(Jak naše modlitba proměňuje národy)
Vize o Evropě (Zkrácená verze)
V jedné vizi jsem viděl mapu Evropy. Ležela přede mnou rozprostřena. Přesně uprostřed byla mapa zdola propíchnuta a viděl jsem, jak hustý černý dým stoupal z otvoru a zhoustl do velmi silného černého mraku, který se roztáhl ve tvaru hřibu nad celým kontinentem. Konečně se začal mrak spouštět dolů. Pro jeho hustotu jsem už málem nemohl pod ním vidět zemi. Náhle na severozápadě – tam, kde leží Velká Británie – prorazilo ven světlo jako hvězda. Paprsky se začaly rozšiřovat na východ, sever, západ a jih, ale ztratily se nakonec pod mraky. Náhle proniklo uprostřed mraků velmi, ale velmi jasné světlo. Mělo vzhled Slunce, které si razí cestu skrze mraky. Když prorazilo, rozprostřelo své paprsky nad celým světem. Potom obraz zmizel a objevil se citát z Bible:
“Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě, zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány. Až to spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší, neboť hučící moře tě zahrne svými dary, přijde k tobě bohatství pronárodů.” (Izaiáš 60:1-5)
Předmluva
Během jedné konference o Izraeli v Berlíně (Tři konferenční témata byla stručně shrnuta v knížce “Pozdvihněte své hlasy”). jsme se seznámili s Johnem Mulindem z Ugandy. Jeho životní svědectví na nás zapůsobilo silným dojmem. V roce 1996 mu dal Bůh následující příkaz:
“Povstaň, projdi zemi a probuď křesťany k modlitbě. Vybuduj modlitební skupiny a pokryj zemi modlitební sítí. Každý křesťanský domov se má stát místem modlitby. Také děti budou učeny, jak mohou křičet k Bohu za smilování pro svou zemi. Spolupracuj s duchovními vedoucími – je zcela jedno, ze které denominace – a naplň zemi modlitbou.”
Tento proces je v Ugandě plně v chodu. Je působivé, jak se všichni opravdově modlí a postí. Na mnoha místech v zemi začíná probuzení, které již vyzařuje i do okolních zemí. Vždy to začíná pokáním za vinu, která leží na této zemi. Duchovní vedoucí různých vyznání strhávají rozdělující bariéry, docházejí k jednotě v Ježíši a modlí se společně za probuzení. Modlitební síť, která zahrnuje každou zeměpisnou oblast, každou sociální vrstvu, každé seskupení, banky, školy, nemocnice, pokrývá víc a více zemi. Mezitím se také obrátil prezident a 64 z 240 členů parlamentu. Na jaře roku 1999 jsme sami mohli zažít tento duchovní oheň v Ugandě.
Během jednoho semináře v říjnu 1999 nám John vysvětlil, že každá osoba, každé místo, každá oblast a každá země má své speciální povolání a speciální vysvobozující příkaz. V modlitbě se máme, namísto řešení problémů, spíše soustředit na uvolnění našeho povolání, povolání našeho místa a naší krajiny, a především na Boží poslání pro naši zemi. John nám dal návod, jak můžeme proniknout z modlitebního nádvoří – ve kterém jsme silně formováni starostmi, problémy a osobními žádostmi – až k modlitbě ve svatyni a velesvatyni. Jestliže vejdeme do tohoto druhu modlitby, změní to náš národ. Přitom jde o to, dozvědět se od Boha jeho přání, a ta potom s vytrvalou modlitbou a snažnou prosbou přivést “k porodu”.
Boží přání jsou vždy zaměřena na to, aby přinesla uvolnění jeho plánů na spasení a povolání, které má s každým člověkem, každou obcí, každým městem a každou zemí. Často to začíná modlitbami pokání za naši vlastní vinu a za vinu naší země, která na ní leží jako temná pokrývka a potlačuje všechen duchovní život. Ve velesvatyni budeme Boží přítomností tak silně dotčeni, že to změní náš život, a následně také naše okolí.
Bůh by zřejmě chtěl, aby bylo Německo vysvobozeno z “bezotcovství” a z duchovní slepoty, abychom se opět mohli stát vlastí – (s duchovními otci a matkami) – k čemuž vlastně máme tyto dary. Německo se stalo kvůli dvěma světovým válkám a nesmírné vině na Židech – (kteří pořád ještě jsou Boží vyvolený a milovaný lid) – národem, jenž přinesl mnoho smrti a bídy Evropě a Židům. Domníváme se, že když učiníme národní pokání a modlitby, Bůh bude přetvářet naši zemi v zemi požehnání a náš národ v národ s duchovním správcovstvím a s duchem otcovství.
John nás povzbudil k tomu, abychom začali v každém městě a v každém kraji země s 24-hodinovým modlitebním řetězcem. Modlitby křesťanů mohou natolik změnit církve, vládu a všechny důležité oblasti života, že se může v Německu dít Boží vůle a přijít Jeho království.
John Mulinde by byl ochoten k nám přijet s týmem z Ugandy, aby např. na konferenci přispěli k uvolnění ducha modlitby a speciálně “modlitby porodních bolestí”. Pokud by byl zájem, mohl by jeho tým z Ugandy provést modlitební výcvik, aby přímluvci byli vyškoleni a posíleni.
Evropa zřejmě stojí na rozcestí. Buď budou země naplněny hříchem, temnotou a otřesy, anebo dojde působením Ducha svatého a modlitební sítě k pozitivním změnám, které jsou lidsky nevysvětlitelné.
