První věci na první místo

Publikováno: Autor:

Když jsem byl na počátku roku 2012 v České republice a chystal se navštívit jeden sbor, byl jsem požádán, abych se zeptal Pána, zda pro ně nemá nějaké specifické slovo.

 

Když jsem pak v tomto sboru sloužil, vnímal jsem, že Pán říkal: Soustřeďte se na „první věci“. Toho dne jsem však mohl sdílet pouze část tohoto poselství, a tak jsem slíbil, že vše, co jsem vnímal, že mi Pán ukazuje, zapíši. A nyní bych chtěl využít této příležitosti a podělit se o to i s ostatními vedoucími na povzbuzení, neboť věřím, že se to týká i každého z nás.

 

Při zběžném studiu Písma zjistíme, že Bible označuje jako „první“ několik věcí; většinou tak o nich hovoří přímo, jen několikrát se o nich zmiňuje nepřímo. Níže uvádím pět nejdůležitějších oblastí a k nim několik příslušných biblických odkazů. Věřím, že vám budou užitečné jak pro váš osobní růst, tak pro růst sboru, jemuž sloužíte. Až je budete pročítat, vyhledávejte prosím i všechny odkazy a proste Ducha svatého, aby k vám hovořil.

 

 

LÁSKA

 

Zj 2,1-7: Jak může být vnější vzhled klamný. Na první pohled to vypadalo jako dobře fungující a organizovaný sbor, schopný rozpoznat falešné učení a služebníky s nesprávnou motivací. Přesto musel Ježíš vyzvat sbor v Efezu, aby činili pokání, neboť tam chyběla láska; předně k němu samému, což mělo za následek nedostatek lásky i mezi lidmi ve sboru.

 

Je nutné, abychom byli citlivými na Ducha svatého a zkoumali, zda v některé z následujících oblastí neselháváme:

  1. Milovat Boha (Mt 22,37-40)
  2. Milovat svého bližního (Mk 12,31)
  3. Milovat manželku/manžela (Ef 5,21-28)
  4. Milovat sebe sama (Lv 19,18)
  5. Milovat se navzájem (J 13,34-35)
  6. Milovat své nepřátele (Mt 5,44)
  7. Nemilovat svět (1J 2,15-17)

Co se týče lásky, musíme se ujistit a udělat vše pro to, abychom měli se všemi lidmi dobrý vztah. Jedním z důkazů a vyjádření lásky je to, že ostatním dokážeme z celého srdce svobodně odpouštět.

 

Prosím, přečtete si následující verše:

 

Mt 18,15-20: Nezůstávejte ukřivděnými. Jděte si to s tím člověkem vyřešit.

Mt 18,21-35: Když jednáte s ostatními, mějte na paměti, jak mnoho Bůh odpustil vám – i vy musíte odpouštět z celého srdce.

Mt 5,23-24: Jestliže s vámi má někdo nějaký problém, jděte za ním vy.

 

Všimněte si, že všechny tyto verše nás nabádají, abychom s lidmi hovořili osobně, tváří v tvář – nikoli skrze emaily či telefonáty (pokud je někdo v jiné zemi, může však být email či telefonát nezbytný).

 

Nyní máme svobodu obnovit a posílit všechny tyto oblasti lásky.

 

 

KRÁLOVSTVÍ

 

Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost.

 

Matouš 6,25-34: V dnešní době žije mnoho lidí pod tlakem – někdo má nízké příjmy, jiní nemají práci a další zase pracují déle a usilovněji, aby si svůj příjem udrželi. Tento tlak se zvětšil i v církvi a do služby se zapojuje méně lidí, což má za důsledek, že mnozí vedoucí pracují více, a často za velice málo peněz či naprosto zadarmo. Je naprosto nutné, abychom v této oblasti radikálně změnili naše myšlení a přestali se chovat tak, jako se chová svět, který si dělá starosti a žene se za svými každodenními potřebami. Místo toho my máme ve všem dát na první místo Ježíše – když se za ním ženeme, on se o nás stará.

