Potřeba silných vedoucích je nám všem známá. Kvalita pracovníka je určovaná kvalitou vedoucího. Silné vůdcovství není přirozené obdarování, které zde od počátku je nebo není. Je to výsledek dlouholetého uplatňování Božího slova člověkem, který je k vedení povolán. Bůh je nejsilnější a nejkompetentnější vůdce a chce nám předat svoje kvality. Máme být jeho napodobitelé (Ef 5,1).
1. Životní styl vůdce je příkladem pro ostatní
Fp 3,17; 4,9; 2.Te 3,9;; 1.Tm 1,16 4,12; Tt 2,7; He 13,7; 1.Pt 5,3.
a) Vůdce potřebuje pro svůj život jasnou vizi od Boha.
Čím jasnější je jeho vize, tím jsou jeho jednání provázanější s cílem a zaměřenější na cíl. K čemu mě Bůh povolal? V myšlenkách se nezabývat pozicemi (apoštol, učitel, pastor apod.), ale otázkou: Na jakou potřebu lidí chce Bůh skrze mě odpovědět? Položit silnější důraz také na lidskou, praktickou, sociální pomoc potřebným. (Pavel v Ga 2,10) Jr 22,16: zastávat se utištěného a ubožáka = poznat Boha. Znak skutečné vize: zdravé, realistické sebehodnocení vlastní zralosti, darů a povolání, které bude sdíleno i dalšími lidmi, kteří mě opravdu znají. Ustavičná modlitba za větší jasno a zaobírání se Božím plánem pro můj život. Upevnění povolání vyznáním: Tohle je Boží povolání pro můj život. S Boží pomocí budu k jeho slávě dělat tohle a tohle. Toto vyznat před Bohem, ďáblem a před lidmi. Snění a duchovní vidění je důkazem opravdové víry. Příkladem je Abraham: nové jméno mu přineslo novou identitu. Pozorování hvězd pomáhalo jeho víře ve množství zaslíbených potomků. Skrze nové jméno, které mu Pán dal, prožil Petr Boží víru. Dívej se na sebe, jak úspěšně naplňuješ Boží plán!
b) Pravidelná, vytrvalá modlitba
Naše služba poroste jen tehdy, když poroste intenzita, naléhavost a četnost našich modliteb. Osobní vztah s Bohem prohlubujeme uctíváním a děkováním. Důležitou úlohu při tom má společenství s Duchem svatým (2.K 13,13). Duch svatý je Duch víry, lásky, rozvahy, modlitby, zjevení. Jeho cílem je oslavit Ježíše. Proto je naším silnějším partnerem.
Sycení naší duše. Sycení kněží v Jr 31,14. Ž 63;
Přímluvy za rodinu a spolupracovníky (Ko 2,1-2). Za cílové skupiny naší služby, evangelizaci, kázání, pastoraci, materiální pomoc, kterou dáváme, modlitba za obecné záležitosti, které přesahují oblast mojí obecné práce: moje země, vláda, probuzení, Izrael, jiní duchovní vedoucí, světová misie. Tyto modlitby nám pomáhají vidět celek. Vidět místo své práce v souvislosti s Boží vůlí v naší době.
Je žádoucí moudré plánování času (viz 1.h). Stále znovu probouzet a stupňovat naši vlastní motivaci, skrze inspirující poselství zkušených modlitebníků, které Pán dal církvi na celém světě, aby rostla v modlitbě. Např. David Cho, Suzette Hattingh, Carlos Annacondia a další Argentinci, Derek Prince, Larry Lea, Cindy Jacobs. Modlitba s ostatními je pomocí a zdrojem inspirace. Křesťané s duchem modlitby mohou zapálit ostatní.
c) Základy živé, rostoucí vize a dynamického modlitebního života skrze pravidelné živení se živým Božím slovem
1.Tm 4,6: dobrý Ježíšův služebník, živený slovy víry a dobrého učení;
L 4,4: člověk nebude živ jen chlebem, ale každým Božím slovem;
1.Pt 2,2: abyste jím rostli ke spasení;
Sk 20,32: slovo milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.
Definice: Kdo je pastor nebo duchovní vedoucí? Tradiční náhled versus Bible!
Sk 6,2: nezanechávat slovo; 6,4: oddat se modlitbě a službě slova >> 6,7: slovo se šířilo rostlo (Kral);
Joz 1,8: rozjímat o slovu, dbát na činění, bedlivě ho plnit >> na své cestě dospět k cíli, mít zdar.