Obsah této knížečky pochází z konference vedoucích v “JOSUA – Dienst” v Strittmattu, na které John Mulinde hovořil k německým a švýcarským vedoucím o významu modlitby pro probuzení v jednotlivých zemích. Ježíš říká: “Můj dům bude zván domem modlitby.” (Mt 21:13)
Christoph Häselbarth, říjen 1999
Bůh stanovuje určité časy
V Evropě jsme přišli do bodu, kdy musíme stůj co stůj poznat Boží záměry a poslání pro naše země. Bůh stanovuje pro celé národy určité časy, ve kterých chce jednat, a v nichž chce začít a dokončit jisté věci. Jestliže přišel tento čas pro určitý národ, ten se musí buď pohybovat s ním kupředu, nebo zůstane pozadu a Bůh jen projde okolo něho. “On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko.” (Sk 17:26-27)
Božím úmyslem je, aby lidé v zemi hledali Boha za tím účelem, aby tato země mohla vejít do Božího poslání. Když přijde čas, v němž Bůh chce působit v zemi, začíná se dotýkat jednotlivých srdcí. Způsobí v nich duchovní hlad a touhu po Něm; Jím vyvolaný nepokoj se v těchto srdcích rozšíří. Hlad po Bohu je klíčem k vyšší úrovni duchovního života a uvolňuje Boží záměry. Čím je náš hlad větší, tím více jsme připraveni odevzdat náš život, zaplatit cenu a jít nad rámec zvyklosti. Pojďme Boha snažně prosit, aby v našich srdcích uvolnil duchovní hlad a pojďme Boha cíleně hledat: “Hospodin bude s vámi, když vy budete s Ním. Budete-li se dotazovat na Jeho slovo, dá se vám nalézt. Jestliže Ho opustíte, opustí vás.” (2.Par 15:2)
Pokud Boha nehledáme, může se stát, že nejsme připraveni, když On chce jednat. Nesmíme Ho přestat hledat, modlit se a postit, dokud se naše země duchovně nepromění, nepovstane a nechopí se svého poslání. Někdy jsou situace, ve kterých se modlíme a křičíme k Bohu, ale vypadá to, jako bychom se modlili proti zdi. Zdá se, že modlitby jsou slabé a postrádají moc, a my ztrácíme odvahu a jsme v pokušení s modlitbou přestat. Ale když přesto dále hledáme Pána ve svatém zoufalství, a potom přijde čas, ve kterém chce Bůh jednat, pak se dějí věci, které daleko přesahují naše představy. Životy miliónů lidí závisí na křesťanech, kteří opravdově hledají Boha.
Zdá se, že Německo se právě nyní nalézá v rozhodujícím a závažném čase. V poslední době nastalo v Německu mnoho změn v přirozené i v duchovní oblasti. Když dochází ke změnám v nějakém národě, je tento čas důležitý pro onu zemi. Jestliže Boží lid právě v takové době neustane v modlitbě, může nastat průlom a otevření se možnosti pro působení Ducha svatého. Bůh připravuje Německo pro průlom v duchovní oblasti a čeká na jednání a modlitby křesťanů. Každý den, který uplyne, znamená o den méně v Bohem předurčeném časovém úseku.
Nevěra překáží Božímu působení
Dokonce i když lidé skutečně touží po Božích zásazích, může nevěra zcela zabránit Božímu působení. Nevěra je největší překážkou pro Boha a pro provedení Jeho plánů. Nevěra odděluje lidi od Boha, překáží nám nejen v tom jít s Bohem kupředu, ale dokonce Ho i slyšet. Nevěra nás přiměje argumentovat s Bohem nebo o jeho řeči pochybovat, když Jeho Slovo přesahuje naši představivost. Nevěra může úplně zbavit Boží slovo moci a způsobit, že propásneme naše poslání. Proto, jak říká Duch svatý: “Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti, kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky po čtyřicet let. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Jejich srdce stále bloudí, dodnes mé cesty nepoznali. Ve svém hněvu jsem přísahal: Nevejdou do mého odpočinutí!” (Žd 3:7-11)
Jestliže nebudeme proti nevěře stále bojovat, stane se nám kamenem úrazu. A to i tehdy, toužíme-li po Božím působení v naší zemi. Nevěra nám bude opět a opět překážet v tom, abychom se prolomili k vítězství. V protikladu k nevěře, která zabraňuje Božímu působení a Jeho plánům, je věřícím všechno možné. Často si myslíme, že víra je tou silou, která v nás vytvoří přesvědčení, že se určité věci budou dít. Ale víra je vlastně síla, která nás činí způsobilými Boha jednoduše poslouchat. Často je pro nás obtížné něco učinit v poslušnosti, protože si neumíme představit, jak by se ty věci mohly stát, anebo proto, že nechceme podstoupit žádné riziko, když si nejsme jisti, že to funguje. Některé věci, ke kterým nás Bůh vyzývá, mohou být pro náš lidský rozum velmi těžké, ale výzvy nejsou porovnatelné s radostí a nádherou, jež přichází, pokud Boha poslechneme.
Víra znamená také ochotu svěřit náš život Bohu. Jestliže nám Bůh dává úkol, není rozhodující, zdali máme schopnost k jeho provedení, nýbrž že nás jím Bůh pověřil. Rovněž se nemůžeme dát do něčeho, aniž bychom hledali Boží tvář a aniž by se rozmáhala naděje a víra v našich srdcích. Bůh nás odmění, jestliže Mu věříme a hledáme Ho. On nás nenechá hledat, aniž by nám také odpověděl: “Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.” (Žd 11:6) Jestliže nás Bůh pověřil, pak se Mu můžeme úplně oddat. Jestliže nám dal víru pro další krok, můžeme si být jisti, že to dílo může být také dokončeno. Bůh nikdy nic nezačne, aniž by to také nedokončil. On, jenž to dobré dílo v nás začal, ho také dokončí.