 

Mnozí z nás ztratili ze zřetele hlavní poselství Božího království. Ježíš v evangeliích Boží království zmiňuje 120 krát a církev 3 krát. Matouš 16,13-20 je jednou z klíčových pasáží pro vedoucí sborů, neboť nám poskytuje čtyřnásobné zjevení, jež má moc změnit vše, co děláme.

 

Co je to Boží království? Na tak omezeném prostoru je to velice obtížné vystihnout, vždyť Ježíš po svém vzkříšení věnoval spoustu času, aby to vysvětlil svým učedníkům (Sk 1,1-8). Zde je několik hlavních faktů:

  • Znamená to žít pod vládou a autoritou krále Ježíše. (Mt 7,21-27)
  • Boží království začíná uvnitř nás samotných. (L 8,10 & 17,20,21)
  • Jde o Boží moc, není jen ve slovech (1K 4,40)
  • Není to vnější dodržování nějakých pravidel, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém (Ř 14,17)

Mnozí z nás ví, že je možné organizovat a provozovat církev ze své vlastní síly, avšak noví lidé nepřijímají spasení, společnost zůstává nezasažená a nic se nemění. Když se však církev zaměří na Boží království, stane se závislou na Duchu svatém, jenž uvolní Boží život a moc, které přinesou změnu do všech oblastí života.

  1. Ježíš je Kristus, Syn Boha živého (Mt 16,16-17)

Dnes více než kdy jindy musíme tuto pravdu poznávat, zakoušet a vyhlašovat. Neexistuje k ní žádný kompromis, neboť je základním kamenem evangelia. Ve skutečnosti je jedinou pravdou, která nás odlišuje od všech ostatních náboženských systémů. A stejně jako Petr i my potřebujeme, aby nám ji Duch svatý zjevoval. (Zjevení totiž způsobí, že tato pravda žije v našem srdci a nezůstává pouhou informací v naší mysli.)

  1. Ježíš buduje svou církev na tom, kým on sám je (Mt 16,17-18)

Musíme mít naprostou jistotu, že „On je“ (nikoli byl či mohl by být) Syn živého Boha – jinými slovy, „je pouze jeden pravý Bůh a jeho Syn se jmenuje Ježíš“. Můžeme vynakládat neuvěřitelné množství času, úsilí a peněz na budování církve, i když Ježíš prohlašuje, že to bude dělat sám. Když mu jeho církev vrátíme, ukáže nám, jak s ním máme spolupracovat. Ježíš při budování své církve pracuje s těmi a skrze ty, kteří byli, stejně jako Petr, změněni zjevením Krista. Petrovo původní jméno znamenalo rákos – Ježíš jej však přejmenoval na kámen, jenž může být postaven na skále, která představuje Krista. Když tělo Kristovo bude vědět, že jsou „živými kameny“ (1P 2,4-6; Ef 2,19-22), potom se církev stane silnou a rostoucí.

  1. Brány podsvětí (pekel) nezabrání tomu, aby církev rostla (Mt 16,18)

Ano, satan a jeho vláda mají moc, avšak musí ustoupit tomu, kdo Ježíš je a co dělá. Jasně to vidíme v evangeliích a v knize Skutků. K bitvám dojde, avšak vítěz je jistý. Čtěte: Ef 1,18-23, 3,10-11, 6,10-20.

  1. Učedníkům byly dány klíče od Království (Mt 16,19)

Klíče vyjadřují autoritu a moc. Používají se k odemykání a zamykání dveří/bran. Ježíš nám uděluje právo spolupracovat s nebem jak na zastavování toho, co je zlé, tak na uvolňování toho, co je správné, a přinášet tak nebe na zem.