Př 1,1-7; 3,1-12; 4,4-13.20-23: zachovávat slovo, vyvyšovat;
Ž 1: vše, co podnikne, se zdaří. Podmínka: nemít společenství s posměvači; mít zalíbení v Božím zákonu. Radost z Božího slova roste, když rozeznáme, jaké má nádherné vlastnosti a když se s ním naučíme zacházet tak, jak nám to Bůh přikázal.
Ž 112: Četná a rozmanitá požehnání pro ty, kdo mají velkou radost z jeho přikázání. Vyžaduje to spoustu času, ale je to nevyhnutelný základ úspěšné služby. Každý Boží služebník musí nejprve studovat téma 112 Žalmu, Boží bázeň. Při této práci, studiu Božího slova, nemějme pocity viny ohledně času. Jen tak můžeme sami růst a více budovat duchovní ctnosti jako je radost, Božské slitování, duchovní schopnost průlomu /durchsatzvermögen/ s vytrvalostí a mírností.
Sk 20,28: Dávejte pozor na sebe a na celé stádo.
1.Tm 6,11: Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.
Souvislost mezi slovem a srdcem (Př 4,20-27). Správným zacházením se slovem můžeme ochránit a střežit své srdce. Když chráníme své srdce, zajišťujeme si krásný, naplněný, úspěšný život a odpovídající službu. Toto zacházení se slovem vypůsobí touhu pracovat pro Pána, vypůsobí víru, že s Pánem něco dokážeme. Budeme schopní věřit, protože od Pána dostaneme lásku. Pomůže nám zůstat ve víře, i při nezdarech a zklamáních (Ž 112,7-8: Nemusí se bát zlé zprávy, … nebojí se.) Pavel ve 2.K 4,18: … nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné.
d) Správné zacházení se slávou je možné jen při dostatečném sycení se slovem
Toto je rozhodující bod v životě vedoucího. Zásadně platí: sláva náleží pouze Bohu, protože od něj pochází náš veškerý úspěch, naše dary a naše víra. Hledáme jeho slávu. Naše služba má rozmnožovat jeho věhlas. Pro ty, kdo na tohle nedbají, jsou silná varování. (Iz 42,8; 48,11; Mal 2,1-2; J 12,42-43) Když dbáme na to, abychom skutečně žili a svoji službu konali k jeho slávě, pak nás oslaví Pán. Přímo sám i skrze lidi. Po slávě přece toužíme všichni. Ale veliké nebezpečí spočívá v tom, opatřit si ji sám, vlastními způsoby a zakázanými cestami: vyhledávat ji bez Pána, přímo od lidí. (Př 18,12; Jan 5,41-44;) 1.Te 2,6: Nehledáme ani slávu od lidí, od vás ani od jiných.
Fp 2,3: Nic nedělat pro marnou chválu; (Nic nečiňte skrze svár anebo marnou chválu. /Kral/);
Ga 5,26: Nehledejme marnou slávu;
Ko 3,23-24: Pracovat jako pro Pána, ne pro lidi. Jinak není dědictví. Snaha zalíbit se lidem vede ke kompromisu, pýcha vede k pádu. Boží cesta podle: J 12,26: Kdo mi slouží, toho poctí můj otec.
Př 22,4: Důsledek pokory a Boží bázně je bohatství, sláva a život.
Př 18,12: Slávu předchází pokora.
Př 13,18: … kdo dbá na domluvu, bude vážený.
Boží slávu, která přísluší jen Pánu, si nesmíme brát sami. Toto je nejdůležitější lekce přípravy silného vedoucího. Po vítězství přichází největší nebezpečí (L 17,5-10). Upevňujeme se v pravdě!
Další obecné podmínky duchovního vzestupu viz „Zvrácené služebnosti.“
e) Integrita
Skrze prožitou Boží lásku je pro nás možné, zachovat Boží standard svatosti a čistoty (Ž 24,3-5).
Sycení se (Ž 90,14: nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno);
Milost nás vychovává a vyučuje (Tt 2,11+12: Zjevila se totiž Boží milost, která … nás vychovává …)
Protože si užíváme společenství s Hospodinem, můžeme se vzdát pokusů pomoci si sám. Vzdát se světských metod manipulace a přehánění, abychom pro materiální prospěch dělali nebo dopustili věci, které bychom normálně neudělali nebo nepřipustili. Naše pomoc je od Pána (Ž 91), čekáme na něho a sloužíme mu.