Uganda jako příklad pro Boží působení v jednom národě
Příklad Ugandy ukazuje, jak Bůh obrátí situace, které se jeví nemožnými, a jak se oslaví právě v ohromných problémech. Právě tak se odhalují duchovní principy, které mají pro jiné země rovněž takovou platnost.
První misionář přišel do Ugandy v roce 1875. To znamená, že křesťanství je v Ugandě teprve přes 100 let. Před tím byla krajina horního Nilu centrem démonických mocností. Poté, co přišlo evangelium a lidé začali věřit v Ježíše Krista, začal v duchovní oblasti velmi lítý boj. Už po deseti letech trpěl mladý sbor těžkým pronásledováním a mnozí zemřeli jako mučedníci. O 18 let později propuklo v Ugandě první probuzení. Bylo uvolněno prostřednictvím jednoho biskupa, který zoufale křičel k Bohu, poněvadž jeho služka byla bezvládná. Bůh vyslyšel jeho křik a naplnil tohoto muže mimořádným způsobem Duchem svatým. V roce 1910 a 1920 se udála další probuzení. Uvolnila se prostřednictvím křesťanů, kteří začali hledat Pána, protože byli nanejvýš zarmouceni, že ustoupila přítomnost a moc Boží a lidé se zaplétali stále hlouběji do hříchu.
Ale už o deset let později bylo opět všechno duchovně mrtvé. Dva muži hledali zoufale Boha a křičeli k němu o probuzení. Čím více se modlili, tím více byli rozhodnější. Jeden vyhaslý francouzský misionář ze Rwandy se k nim připojil a společně procházeli zemi, aby burcovali lid k modlitbě. Během následujících tří let zesílilo pomazání a Boží přítomnost. Ne nějak explozivně, nýbrž všude tam, kde se křesťané modlili, a kde nepřetržitě volali k Bohu, přišla Boží přítomnost a moc, a probouzely a zachraňovaly víc a více lidí. Konečně se začalo mluvit o probuzení, protože tento oheň se rozšířil v celém národě přes mnoho malých míst, v nichž se modlili, a stále více lidí tak přišlo k Pánu. Ten francouzský misionář se plný ohně vrátil do Rwandy a nyní i tam burcoval lidi k modlitbě. V roce 1935 se v jednom městě sešli z Ugandy a Rwandy ti křesťané, kteří byli duchovně hladoví a měli hlubokou touhu po Bohu.
Následkem toho byla “exploze” Ducha svatého. Toto probuzení, dnes známé jako “East – African – Revival” (Východoafrické probuzení), se rozšířilo do Burundi, Rwandy, východního Zairu, jižního Súdánu, Keni, Tanzanie, Malawi, Zambie a je považováno za jedno z největších probuzení v dějinách církve. Z těchto zemí nesli lidé oheň probuzení dále do Evropy, Kanady, Ameriky a Austrálie.
Během prvních let probuzení bylo klíčové přimět křesťany k tomu, aby “pili” z Ducha svatého a mohli se občerstvit a připravit. V roce 1940 vyšlo díky tomuto probuzení 125 připravených misionářů, aby šířili tento oheň i do sousedních zemí. Jižní Súdán je dnes křesťanským pruhem země v první linii díky působení křesťanů, kteří tehdy byli vysláni z Ugandy. Ale nakonec i toto probuzení ochablo. Zápasy ve sborech a rozepře o učení potlačily tento oheň.
V roce 1962 byl potom vylit Duch svatý jiným způsobem uvnitř letničního hnutí. Událo se mnoho zázraků a znamení, ale silné rozkoly a hádky zase probuzení uhasily. V této době také vznikly první politické nepokoje. Mnoho lidí bylo oloupeno o svá práva.
V šedesátých letech přišla k moci komunistická vláda. Křesťané opět volali k Bohu o pomoc a pokoj a o nové Boží působení. V roce 1971 byla tato vláda opět sesazena a křesťané se přestali tak vroucně modlit. Potom přišel k moci Idi Amin. Čím déle vládl, tím zlomyslněji běsnil. Uganda byla známa pro bezpráví, bídu a zlobu.
V roce 1975 Idi Amin slavnostně prohlásil Ugandu za muslimský stát, ačkoli jen 3 % obyvatelstva byli muslimové. Sbory byly zakázány s výjimkou anglikánské a katolické církve. Věřící trpěli při zlých pronásledováních. Konečně povstalo několik křesťanů, kteří potají zreorganizovali sbory, setkávali se v malých domácích skupinách a mnoho a opravdově se modlili. Vzhledem k pronásledování museli křesťané prchnout do džungle. Avšak také tam se setkávali, leželi v “modlitbách porodních bolestí” za svou zemi a volali z hloubi svého srdce k Bohu. Konečně přišla změna a roku 1979 byl Idi Amin svržen.
