úkryt, do něhož se můžeme skrýt. Právě tak, jako je tomu v Mojžíšově stánku ohledně nejsvětější svatyně, dochází k růstu i v oblasti rozvoje tichého obecenství s královstvím Božím v nitru každého věřícího. Nachází se zde místo, kde přebývá Bůh, ve kterém je dokonalý pokoj.

 

2.       Modlitba za ticho

Podle Richarda Fostera – Modlitby ze srdce (Prayers from the heart):

Pane, mé srdce je hlučné. A vstup do vnější tichosti nezastaví vnitřní hluk. Ve skutečnosti se zdá, že je to dokonce horší. Když mám mnoho činností, je vnějšní hluk pouze vzdáleným burácením; když se však ztiším, burácení zesílí. Nejedná se přitom o nějaký vznešený zvuk, o symfonii, která spěje k velkolepému vyvrcholení; jde spíš o ohlušující rámus řinčících hrnců a pánví. Je to jako hluk rakety! A nejhorší je, že se mi zdá, že této vnitřní vřavě nemohu uniknout.

Drahý Pane, ty jsi jednou utišil vítr a vlny. Promluv svůj pokoj do mého srdce. Tiše a trpělivě na tebe očekávám. Přijímám pro svého vnitřního člověka tvůj milující příkaz: „Ztiš se, upokoj se.“ Amen

 

Žehnám vám v hledání jeho tváře a radosti z obecenství s ním!

 

Tento text je výňatkem ze Studijního průvodce: Zasvěcená modlitba rozjímání.

Zdroj: http://www.encountersnetwork.com/articles/The_Center_of_Quiet_4-17-2013.html

Více v knize Jamese W. Golla: Vidoucí, kapitola Skryté prorocké proudy (Juda 2012)