Bůh mne uschopňuje žít ve společenství

Publikováno: Autor:

BŮH MNE USCHOPŇUJE ŽÍT VE SPOLEČENSTVÍ

aneb princip slunečního kolektoru prakticky

Tomáš Korčák, 1995, 2022

 

Společenství je cílem evangelia. Účelem dobré zprávy o Ježíši Kristu je přivést nás do společenství s Bohem a do společenství spolu navzájem. Společenství církve je velkou rodinou s úžasným milujícím Otcem. Rodinu si nevybíráme, ale do rodiny se rodíme. Nemůžeme si vybírat své sourozence v rodině. Můžeme se ale spolu učit žít, děkovat za rozličnost každého a navzájem se doplňovat. Náš nebeský Otec každé své dítě velice miluje a jásá nad ním, protože je jeho.

 

Existují určitá pravidla pro život v rozličnosti. Učme se od Ježíše. V něm je plnost a on chce naplnit každého. Když budeme jednat podle jeho příkladu, budeme tuto plnost prožívat i dávat dál. Bůh nás chce uzdravovat, proměňovat a vyzbrojovat, abychom se stali požehnáním pro druhé. Chce nás naučit, jak od něj přijímat jeho dědictví, které nám vydobyl Kristus na kříži.

 

V Božím království existuje určitý princip, který jsem nazval principem slunečního kolektoru [viz vice zde…]. Když je sluneční kolektor nasměrován na sluneční paprsky, přeměňuje světelnou energii v elektrický proud. Je-li však zastíněn, vydá energie málo, a nachází-li se ve tmě, nevydá žádnou. Tak je to i v našich životech. Když od Boha přijímáme milost, můžeme ji pak také dávat dále. Dáváme, protože čerpáme z Božího nevyčerpatelného pramene.

 

Tento princip je popsán v 1. Janově listu ve 4. kapitole: My milujeme, neboť on první miloval nás (19). Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat (11). Milujeme Boha a jedni druhé, protože Bůh nám svoji lásku zjevil jako první. Nejprve potřebujeme prožít Boží lásku vůči nám samým. Přijímáme od Boha, abychom pak mohli dávat. Následuje deset Božích jednání vůči nám, která nás uschopňují žít s druhými. Bůh s námi jedná, abychom jeho milost předávali dál.

 

1. Bůh mne miluje, a proto mohu milovat druhé

 

Ježíš řekl: Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se navzájem milujte. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete‑li mít lásku jedni k druhým. (J 13,34‑35) Bůh tě miloval, když jsi ještě byl hříšníkem (viz Ř 5,8). Co teprve nyní, když jsme se stali skrze Kristovu krev spravedlivými?! Bůh říká: „Jsi můj! Miluji tě!“ Každý den ‑ jak se probudíš ‑ jsou nová jeho milosrdenství. Skrze tvoji víru a pečlivé připomínání Božích zaslíbení to přejde z oblasti vědomí do oblasti každodenního prožívání. Je na každém z nás, abychom si denně připomínali vztah Otce k nám. V tomto světě neobstojíme, nebudeme‑li hluboko zakořeněni do Boží lásky. Můžeme milovat druhé a projevovat jim svoji lásku, protože nás miluje Ježíš. Láska k sobě navzájem je mocným svědectvím pro tento svět.

 

2.   Bůh mne přijal do své slávy, a proto mohu přijímat druhé

 

Pavel nás vyzývá: Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. (Ř 15,7) Nech se přijmout od Ježíše do Boží slávy. Nemá to být jen vědomí, ale konkrétní prožitek. Bůh tě přijal, když jsi k němu přišel a činil pokání. A on tě přijímá každý den. Bůh tě svým přijetím uschopňuje k tomu, abys přijímal druhé ve společenství. Protože jsme každý jiný a nejsme stoprocentně posvěceni, je tato zásada velmi důležitá. Máme se přijímat „brutto“ (váha i s obalem), protože nás „brutto“ přijímá i Bůh.

