O minulosti nepřemýšlejte, hle…
O minulosti nepřemýšlejte, hle…
Aleš Mrázek
„Nepřipomínejte si dřívější věci a dávnými věcmi se nezabývejte. Hle, činím novou věc a už vzchází, což to nevíte ? Ano, učiním v pustině cestu, v pusté krajině řeky.“ (Iz 43,18-19 ČSP)
„Nemusíte připomínat dřívější věci ani věnovat pozornost věcem dávným; hle, já – chystám se učinit něco nového, co nyní klíčí – zda nevíte? Ano, zavádím v pustině cestu, v poušť řeky.“ (Pavlíkův studijní překlad)
Když prorok Izajáš pronášel tato slova, ležel Jeruzalém v troskách, Izrael byl v zajetí v Babylonu a tento stav trval již dlouhou dobu. Izraelci prožívali velkou tíseň (viz Iz 42,22; 51,18). Pro jejich hříchy na ně těžce dolehl Hospodinův hněv a tak byli vydáni napospas jejich nepřátelům (viz Iz 42,24-25). Izraelci si mysleli, že na ně Bůh zapomněl (viz Iz 40,27). Do této situace přichází Boží prorok a ohlašuje utlačenému a zoufalému lidu Hospodinovo Slovo, které je aktuální i dnes. V tomto slovu jsou obsaženy tři důležité věci.
1) Nevzpomínej na minulost
2) Nezabývej se starými věcmi
3) Bůh činí něco nového – dává naději
Mnozí Izraelci si zpětně nakonec uvědomovali svůj hřích, kdy spoléhali na cizí pomoc Egypta a litovali toho (viz Iz 63-64). Ve svých vzpomínkách se neustále vraceli k oněm dnům, kdy za vlády Sancheríba byli odvlečeni do zajetí (viz Pl 1,3-7). Je zde smutek a beznaděj. To se pak přenášelo na další generace. Podobně jako u nás v Československu v roce 1939, kdy jsme byli obsazeni nacistickým Německem. Mnozí plakali, dokonce i vojáci, kteří nakonec vydali svojí zem bez boje. Jaká potupa a hanba…
Bůh však přichází do této zdánlivě beznadějné situace se svým Slovem a říká: „Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky … obdařil jsem poušť vodou a pustou krajinu řekami, abych napojil svůj vyvolený lid.“ (Iz 43,18-20 ČEP) Boží touhou je napojit jeho vyvolený lid. Napojit tebe a mne skrze svoji přítomnost. Už si nepřipomínej svojí minulost, staré věci, svoje selhání, chyby, špatná rozhodnutí, úmrtí tvých blízkých, všechno, co tě postihlo nebo se ti nepovedlo. To vše je minulost, je to pryč a ty to již nemůžeš změnit. Minulost již nelze změnit, ale ty žiješ v přítomnosti, kterou změnit můžeš a tím i utváříš svojí budoucnost.
Rick Joyner ve své knize: „Povolání do poslední bitvy“ píše o lidech, kteří skutečně milují Ježíše a začnou jej upřímně poznávat, ale zůstanou vězni, pokud dovolí svým pádům a ranám, utrpěným po cestě, aby je vrátily nazpět. Ochutnali sice svobodu, ale kvůli zklamáním nebo pádům se vrátili zpátky do vězení. Lze je prý poznat jednoduše podle toho, že pořád mluví jen o minulosti namísto o budoucnosti. Kdyby chodili podle svého duchovního poznání, neohlíželi by se stále dozadu.
Vzpomínky na minulost mohou být nepřítelem naší víry. Nepřítel se snaží, aby naše mysl i srdce uvízlo v minulosti. Tenkrát Bůh tak mocně jednal. U mojí maminky bylo tak hezky. Ta moje dřívější práce byla tak dobrá… Pamatuji se, že mě v prvním ročníku střední školy v Kamenickém Šenově přímo mučily myšlenky na to, že jsem měl jít na druhou střední školu, kam jsem se v přijímačkách dostal. Byl to úplný blok v mé mysli. Přitom jsem byl na správném místě a Pán to pak mnohokrát potvrdil. Dal mi i prorocké slovo, že se do Šenova budu s radostí vracet. Možná bojuješ s podobnými myšlenkami a říkáš si, kdybych udělal to a to rozhodnutí, mohlo být všechno jinak. Chci ti říct: Přestaň se zaobírat sám sebou a svojí minulostí. Žij teď! Víra je teď!
Bůh nechce, abychom byli lidmi, kteří se neustále ohlíží dozadu. Je dobré, zavzpomínat na dobré věci od Boha a připomenout si je. Pokud však neustále žijeme ve vzpomínkách na minulost, začínáme se podobat Izraelcům, kteří vzpomínali na plné hrnce v Egyptě. Při mocném vysvobození z Egypta pak reptali na poušti a začali se ohlížet dozadu. Už když je pronásledoval faraón se svým vojskem, museli postupovat dopředu. Je napsáno, že na začátku vycházeli se vztyčenou hlavou (viz Ex 14,8). Jejich hlavy se však brzy začali otáčet dozadu. Faraón se svým vojskem jim byl v patách. Jaká byla jejich reakce?
Začali reptat a vzpomínat na Egypt (viz Ex 14,10-12). Mojžíš lid povzbuzuje: „Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet.“ (viz Ex 14,13-14) Náš Bůh je Bohem přítomnosti! Když se dal poznat Mojžíšovi, dal se mu poznat pod jménem „Jsem, který jsem“ (viz Ex 3,13-14).
