Jak vykládat zjevení

Vykládat zjevení se lze naučit a současně je to dar. Mezi oběma částmi je neostrá hranice. Čím víc se toho naučíš, tím víc funguje dar. Pro někoho je to snadnější, ale naučit se to může každý.

 

Co rozumím pod pojmem výklad zjevení? Znamená to udělat duchovní odhad, nebo zhodnocení přirozených i duchovních faktů. Není to pouze na základě duchovních věcí. Za­hrnuje to i přirozené údaje. Když vykládám nějaké zjevení, hodně informací, kterými se za­bývám, se týkají toho, jaký je to člověk. Jak vypadá? V jakém je citovém rozpoložení? Co má za sebou? Je mladý, nebo starý? Je slabý, nebo silný? Při výkladu zjevení hrají velkou roli při­rozené údaje. Proto se dá něco naučit. Ale je to také dar, protože kromě těchto přirozených zjevení mám ještě takový pocit, který získám tím, když si kladu otázku: „Bože, proč tyto věci sděluješ takovýmto způsobem?“

 

Takže současně probíhají dvě věci. Dívám se na toho člo­věka a svou myslí hodnotím, kdo to je a proč asi cítí to, co cítí. A současně se ptám Boha: „Co říkáš Ty? Ke komu mluvíš?“ Takže rozmlouvám s Bohem a současně vyhodnocuji svou my­slí. Musíte porozumět tomu, jak se oba tyto aspekty doplňují. Pokud vyhodnocujete pouze myslí, tak děláte jenom to, co psycholog. Pokud hodnotíte pouze tím, že se ptáte Boha, uniká vám spousta důležitých informací. Kdybychom všichni byli velmi silně prorocky obdarovaní, mohli bychom ignorovat přirozená fakta. Ale já osobně zjišťuji, že ty přirozené údaje jsou velice užitečné.

 

Uvedu příklad. Přijde ke mně člověk a řekne: „Měl jsem sen. V tom snu jsem hrál fot­bal. Hra byla velice intenzívní, blížila se poslední minuta utkání a já jsem dal ten rozhodující gól. A byl jsem velice oslavován. Davy mě zdravily a potom mě pozdravila řada význam­ných lidí. Věděl jsem, že jsem udělal, co jsem měl udělat.“ Teď se na toho člověka dívám a je to sedmdesátiletá paní. Vyhodnocuji to a říkám: „Možná ten sen znamená, že Pán má pro tebe ještě něco velmi důležitého, něco, co bude pro něj velice cenné. A bude to užitečné pro tělo Kristovo. A když to uděláš, budeš za to oceněná. Nevím, jestli tu odměnu dostaneš tady anebo v nebi. Protože z toho snu nepoznám, oč jde. Nemyslím, že budeš v životě hrát hodně fotbal.“ Takže takto bych to vyhodnotil.

 

Ale teď, dejme tomu, člověk s tímto snem je skvělý atlet a vím to o něm. Už na základní škole byl hvězdou. A teď pracuje v továrně a je velice nešťastný. Když myslím na ten sen mohu říci: „Třeba má Pán pro tebe nějakou jinou práci, pro kterou jsi mnohem víc obdarovaný a ke které se mnohem víc hodíš. Možná ti Pán chce dát signál, že před tebou stojí nějaká oblast, ve které ti dává schopnost uspět. Dáš gól a získáš vítězství. Tedy jdi za těmi věcmi, které jsou ve tvém srdci, věcmi, které tě baví. (Pro­tože fotbal ho vždycky bavil.) Sen bych zde vykládal takovýmto způsobem.

 

Možná bych mohl jít ještě o krok dál a třeba bych mu řekl něco takového: „Uvažoval jsi někdy o tom, že by ses stal profesionálním fotbalistou?“ Třeba by řekl: „Zrovna tuhle jsem myslel na to, že bych vstoupil do klubu v našem městě. Možná bych to měl zkusit v národním mužstvu. Byl jsem velmi dobrý ještě na střední škole.“ A já bych mu řekl: „Já nevím, ale třeba ten sen zna­mená tohle.“

 

Vidíte, jak kombinuji přirozené a duchovní informace? Vidíte, že to není přesná věde­cká disciplína. V případě té staré dámy na základě snu vůbec nevím, co by měla dělat. Ne­vím, jestli dostane odměnu na zemi, nebo v nebi. V případě toho muže si nejsem jistý, jestli se to týká fotbalu, nebo nějaké jiné věci, pro kterou se dobře hodí. Můžu mu dát jenom to, co vím. Často to bude velice všeobecné. To konkrétní musí zjistit on sám. Takže první pra­vidlo je dospět k hodnocení na základě přirozených i duchovních informací.