 

3. Bůh mi všechno odpouští, a proto mohu druhým také vše odpouštět

 

Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. (Ef 4,32) Bůh nám odpustil všechny naše hříchy. Na každý stačila Kristova krev. Bůh již na ně více nevzpomíná. V jedné americké škole se pan učitel ptal dětí: „Je Bůh vševědoucí?“ Jedna holčička se přihlásila a odpověděla: „Není!“ Učitel byl udivený. Dívka dále odpověděla: „Bůh si nemůže vzpomenout na odpuštěné hříchy.“ Bůh se rozhodl zapomenout. Byly to hříchy, pro které jsme zasloužili věčné zatracení. Proto máme odpouštět, když nám druzí ublíží. Můžeš odpustit, protože ti Bůh odpustil. Hořkost a neodpuštění je vážným problémem mnoha lidí. Písmo o těch, kteří svým viníkům neodpustili, mluví velmi jasně. Odpusť z celého srdce, vyslov odpuštění a už to nepřipomínej. Trvej na tom, že jsi odpustil. Možná hořké myšlenky přijdou znovu ‑ to je materiál nepřítele. Odmítej je a žehnej těm, kterým jsi odpustil. Uvědom si, kolik ti toho Bůh odpustil a co bys měl odpustit ty. Jaký je to nepoměr!

 

4. Ježíš se za mne přimlouvá, a proto se mohu přimlouvat za druhé

 

Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! (Ř 8,34) Ježíš po svém ukřižování a zmrtvýchvstání odešel na nebesa. Od té chvíle se téměř 2000 let přimlouvá za svoji církev. Můžeme si na tom uvědomit význam přímluvy v Božích očích. Jednou jsem si tuto pravdu uvědomil ve velmi těžké chvíli a bylo mi to mocným povzbuzením. „Ježíši, ty za mnou stojíš. Tvé přímluvy přicházejí před Otce.“ Protože se za nás Ježíš přimlouvá a stojí v našich záležitostech před Otcem, proto se máme a můžeme přimlouvat za druhé. Jakub říká: Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže usilovná modlitba spravedlivého. (Jk 5,16)

 

Ježíšova přímluva tě uschopňuje k přímluvám za druhé. Kolik času jako Ježíšův učedník věnuješ přímluvě? Připomeň si, kolik času věnuje přímluvě tvůj Pán. Za tvoji rodinu, partnera, děti, sourozence v Pánu, příbuzné, město, národ… Z úst horlivého Ježíše stále vychází přímluva. On chce, aby tato přímluva šla i přes tvoje ústa. Skrze Ducha svatého tě chce vnést do života přímluvy. Tento vyprahlý svět potřebuje pořádnou sprchu. Nejen jednorázově něco vychrstnout, ale neustále věrně přinášet vodu přímluv. Jsou v tom i slzy soucitu. Jenom znovuzrození křesťané vlastní konve plné vody. Tvé modlitby mnoho zmohou. Hlídej si čisté srdce a zalévej.

 

5. Ježíš mi dobrořečí, a proto mohu dobrořečit druhým

 

Vám nejprve Bůh, vzbudiv Syna svého Ježíše, poslal ho dobrořečícího vám, aby se jeden každý z vás odvrátil od nepravostí svých. (Sk 3,26 KB) Bůh poslal svého Syna, aby nám (mimo jiné) dobrořečil. Slovo dobrořečit je totožné se slovem žehnat a znamená dobře mluvit ‑ vyslovovat dobrá, pozitivní, budující slova. Slova, která budují, uzdraví a darují život.

 

Bůh poslal Ježíše s tímto úkolem. Proč? Aby se každý z nás odvrátil od svých nepravostí. Ježíšova dobrá slova nás vyvádějí z našich hříchů, problémů a trápení. Boží požehnání nás vede ke svatosti a důvěrnosti k Bohu. Bůh neposlal Ježíše s odsuzujícími slovy: „Z tebe již nic nebude. Ty jsi hříšník skrz naskrz. Máš to marné.“ Ježíš přišel dobrořečit. Jeho slova mají velikou moc. V jeho ústech je Boží slovo.