V roce 1980 si razilo cestu ven nové Boží hnutí. Většina nynějších duchovních vůdců v Ugandě byla spasena během této doby. – Avšak současně se dostal k moci Milton Obote a jeho vláda byla ještě horší, než vláda Idi Aminova. V této době se udála ta nejstrašnější zvěrstva. – Toto se mohlo stát, protože přestaly modlitby křesťanů, jakmile byl Idi Amin svržen. Toto trápení vedlo k modlitebnímu setkání 10 000 křesťanů z celé země. Z nich 80 % slíbilo modlit se dnem i nocí a volat k Bohu, dokud by Pán neprorazil do země. V celé zemi volali k Bohu a brzy přišla Boží přítomnost do shromáždění s mnoha znameními a zázraky. V lednu 1986 byla konečně Oboteho vláda sesazena. O půl roku později propuklo v zemi duchovní hnutí. Lidé se tehdy modlili za trvalý mír – a nyní je v zemi mír již 13 let. Je to nejdelší doba míru, kterou kdy Uganda zažila.
V letech 1989-1990 vypukla v zemi další krize: AIDS. Uganda měla celosvětově nejvyšší procentuální přírůstek onemocnění na AIDS. Prognóza Světové zdravotnické organizace zněla, že do roku 1997 by na AIDS zemřela jedna třetina obyvatelstva Ugandy; další třetina by tak zeslábla, že by nemohla ani chodit, a hospodářství a kultura by se zhroutily. Sledujeme-li dějiny Ugandy, vidíme dvě znamení, která se stále opakují:
– Kdykoli křesťané úpěnlivě volali k Bohu a prorazili v modlitbě za celý národ, toto jednání vždy uvolnilo Boží pohyb.
– Pokud se modlili jen za existující problémy, bylo pravidlem, že jakmile tyto problémy pominuly, přestala i modlitba. Vždy se ovšem objevily problémy nové.
Potom hovořil Bůh k vedoucím v Ugandě: “Jestliže se modlíte za problémy v národě, budou tyto problémy vyřešeny, ale vyvstanou nové. Všechno se potom cyklicky opakuje. Začněte se modlit za moje vysvobozující prorocké poslání pro vaši zemi, a já se potom postarám o problémy země”.
Po jisté době, kdy se vyučovalo, aby se lidé modlili tímto novým způsobem, došlo ke změnám ve všech oblastech země. Dnes je Uganda jediným národem v Africe, kde je procentuální úbytek onemocnění na AIDS a z celosvětového hlediska je národem, ve kterém tento úbytek v procentech také nejrychleji klesá. Bůh zůstal svému slovu věrný.
“Jdi a volej křesťany k modlitbě”
Po letech intenzivní přípravy, ve které byl John Mulinde připravován na nadcházející obtížné a vyzývavé situace, mluvil Pán k Johnovi Mulindemu a dal mu následující příkaz: “Povstaň, projdi zemi, probuď křesťany a povolej je k modlitbě. Zbuduj modlitební služby, vyučuj o vedení duchovního boje a o strhávání pevností. Ukaž jim, v jakém stavu je země, a jak může být uvedena do svého prorockého poslání. Naplň celou zemi modlitbou. Ať mě křesťané hledají a ať volají po odpuštění všech hříchů, které vidí ve své zemi, a snažně prosí, aby byl vylit Duch svatý na tuto zemi. Nechť si každý křesťan zřídí v domě svůj “modlitební místo” a kostely ať jsou stále__tevřeny k modlitbě. Nechť jsou i děti vyučovány v modlitbě a ať je jim řečeno o hříších v zemi. Povzbuďte je vyprávěním o probuzeních v minulosti. Ať společně se svými rodiči snažně prosí o smilování pro svou zemi. Ať se vaše modlitba rozšíří jako plošný požár přes celou zemi.”
Později, když John Mulinde začal tento příkaz uskutečňovat ve svém sboru, promluvil k němu Bůh, že příkaz je pro jeden sbor, jednu službu či jednu denominaci příliš rozsáhlý, a že bude potřeba celého těla, aby mohl být naplněn. V jednom vidění viděl, jak rozhodil s dalšími deseti lidmi síť. Když ji chtěli stáhnout, byla pro ně samotné příliš těžká. Poslal své pomocníky, aby přivedli pomoc. Krátce na to se vrátili a malé i velké skupiny lidí je následovaly. Každá skupina měla své vlastní lano, které přivázala na síť a společně ji vytáhli. V síti nebyly žádné ryby, nýbrž skála ve tvaru Ugandy a Bůh řekl: “Dej mi síť a já vyvedu váš národ z těchto nejistých vod do mého poslání.” – Ta síť představuje modlitební síťoví, které má pokrýt celou zemi. Duchovní vedoucí – zcela jedno, ze které denominace – byli voláni, aby povstali pro Ježíše Krista.
Po počátečním váhání a po překonání výhrad a skepse, začali všichni společně naplňovat zemi modlitbou. Byly do toho zahrnuty všechny zeměpisné oblasti, každá sociální vrstva, každé seskupení, banky, školy i nemocnice. Duchovní vedoucí získali přístup k prezidentovi země a mluvili k parlamentu. Dnes vzrostl počet obrácených členů parlamentu z 24 na 64 osob. Dalších 80 členů parlamentu hledá kontakt s křesťany. Zpočátku to bylo jen 8 křesťanů, kteří pracovali v prezidentské kanceláři. Ti byli vyzváni, aby zaujali svůj postoj pro Krista a začali s modlitbou. Po počátečním strachu s ní začali. Dnes počet křesťanů v této kanceláři stoupl z 8 na 36 a setkávají se každý pracovní den od 6 do 7 hodin k modlitbě.
