Víra povolává neviditelné

VÍRA POVOLÁVÁ NEVIDITELNÉ

Tomáš Korčák, 2014, 2022

 

Když se zabýváme tématem biblické víry, musíme uznat, že existuje neviditelný svět a neviditelné skutečnosti. To může být problém pro některé skeptiky ovlivněné řeckým racionalismem, kteří se mohou projevovat přibližně následujícím způsobem uvažování:

 

• „Nadpřirozené není pravdivé.“
• „Nadpřirozené není možné.“
• „Nadpřirozené není skutečné.“
• „Není pravdivé či skutečné to, čemu nerozumím.“
• „Odmítám vše, čemu nerozumím a co mne přesahuje.“
• „Neexistuje neviditelná, duchovní realita.“
• „Nadpřirozené není důležité.“
• „Nadpřirozené se nemůže dít v mém životě.“
• „Duchovní svět na mne nemá žádný vliv.“

Víra vidí do nadpřirozené oblasti. Víra duchovním zrakem vidí neviditelné skutečnosti. Duch svatý je neviditelný duch, a přitom je tak skutečný. Boha nevidíme přirozeným zrakem, ale přesto ho milujeme (viz 1Pt 1,8). Těm, kdo milují Boha, Bůh připravil mnoho zkušeností, které přesahují jejich myšlení a představy. Je to právě Duch svatý, který nás do těchto zkušeností chce uvést (viz 1K 2,9-16). Dává nám porozumět Božím myšlenkám, které přesahují lidské myšlení jako nebesa převyšují zemi (viz Iz 55,8-9). Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. (He 11,1 ČEP) Jsme si jisti neviditelnými skutečnostmi, které nám zjevil ve svém Slovu Duch svatý. Víra nám dává důkaz skutečností, které nevidíme.

 

Apoštol Pavel povzbuzuje křesťany, aby skrze víru čerpali uprostřed zkoušek povzbuzení, smysl a užitek. Říká: To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné. (2K 4,17-18) Neboť chodíme vírou, ne tím, co vidíme. (2K 5,7) Zkoušky a protivenství mohou člověka zničit, pokud na ně hledí svým přirozeným zrakem a myšlením – tedy pokud hledí pouze na viditelné skutečnosti. Takový člověk může zahořknout, stát se ukřivděným, zklamaným, skeptickým, nebo se zapouzdřit ve své sebelítosti. Pokud však hledíme na věčné neviditelné věci očima víry, ze všech zkoušek vyjdeme vítězně s velikým prospěchem. Pak naše prozkoušená víra bude mít větší hodnotu než všechno zlato a stříbro (viz 1Pt 1,6-7).

 

Kdysi jsem měl při uctívání na jednom shromáždění vidění sklenice plné vody, která se rozbila. Střepy spadly na zem, avšak voda ve sklenici zůstala stát i když nebyla zmrzlá. Hleděl jsem na tuto stojící vodu, která nezměnila tvar, a ptal se Pána, co to znamená. Vnímal jsem, jak mi říká, že voda představuje Krista. On je neměnný, stejný a stabilní, i když procházíme těžkými okolnostmi a někdy jsme i rozbití. Když jsem hleděl na stojící vodu (ne střepy!!!), povstala ruka, která střepy opět zformovala okolo stojící vody a dala druhým pít. Pohled na Krista uprostřed zkoušek nás obnovuje a uzdravuje. Rosteme tak do zralosti. Povzbuzujeme pak druhé tím povzbuzením, kterým jsme i my sami byli povzbuzeni (viz 2K 1,3-7).

 

Abychom viděli neviditelné, potřebujeme vidět Neviditelného. Mojžíš vírou opustil Egypt a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného. (He 11,27) Mojžíš se nedal zastrašit, vytrval ve zkouškách a zůstal pevný, protože svým duchovním zrakem viděl Neviditelného. Čím více rozvíjíme důvěrný vztah se svým nebeským Otcem, tím více vidíme do duchovního světa a rozeznáváme neviditelné skutečnosti. Klíčem k poznávání neviditelného nadpřirozena je poznávat neviditelného a nadpřirozeného Boha v důvěrném vztahu.