 

Druhé pravidlo je jít od všeobecných ke konkrétním věcem. Často přijde zjevení a my tam rozeznáme nějaký konkrétní symbol. Například miska nebo kalich s červenou tekutinou může znamenat Kristovu krev. Máme pocit, že musíme říct, co znamená ten konkrétní sym­bol, ale já navrhuji, abyste ve svém myšlení postupovali od toho nejvšeobecnějšího směrem ke konkrétnímu.

 

Když poslouchám, jak mi někdo vykládá svůj sen nebo vidění, nejdřív položím tu nejzákladnější otázku: „Má to být pozitivní, nebo negativní věc? Jak ses při tom snu cítil? Byl povzbuzující, nebo ses bál? Vypadalo to jako varování?“ Vycházejte z toho vše­obecného smyslu, co se tím asi sděluje? A na základě toho všeobecného dojmu si klaď otázku: Je to od Boha? Nebo ten člověk snil o něčem, co zatěžuje jeho mysl? Třeba má ten člověk veliké problémy v manželství a usíná s velkými starostmi o svoji rodinu a možná proto je ten sen tak znepokojující. Snažím se tedy získat všeobecný pocit a snažím se to reduko­vat do zásad a základních pojmů.

 

Takže když ten člověk dává při fotbalu gól, říkám si, že to znamená úspěch v nějaké těžké situaci nebo v nějaké soutěži. Nesnažím se přemýšlet, co znamená gól ve fotbale, snažím se ty obrazy převést do pojmů, které naše mysl snadno uchopí. Jděte od všeobecného ke konkrétnímu. Získáte-li určitý všeobecný dojem z toho snu nebo vidění, je to dobré. Dostanete-li i ty konkrétní věci, je to lepší. Ale není to vždycky nutné. O těch všeobecných věcech můžeme mít větší jistotu než o těch konkrétních. My by­chom chtěli mít jistotu i v těch konkrétních věcech, ale přesně tady se dostáváme do pro­blémů.

 

Dám vám úkol. Joel měl včera v noci sen. To je pravda. V tom snu měl dojem, že k němu Bůh promluvil, protože sen skončil tím, že se probudil. Měl pocit, že někdo, koho zná, se dopustil cizoložství. Nebyl si jistý, kdo to byl, ale měl dojem, kdo by to mohl být. A v tom snu ten člověk činil pokání. Váš úkol zní: Co bys s takovým snem udělal ty, kdybys ho měl a probudil se?

 

Třetí pravidlo: Začni s tím, co vypadá jako nejjasnější a nejsrozumitelnější. Jdi od jednoduchému ke složitému. Bůh si nemyslí, že jsme všichni tak chytří, a nemá v úmyslu nás mást. Myslí si, že jsme docela prostí. Takže když nám chce opravdu něco sdělit, zpravidla to říká jednoduše. Vycházejte z toho, co vypadá pravděpodobně a rozumně.

 

Potřebuji nějaký příklad. Marek mi včera říkal sen o muži, který měl v kapse klíče. Tyto klíče vytáhl z kapsy a je­den po druhém je dával Ježíši. Marek se nad tím zamyslel a říkal si: „Co ty klíče znamenají?“ Klíče mohou představovat mnoho věcí. Marek myslel takto: Klíče mohou reprezentovat místa v životě toho člověka, která byla uzamčena. Jeden po druhém je dával Ježíši. To je jednoduché, to se mi líbí. Líbí se mi to proto, že je to jednoduché. Mohli bychom vymyslet spoustu složitých vysvětlení toho, co ty klíče znamenají. Ale mně se líbí, že je to jednoduché. Je to správný výklad? Na to se nedá odpovědět. Musíme ten výklad vyhodnotit, proto se zeptej, jestli to odpovídá: „Rezonuje to nějak ve tvém duchu?“

 

Mám za to, že věci, které jsou jednoduché, rezonují víc než ty složité. Možná, že důvod, proč nikdo přesně nerozumí knize Zjevení, je ten, že symboly v něm použité, jsou tak složité. Každý výklad knihy Zjevení, který jsem slyšel, je nápadně složitý. A tak můj závěr je vždycky: „Možná. Může to tak být. Později uvidíme.“