 

 

DUCH SVATÝ

 

L 24,45-49; Sk 1,4-8: Ježíš vyučoval své učedníky o tom, jak je nutné vyčkat, dokud nebudou oblečeni či naplněni Duchem svatým. Potom teprve budou mít v sobě i na sobě Boží moc, aby mohli kázat evangelium Království a činit Ježíšovo dílo podle toho, jak skrze ně bude proudit Duch svatý. (J 14,12; Mk 16,14-20)

 

Všechno, co Ježíš dělal, dělal v moci Ducha svatého. Když byl pokřtěn ve vodě, Duch svatý na něho sestoupil (Mt 3,16-17). Lukáš zaznamenává, že Ježíš odešel do pouště plný Ducha svatého a že o čtyřicet dní později, po té, co se modlil, postil a odolal satanovým pokušením Božím slovem, se vrátil v moci Ducha svatého. (L 4,1- 14). Po této zkušenosti se všechno změnilo. A stejnou moc můžeme zakoušet i my dnes.

 

Ježíš řekl, že ty klíče dá nám – to znamená, že se musíme naučit, ke kterému zámku se hodí jaký klíč, jinak budeme bezmocní a nedokážeme odstraňovat brány, které satan staví církvi do cesty.

 

Když budeme následovat Krále (Ježíše) s obnovenou láskou a novým nadšením, pak se priority Božího království stanou našimi prioritami a my budeme postupovat vpřed v moci a autoritě Ducha svatého.

 

Pamatujte si, Boží království je: spravedlnost, pokok a radost v Duchu svatém – není ve slovech, nýbrž v moci. (Ř 14,17; 1K 4,20)

 

Často ztrácíme ze zřetele, co Ježíš učil o tom, „kdo“ je Duch svatý a „co“ je záměrem jeho příchodu. Prosím, čtěte: J 14,15-31 & 16,5-16. Duch svatý bude jak s námi, tak v nás. Naše tělo se opravdu stane jeho chrámem, „pomoc je vždy po ruce“.

 

Jednou z největších těžkostí, kterou musíme v Evropě a na západě překonávat, je, že máme sice dobré vyučování ohledně osoby a služby Ducha svatého, avšak často nám schází zjevení a zakoušení jeho přítomnosti, vedení, vyzbrojování a zmocňování. Zjevením mám na mysli skutečnost, že pravda je do našeho srdce zjevována s takovou jistotou, že to vede k naší naprosté proměně, stejně jako to vidíme v Písmu. Podívejte se na učedníky v Mk 16,9-14, L 24,36-49 a J 20,19-23, bázlivé a váhající uvěřit, a potom, co je Ježíš znovu vyučoval o Božím království – Sk 1,3. Řekl jim, aby čekali, dokud neobdrží Otcovo zaslíbení a nebudou pokřtěni v Duchu svatém, doslova oděni mocí (Boží mocí) (L 24,49; Sk 1,4-8).

 

Počínaje druhou kapitolou Skutků sledujeme naprostou proměnu učedníků a zrod církve v moci, její jednání v moci a její růst skrze moc Ducha svatého (Sk 9,31). Jeden biblický učitel upozornil, že kdybychom z knihy Skutků odstranili osobu, dílo a moc Ducha svatého, zůstane v ní spoustu prázdných míst. Potom poznamenal, že to samé se dá říci o mnohých dnešních církvích!

 

Naší prioritou jako vedoucích musí být hledat Pána ohledně „Otcova zaslíbení“ (L 24,49), abychom všichni, vedoucí, jednotlivci i naše místní sbory zakoušeli křest v Duchu svatém, po němž bude následovat neustálé naplňování (do vší plnosti), a tak abychom mohli v Duchu žít, chodit a být s ním v jednotě.

 

Není možné, abychom konali dílo Kristovo, pokud nebudeme znát Ducha svatého na nás (pomazání), skrze nás (dary) a v nás (ovoce). To, co na nás jako na vedoucích lidé následují, jsou naše zkušenosti, a co my, naopak, vkládáme do nich. V dnešní době musíme celým srdcem hledat Pána, dokud neuvolní časy osvěžení – nové víno a nový oheň, a nevystrojí nás tak pro nové období růstu.