Peníze, moc, sláva, sexualita jsou nejdůležitější oblasti, ve kterých vedoucí musí být silný a integrovaný. A s Boží pomocí také může. Pokud budeme pokorní, poučitelní a budeme se pilně zaobírat Božím slovem, bude nás střežit střízlivost a rozvaha (Př 2,1-12; Př 16,18; 1.Pt 5,6.8-9).
f) Duchovní vůdce a jeho styl vedení
Toto je důležitý aspekt, který často bývá zdrojem ochromení, sporů a napětí a je mnohem důležitější, než správné učení nebo dobré cíle. Pohotovost ke službě, rozhodnost, průzračnost, síla, pokora a jemnost. Vůdce není autoritářský, ale ohledně svých rozhodnutí je transparentní a je schopen přijímat na ně dotazy. Musí být schopen skládat účty ohledně svého chování a v nutných případech přijímat korekturu a být ochotný se pokořit. 1.S 12,3: Samuel byl ochoten, zodpovídat se před celým národem. Pokorný vůdce ví, že to nemůže zvládnout sám, usiluje o modlitby těch, kterým má stát v čele. (Ř 15,30-33; 2.K 1,11; Ef 6,18-19; Fp 1,19; Ko 4,3; Fm 22; 1.Te 5,25; 2.Te 3,1) Také ví, že pro jednotu mezi jeho spolupracovníky je potřebná i jeho přímluva (Ko 2,2).
Kromě modlitební podpory si pokorný vedoucí umí také vážit rádců. Př 11,14: Pro nerozvážné vedení padá lid (kdež není dostatečné rady /Kral/), kdežto v množství rádců je záchrana. Př 15,22: Plány selžou bez společné porady, kdežto při množství rádců se uskuteční. Př 24,6: Boj veď s rozvahou, ve množství rádců je vítězství.
Moc bez odpovědnosti je vždy nebezpečná, i při nejlepších motivech na počátku. Máme jen tolik autority, nakolik jsme sami pod autoritou (L 7,8).
Komu je duchovní vedoucí vykazatelný ohledně své služby? Svým starším, se kterými spolupracuje a svému vlastnímu sboru. 1.Tm 5,19: Pokyn, přijímat žalobu proti staršímu pouze na základě dvou nebo tří svědků, ukazuje, že starší nejsou nedotknutelní, ale musí se zodpovídat před ostatními. Pro vymezení rámce zodpovědnosti vedoucích nejsou zapotřebí organizační nadsborové struktury, jako například denominace. Druhá rovina potřebné autokorektury jsou otevřené, přátelské vztahy s vedoucími z jiných sborů a oblastí služby. Vedoucí, který se dostal do napětí se svými staršími, bude vždy rád hledat pomoc a zprostředkování z vnějšku. Pokud dojde k patové situaci, rád ji přijme, dokonce před tím, než je taková možnost řešení žádaná jeho staršími.
Jak ve sborech tradičního ražení tak v nových charismatických sborech je nebezpečí tvrdého, autoritářského vedení a zneužití pojmu „vzpoura“ k odstrašení sboru. Vyžadování poslušnosti je vždy problematické. Ovce následují dobrého pastýře, protože se u něho mají dobře. Důvěra je věcí srdce, nemůže být nařízená a vyžadovaná. Buď můj způsob vedení v mých spolupracovnících důvěru vzbuzuje nebo ne. Ne jako panující, ale jako vzory (1.Tm 4,12; 1. Pt 5,2-3).
1.Pt 5,2 ne z donucení = ne násilím, tlakem, ale dobrovolně, bez nátlaku, z vlastního podnětu (aus freien Stücken).
1.Pt 5,3 panující = násilně ovládat. Příklad: sbor se bojí pastora, on si myslí, že to je dobré znamení jeho autority.
Jiný je styl vedení ve světě a jiný v Božím království (Mt 20,25-28). Duchovní vedoucí má autoritu v oblastech učení a životního stylu, který znevažuje Boží jméno, ale ne v soukromých věcech, např. domácnosti, zaměstnání.
Poslouchejte své vůdce (He 13,17). Poslušnost = být přesvědčen (peitho = poslouchat svoje vedoucí: zavázat se, věřit, důvěřovat). Děje se to na základě přemlouvání, respektive přesvědčování. Neposlušnost (apeitheia = někdo se nenechá přesvědčit nebo se tvrdošíjně vzpírá přijmout pravdu).