 

Pravidlo číslo čtyři: Používejte knihy. Na to, jak funguje výklad zjevení, existuje pra­vidlo první zmínky. Abyste mohli vykládat Bibli, musíte používat Bibli. Mnoho symbolů používaných v Bibli je v Bibli také vyloženo. Když k nám Bůh mluví skrze sny a vidění, je to často v sou­ladu se symboly, které jsou v Bibli. Bůh k nám mluví skrze sny a vidění a Bůh k nám mluví skrze Bibli. Soustavně používá určité symboly, které jsou, alespoň do určité míry, v Bibli zjeveny.

 

Teologové užívají pravidlo první zmínky. To znamená, kdy je tento předmět poprvé zmíněn v Bibli. Tato první zmínka zpravidla vrhá světlo na jeho význam. Samo­zřejmě to není úplně neměnné pravidlo, ale obecně se považuje za dobré. Máte v podstatě na výběr dvě věci. Můžete se naučit nazpaměť celou Bibli a budete tak přesně vědět, kde je které slovo v Bibli zmíněno poprvé. Já raději používám literaturu. Tyto věci už byly vytvo­řeny. Existuje například kniha „Výklad symbolů a typologie“ od Kevina Connera. Obsahuje biblický výklad asi tří nebo čtyř set biblických předmětů. (Doporučujeme též následující tituly od Jamese W. Golla: ŘEČ SNŮ – Prorocká moc snů, zjevení a Ducha moudrosti (Juda, 2017), VIDOUCÍ – Prorocká moc vidění, snů a otevřených nebes (Juda, 2012), PÍSAŘ – Jak přijmout a uchovat zjevení prostřednictvím deníku (Juda, 2022), NASLOUCHÁNÍ BOHU V DNEŠNÍM HLUKU – Praktické rady pro slyšení a rozeznávání Božího hlasu (Juda, 2020) – pozn. ed.)

 

Vezměme si třeba barvy. Co myslíte, že znamená bílá? Čistota, svatost. Co černá? Hřích, smrt, zlo. Co modrá? Duch svatý. Co červená? Tohle je chyták. Viděl jsem koně, byl červený a vzal pokoj ze země. Červená znamená válku. Nevěstka Ra­chab měla z okna zavěsit rudou šňůrku. Červená znamená bezpečí a ochranu. Je napsáno: Vezměte krev beránka a natřete jí veřeje. Červená znamená posvěcení. Kristova krev je čer­vená. Červená je těžká otázka. Musíte se rozhodnout, jestli je to karmínová, nebo červená, nebo ještě jiná… Je to složité. Purpurová je Království, jantarová znamená slávu. Vzpomeňte na Ezechiele, který se dostal do nebe a viděl Boží slávu v tomto světle. Hnědá je pokora, hlína, země, základ. To všechno se nedá naučit zpaměti. Ale je dobré mít knihu, ve které to na­jdete.

 

Proberme rychle čísla. Jedna – jeden Bůh. Dvě – dva svědkové. Tři – trojice (Otec, Syn, Duch svatý). Čtyři – číslo země: sever, jih, východ, západ. Čtyři roční období. Čtyři ži­vly: oheň, voda, země, vzduch.

 

Můžete trochu odhadnout a pochopit, jak se dá naložit s některými symboly ve snu. Podle mého názoru nikdo doopravdy neví, co to je výklad. Není tedy chyba, když má člověk nějaký názor. Mnoho problémů je z toho, že jsou lidé přesvěd­čeni o svém výkladu. Mluvme třeba o vidění, které měla ta sestra na začátku. Řekla, že vi­děla kalich naplněný krví a přinesla výklad. Já nevím. Myslím, že to bylo správně, mám na tuto věc určitý názor, ale váhám to říct s určitostí. Věřím, že hodně problémů s prorockou službou v Čechách by se vyřešilo, kdyby lidé zůstali u názoru a netvrdili to s určitostí. To platí i pro Ameriku. Lidé za mnou pořád chodí a chtějí, abych jim vykládal jejich vidění, a já nikdy neříkám: „Znamená to tohle.“ Vždycky říkám: „Podle mého názoru by to mohlo být tohle.“ Chci to nechat otevřené a to z několika důvodů.

