Víte, jaký je čas?

Jak to, že neumíte rozpoznávat tento čas?

Ježíš napomínal lidi pro neschopnost rozpoznávat čas a rozsuzovat, co je správné. Říkal také zástupům: „Když uvidíte na západě vznikat oblak, hned říkáte: ,Přijde prudký déšť.’ A bývá to tak. A když vane jižní vítr, říkáte: ‚Bude horko.’ A bývá. Pokrytci! Vzhled země a nebe umíte rozpoznávat; jak to, že tento čas rozpoznávat neumíte? Proč i sami od sebe nerozsuzujete, co je správné?“ (L 12,54-57) To je velmi závažné slovo. Jako příčinu neschopnosti rozumět v jakém čase se nacházíme a rozpoznat dobré od zlého, Ježíš uvádí pokrytectví.

Pokrytectví je neochota přiznat si skutečný stav věcí. Je to život v iluzi a ve lži, a to především o sobě samém. Je to pohodlná ignorace pravdy a útěk před naléhavostí změn. Pokud se však problémům nepostavíme čelem a nezačneme je řešit, pak nás dostihnou a rozdrtí. Jsou také výzvy, na které se máme moudře a zodpovědně připravit.

Především si vyrovnejme vztahy se svými bližními. Ježíš dále pokračuje: „Když jdeš se svým protivníkem k vládci, usiluj o vyrovnání s ním už cestou, aby tě nevlekl k soudci a soudce tě nepředal biřici a biřic tě neuvrhl do vězení. Pravím ti, že určitě odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.“ (L 12,58-59) Jestliže následujeme Ježíše na jeho cestě, pak si vyrovnávejme účty s druhými již na této cestě. Na nic nečekejme! Na pokání a odpuštění druhým je čas dnes! Jsme vyzýváni k odpouštění na své každodenní cestě.

Pokrytci žijí, jako kdyby byli neměnným centrem vesmíru, avšak pokorní lidé vidí potřebu změn ve svém osobním životě a v Kristu ji hledají. Chtějí Kristův charakter. Jenom ve vzkříšeném Kristu, který je představen v Písmu, lze totiž účinnou změnu (výměnu) nalézt. Máme Boha změn, který se nikdy nemění. Aby pokrytci něco ve svém životě nemuseli měnit, žijí v iluzi, nerozsuzují sami od sebe, co je správné a změny nanejvýš vyžadují od druhých. Takové postoje se jim však vymstí – půjdou před soudce a budou uvrženi do vězení.

Ježíš se diví, proč lidé sami od sebe nerozpoznávají časy. I samotným učedníkům bylo mnoho věcí skryto. Když jim Ježíš již po několikáté říká, že bude podle Písem na konci své cesty v Jeruzalémě potupně zabit a poté vzkříšen, čteme o nich: Ale oni ničemu z toho neporozuměli a ten výrok byl před nimi skrytý; nechápali, co bylo řečeno. (L 18,34) A dokonce – když se tato slova naplnila, a ženy přišly od prázdného hrobu a učedníkům tlumočily slova andělů o vzkříšení Krista – jim tato slova připadala jako nesmysl a nevěřili jim (L 24,11).

Také čteme o dvou učednících, kteří na cestě do Emaus potkali vzkříšeného Ježíše: Ale jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali. (L 24,16) Těmto učedníkům Ježíš říká: „Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci! Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“ A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co bylo napsáno o něm. (L 24,25-27) Neschopnost porozumět, nechápavost a zaslepenost učedníků byla způsobena nevěrou v Boží slovo. Doslova je psáno: Nakonec se ukázal Jedenácti, když byli u stolu; pokáral jejich nevěru a tvrdost srdce, protože neuvěřili těm, kteří ho spatřili probuzeného z mrtvých. (Mk 16,14)

Ježíš však i přes tato zásadní pokárání učedníky posílá do celého světa s evangeliem. Věřil totiž, že učedníci tato napomenutí z nevěry přijmou a učiní z toho pokání (které vždy souvisí se změnou a je ve své podstatě samotnou změnou). Vždyť ve svém vyslání do světa s dobrou zprávou nutně potřebují víru a každodenní životní styl víry. A řekl jim: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a ti se budou mít dobře.“ (Mk 16,15-18) K tomu je mělo uschopnit naplnění Duchem svatým.

Vraťme se ještě k rozeznání časů. Ve vojsku krále Davida byli lidé ze synů Isacharových, kteří byli schopni rozumět časům a věděli, co má Izrael dělat (1Pa 12,33). Byli to prorocky obdarovaní lidé, kteří znali a rozuměli časům, takže věděli, co by měl Boží lid činit, a všichni jejich bratři se řídili jejich pokyny. Dnes může do určité míry rozeznávat časy každý znovuzrozený a Duchem naplněný křesťan, který má měkké, věřící a pokorné srdce, ochotné ke změnám. Potřebujeme se však také modlit za prorocky obdarované vedoucí.