 

Apoštol Pavel popisuje Boha jako toho, který oživuje mrtvé a povolává to, co není, jako by bylo (Ř 4,17). Jiní překládají následovně:

 

• povolává v bytí to, co není (ČEP)
• volá věci, které nejsou, aby byly (B21)
• volá i to, co nebylo, aby bylo (Žilka)
• povolává věci, jež nejsou, jako by byly (doslova: „věci nejsoucí jako jsoucí“) (PSP)

Jinými slovy: Bůh povolává neviditelné skutečnosti do viditelného světa. A dělá to skrze naši víru. Nejprve máme naději – tedy očekávání, představu či obraz něčeho, co nám Bůh chce dát nebo co chce činit v našem životě. Teprve poté na základě naděje (Ř 4,18) můžeme uvěřit a uchopit tyto neviditelné skutečnosti do přítomnosti.

 

Na jiném místě Pavel říká podobné: Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je. (1K 1,27-28) Pán povolává a vybírá věci, které nejsou, aby zrušil či zmařil ty, které jsou. Někde Pán chce činit zcela nové věci a jinde chce zmařit či odstranit věci již existující, aby je nahradil svými božskými. Víra tedy povolává to, co není, aby to bylo, případně, aby to nahradilo již stávající. Na místě Kristově žádáme nebeského Otce, aby činil svoji nebeskou vůli zde na zemi. Bůh totiž chce, aby nebesa sestoupila na zem (viz Mt 6,10; J 16,26-27).

 

Již jsem několikrát slyšel o vidění nebe, kde byla místnost s nevyzvednutými dary milosti, ať je to uzdravení, nové tělesné orgány, vyslyšená modlitba, odpověď, charismata ke službě atd. Jsme na mnoha místech v Písmu vyzýváni, abychom Boží milost a jeho dary nenechali ležet ladem (viz 1K 15,10; 2K 6,1; Ga 2,20-21; 1Tm 4,15).

 

Apoštol Petr říká: A máme ještě pevnější prorocké slovo. Dobře činíte, že se ho držíte jako světla, které svítí v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka nevzejde ve vašich srdcích. (2Pt 1,19) Procházíš nějakým temným místem, kde nemáš věci pod svojí kontrolou? Vše má pod svojí kontrolou tvůj Bůh! A on ti dává své prorocké slovo. Potřebuješ se ho však držet jako světla. Pak ti bude osvěcovat tvoji cestu. Toto prorocké slovo nejčastěji přichází při tvé každodenní četbě Písma, často též jako odpověď na otázku: „Co mi, Pane, říkáš do této situace?“ Je to živé Slovo („réma“) do tvé konkrétní situace. Často se divím, kolik křesťanů, kteří například zápasí s vážnou nemocí, nemá žádné Slovo od Boha do své situace. Jak pak mohou používat meč Ducha, kterým je Slovo („réma“) Boží (viz Ef 6,17)? Jak mohou zvítězit v boji bez meče?

 

Před rozbřeskem nejprve vzejde jitřenka, což je Venuše, která září před východem Slunce. Ještě Slunce nevyšlo, ale v srdci mi již září jitřenka – jistota víry, že Pán již vše učinil a že mám to, oč jsem ho žádal. Prorocké slovo nejenom držíme, ale držíme se ho oběma rukama a ono nás pronese jakoukoliv zkouškou. To uvolní Boží slávu na našich životech!

 

Jako děti důvěřujme našemu milujícímu nebeskému Otci. Milujme jeho Slovo, které je věčné a pevné. Rozjímejme nad slovy Písma a prosme Ducha svatého, aby k nám mluvil. Uctívejme Pána a odevzdejme mu každou oblast našeho života. Zažijeme pak jeho posilu a povzbuzení, abychom mohli pozvedat druhé a šířit tak Boží slávu.