 

První důvod – já to opravdu nevím. Bůh je mnohem chytřejší než já. Později často zjišťuji, že názor, který jsem měl, se musí trochu poopravit. Druhý důvod – nechci, aby kdokoliv spoléhal na můj výklad. Lidé mohou jednat na základě toho, co já si myslím, že to znamená. Ale chtějí to oni. „Měla jsem sen, že si vezmu Billa. Davide, co si myslíš, že to znamená?“ (Odpověď z pléna: „Že Bill bude mít problémy.“) To byl velice krutý příklad.

 

Lidé za mnou často chodí a mluví o tom, že se jim zdálo, že mají nové zaměstnání. Doufají, že řeknu: „Opusť zaměstnání a běž do služby v církvi.“ To je výklad, který chtějí slyšet. Nikdy nechceme, aby lidé měli důvod nějak jednat na základě výkladu, který jsme jim řekli. Chceme jim dát pouze informaci, která jim může pomoci, nebo je může ovlivnit směrem k rozhodnutí, které musí udělat naprosto zodpovědně sami. Takže když jde o výklad zjevení, mějte názor dlouho před tím, než budete mít jistotu. Dovolte, aby ta jis­tota vznikala postupně. Později budeme mluvit o tom, na základě čeho můžete při výkladu zjevení dojít k jistotě.

 

Dejme tedy tomu, že máte názor. Názor se často může proměnit v jistotu v rozhovoru. Mluvte o tom. Přemýšlejte o tom. Mějte rozhovor s tím, kdo měl to zjevení, hovořte o tom se svými přáteli. V průběhu toho získáte větší jistotu. Ale i tak to není exaktní vědecká disci­plína. Tvrdím toto: Můžeš si být jakkoliv jistý, nakonec však musíš udělat závěr, že nevíš. Je to fér, pokud si zachováš pozici, že to nikdo doopravdy neví. Někdo to jenom předstírá, aby vypa­dal duchovnější než jiný. V této pozici se vyhnete spoustě problémů. Dovolme Bohu, aby byl Bohem, ať jeho místo nezabere naše hodnocení.

 

Teď nová oblast. Pro mě je velice užitečné rozumět tomu, jaký druh zjevení bývá symbolický a jaké zjevení bývá doslovné. Budu mít větší jistotu ohledně těch zjevení, která jsou doslova, než u zjevení, která jsou symbolická. Je mnohem těžší rozumět symbolům než rozumět doslovné řeči. Takže zde řeknu některé výroky, které vycházejí z mé vlastní zku­šenosti. Nepřináším vám nyní přímo biblickou studii. Bible je plná zjevení, ale není plná zjevení o tom, jak se zje­vením zacházet.

 

Vytvořil jsem určitou škálu. Na jednom konci je symbolický výklad a na druhém doslovný. Sny jsou nejsymboličtější. Sny jsou nejsložitější a nejtěžší na výklad. To neznamená, že někdo nemůže dostat doslovný sen, ale takové doslovné sny jsou vzácné. Většina snů je symbolických. Přichází za mnou mnoho lidí a říká: „Měl jsem sen, že ten a ten zemřel.“ Stalo se to někomu tady? Nikdy jsem nezažil, že by někdo, kdo zemřel ve snu, doo­pravdy zemřel. Prostě se to nestalo doslova. Když tedy ke mně někdo přijde a řekne, že měl sen, že Bob zemřel, zpravidla to vykládám tak, že Bob bude mít těžké období a bude muset zemřít sobě. Nebo někdy může být namístě vidět ten sen jako varování, že se něco na Boba chystá a měli bychom se modlit, aby se to nestalo. Lidé za mnou přicházejí a třeba se jim zdálo, že Tomovi uříznou nohu. Nebo že měl nehodu. Tom doposud nehodu neměl, ani mu nohu neuřízli. Buď je to symbolické, nebo je to varování. Málokdy to bývá doslovné. Občas však může být sen doslovný.

 

Vidění jsou často symbolická. Zatímco sny jsou skoro vždy symbolické, vidění jsou symbolická často. Někdy se vidění uskuteční tak, jak jste to viděli, ale ne vždycky. Další jsou dojmy. Dojmy mohou být doslovné. Jsou častěji doslovné než vidění. Mám-li dojem, že tady sedí muž, který je v depresi, pak to není nic symbolického. Je doslova v depresi. Nemusím to vyhodnocovat, je to tak, jak to vypadá. Mám-li dojem, že Bill má problémy, i když je odsud pět set kilometrů, budu to považovat za co nej­doslovnější a hned se za něj budu modlit. Ještě doslovnější než dojmy, je vnitřní hlas, a na konci stupnice je slyšitelný hlas.