Z minulosti se máme poučit, snažit se vyvarovat chyb, které jsme udělali a jít dál. Díváme se dopředu; nedíváme se již na ty staré věci, které nelze ovlivnit. Nemá absolutně žádnou cenu patlat se v minulosti a říkat si: „Kdybych udělal tohle, nemuselo k tomu zlému dojít… Kdybych neudělal tohle, ale místo toho raději něco jiného…“ Pokud takto začneme vězet někde v minulosti, dostáváme se do vězení vzpomínek a točíme se v kruhu. Jsme pak podobni oněm Izraelcům, kteří se na poušti i přes úžasné vysvobození z egyptského otroctví neustále vraceli ve vzpomínkách do Egypta. Co to způsobilo v jejich životech?
Točili se v kruhu. A to přímo doslova. Místo aby onu poušť prošli za několik týdnů, točili se v ní neuvěřitelných 40 let! Pokud se budeme neustále vracet ve vzpomínkách na staré věci, budeme se točit v kruhu. Točení v kruhu není postup dopředu. Je to ďáblova past, jak nás chce zastavit.
Vím, o čem mluvím. Nejednou jsem se také dostal do pasti vzpomínek na svého tátu, kterého jsem ještě těsně před smrtí mohl navštívit, ale nakonec jsem to pro únavu a další věci neudělal. Nepřítel přicházel a po smrti táty mi to připomínal. Dokonce i mnoho let od tátova odchodu. Uvnitř mé mysli probíhal velký boj. Nyní si uvědomuji, že jsem proti těmto starým věcem, které mi ďábel připomínal, bojoval špatnými zbraněmi. Nad těmito obžalujícími myšlenkami totiž nelze zvítězit lidskými argumenty. Nelze ďáblu logickými argumenty vysvětlit, že nemá pravdu. On je lhář. Otec lži a my musíme bojovat skrze pravdu Božího slova, stejně jako bojoval Ježíš na poušti: „Je psáno, je psáno…“
Není tedy dobré pořád se vracet do různých úseků našeho života a trápit se. Potřebujeme mít biblické, hebrejské myšlení, které se dívá na život jako na určité etapy – bloky, které začínají a končí. Naproti tomu to řecké, rozumové myšlení se snaží posuzovat věci neustále komplexně a vše rozpitvávat.
Velmi dobře to popisuje Marvin R. Wilson ve své knize Náš otec Abraham – Židovské kořeny křesťanské víry (ICEJ 1997): „Řecká logika, která do značné míry ovlivnila západní svět, je úplně odlišná od té hebrejské. Řekové často používali přesně vymezenou stupňovou logiku, kdy člověk postupuje od předpokladů k závěrům a každý krok těsně navazuje na další koherentním (souvislým, soudržným), racionálním, logickým způsobem. Závěr se však obvykle omezoval na jednostranný pohled – lidské chápání reality. Naproti tomu Hebrejci často používali blokovou logiku. To znamená, že pojmy se vyjadřovaly v do sebe uzavřených jednotkách nebo blocích myšlenek. Tyto bloky do sebe nemusely nezbytně rozumově nebo harmonicky zapadat, obzvlášť, pokud jeden blok představoval lidský pohled na pravdu a druhý Boží. Takový způsob myšlení vedl k paradoxu, protikladu nebo zjevnému rozporu, kdy jeden blok byl v napětí – a často nelogickém vztahu – s jiným.“
Tedy pokud se ve tvém životě odehrály určité události, jsou to etapy, které nějak začaly a nějak skončí nebo již skončily. Nikdo nemůže setrvat celý život jako dítě, i když by si to možná někteří lidé přáli. Lidský život se skládá s určitých období jako jsou dětství, dospívání, známost, manželství, výchova dětí, odchod dětí z domu, smrt rodičů, důchod atd. Každá tato etapa nějak začíná a končí. Potřebujeme to vidět, abychom dokázali některé věci ve své mysli ukončit a vstoupit do nových období, která Bůh pro nás má. Vždyť v Písmu je řečeno: „Staré věci pominuly, hle je tu všechno nové!“ (2K 5,17) Už nemá žádnou cenu se trápit různými událostmi, myšlenkami a věcmi, které se již nedají vrátit zpátky. Trápit se svými selháními nebo zmeškanými příležitostmi. Vyznej je svému Pánu a jdi dál. Myšlení Boží s námi je přece o pokoji a ne o trápení (viz Jr 29,11). Ďábel chce, abychom se stále trápili, až se úplně utrápili…
Bůh však chce, abys chodil v jeho pokoji a měl v něm budoucnost a naději. Hospodin ti říká: „O minulosti již nepřemýšlej!“ Jinými slovy: „Už přestaň dumat nad tím, co nemůžeš změnit, ale raději mysli na to, co změnit můžeš nyní, teď.“ Tvůj Bůh tě miluje, je s tebou a činí ve tvém životě nové věci! Těšíš se na ně? Víš o nich? Už klíčí!
Apoštol Pavel říká ve Fp 3,12-14: „Ne že bych již toho dosáhl, anebo byl už dokonalý; usilovně však běžím, abych se opravdu zmocnil toho, k čemu se i mne zmocnil Kristus Ježíš. Bratři, já si nemyslím, že jsem se již toho zmocnil; jedno však činím: zapomínaje na to, co je za mnou, a natahuje se po tom, co je přede mnou, běžím k cíli pro cenu Božího povolání vzhůru v Kristu Ježíši.“
Před každým z vás je určitý běh. Život s Ježíšem není sprint na 100 metrů, ale maratón. Je potřeba vytrvalosti a dlouhého dechu. Mám však pro tebe dobrou zprávu. V Kristu Ježíši se můžeš zase rozeběhnout a nově se nadechnout. Jsou před tebou nové úžasné věci! Nová dobrodružství, nová setkání. Měj dobré očekávání, protože máš dobrého Boha! Pojďme se teď nově nadechnout! Amen?!