V roce 1997 se shromáždili křesťané z celého národa, aby činili pokání ze všech hříchů národa. Generálové a policisté vyznávali své hříchy, různé kmeny si navzájem odpustily. Prezident země přišel do tohoto shromáždění a jako prorocké znamení předal národní vlajku do rukou přímluvců. Křesťané v celé zemi se začali modlit za jeho spasení. V roce 1998 přijelo na 14 prezidentů z různých afrických zemí do Ugandy, aby spolu hovořili o problémech svých zemí a hledali jejich řešení. Ugandský prezident před nimi vyznal: “Rozhodl jsem se z celého srdce následovat Ježíše.” Když misijní dílo Johna Mulindeho vyslalo své první misionáře, byl vysílací příkaz podepřen od prezidenta následujícími slovy: “Já a lid Ugandy jsme solidárně zajedno v tom, aby tito vyslanci byli vysláni k národům, aby jim byli světlem a přinesli jim dobrou zprávu.”
Když lidé slyší, co Bůh činí v Ugandě, pokládají to za neuvěřitelné. Ale my přece sloužíme Bohu, který mění zdánlivě nemožné situace a tím se oslavuje. Bůh nás volá právě nyní. Rozhlíží se po lidech v Evropě, kteří Ho hledají a kteří se za svou zemi postaví v trhlině (viz Ezechiel 22:30). Měli bychom poslouchat lidi, které k nám Bůh posílá, aby nám řekl: “Pojďte, probuďte se, mějte odvahu Bohu věřit, hledejte Boha a složte před něj váš život.”
Boží čas přípravy
Pro každý národ (podobně jako i pro každého jednotlivce) má Bůh speciální spasitelný plán, speciální povolání. Každému národu Bůh dal zvláštní dary a schopnosti, aby jimi mohl žehnat jiným národům. Bůh provádí národ skrze určité – někdy bolestivé – situace a zkušenosti, aby ho formoval a připravil pro svůj spasitelný plán. Právě tak připravuje i jednotlivce, jako např. Josefa, který dříve než se stal zachráncem země, musel projít bolestivými zkušenostmi. Prostřednictvím tohoto procesu tříbení jsme formováni v drahocenné nádoby, které Pán může použít. Lidé v Ugandě toto pochopili.
Některé národy trpí více než jiné, protože mají strategické poslání v celosvětovém Božím plánu. Existují klíčové národy, které mohou svými dary pomoci jiným zemím, aby vešly do svého poslání. Uganda je např. takovým klíčovým národem, a také Německo je asi určeno k tomu, aby se stalo klíčovým národem. Tyto země jsou ďáblem zvláště napadány a sváděny. S tímto posláním, které má Bůh pro každý národ, může být celosvětově žehnáno i jiným národům. Když země jde za svým Božím posláním, má to dvojí účinek. Jednak proces učednictví dostane ve vlastní zemi impuls a získá na dynamice, a jednak takový národ může podpořit i jiné země v jejich procesu učednictví. Jestliže se bude víc a více národů pohybovat ve svém Božím poslání, bude také víc a více lidí celosvětově spaseno.
Boží cíl pro probuzení?
Studujeme-li dějiny probuzení, vidíme, že dříve než vypuklo nějaké probuzení, existovali vždy lidé, kteří Boha hledali a za probuzení se modlili. Když potom došlo k duchovnímu průlomu, děly se znamení a zázraky a mnoho lidí bylo spaseno. Tento stav trval po nějakou dobu, ale potom probuzení začalo ochabovat, až bylo konec konců docela uhašeno. Proč probuzení nevytrvalo?
Aby probuzení nezůstalo jen přechodným ohněm, nýbrž aby Boží záměry a cíle byly trvale naplňovány, nesmíme naši pozornost obracet jen na krátkodobé výsledky (zázraky a znamení, vysvobození), nýbrž musíme porozumět Božím plánům ve vztahu k celým národům. Musíme rozpoznat Boží poslání pro národ a hledat Boha, aby země vešla do tohoto poslání. Často se modlíme za probuzení v našem sboru, denominaci, městě nebo kraji (anebo se modlíme za argentinské, welšské nebo korejské probuzení) a přehlédneme, že Bůh má zcela speciální poslání pro celý národ. Když to propásneme, domníváme se, že jsme dosáhli cíle, jestliže se dočkáme probuzení v jednom sboru nebo v jednom městě, a nikdy nedosáhneme Božího záměru s celým národem. Ale když známe a podporujeme Boží poslání pro naši zemi a jeho záměry s probuzením, může se probuzení rozšířit na celou zemi – a daleko za ni ven.
Jedno ze znamení poslední doby je, že každý národ bude dotčen svědectvím evangelia (Matouš 24:14). Právě tak čteme ve Zjevení Janově 7:9-10, že lidé ze všech národů budou stát před Božím trůnem: “Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: ´Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi´”.
Žijeme v poslední době a Bůh má zcela speciální plány pro každý národ. On nyní probouzí národy, aby je uvedl do jejich poslání. Jsme krátce před tím, než budeme moci uvidět celosvětové probuzenecké hnutí. Každý národ, každá národní menšina, budou probuzením zasaženy – potom teprve přijde konec.
Bůh říká: “Modlete se za národ, ať vejde do mého poslání a chystá se na probuzení. Nemodlete se jen za vaše sbory a váš kraj, nýbrž modlete se opravdově za celou zemi, za ostatní země Evropy a celého světa.”
