Kristus je mojí nejdražší perlou a já jeho pokladem!

Ježíš vyslovil dvě velmi krátká podobenství, která jsou letmým pohledem podobná, avšak každé popisuje jinou skutečnost. Jsou to podobenství o pokladu skrytému v poli a podobenství o drahocenné perle. Pojďme se podívat na první:

 

Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává všechno, co má, a kupuje ono pole. (Mt 13,44)

 

Ježíš Kristus prodal vše, co měl – svůj život, a vykoupil tento svět. Chce, aby všichni lidé činili pokání a přijali tak od něho záchranu. Stvoření k Božímu obrazu však v sobě zahrnuje svobodnou vůli – láska musí být dobrovolná, a proto je množství lidí, kteří záchranu v Kristu odmítají. Za celé pole tohoto světa je zaplaceno, ale jen ti, kteří toto vykoupení přijímají, se stávají pokladem. Pokladem skrytým v poli jsou všichni ti, kteří přijali Krista jako Pána a Zachránce a kteří ho celým srdcem milují a následují.

 

Nejprve se stáváš pro Krista pokladem, aby se ti Kristus mohl stát perlou. Je to Kristus, který nás našel, a který do nás vložil touhu po něm. On nás hledal dříve než my jeho. Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní (viz Ř 5,8).

 

Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly. Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji. (Mt 13,45-46)

 

Ve svém mládí jsem sbíral minerály. Některá naleziště však vyžadovala mnoho úsilí. Když jsem věděl, že na tom území někde jistě jsou, nedal jsem se ve svém hledání odradit. Někdy jsem nalezl ošklivý kámen, který však po vyčištění nebo vybroušení byl skutečným skvostem. Znal jsem jednoho staršího muže, který mne do mineralogie zasvěcoval a o některých nalezištích mi řekl. Když jsem uvěřil v Krista, přinesl jsem mu knihu Čtyři evangelia a přečetl toto podobenství o perle. Řekl jsem mu, že jsem nalezl tu nejvzácnější perlu – Ježíše Krista.

 

Na světě je mnoho krásných minerálů a drahokamů. Je však jedna jedinečná, nejdražší, nejkrásnější a věčná perla, kterou je Ježíš Kristus. Je nabízena zdarma jako dar milosti, protože její cenu nemůže nikdo nikdy zaplatit. A přesto tě stojí všechno – celé tvé srdce. Jestliže si budeme držet různé přirozené perly a lpět na nich, tuto nejvzácnější perlu mineme. Všechna přirozená i nadpřirozená dobra nikdy nemohou nahradit dárce všech dober. Nic a nikdo nemůže nahradit tu jedinou a nejvzácnější perlu – Boha Otce, Syna a Ducha svatého.

 

Co kdybychom často, když si vzpomeneme během dne, vyznali: „Jsem tvým pokladem a ty mojí nejdražší perlou!“? Co kdybychom to též vyznávali, když máme nějaké problémy a není nám dobře?

 

Touha po věčnosti v srdci člověka

 

Šalomoun píše o Bohu a lidech: On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. (Kaz 3,11 ČEP) Doslova je zde řečeno, že do srdce každého člověka je dána věčnost, což ukazuje na věčného ducha a touhu po věčných hodnotách, a tedy po Bohu. Hříchem, světskými žádostmi a stvořenými věcmi je tato touha potlačována a potlačena, ale někde v hloubi nitra v každém člověku dříme. Musím myslet na Augustinovo vyznání: „Stvořil jsi nás pro sebe a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.“ [1] Pokud však touha po Kristu chybí Božímu lidu, jak ji můžeme požadovat po lidech ve světě. Bůh v nás chce probudit touhu po něm zjevením své touhy po nás.

 

Prorok Ageus podivuhodně toto probuzení popisuje: Zatřesu všemi národy, přijde to, po čem touží všechny národy, a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů. (Ag 2,7) Co je tím, po čem touží všechny národy? Podobnou možnost překladu vyjadřují Kraličtí: Přijdou k Žádoucímu všechněm národům. A také latinský překlad Vulgáta: A přijde ten, po němž touží všechny národy. Jedním z Kristových prorockých jmen je Touha všech národů [3]. Uctívejme toto Pánovo jméno a v modlitbě jím žehnejme národům.