 

Vidíte, jak je užitečné vědět, co bývá zpravidla symbolické a co bývá zpravidla doslovné. Když za mnou někdo přijde a říká: „Zdálo se mi, že si vezmu Billa,“ nemyslím si, že si vezme Billa. Ať pro ni Bill znamená cokoli, je zde nějaké propojení. Pokud však někdo slyší hlasitě akusticky svýma ušima Boží hlas: „Ty si vezmeš Billa,“ tak bych řekl, že si ho možná vezme (a jistě v tom nikdy nesmí být žádná manipulace – pozn. ed.). Zjistil jsem, že když Pán slyšitelně mluví, tak to, co říká myslí vážně. Když byl Ježíš pokřtěn, sestoupila na něj holubice a z nebe zazněl hlas: „Toto je můj milovaný syn, ve kterém mám zalíbení.“ V tom nebyla žádná symbolika. Bůh to myslel doslova. Většina z nás akustický Boží hlas neslýchá často. Ale mnozí z nás můžeme slyšet to, čemu říkám vnitřní Boží hlas.

 

Dám příklad: Řídili jste někdy auto? Proti vám jede jiné auto a skoro jako byste sly­šeli, jak vám Duch říká: „Pozor!“ Je to symbolicky? Jde o to, že když znáte, jakým způsobem Bůh mluví, můžete se rozhodnout, nakolik to bylo symbolické, nebo doslovné, a to hodně po­může, když s tím pak jednáte.

 

Když se prorocká služba rozvíjí, často to začíná sny a vidě­ními. Lidé mají dojmy. Lidé však mají sklon trochu to posunout směrem k tomu hlasu. Když třeba mají nějaký dojem, řeknou: „Bůh ke mně promluvil.“ Mají ve své mysli nějakou představu a řeknou: „Viděl jsem očima.“ Když k nim Bůh mluví vnitřním hlasem, řeknou: „Slyšel jsem, jak Bůh promluvil.“ Pro pastory je vhodné zjistit, jak to bylo přesně. „Opravdu k tobě Bůh mluvil akusticky? Tak, jak teď s tebou mluvím já? Slyšel jsi jeho hlas stejně, jako slyšíš můj hlas?“ On může odpovědět: „No, úplně tak přesně ne, jako slyším tebe.“ „Co jsi tedy slyšel? Takže jsi to slyšel v mysli?“ „Ano, asi něco takového, už tomu rozumím.“ Klaďte otázky. Zjistěte, co opravdu mají na mysli. Proročtí lidé umí své vlastní zjevení přehánět.

 

Další, co chci zmínit, je Boží pohled na zjevení. Dejme tomu, že k vám někdo přijde a dá vám zjevení. Na toto zjevení se lze dívat z mnoha úhlů. Ten člověk řekne: „Měl jsem sen, a myslím, že to znamená tohle.“ Ty se díváš na toho člověka a říkáš: „Toho člověka znám a myslím, že to znamená tohle.“ Ďábel se na to taky dívá a říká si: „Aha, tímhle bych mohl zmást celou řadu lidí.“ Ale jak se na to dívá Bůh? Vždycky se snažím podívat se nad to a ptám se: „Pro všechno na světě, proč tohle Bůh řekl? O co mu jde? Jak by se na to díval On?“ Vždycky se snažím získat Boží pohled na to zjevení.

 

Dejme tomu, že za mnou přijde Mary a řekne: „Mám si vzít Billa.“ Její pohled na zjevení je: „Haleluja, vdám se.“ Tvůj pohled na zjevení: „Bill to bude mít těžké.“ Ďáblův pohled: „Cha, cha, cha.“ Boží pohled: „Mary se bude muset naučit oddělit svoje vlastní žádosti od mého hlasu.“ Takže já jí řeknu: „Možná si Billa vezmeš. Možná, že to je pravý výklad. Jak se však budeš cítit, když on si tebe nevezme? Chci je­nom vědět, jak se budeš cítit. Nevím, jestli si ho vezmeš.“ Vždycky říkám, že mám jen nějaký názor, a tak se zeptám: „Jak se budeš cítit, když to nedopadne? Bůh učiní, že všechny věci jsou k dobrému. Když si vezmeš Billa, jak to bude k dobrému? Když si ho nevezmeš, jak to bude k dobrému?“ Teď se Mary škrábe na hlavě: „Když si Billa nevezmu, tak budu opravdu zklamaná.“ „No, já jenom přemýšlím, jak ti to bude k dobrému.“ A teď má o čem pře­mýšlet.