Probuzení začíná v našich srdcích
“Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe, každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši.”(Filipským 2:1-5)
Když se modlíme za probuzení v naší zemi, musí toto probuzení začít v našich srdcích. Naše zaměření se musí změnit. Každý člověk má touhu být důležitým a získat si uznání, ale Bůh by chtěl nasytit naše srdce, změnit ho a naučit nás novému způsobu života: “Pokoř se, a já tě povýším.” Čím hlouběji se ponížíme, tím výše nás pozdvihne. Jestliže Boha uctíváme a žijeme podle Jeho zásad a sloužíme Mu, bude nám otevírat dveře a odpovídat na naše prosby na modlitbách.
Jestliže Boha hledáme jen proto, abychom získali odpověď na své problémy, nebo přemýšlíme a usilujeme jen o to, jak vybudovat svou službu či náš sbor a jak efektivně naplnit jen své vlastní povolání, nikdy nepřineseme maximální ovoce. Z tohoto důvodu mnoho duchovních vedoucích rostlo až do určitého bodu a potom se zastavili či dokonce upadli zase nazpět. I když máme naddenominační službu a sloužíme jiným sborům, je možné, že to děláme jen proto, abychom se hnali kupředu a posílili vlastní službu, a že to děláme jen tak dlouho, jak je to užitečné pro nás. Bůh bude zkoumat naše motivy. Chceme skutečně budovat Boží království, aby jméno Páně bylo oslaveno, anebo bychom se zde chtěli stát velkými a využívat Pána jen jako záminku? Bůh bude naše srdce usvědčovat.
Rozpoznáme-li takové nesprávné postoje a falešné motivy, čiňme z celého srdce pokání a učme se ochotně tento nový způsob života. Při tom nám bude pomáhat, když se nebudeme vidět jako součást služby, nýbrž jako součást Kristova těla, které náleží Bohu. S takovýmto postojem rádi ubereme něco z naší vlastní služby, abychom to přidali Kristovu tělu. Jestliže se chceme pevně držet toho, co nám náleží, ztratíme to, ale když se toho vzdáme pro Boží království, dostaneme to vše nazpět.
Všichni jsme jen částí velkého Božího plánu
Bůh umisťuje lidi s určitými dary (např. pastorální poradenství, chvály, přímluva, administrace atd.) do sboru, aby těmito obdarováními sloužili sboru, podporovali jeho vize a přispěli svým dílem k tomu, aby byl naplněn Boží úkol pro sbor. Jsou pro sbor darem. Jestliže spolupracovníci – zcela jedno jak jsou obdarováni – chtějí udělat pokrok jen ve svém vlastním povolání a nejsou ochotni podporovat sborové vize, nepohnou se z místa a dokonce se mohou stát i rušivým faktorem.
Rovněž tak vidí Bůh různé sbory v jednom národě. Každý sbor má zcela speciální dar a charakteristiku a je přínosem pro kraj i pro národ, do kterého ho Bůh umístil. Bůh chce skrze něj uskutečnit část svého plánu spásy. Právě tak umisťuje docela vědomě různé sbory s rozdílnými dary do určitého města, aby tyto společně uskutečnily Jeho plán pro město a národ. Když jsme zaměstnáni jen tím, že podporujeme a budujeme své vlastní povolání a svou vlastní službu a nestaráme se také o větší pověst přináležející národu, zastavíme se v určitém bodu a nikam se nedostaneme. Může se dokonce i stát, že Bůh musí odstranit náš sbor nebo naši službu ve prospěch svého vyššího plánu, který má pro národ. Dílo, které konáme, je jen docela malým zlomkem Boží celosvětové stavby. I kdyby jednotlivý sbor měl velké povolání, přesto zůstává jen částí mnohem většího plánu. Když zažíváme růst, a chceme proto mít významný vliv v tomto světě, musíme rozumět Božímu působení v zemi i ve světě a nechat se ochotně včlenit do Jeho plánů.
Některé sbory, díla nebo denominace se samy ničí tím, že kritizují druhé a bojují proti jiným sborům nebo dílům, místo aby je podporovaly. V sólové akci nikdy nic nevytvoříme. Žádná služba, žádný sbor, žádná denominace nemá všechny dary, které jsou nutné pro dokončení díla. Potřebujeme doplňující dary druhých. Jestliže nebudeme brát zřetel na jiné služby nebo sbory, které očividně nejsou tak významné a silné jako my, opomineme je a budeme se v naší vlastní vizi hnát jen vpřed, může se nám přihodit, že dosáhneme bodu, kdy nebudeme moci pokračovat v cestě, zcela jedno jak moc se modlíme a postíme, poněvadž nám třeba chybí jeden speciální dar, který by byl klíčem pro příští krok. Může se stát, že onen potřebný dar má zrovna ta služba, vůči níž jsme se zachovali nevšímavě, která se ale nemohla bez naší pomoci dále rozvinout, a nyní není připravena svůj dar nasadit, abychom mohli příští krok udělat společně. Tak mnozí lidé i služby vyšli sólově a při tom narazili na své meze. Silný má pomáhat slabým. Mají se spojit a běžet spolu. Taková jednota se nemůže uskutečnit prostřednictvím organizace, nýbrž jenom skrze ducha služebnosti.
Burcovali jsme, aby se odvrátila pozornost od našeho vlastního povolání a náš zřetel byl nasměrován na mnohem vyšší povolání národa, a aby se druhým při tom pomohlo v rámci rovnosti, i kdyby měli docela jiný směr svého vyznání. Ať to stojí cokoli, tak zaplaťme cenu, aby náš národ vešel do svého Božího povolání:
Kdyby to znamenalo vzdát se na nějakou dobu naší služby a obětovat náš život jako investici do národa, aby se tento pohnul kupředu, tak potom toto učiňme.