Další důvod duchovní slepoty Ježíš odhaluje u Lukáše 19,41-46: A když se přiblížil a uviděl město, dal se nad ním do pláče a řekl: „Kdybys poznalo aspoň v tento svůj den i ty, co je k tvému pokoji. Avšak nyní je to skryto před tvýma očima. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklopí náspem, obklíčí tě a sevřou ze všech stran. Srovnají se zemí tebe i tvé děti v tobě a nenechají v tobě kámen na kameni za to, že jsi nepoznalo čas svého navštívení.“ A když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kteří tam prodávali, a říkal jim: „Je napsáno: ‚A můj dům bude domem modlitby’, vy však jste z něj učinili jeskyni lupičů.“

Před očima Izraelců v Jeruzalémě bylo skryto to, co jim mohlo přinést pokoj, a to je spasení v Kristu Ježíši. Nepoznali čas svého navštívení, a to pro ně mělo hrozné důsledky. Skutečně za několik desítek let nezůstal v Jeruzalémě kámen na kameni a město bylo dobyto Římany. Tento soud nad bezbožností města mohl být zrušen, kdyby Izraelci viděli, rozeznávali a poznali čas svého navštívení.

Ježíš hned po své modlitbě, pláči a prorokování nad městem vstoupil do chrámu a vyhnal z něho prodavače a penězoměnce. Rázně uváděl činnosti v Hospodinově chrámu do správného božského určení – Boží dům bude domem modlitby. Hospodinův chrám nebyl domem modlitby, a to způsobilo zastření, slepotu a osudné neporozumění časům. V církvi bude rozeznání, odkrytí Božích tajemství a záměrů a poznání časů navštívení, když bude domem modlitby. Bůh chce, aby církev jakožto chrám Hospodinův, byla domem modlitby pro všechny národy. Také my osobně budeme mít odkryté oči a porozumíme časům, pokud náš život bude životem modlitby a chvály. Bůh touží v těchto dnech odstranit z církve ducha otupělosti a mrákoty (viz Ř 11,8; Iz 29,10).

Písmo je náš hlavní zdroj a měřítko pro jakékoli rozsuzování. V epištole Hebreům se píše, že si máme přivyknout slovu spravedlnosti – Božímu slovu – jako pokrmu a tak dorůst do dospělosti, abychom měli smysly návykem vycvičeny k rozsuzování dobrého a zlého (viz He 5,14). Jakýkoli pokrok v našich životech souvisí s naším vztahem k Božímu slovu a pilnou prací s ním.

Víte, jaký je čas – nastala hodina, abyste procitli ze spánku

Jaký je tedy čas? Apoštol Pavel říká: Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla. Žijme řádně jako ve dne: ne v hýření a opilství, ne v chlípnostech a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti. Nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem. (Ř 13,11-14)

Když se rozhlédneme kolem sebe, vidíme závažnost situace a doby. Stačí jen troška duchovního rozeznání a vidíme, že temnota houstne a blíží se konec. V tomto čase však i sílí světlo, a proto Bůh naléhavě volá syny a dcery světla: „Probuďte se ze spánku, posvěcujte své životy a oblečte se v Pána Ježíše Krista.“ Blíží se naše záchrana (konečné vykoupení našich těl). Blíží se rozednění a příchod jasného dne. Ještě je však před námi konečná bitva – proto máme odložit skutky tmy a obléknout zbroj světla.

Je čas, abychom procitli ze spánku! Víte to? Boží budík zvoní! Boží polnice troubí! Povstaň, rozjasni se, protože přišlo tvé světlo a vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Neboť hle, tma přikryje zemi a hustá temnota národy, ale nad tebou zazáří Hospodin a bude nad tebou vidět jeho sláva. A národy půjdou ke tvému světlu a králové k záři tvého svítání. (Iz 60,1-3)

Apoštol Pavel píše Efeským: Ať vás nikdo nesvádí prázdnými slovy, neboť pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti. Nemějte tedy s nimi nic společného. Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla – ovoce světla je ve veškeré dobrotě, spravedlnosti a pravdě – zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast na neplodných skutcích tmy, spíše je usvědčujte. Neboť o tom, co se vskrytu u nich děje, je hanba i mluvit. Ale všechno, co je světlem usvědčováno, je zjevováno, neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.’ Dbejte tedy pečlivě na to, jak žijete; nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; vykupujte čas, protože dny jsou zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale rozumějte, co je Pánova vůle. (Ef 5,6-17)

Probuzení tedy souvisí s naším postojem ke světlu. Jestliže necháme své skutky Božím světlem usvědčovat a zjevovat, budeme žít skrze pokání ve světle a trvalém probuzení. Spící člověk leží mezi mrtvými a Kristus mu vůbec nezáří. Naopak probuzený křesťan je plný života (vždyť v něm žije Kristus) a Kristus mu září před duchovním zrakem. To je cíl každého Božího navštívení a důvod každého duchovního rozlišení a smysl každého odhaleného Božího tajemství. Žije v nás a skrze nás Kristus, přitahuje nás svojí září, naplňuje nás vášní, a ještě větší touhou po něm, připravuje nás na vesmírnou svatbu Beránkovu. Kristus nám září a my ho uctíváme.