 

 

VÍRA

 

Bez víry není možné zalíbit se Bohu, protože ten, kdo k němu přichází, musí uvěřit, že Bůh je (nejenže pouze existuje) a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají. (Žd 11,6).

 

V něm se zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘ (Ř 1,17)

 

Pro nás jako pro vedoucí je naprosto zásadní, abychom v našem osobním životě i v naší službě neustále rostli ve víře. Skutečná biblická víra je výsledkem našeho vztahu s Bohem, což můžeme vidět na následujících verších:

  • Žd 12,1-3: Ježíš je zjevován jako zdroj víry a my na to reagujeme tím, že se snažíme řešit všechny problémy v našem životě, které by nám jakkoli bránily v růstu.
  • Ř 12,1-3: Odhaluje, že když mu poddáváme naše tělo a obnovujeme naši mysl jeho Slovem, náš Nebeský Otec nám dává vklad (míru) víry. Také tím, že mu dovolujeme, aby k nám hovořil skrze své Slovo, a v našem duchu roste víra. (Ř 10,17).
  • 1K 3,16; 6,19: Učí nás, že Duch Svatý, jenž v nás přebývá, v nás může vyprodukovat dar víry, ducha víry a ovoce víry, když budeme chodit v poslušnosti. (1K 12,9; 2K 4,13; Ga 5,22)

Aby naše víra byla zakořeněna v Kristu (jenž je živým Slovem), musí být založena na Písmu, které je Božím psaným Slovem.

 

VÍRA není pouhým přáním nebo pozitivním postojem, apod.

  • Znamená VĚDĚT, co Bůh řekl.
  • Znamená SLYŠET, co Bůh říká.
  • Znamená VĚŘIT tomu, co Bůh řekl.
  • Znamená ŘÍKAT to, co Bůh řekl.
  • Znamená JEDNAT podle toho, co Bůh řekl.
  • VÍRA znamená mít naprostou a plnou důvěru, že to, co Bůh řekne, také udělá.

Ga 3,2.5: Toto jediné se chci od vás dovědět: Přijali jste Ducha na základě skutků Zákona, nebo na základě slyšení víry? Tedy ten, který vás vystrojuje Duchem a působí mezi vámi mocné věci, činí tak na základě skutků Zákona, nebo na základě slyšení víry?

 

Klíčem k víře je slyšení; slyšet, jak Bůh skrze Ducha svatého hovoří své Slovo do vašeho srdce/ducha, aby se tak stalo „živým Slovem“ do vaší situace.

 

Nestačí jen číst Bibli, ani se učit verše zpaměti, abychom je mohli citovat. Potřebujeme, aby Bůh sám své Slovo promluvil, a to se nám stane životem. Může se to stát mnoha způsoby, avšak když

  • čteme Slovo
  • rozjímáme nad ním
  • modlíme se je do našeho života,

dáváme tím Bohu příležitost k nám promluvit, a tím přichází víra.

 

Vše, oč nás Bůh požádá, abychom udělali nebo čím se stali, bude vždycky nad naše přirozené schopnosti a síly. V evangeliích vidíme, že Ježíš některé lidi za jejich víru pochválil, zatímco jiné napomínal, že jim chybí. Čtěte: Mk 9,14-29. Vidíme, jak učedníci nedokáží vyhnat z chlapce zlého ducha. Ježíš zde uvádí důvody jejich selhání – nevíra a malá víra (Mt 17,20). A potom nám dává klíč ke změně situace: modlitba a půst. Zapamatujte si, prosím, že nevíra neznamená žádná víra, nýbrž nesprávná víra – jinými slovy, věříme někomu či něčemu více, než tomu, co říká Bůh.

 

Citát: Víra je naprosto zásadní, nikdy bez ní neodcházejte z domu.