 

Dám vám příklad: U nás v Kansas City je báječný bratr z Ukrajiny. Je velice prorocky obdarovaný a má velikou víru. Bůh ho zázračně dostal do Ameriky. Byl součástí ruské mafie, i když je mu teprve osmnáct. Je tedy plný víry, modlí se a prorokuje lidem. Ve sboru byla žena, jejíž manžel byl velice nemocný. Podíval se na ni a řekl si: „Je hodně smutná.“ Tak se jí ptal: „Co se děje?“ Odpověděla: „Manžel je těžce nemocný, nemůže pracovat a já mám starosti.“ „Já se za něj tedy budu teď modlit.“ Začne se modlit a má za to, že Bůh mu dává víru k uzdravení toho manžela. Tak řekne: „Tvůj manžel bude uzdraven.“ Ona byla smutná a naráz se zaraduje. Potom přišel za mnou a řekl: „Modlil jsem se za tuto sestru a ona je teď radostná.“ Řekl mi celý ten příběh. Řekl jsem mu na to: „Je uzdraven?“ On se nějak zarazil: „No, ještě ne.“ „Kdy ses za ni modlil?“ „Asi před dvěma, třemi dny.“ „Myslím, že zrovna teď se dostává do deprese a má vztek. Co uděláš, když se ten manžel neuzdraví? Budu se modlit, abys měl pravdu a aby se uzdravil, ale co uděláš, když nebude uzdraven? Musím se tě zeptat na jednu věc: Uzdravil Bůh každého, za koho ses modlil?“ „Ne.“ „Co tedy, Vlado, uděláš jako pokání vůči té sestře, pokud jsi jí lhal ve jménu Ježíše?“

 

Podíváme se znovu na zjevení. Pohled toho člověka: „Mám velkou víru a vím, že v Bibli je napsáno, že jeho ranami jsme uzdraveni. Moje víra uzdravuje.“ Pohled druhého člověka: „Někdo mi dal naději. Mám zase naději.“ Pohled ďábla: Ďábel věděl, že Pán ne­uzdraví tohoto člověka v této chvíli, tak říká: „Ji zabiji taky. To je skvělá příležitost, abych zničil její víru.“ Boží pohled: „Skvělá příležitost, aby se Vlado naučil pokoře. Skvělá příleži­tost, aby se ta sestra poučila, že jenom to, že někdo v něco doufá, neznamená, že se to stane.“ Takhle je to potřeba udělat. Zeptat se, co Bůh dělá a proč a jak a zjistit tak Boží pohled.

 

Chtěl bych nyní s vámi projít jeden sen. Je to sen, který opravdu měla jedna sestra z naší biblické školy. Sen jsem ve třídě přečetl a pak jsem od žáků žádal výklad. Nevěděli jsme však, kdo ten sen měl. V tom snu byla žena v domě svých rodičů a náhle nastalo velké třesení. Otřásal se celý dům. Bylo to tak nebezpečné, že se nemohla ani dostat k oknu. Byla vyděšená v obý­váku. Náhle se dům začal pohybovat. Jako by byl nadzvednut větrem a letěl vzduchem. Náhle se octne na řece, uprostřed které je velký ostrov. Dům přistane na tom os­trově. Je tam úrodná půda a něco tam začne růst. A tady se probudila. Co ten sen znamená?

 

Ve třídě jsme došli k názoru, že v rodině té ženy bude docházet k otřesům. Možná se jako dítě cítila odříznutá od rodičů a měla z toho strach. Možná, že tam nebyly dobré vztahy. Mysleli jsme si to proto, že obraz začíná v domě jejího dětství. Ale potom se jakoby Duchem Božím přemístila a přistála v Boží řece. Uprostřed té řeky je takové útočiště, které vypadá pokojně a má úrodnou půdu, ze které vy­růstá nový život. Je to jednoduché. Sice neznáme všechny konkrétní věci, ale všeobecně to vy­padá dobře. Je to velkým povzbuzením pro ženu, která měla sen, protože dává smysl zápasům, které má v životě a povzbuzuje ji k tomu, aby věděla, že přistála na dobrém místě. Takže všichni byli spokojeni. Kromě Kirka.