Kdyby to znamenalo, že se postaráme o možnosti, aby se naší zemi dostalo pomoci zvenčí, tak potom toto učiňme.
Kdyby to znamenalo, že odložíme stranou svou vlastní vizi a dovolíme Bohu, aby použil sbor jako zárodek, se kterým by mohl pomáhat národu jít dál, tak to učiňme.
Můžeme si dovolit vzdát se své vize. Můžeme si dovolit vzdát se svých programů a udělat nový program. A můžeme si dovolit říci, že naše služba, náš sbor, naše práce, náš život, naše všechno má být nasazeno pro poslání této země. Buďme tak Bohu k dispozici, aby tento národ mohl vejít do Božího poslání. Budeme překvapeni, jak velmi poroste naše služba, zatímco budeme pracovat pro Boha v národě. Kromě toho je naše srdce uspokojeno a nasyceno, když vidíme, jak Bůh působí v zemi, jak vylévá svého Ducha, jak uvolňuje služby a jak působí v takovém měřítku, v jakém bychom my sami nikdy nemohli konat. Když si uvědomíme, že sloužíme Bohu ve větší dimenzi, než ve které bychom realizovali svou vlastní službu nebo naši vlastní vizi, naplňuje nás to nezměrnou radostí.
Dobytí země prostřednictvím modlitby
Když John Mulinde obdržel příkaz od Boha naplnit zemi modlitbou a v celé zemi postavit modlitební oltáře, dal mu Bůh jako biblický vzor pro jeho úkol Abraháma. V 1. knize Mojžíšově 13:15-17 Bůh opakuje Abrahámovi ještě jednou své zaslíbení a přikazuje mu, aby se zdvihl a prošel křížem krážem celou zemi. Opět a opět, kdykoli Bůh mluvil k Abrahámovi, zmínil se i o národech, které v té době pobývaly v zemi (např. Gen 12:4-7, 15:18-19). Tyto národy vzývaly své rozmanité bohy, čímž s nimi vstoupily do spojenectví a daly jim právo působit v zemi i v jejich životě. Tyto temné mocnosti vybudovaly tmavou pokrývku nad různými oblastmi země, tj. moc, která vládla nad danou zemí a určovala způsob života jejích obyvatel. Z tohoto důvodu Bůh znovu a znovu odkazoval na obyvatele země, aby odhalil Abrahámovi, s jakými duchovními mocnostmi měl co do činění.
Než Abraham prošel zaslíbenou zemi, postavil všude v zemi pro Pána modlitební oltáře a tam svého Boha vzýval. Vždy, když toto činil, proklamoval tím stánek pro Boha a se svými modlitbami a svým uctíváním prolomil temnou pokrývku nad krajinou, a to vše umožnilo, že se mohla Boží přítomnost usídlit v této zemi. Nejdříve musí být strženy duchovní pevnosti, potom teprve Bůh může vylít svého Ducha. Tato “modlitební strategie” platí dnes zrovna tak jako tehdy.
Satan má právo vládnout nad určitou zemí tehdy, když s ním obyvatelé této země uzavřeli spolek. Tím, že přijmou jeho charakter a jeho temné skutky, které se praktikováním stávají součástí jejich vlastního života, poskytují satanovi přístup a možnost působit v jejich životě i v jejich zemi. Podíváme-li se na způsob života lidí jednoho národa nebo národnostní menšiny, je možno poznat, jaké duchovní mocnosti vládnou nad touto zemí, popřípadě nad touto národnostní menšinou. Duchové, kteří vládnou v povětří, ovlivňují lidi k neposlušnosti, smilstvu, strachu, moci atd. (viz též Efezským 2:1-3 a 6:12).
Když lidé činí pokání ze svých hříchů a hříchu své země, a potom konají kroky víry a zřeknou se těchto mocností, teprve pak má Bůh právní podklad pro své působení. Protože Abrahám a později i Izák se stali obyvateli této země, mohli zástupně činit pokání za hříchy v zemi, i deklarovat s autoritou Boží vládu, a zemi tak uvést do spojenectví s Bohem. V zemi, v níž žijeme, jsme my křesťané Božími hospodáři. Když nevykonáváme svou plnou moc, bude národ klesat hloub a hlouběji. Musíme se pozdvihnout a naplnit zemi modlitbou. Dříve, než vypuklo probuzení v Ugandě, byla země naplněna modlitbou. Nikdo nebyl hrdinou tohoto probuzeneckého hnutí, nýbrž samotným Bohem bylo uvolněno mnoho jednotlivců, aby se stali upotřebitelnými jako modlitebníci, a aby celý národ poznal ruku Páně.
Satanova strategie ovládání země
Satan zná Boží záměry s národem, a proto dělá vše pro to, aby zabránit tomuto národu vejít do jeho poslání. Jeho strategií je svádět lidi ke hříchu, modlářství, uctívání v tajných spolcích, čarování, vraždě dětí atd., a tak je uvést do vědomého nebo nevědomého spojenectví se sebou. Rovněž použije každé události v dějinách země, aby držel lidi ve svázanosti. Dokud všechna provinění a nespravedlnost v zemi nejsou očištěny, bude stále nad národem mrak útlaku.
Dalšími satanovými strategiemi jak zastavit duchovní vývoj v národech jsou jednak utlačování, útrapy, křivdy, hlad, nesnáze, války, chudoba, rezignace, nemoci (např. v Ugandě) a jednak duchovní spánek, liknavost, lhostejnost, blahobyt, soběstřednost (např. v USA, Francii, Německu). Proti těm posledním je těžší bojovat, poněvadž jsou pro nás pohodlné. Takto budou národy oloupeny o své dědictví, jelikož nevcházejí do svého Božího povolání.