 

Můžeme se stát tím, čím je Abraham v Ř 4,20-21: Nezačal v nevěře o Božím zaslíbení pochybovat, ale byl posílen ve víře, když vzdal slávu Bohu, a nabyl pevného přesvědčení, že to, co Bůh zaslíbil, je mocen i učinit.

 

 

MODLITBA

 

Citát:                Mnoho modliteb = Mnoho požehnání

                        Málo modliteb = Málo požehnání

                        Žádné modlitby = ? ? ?

 

Učedníci požádali Ježíše, aby je naučil se modlit. Také se ho zeptali, proč nemohli toho démona vyhnat – jednou částí Ježíšovy odpovědi byly modlitba a půst (Mk 9,29). Ve Skutcích 6 vidíme, jak vedoucí řešili problémy v životě církve. Ustanovili jiné lidi, aby dělali určité práce, a svou prioritou si zanechali modlitbu a službu Slova, což mělo za následek růst církve.

 

Existuje mnoho různých aspektů a úrovní modlitby a my jako vedoucí je musíme ve svém životě rozvíjet, jak mezi námi jako vedoucími, tak ve sboru.

 

Osobní modlitba (Mt 6,5-15; L 11,1-13)

Modlitba za církev (Ef 1,15-23; 3,14-21)

Modlitba na náš národ a za ztracené (1Tm 2,1-8)

 

Níže uvádím nástin modlitby za váš sbor:

  1. Znát Boha jako svého Otce. (Ef 1,17)
  2. Znát naději našeho povolání. (Ef 1,18)
  3. Znát bohatství jeho dědictví ve svatých. (Ef 1,18)
  4. Znát velikost Boží moci. (Ef 1,19)
  5. Znát Krista žijícího v našem srdci. (Ef 3,17)
  6. Znát opravdovost Kristovy lásky. (Ef 3,17-19)
  7. Znát plnost Boží. (Ef 3,19)

Jednou z klíčových oblastí, na níž se musíme zaměřit, je modlitba vedoucích. Když se společně modlíme, musíme sloužit Bohu, potom jeden druhému a přijímat z nebe, abychom mohli sloužit i ostatním.

 

Modlitba je zásadní pro přípravu:

  • Toho, kdo předává poselství, nebo těch, kdo ve sboru slouží
  • Poselství nebo aktivit na shromáždění
  • Shromáždění – návštěvnosti a postojů lidí
  • Služby – reakce lidí na Boží slovo

Citát:    Modlitbou dosahujeme mnohem více, než si svět dokáže představit.

 

Každá z výše uvedených pěti oblastí je zásadní pro to, aby se zde na Zemi mohlo uvolňovat Boží království tak, jako je v nebi, a aby mohla církev růst a ovlivňovat ty oblasti, kde žijeme. Nicméně, modlitba není nějaká formulka, nýbrž vodítko, jenž nám pomáhá v každé naší situaci stanovit Boží priority.

 

Navrhuji vám, abyste dali kopii tohoto článku každému z vašich vedoucích, aby si jej s modlitbou přečetli, a potom se sejděte a prodiskutujte jej a snažte se rozpoznat, co Duch svatý říká konkrétně k vašemu místnímu sboru. Pak se budete muset dohodnou na nějakém plánu, na základě toho, co vám Bůh ukázal, že máte změnit, udělat nebo přestat dělat.

 

Když dáme první věci na první místo, ctíme tím Ježíše a jsme mu, hlavě církve, poslušni a on na oplátku způsobí, že budeme do něho růst. (Ef 2,19-22; 1P 2,1-12)

 

Dokument, jako je tento, může sloužit pouze jako úvod k jakékoli ze zmíněných pěti oblastí, a když se budete jako vedoucí společně modlit, Pán vám ukáže, co je relevantní pro vaši konkrétní situaci.

 

© Pete Game, Share Christian Fellowship (listopad 2012)

Email: sharecf@aol.com www.sharecf.org

 

Článek si můžete stáhnout zde v PDF formátu k vytištění jako brožuru…