 

Když Ježíš poprvé uviděl Šimona – člověka nestálého, zmítaného jako rákos, říká mu: „Ty jsi skála (Petr)!“ (viz Mt 16,18) Neřekl: „Šimone, já ti žehnám, ať jsi požehnaný!“ Řekl mu konkrétní budující slovo. Toto slovo Petra tak proměnilo, že v první církvi byl jedním ze sloupů. Z Ježíšova nitra vycházely řeky živé vody – slova požehnání. Dobré slovo víry buduje a vyvádí ze zlého. Ježíš nám dobrořečí. Postav se do tohoto proudu a nech se požehnat. Přivlastni si jeho budující slovo. A nechť tento proud protéká i tebou.

 

Neodplacujte zlého za zlé, ani zlořečenství za zlořečenství, ale raději dobrořečte, vědouce, že jste k tomu povoláni, abyste požehnání dědictví obdrželi. (1Pt 3,9 KB) Jsme povoláni jak k tomu, abychom dědičně obdrželi požehnání, tak i k tomu, abychom dobrořečili. Jako královské kněžstvo (viz 1Pt 2,5.9) máme žehnat a dobrořečit. Můžeš dobrořečit, protože ti dobrořečí Ježíš. Z tvého nitra mají skrze tvoje ústa vycházet proudy požehnání do tvého okolí.

 

6. Bůh mne povzbuzuje, a proto mohu povzbuzovat druhé

 

Pavel popisuje svoji hlubokou zkušenost ve zkouškách: Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení, který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás. (2K 1,3‑4)

 

Bůh je zde nazván Bohem veškerého povzbuzení. Chce nás povzbuzovat v každém soužení. Je nám stále nablízku a vychází z něj potěšující a pozdvihující proud. V řečtině je slovo povzbuzovat – PARAKALEIN – příbuzné se slovem PARAKLÉTOS. Toto známé slovo označuje Utěšitele – Ducha svatého. Boží potěšování působí Duch svatý. Tento Utěšitel tě chce stále povzbuzovat. Otevírej se jeho přítomnosti. Hledej s ním společenství. On ti dá zcela prakticky zakusit Boží potěšování. Povede tvoje kroky po Božích cestách. A to tě uschopní k tomu, abys potěšoval a povzbuzoval i druhé ve společenství, což je také podstata novozákonního prorokování (viz 1K 14,3).

 

7. Ježíš dal za mne svoji duši, a proto mohu vydávat svoji duši za druhé

 

Podle toho jsme poznali lásku, že on za nás položil svou duši. I my jsme povinni položit své duše za bratry. (1J 3,16) Ježíš za nás položil svoji duši. Vydal se za nás. V tom ho máme následovat. Ne ve smyslu zástupné smrti. Ježíšova oběť je dostatečná; máme však Ježíše následovat v jeho postoji. Vydávat se za svého partnera. Vydávat se za své sourozence. Dát svoji duši za druhého. Věnovat druhému čas, mít o něj zájem, naslouchat, sloužit… V tomto převráceném světě je jedním z největších problémů sobectví. Ježíš nás vede k pravému opaku. Máš se vydávat druhým, zapírat sám sebe a likvidovat sobectví ve svém životě (viz L 9,23). Následuj Ježíše, který se vydal za tebe.

 

8. Bůh je ke mně milosrdný, abych mohl být milosrdný k druhým

 

Ježíš řekl: Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. (L 6,36) Milosrdenství, soucit a slitování jsou charakteristické znaky Božího dítěte. Bůh s tebou cítí, rozumí ti a konkrétním způsobem ti projevuje svoji dobrotu. Milosrdenství je milost, která vychází z Božího srdce a vede ke konkrétním činům. Lidé v tomto ztrápeném a hříchem poničeném světě potřebují zakusit tuto kvalitu Božího království. Ty jsi prostředníkem Božího soucitu a spolupracovníkem Ducha svatého. Měj otevřené oči a prakticky reaguj na božský proud lásky, který bude vyvěrat z tvého srdce. Často tě Boží milosrdenství povede právě k zapírání sebe sama. Ovoce však bude hojné a sám zažiješ občerstvení.