 

Jiné vyjádření Ageova proroctví je v Českém ekumenickém překladu: Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů. Ten, kdo se roztouží po Bohu, přijde k němu s tím nejvzácnějším, co má. Jinými slovy, za nejdražší perlu dá vše, co má – celé své srdce.

 

Jsem svého milého, on dychtí po mně

 

V knize Skryté místo píšu: „Pojďme se nyní podívat do Písně písní na vztah ženicha a nevěsty, který symbolicky též zobrazuje vztah Krista a církve, nebo Krista a tebe jako jednotlivce. Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář! (Pís 2,14 ČEP)

 

Ženich touží po přítomnosti a hlasu své nevěsty. Oslovení Holubičko však také může být přeloženo jako Holoubku – tedy verš může vyjadřovat i touhu nevěsty po přítomnosti a hlasu svého ženicha. Na více místech Písně písní nejde zcela zjistit, jestli mluví ženich nebo nevěsta – mám jednoduchý výklad: mluví oba! Někdy, když Bohu říkám: „Miluji Tě!“, mám pocit, že mi to mými ústy říká i sám Bůh.

 

My si buďme jisti, že vždy opětujeme lásku, touhu a vášeň Kristu, který se jako první takto vyjadřoval vůči nám. Kristus touží po tvé přítomnosti, po důvěrném vztahu s tebou, po tvém hlasu, kdy mu upřímně vyléváš a zjevuješ svoje nitro.

 

Na Kristovo klepání otevíráme dveře a hledáme Boží tvář a chceme slyšet jeho hlas. Na skrytém místě tedy vyjadřujeme dvě touhy nevěsty: dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet.“ [4]

 

Jestliže jsme součástí Kristovy nevěsty, pak nás poznání jeho touhy po nás vede k uctívání. Žalmista ve své písni lásky zpívá: Král touží po tvé kráse, vždyť je to tvůj pán, skláněj se před ním! (Ž 45,12) Když nevěsta poznává láskyplnou touhu ženicha, cele se mu vydává a odevzdává. Vyznává: Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně. (Pís 7,11 ČEP) Pán po nás touží, dychtí, prahne… Jak na to odpovíme?

 

Kristus je ve všem přitažlivý a celý je tolik žádoucí

 

Nevěsta v Písni písní vyznává o svém ženichovi: Jeho ústa jsou přesladká a ve všem je přitažlivý. To je můj milý a to je můj druh, dcery Jeruzaléma. (Pís 5,16) Kristus nás přitahuje. Když nám Duch svatý otevře vnitřní zrak a když probudí našeho ducha, jsme přitahováni vším z Krista. Stáváme se nevěstou zamilovanou do ženicha. Jiné překlady uvádějí: On sám je přežádoucí skvost (ČEP). Celý je tolik žádoucí (B21). Všechno v něm je půvab sám (JB).

 

Řecký překlad Septuaginta toto místo o ženichovi překládá: všecek je touha (holos epithymia) [5]. Zde je vyjádřena jak touha ženicha, tak i nevěsty. Je ženich plný touhy po nevěstě? Anebo vše ženichovo je předmětem touhy nevěsty? Obojí je pravdou!

 

Básník Jaroslav Seifert spolu s hebraistou Stanislavem Segertem přeložili toto místo následovně: Půvab jeho jak mísa sladkostí a celý on je klenot. Poznávání a zakoušení Krista v důvěrném vztahu je jako jíst z plné mísy sladkostí. Celý je pro mne vzácným klenotem, drahocennou perlou. Celý! Ve své knize Kristova vůně k tomu dodávám: „Nevěsta přijímá všechny aspekty Krista. Chce milost i pravdu, přijímá jeho dobrotu i přísnost (viz J 1,14.17; Ř 11,22). Vše je pro ni na Kristu přitažlivé a žádoucí. Miluje Pána, důvěřuje mu a vše od něj přijímá, i když to někdy přesahuje její myšlení. Poddává se mu a hledá ho za jakýchkoli okolností. Kéž i my vyznáváme a vnitřním zrakem vidíme, že Kristus sám je pro nás přežádoucí skvost.“ [6]

 

Září ti Kristus?