 

Kirk je jedním z vedoucích prorocké služby v našem sboru. Je vedoucím oddělení v naší prorocké skupině, která se zabývá výkla­dem snů a vidění. Je známo, že je v této oblasti velmi obdarovaný. Zrovna byl ve třídě a přihlásil se: „Mám jiný výklad. Pro mě to znamená, že tato žena prožila oddělení od svého sboru. Je v domě svého Otce, to je dům Boží, a je odříznuta od ostatních lidí v Božím domě. Je tam velký vítr a ostrov uprostřed řeky představuje rozdělení církve. Protože uprostřed Boží řeky nemá co dělat žádný ostrov. Čtěte si v Bibli. Tam uprostřed Boží řeky nejsou žádné ostrovy. Ve sboru, kde žila, byly problémy, a Pán jí tím chtěl říci, že se tam vyvíjí roz­dělení.“ Řekl jsem tedy lidem ve třídě: „Co myslíte, který výklad je správný?“

 

Když se snažíte zjistit, kdo má pravdu, můžete udělat pět věcí. Nejzřejmější je zeptat se Boha. Ale jak jsem právě ukázal, přesto že je to zřejmé, není to vždy přesvědčivé. To je jako když máš o něčem víru, že máš víru na něco, že máš víru na něco. Co jiného by mohlo pomoci rozhodnout, kdo má pravdu? Na co jiného bychom se mohli dívat? Kdybychom mohli zjistit okolnosti, věděli bychom, kterým směrem se vydat. Zde jsme však nevěděli, kdo ten sen měl. Vy to však ve většině případů vědět budete. Můžete s ním mluvit a poznat okolnosti, ve kterých se nachází. V tomto případě bychom se mohli zeptat, zda není ta určitá osoba v situaci, kdy se to v jejím sboru hodně otřásá. Ptáme se tedy Boha a za druhé se můžeme podívat na okolnosti. Okolnosti nám pomohou získat moudrost k výkladu.

 

Za třetí se můžeme podívat do Bible a jiných knih. Čtvrtou věc, kterou můžeme použít, jsou další zjevení. Měli jsme více zjevení o rozdělení sboru? Pokud jsme měli více podobných zjevení, povede nás to tímto směrem. Pátou a nejlepší věcí, podle které poznáme, který výklad je správný, je to, že se to stane. Když se to stane, tak to víte. Jenom tak se to opravdu dozvíte. Když ten sen byl o rozdělení sboru a k tomu rozdělení došlo, víte, že to byl správný výklad.

 

Mimochodem, v naší třídě někdo přišel ještě s třetím výkladem. Měli jsme celkem tři možné výklady asi v tomto poměru: 40 pro Kirka, 40 pro Davida a asi 2 pro ten třetí výklad. Správný postoj je, že nejde o to mít pravdu. Jde o to, milovat Boha. Raději se budu mýlit a nemít rozdělení ve sboru než mít pravdu. Lidé si často myslí, že když měli sen o rozdělení sboru a řeknou to pastorovi, že se to musí stát, aby tím byli sami potvrzeni. Nepřipomíná vám to Jonáše?

 

Na druhé straně, když mám sen, a v tom snu sám vystupuji, myslím, že jsem nejméně vhodná osoba pro výklad, protože jsem v tom citově zaangažovaný. Často člověk, který měl sen, může při jeho výkladu pomoci, ale myslím, že není moudré nechat výklad pouze na něm samotném.

 

Pokud máme zmatek v tom, jak to vykládat, můžeme se ptát Boha, můžeme mluvit s tím člověkem, můžeme se podívat do knih, můžeme zkoumat okol­nosti, můžeme zkoumat jiná zjevení, která do sboru přišla ve stejné době na podobná témata. Chci říci, že o důležitých věcech Bůh zpravidla mluví k více lidem. Dále můžeme sledovat, jestli se to stane.