 

Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek. Duše štědrá bude nasycena tukem, a kdo občerstvuje, bude též občerstven. Na toho, kdo zadržuje obilí, láteří národ, kdežto žehnání se snáší na hlavu toho, kdo je prodává. (Př 11,24-26 ČEP)

 

9. Bůh mne v Kristu upevňuje, abych i já mohl druhé upevňovat ve víře

 

Ten, kdo nás upevňuje spolu s vámi v Kristu a pomazal nás, je Bůh. (2K 1,21) Bůh tě upevňuje ve víře, lásce a milosti, která je v Kristu Ježíši. Chce, abys byl pevný a stabilní. Nemáš být neustále zmítaný různými větry zkoušek, „nepříznivými“ okolnostmi a cizím učením. Tvoje identita a spočinutí je v poznání Pána Ježíše Krista. Důvěrný a milostný vztah s ním tě upevňuje a činí stabilním. Tak můžeš upevňovat duše jiných učedníků a povzbuzovat je, aby setrvávali ve víře (viz Sk 14,22; 16,5; 1Te 3,2).

 

10. Bůh mne obdarovává, abych mohl obdarovávat druhé

 

Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16) Ježíš za nás dal svůj život, a proto i my máme dávat. Je to vlastně souhrn všech předešlých bodů. Byli jsme obdarováni, a proto můžeme dávat.

 

Přijímej od Boha. On není skoupý. Přicházej k němu bez pochybností a ber od něho milost za milostí. A pak dávej. Ježíš říká: Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. (L 6,38) Kdo dává, tomu bude dáno. Od Boha jsme uschopňováni k dávání. A když dáváme, dostáváme ještě více. Čerpej od Boha a dávej svým bližním. To je život v hojnosti.

 

Život Ježíše byl stálým dáváním. Rozdal sám sebe a měl z čeho dávat. Bral od Otce. Před jeho smrtí ho všichni učedníci opustil. On však říká: Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou. (J 16,32) To ho povzbuzovalo. (Až nakonec ho na kříži opustil i Otec – to však na určitý čas kvůli nám, abychom mohli být přijati za syny a dcery.) Často měl chvíle se svým Otcem brzy ráno, někdy i v noci. Toto společenství Ježíše naplňovalo, a pak dával a dával a dával… Blaženější je dávat než brát. (Sk 20,35)

 

Místo očekávání, že tě někdo obdaruje, hledej ve společenství, koho bys mohl obdarovat ty. Vzpomínám si na výjev z jednoho kresleného filmu, na kterém jsem byl jako mládenec. Na dně moře byly různé příšerky a jedna měla místo zobáku trychtýř. Chodila po dně moře a vcucla vše, na co natrefila. Jmenovala se, myslím, cucák. Všechno vcucla, všechno vzala a nic nedávala. Nesmíme se stát takovými cucáky, jinak praskneme. Lidé v tomto světě jsou nenasycení, protože neznají lásku a Boží přijetí. Někdy je tomu tak i u křesťanů. Nevědí, co je to Boží láska, a jsou nenasycení. Chtějí cucat – pouze dostávat od druhých. To je však chybný postoj. Potřebují přijít k Bohu a od něho si vzít to, co nasycuje. A potom ve společenství dávat – ne obráceně.

 

Pijavice má dvě dcery: Dej! Dej! (Př 30,15) Jestliže přijdeme do společenství s postojem cucáka, budeme stále vyprahlí. Chvilkově nás možná nasytí zájem druhých. (Co když se ale někde setkáme s nezájmem?) O samotě pak přijde období sucha.