Co má vůdce dělat, aby ho lidé následovali a nebyla vzpoura a spory? Pokouší se stádu sloužit v opravdovosti, lásce a povzbuzování. Každému chce pomoci vejít do jeho povolání a naplnění. Nikoho nezadržuje, nikoho nechce zneužít. Důvěra není vázaná na úřad a nesmí být vůdcem samozřejmě předpokládaná nebo dokonce požadovaná. Důvěru si vedoucí musí získat ryzostí, opravdovostí, vlastní obětí a vydaností svým lidem (1.Te 2,4-8).
Znají nás naši spolupracovníci i soukromě? Dovolíme jim přiblížit se k nám? Rozhodující je, aby vůdci ukázali svůj opravdový zájem o své spolupracovníky. Lidé musí cítit, že jim záleží na každém jednotlivci. Důraz zde leží na slůvku „opravdový“ – předstíraný zájem bude spolupracovníky rychle odhalen. Ovzduší důvěry spolupracovníkům dovoluje, aby se vedoucímu otevřeli. Místo toho, aby říkali pouze to, co se od nich očekává, se budou projevovat upřímně. Musí si být jisti, že se jim nestane léčkou, pokud budou zastávat protichůdná stanoviska a že jejich vůdci skutečně chtějí vědět, co si myslí a k jejich názorům přistupují s respektem.
Komunikace musí proudit v obou směrech. To znamená, že vedoucí musí se spolupracovníky mluvit o jejich snech, ambicích, nadějích a vizích (Tom Marshall: Úspěšné vůdcovství).
Vedoucí = služebník: Mt 20,28; L 22,26; Fp 2,5-8. Pokrok ostatních je naší radostí, není pro nás ohrožením (2.Te 1,3-4).
Zvrácené vůdcovství se projevuje zotročováním, vykořisťováním, nepřiměřeným vystupováním (2.K 11,20). Extrémním příkladem je zákaz navštěvování jiných sborů nebo konferencí (zde je všechno, co potřebuješ), k čemuž však většinou nedochází. Takové vlastnické nároky bývají většinou prosazovány mnohem zastřeněji a jemněji, např. tresty, odstrkováním a snižováním, opomíjením nebo nepsanými pravidly.
Tt 1,5-9: ne samolibý, ne popudlivý, … ne zištný (ne žádostivý mrzkého zisku /Kral/), …musí se pevně držet spolehlivého slova, jak bylo vyučováno;
1.Tm 3,1-13: způsobný učit, mírný, ne svárlivý, ne hrabivý. Otevřenost, bez pokrytectví, pomluv, osočování a pochlebování nebo lichocení.
Jsme snadno oslovitelní, i v obtížných otázkách, které zpochybňují nás samotné? Povzbuzujeme ostatní, aby upřímně řekli svůj názor i když je v rozporu s naším? Máme zájem o názory našich spolupracovníků, členů sboru nebo domácí skupinky, na aktuální otázky sborové práce? Jak reagujeme na kritiku? Jak reagujeme, když člen sboru nebo dokonce blízký spolupracovník chce změnit svůj duchovní domov?
Vůdce musí své spolupracovníky chránit před útoky. 1.Tm 5,19-21: žalobu proti staršímu přijmout jen při několika svědcích = Boží ochrana vedoucích.
Úloha vůdce spočívá také v tom, že rozeznají a uvolní potenciál svých lidí. Nemít strach z konkurence!
g) Harmonický rodinný život
Muži, milujte své ženy (Ef 5,25); Ženy, buďte podřízeny svým mužům (Ef 5,24); Podřízenost nevyžadovat, ale usnadňovat. Děti, poslouchejte své rodiče + zaslíbení. Otcové, nedrážděte své děti k hněvu (Ef 6, 1-4). Mít osvěžující, krásné, pravidelné sexuální společenství v otevřenosti, bez pocitů viny, bez brutální, sobecké vášně.
h) Aktivní plánování termínů
Pro vůdce je jedno veliké nebezpečí. Má příliš mnoho aktivit. Jeho termíny jdou do mnoha směrů, jsou uspořádány systematicky, bezhlavě a neplánovitě. Řešení? Stanovit si priority, například naplánovat rodinný den. Mít diář, kde naplánujeme modlitbu, studium, duchovní budování. Přijímat impulsy pomazaných Božích služebníků. Naplánovat osobní zotavení.
i) Vztah s ostatními vedoucími
Přináší ochranu, pomoc a posilování, sdílení, účast, vzájemnou korekturu příkladem, ale také přímou domluvu a napomínání. Přitom se vzdát snahy ostatní poučovat a korigovat. Nehledat chyby u těch, kdo patří k jinému uskupení, ale být ochoten se učit a sloužit. Nepřipustit závist a vzájemnou konkurenci, ale radujeme se z pokroku a požehnání druhých. Dostaneme pohled na celek. Není dobré znamení, když vedoucí nemá čas na setkání pastorů (Př 18,1; Ko 2,2)!