Musíme se probudit, abychom mohli činit Boží vůli. Spící člověk je vlažný, sníží se jeho fyzická teplota. Máme být studení nebo horcí! Bůh s námi třese. Jonáše dokonce probudili v podpalubí pohané. Probuzení je přechod ze spánku do bdění – z pasivity do aktivity. Následuje heslovitý popis spícího a probuzeného křesťana:

Ještě nepřišel čas k budování Hospodinova domu?

Izraelci, kteří se navrátili z Babylonského zajetí do Jeruzaléma, si mysleli, že znají časy. Říkali: „Ještě nepřišel čas, čas k budování Hospodinova domu.“ (Ag 1,2 ČEP) Nechávali Hospodinův chrám v troskách a věnovali se pouze svým domům, rodinám a sami sobě. Hospodin k nim poslal proroka Agea se slovy: „Je snad čas k tomu, abyste si bydleli v domech vykládaných dřevem, zatímco tento dům je v troskách? Nyní toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty! Sejete mnoho, a sklízí se málo. Jen jezte, nenasytíte se; jen pijte, žízeň neuhasíte; jen se oblékejte, nezahřejete se. Kdo se dává najmout za mzdu, ukládá ji do děravého váčku.“ (Ag 1,4-6 ČEP)

Jde o to, co ve svých životech a rodinách upřednostníme. Nejde o zanedbávání rodiny, ale o to, abychom byli aktivně účastni na budování novozákonního chrámu ze znovuzrozených křesťanů – církve Boží. Jde o to, aby náš život byl místem modlitby a chvály – místem důvěrného vztahu s Pánem. Pokud nám toto schází, protéká nám požehnání, a nakonec i celý život mezi prsty. Naše práce je marná a neefektivní, protože zanedbáváme to nejdůležitější.

Prorok dále pokračuje: „Toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty. Vystupte na horu, přivezte dříví a budujte dům! V něm budu mít zalíbení, v něm se oslavím, praví Hospodin. Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to děje? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý jen o svůj dům. Proto nebe nad vámi zadrželo rosu a země zadržela svoji úrodu. Přivolal jsem sucho na zemi i na hory, na obilí i na vinný mošt a na čerstvý olej, na všechno, co přináší role, také na lidi i na dobytek, na všechno, co se rukama vytěží.“ (Ag 1,7-11 ČEP)

Nejprve vůdcové a pak i celý pozůstatek lidu uposlechli Hospodinův hlas skrze slova proroka Agea a lid se začal bát Hospodina. Předtím, když se zabývali pouze svými věcmi a svým domem, a nechávali Hospodinův chrám v troskách, neměli Boží bázeň. Bůh svým slovem probudil jejich ducha, a to se projevilo v tom, že přišli a dali se do díla na domě Hospodina zástupů, svého Boha. Lidé činili pokání, změnili své postoje i svůj žebříček hodnot. Probudili se, vstali a dali se do práce, aby vybudovali dům modlitby a chvály. Hospodinův chrám (dnes budovaný z živých kamenů – viz 1Pt 2,5) je domem modlitby pro všechny národy a Davidovým stánkem chval a uctívání.

Je čas, abychom se probudili a vybudovali ve svých osobních životech, rodinách a místních církvích domy modlitby a chvály. Touto cestou přijde jasné rozlišení dobrého a zlého uprostřed zmatků, chaosu a zastření. Budeme vědět, co Bůh činí a jaké je naše povolání. Budeme vysláni s evangeliem k nevěřícím. Rozeznáme Boží navštívení a budeme naplněni Hospodinovou slávou.

Buďte na závěr povzbuzeni Božími zaslíbeními již probuzeným Izraelcům skrze proroka Agea: „… buď rozhodný, všechen lide země, je výrok Hospodinův. Dejte se do díla, neboť jsem s vámi, je výrok Hospodina zástupů, podle slova, kterým jsem se vám zavázal, když jste vyšli z Egypta. Můj duch stojí uprostřed vás. Nebojte se! „Toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší. Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů. Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů. Sláva tohoto nového domu bude větší nežli prvního, praví Hospodin zástupů. A na tomto místě budu udílet pokoj, je výrok Hospodina zástupů.“ (Ag 2,4-9 ČEP)

Tomáš Korčák, 2006, 2022