 

Když jsme ve třídě tohle všechno udělali, na konci jedna dívka zvedla ruku a řekla: „Já jsem měla ten sen. Davide, tvůj výklad je ten správný.“ Říkala, že měla těžkosti s rodiči, že se od nich cítila odříznutá. Ale teď, když přistála v našem sboru, má pocit, že je uprostřed Božích záměrů. Je to pro ni jako útočiště a má pocit, že v jejím životě roste něco nového. Bez této informace mohl být Kirkův výklad úplně správný. Když Kirk dokončil svůj výklad, byl jsem jeden z těch, kdo tajně hlasovali pro něj.

 

(Přepis vyučování z konference „Církev a nadpřirozeno“ – Praha 22.-24.5.1997)

 

 

JAK VYKLÁDAT ZJEVENÍ (shrnutí)

 

Zhodnoť přirozená i duchovních fakta. Vykládání zjevení je současně dovednost, kterou lze naučit, i dar. Čím více se toho naučíš, tím více funguje dar. Dívej se na člověka, který přijal zjevení, a ve své mysli přemýšlej, kdo to je a proč asi cítí to, co cítí. A současně se ptej Boha: „Co říkáš Ty? Pane, proč ukazuješ tyto věci právě takovým způsobem?“ Zjisti Boží pohled na zjevení. Také s tím člověkem mluv. Zjisti jeho stav a okolnosti, ve kterých se nachází. Nauč se oddělit vlastní žádosti od Božího hlasu. Takže rozmlouvej s Bohem a současně vyhodnocuj svou myslí.

 

Jdi od všeobecného ke konkrétním skutečnostem. Má to pozitivní, nebo negativní obsah? Jak ses při snu cítil? Měl jsi radost, nebo strach? Vypadalo to jako varování? Je to od Boha, nebo jsi snil o něčem, co zatěžuje tvoji mysl? Snaž se získat všeobecný pocit a snaž se to redukovat do zásad a základních pojmů. Snaž se převést symboly ke konkrétním věcem, kterým rozumíš. O všeobecných věcech však můžeme mít větší jistotu než o těch konkrétních. Věnuj hlavní pozornost podstatě, ne detailům.

 

Pracuj s tím, co vypadá jako nejjasnější a nejsrozumitelnější. Když nám Bůh chce skutečně něco sdělit, zpravidla to říká jednoduše. Vycházejte z toho, co vypadá pravděpodobně a rozumně. Jednoduché věci rezonují v našem duchu více než ty složité. Jdi od jednoduchého ke složitému.

 

Hledej v Bibli výklad či vodítka k výkladu. Boží zjevení vykládej Biblí – mnoho symbolů je v Bibli vysvětleno. Když k nám Bůh mluví skrze vidění a sny, je to často v souladu se symboly, které jsou v Bibli. Existuje též literatura, která tyto věci rozebírá. Pravidlo první zmínky: Kdy je tento předmět poprvé zmíněn v Bibli? Tato první zmínka zpravidla vrhá světlo na jeho význam.

 

Každý musí hledat výklad zodpovědně sám za sebe a učinit pak podle toho rozhodnutí. Měj určitý názor, ale netvrď to s určitostí. Často se názor později musí trochu poopravit. Nechtěj, aby někdo spoléhal na tvůj výklad a jednal podle tvého zjevení. Nabýt jistotu a udělat rozhodnutí musí druzí sami. Názor se často může proměnit v jistotu v rozhovoru. Mluvte o tom. Přemýšlejte o tom. Při hledání porozumění u Pána roste náš důvěrný vztah s ním. To je hlavní důvod symbolické řeči Pána. On je skrývající se a chce, abychom ho v důvěře hledali.

 

Jaké zjevení je pravděpodobně symbolické a jaké doslovné?

 

symbolické                  >                  doslovné

sny > vidění > dojmy > vnitřní hlas > slyšitelný hlas

 

Existují další potvrzující nebo upřesňující zjevení? Pokud jsme měli více podobných zjevení, povede nás to tímto směrem. O důležitých věcech Bůh zpravidla mluví k více lidem. Když se to stane, víš, že to byl správný výklad. Zjevení může mít i několik výkladů a může být určeno i pro několik časových úseků.

 

Tvoje identita nesmí být dána obdarováním. Musíš oddělovat svůj charakter od daru. Mnohem důležitější než tvoje služba Bohu, je tvůj vztah s Bohem. Z něho má tvoje služba vycházet. Správný postoj při výkladu zjevení je, že nejde o to mít pravdu. Jde o to, milovat Boha!

 

Podle vyučování Davida Dreilinga (1997) zpracoval Tomáš Korčák (2023)