2. Moudré nakládání se zvrácenými službami
Je to důležitý aspekt zdravé služby. Jr 3,15: pastýři podle mého srdce vás budou pást obezřetně a prozíravě – slibuje Pán. Boží slovo je ale také naprosto jasné v tom, že jsou zvrácení Boží služebníci, kteří působí škodu a zkázu ( Jr 10,21; Iz 56,11; Sk 20,29-31).
Jr 23,1-2 a Ez 34,2-10: Boží soud nad těmi, kdo rozptylují ovce! Úkolem vedoucího je chránit své stádo, proto musí včas rozeznat nebezpečí, a musí mít odvahu je odrazit. Sbory jsou tak často mateny, znepokojovány, rozděleny a ničeny, protože nebezpečí bylo rozeznáno pozdě nebo vůbec ne. Nebezpečí někdy spočívá ve falešném učení, ale mnohem častěji ve falešných motivech:
2.Pt 2,14: Vážou na sebe neupevněné duše;
Ga 3,1: Křesťané mohou být očarováni, aby neposlouchali pravdu. Vzniká závislost na lidech, už ne na Pánu. Manipulace, ovládání, zastrašování a strach vženou závislé dříve nebo později do izolace od zbytku křesťanstva. Čarodějnictví je skutek těla, který na sebe přitahuje nadpřirozenou moc démonů.
Jiné nebezpečí, které musí být včas rozpoznáno, je zákonictví.
1.Tm 4,1-11: bludní duchové, učení démonů, zákazy života v manželství a předpisy ohledně pokrmů.
Ef 4,11-13: Vybudování Kristova těla skrze poznání Ježíše k plné zralosti muže: Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení
Ko 2,8+16-23: zákonictví, svévole, nedržení se hlavy, být mimo spojení těla pomocí kloubů.
1.Te 2,3-8: ne touha líbit se lidem, pochlebování, veledůležité vystupování. I když je apoštol, je jemný, jako k dětem. Nejde o úřední autoritu (někdy proroci).
Studovat ducha Jezábel!
Doporučená četba: Tom Marshall: „Úspěšné vůdcovství“ (vydalo KS Příbram)
Multiplikace
Vůdce pomáhá jednotlivcům, aby vstoupili do svého povolání a své služby. Také podporuje jejich obdarování. David Pawson: „Testem vůdce jsou lidé, které vůdce vyprodukoval.“ Příklad: David připravil dílo pro svého syna Šalomouna. Ten dostal pověření ke stavbě chrámu, který by David rád sám postavil. Postoj služebníka: Můj úkol je podporovat a uvolňovat ostatní.
Vést = sloužit: Mt 20,28; L 22,27; Fp 2,5-8;
Pokrok ostatních je naše radost, není pro nás ohrožením.
2.Te 1,3-4: přímluvy s vděčností a radostí
2.K 1,24: pomocníci vaší radosti;
Učení, které probouzí motivaci ke službě: Bůh je odplatitel: He 11,6; He 6,10; Ga 6,7-10. Ježíš v Mt 6 třikrát říká o modlitbě, almužnách a postech, že to Otec odmění.
Varování před sebeklamem: Víra bez skutků je mrtvá. Osobní podpora jednotlivců povzbuzováním. Vůdce povzbuzuje rozhovory, potvrzováním, např.: „Vidím v tobě tyto kvality …“ Dále chválou, prorokováním, doprovodem a radou (např. „Možná přišel čas na něco nového.“ „Děláš toho příliš mnoho.“) Spolupracovník smí chybovat. Vyhneme se stresu, když neoslovujeme a nekomentujme hned každou chybu a každou slabost.
Poznámky vyučování Hartwiga Henkela, www.hand-in-hand.org – Šíření je povoleno a vítáno autorem.