 

Šťavnatá manželství, vztahy, sbory a domácí skupinky budeme mít jedině tehdy, když si osvojíme postoj dávání. Ptej se: Koho mohu povzbudit? Komu mohu projevit lásku? Neměj postoj „co z toho mám?“, ale „komu mohu něco dát?“ Jen tak se můžeš otevřít Božímu bohatství. Bůh bude ve společenství naplňovat tvoje potřeby, když tam budeš chodit s postojem dávání. Například přímluva před domácí skupinkou za tvé sourozence tě otevře pro to, abys na ní mnoho přijal. Dáváním druhým se otevíráš pro dary od Boha. Potom porosteš a budeš krásným, zdravým a silným člověkem, který neklesne, protože stojí na skále Božího slova a je hluboce zakořeněn do Boží lásky.

 

Podněty k přemýšlení a diskusi:

 

1.   Bůh mne miluje, a proto mohu milovat druhé (1J 4,11.19; Ř 5,8; J 13,34 35)

  • Jak prakticky projevuji Kristovu lásku druhým?
  • Co je a co není Kristova láska?
  • Ke komu mne vede Kristova láska a co konkrétního dnes učiním?

2.   Bůh mne přijal do své slávy, a proto mohu přijímat druhé (Ř 15,7)

  • Jak jsi prožil přijetí od nebeského Otce? Co jsi pro to musel udělat?
  • Co děláš (a co budeš dělat), když je ti na druhém něco nepříjemné?

3. Bůh mi všechno odpouští, a proto mohu druhým také vše odpouštět (Ef 4,32)

  • Odpustil ti Bůh všechny tvoje hříchy?
  • Jak jsi zvítězil nad hořkostí?
  • Je potřeba, abys někomu něco odpustil? Jestli ano – učiň to hned!

4. Ježíš se za mne přimlouvá, a proto se mohu přimlouvat za druhé (Ř 8,34; Jk 5,16)

  • Kdy tě pozvedla přímluvná modlitba druhého?
  • Kdo potřebuje tvoji přímluvu? (Tak se nyní přimlouvej!)

5. Ježíš mi dobrořečí, a proto mohu dobrořečit druhým (Sk 3,26 KB; 1Pt 3,9 KB)

  • Co to je požehnání?
  • Jaká budující slova ti již řekl Pán?
  • Zbudoval jsi někoho svými slovy?
  • Koho můžeš nyní požehnat svými dobrými slovy? Učiň to hned!

6. Bůh mne povzbuzuje, a proto mohu povzbuzovat druhé (2K 1,3‑4; 1K 14,3)

  • Potřebuješ povzbuzení, abys byl vzbuzený? Potřebuješ napomenutí, abys nezapomínal na podstatné věci Božího království?
  • Co tě nejvíce povzbudilo a povzbuzuje?
  • Jak můžeš lidi ve svém okolí povzbudit, aby byli vzbuzeni a připomínali si Slova života a milosti? Začni jednat hned teď!

7. Ježíš dal za mne svoji duši, a proto mohu vydávat svoji duši za druhé (1J 3,16; L 9,23)

  • Jak se za tebe vydal Ježíš?
  • Jak se projevovalo sobectví ve tvém životě?
  • Jak se projeví sebevydání a přinášení obětí ve prospěch druhých? Co to konkrétně znamená a co z toho učiníš hned tento den?

8. Bůh je ke mně milosrdný, abych mohl být milosrdný k druhým (L 6,36; Př 11,24-26)

  • Uvědomil sis někdy, že to, co zranilo tebe, zranilo i tvého nebeského Otce?
  • Zažil jsi soucit a puzení Boží lásky někomu něco dobrého učinit?
  • Modli se za citlivé, milosrdné a soucitné srdce!

9. Bůh mne v Kristu upevňuje, abych i já mohl druhé upevňovat ve víře (2K 1,21; Sk 14,22; 16,5; 1Te 3,2)

  • V jakých oblastech svého života jsi ještě zmítaný různými „větry“ a potřebuješ upevnění? Jak tě v této oblasti Bůh upevňuje?
  • Hledej způsoby, jak upevnit duši svého bratra (sestry) ve víře v konkrétních oblastech.

10. Bůh mne obdarovává, abych mohl obdarovávat druhé (J 3,16; L 6,38; Sk 20,35)

  • Co ti Bůh dal?
  • Co můžeš dávat druhým? Co komu dáš ještě dnes?