 

Nejde jen o to mít znalost o Božích věcech, potřebujeme osobní zkušenost. A ani nejde jen o nějakou oddělenou jednorázovou zkušenost, ale o celý náš život. Můžeme Bohu sloužit, a dokonce ho i chválit, a nemusíme s ním mít žádný důvěrný vztah, žádné spojení, žádné setkání… rutina, vnější úkony bez našeho srdce.

 

Před několika lety jsme vydali drobnou, ale velmi významnou knížku od Ricka Joynera: Přemožení náboženského ducha. Když jsem ji ukazoval jednomu člověku, zeptal se mne, jestli je to kniha o katolících. Řekl jsem mu, že je to kniha o něm a o mně. Jistě je to kniha pro katolíky, ale i evangelíky, letniční, charismatiky i „pravověrné“ evangelikály. Potřebujeme být pokorní a zkoumat především své srdce.

 

Nežiju v sebeklamu a není moje zbožnost marná (viz Jk 1,26)? Není moje zbožnost chvilková a pomíjivá jako jitřní obláček a jako rosa, která hned po ránu mizí (viz Oz 6,4 ČEP)? Nepřibližuji se k Bohu pouze ústy, ale moje srdce je od Boha vzdálené? Není moje křesťanství jen jakýmsi naučeným lidským příkazem (viz Iz 29,13)? Boží život je život projevovaný, nikoli potlačovaný. Buď ve svém nitru potlačuješ se vší hořkostí svůj přirozený život, nebo máš důvěrný vztah s Bohem a z tvého nitra vyvěrá jeho život. Jistě, procházíme různými těžkostmi a musíme umrtvovat svoji tělesnost, ale přitahuje a naplňuje nás nebeský Ženich.

 

Pojďme se ještě podívat na jedno velmi praktické místo Písma. Pavel zde říká: Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla – ovoce světla je ve veškeré dobrotě, spravedlnosti a pravdě – zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast na neplodných skutcích tmy, spíše je usvědčujte (ČEP: naopak je nazývejte pravým jménem). Neboť o tom, co se vskrytu u nich děje, je hanba i mluvit. Ale všechno, co je světlem usvědčováno, je zjevováno (ČEP: Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde.), neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.‘ (Ef 5,8-14)

 

Co ti svítí? Koníčky (hokej, fotbal, kuličky…), auto, dům, zahrada, partner, děti, vnoučata nebo ty sám a tvoje dary a schopnosti…? Anebo ti temným světlem vyzařují nemoci, křivdy, hořkosti…? Když zavřeš oči, co ti září? Čeho jsi plný?

 

Pokud jsme probuzeni a duchovně bdělí, září nám Kristus. Když nám nezáří, spíme, což je důsledek neposvěceného života, vzdáleného srdce a kompromisů vůči pravdě a našemu svědomí. David vyznával: Můj Bůh září do mých temnot. (Ž 18,29) Skrze pokání se oddělme od každého hříchu, vlažnosti a polovičatosti a žádejme Pána, aby zářil v našem životě. Pak přichází poznání jeho lásky, touhy a očišťující a proměňující přítomnosti. Vidíme Pána jako nejdražší perlu, která je hodna jakékoli oběti. Vidíme jeho touhu a jsme plni touhy po něm. Chceme ho více znát a více se mu podobat!

 

[1] Svatý Augustin, Vyznání, Karmelitánské nakladatelství, 2015, s. 30. [2] Et veniet Desideratus cunctis gentibus. [3] Tak také překládá anglický překlad New King James Version: And they shall come to the Desire of All Nations. [4] Franz Lippi & Harvey Boyd & Tomáš Korčák: Skryté místo, Juda, Mělník, 2017, s. 75-76. [5] Órigenés: O Písni písní, překlad Martin C. Putna, Herrmann & synové, Praha, 2000, s. 246-247. [6] Tomáš Korčák: Kristova vůně – Jak důvěrně poznávat Krista a toto poznání šířit, Juda, Mělník, 2022, s. 180-181.

 

Tomáš Korčák, 2022