V Efezským 6:12 se říká, že bojujeme proti panstvům, mocnostem, světovládcům tohoto věku tmy, duchovním mocnostem zla v ponebesí. Kdykoli tyto mocnosti ovládají nějakou zemi, pak je víry v této zemi poskrovnu a Boží sláva je jakoby skrytá. Jestliže lidé zakusí Boží slávu, skloní se před Bohem. Proto chce satan všemi prostředky zabránit, aby Bůh zjevil svou slávu.
Satan si brousí zuby na to, aby mohl kontrolovat rozum lidí, neboť když může kontrolovat jejich myšlenky, kontroluje tím také jejich možnou změnu, dále způsob života a jejich majetek. Přiměje je k tomu, aby užívali svůj majetek tak, aby to sloužilo jeho záměrům, a ne záměrům Božím. K tomu, aby učinili taková rozhodnutí a rozvíjeli takové myšlenkové soustavy, které způsobí, že se široce otevřou pro jeho zlé působení, ale Boží působení v jejich životě má překážky. Aby ďábel mohl kontrolovat tímto způsobem rozhodování, soustřeďuje se na lidi v důležitých pozicích. Jeho strategie probíhá od představitele nějakého národa přes úřady až dovnitř všech druhů vedení v hospodářství, ve vzdělávání, ve zdravotnictví, v rodině. Kdokoliv je v nějaké rozhodující pozici, je vystaven zesílenému ostřelování jeho sil.
Tuto taktiku používá také na církve. Pastoři, vedoucí modliteb, vedoucí mládeže – každá osoba ve vedoucí funkci je přednostním cílem pro jeho útoky. Proto se může stát, že lidé, kteří nastoupí do vedoucí pozice, začnou náhle dělat taková negativní rozhodnutí, která by byli předtím možná nikdy neučinili. Toto je ďáblova strategie: mít pevně v rukou zemi, její systém a všechen vývoj ve společnosti. Avšak naše zbraně jsou mocné: “Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista, a jsme připraveni potrestat každou neposlušnost, dokud vaše poslušnost nebude úplná.” (2.Kor 10:4-6)
Poněvadž satan chce kontrolovat rozum lidí, musí být naše zbraně připraveny k tomu, aby strhávaly myšlenkové pevnosti. Mluvíme-li o modlitbě a probuzení, má to význam v tom, že satanova kontrola nad lidmi, tj. falešné myšlenky o jejich životě, jsou rozbíjeny prostřednictvím zástupného pokání a modlitbou. Jestliže jsou zlomeny nad nějakou zemí duchovní a myšlenkové pevnosti, tak se změní tato země i chování lidí vůči sobě a Bohu. Probuzení je konfrontace moci mezi Božím královstvím a královstvím satanovým.
Žijeme v zemi, v níž lidé, ať už vědomě anebo nevědomky, vstoupili do mnoha rozmanitých svazků s různými mocnostmi. Satanské kněžstvo v zemi spojuje zemi s těmito mocnostmi, aby se satanovy záměry v ní uskutečnily. Za vším tím zlem stojí nějací kněží, kteří jsou odpovědní za to, aby zlo vzniklo, bylo udržováno a rozšiřovalo se. Ale my jsme kněží Páně. A Bůh nás povolává a vyzývá, abychom povstali proti těmto baštám, neboť Ten, který je v nás, je větší než ten, který je ve světě (1.Janova 4:4). Ale je to boj. Čím lépe porozumíme duchovní oblasti, tím lépe můžeme zaplatit cenu oddanosti, tj. modlitbu a půst, jimiž dosáhneme duchovního průlomu. Mýlíme se, kdykoli si myslíme, že by se Boží vůle jednoduše uskutečnila i bez naší modlitby. Jestliže chceme, aby šel náš národ kupředu, musíme co nejvíce křesťanů pohnout k tomu, aby povstali a naplnili zemi modlitbou.
Modlitba, která proměňuje národy
Bůh nehledá jenom křesťany, kteří se modlí, nýbrž hledá modlitební strážce. Strážci jsou lidé, kteří se neustále modlí. Toto vše se nemůže stát prostřednictvím naší vlastní síly, nýbrž jen skrze Božího Ducha. Do služby modlitebního strážce je nutno dorůst. Chce to čas, abychom tomu porozuměli a krok za krokem do toho pronikli. My sice můžeme mnoho o modlitbě mluvit, ale Duch svatý je jediný, jenž nás může opravdu modlitbě naučit. A my se můžeme modlitbě naučit jedině tím, že strávíme čas na našich kolenou před Boží tváří. Musíme to prostě učinit.
Nádvoří
Naše modlitba začíná v nádvoří. Nejprve se modlíme z rozumu a často se opakujeme. Naše myšlenky těkají do všech směrů, a my jsme rozptylováni různými problémy, situacemi a rozmíškami všedního dne. Bůh nám říká: “Vstupte do mého nádvoří s díkůvzdáním a velebením.” (Žalm 100:4).
Zatímco setrváváme na modlitbě, máme často dojem, že jsme nevykonali zhola nic užitečného a že jsme vyplýtvali čas. Někdy se modlíme v jazycích a cítíme se při tom divně a ďábel se nás pokouší umlčet. Zde v nádvoří se ještě naše myšlenky často točí kolem našich problémů, našich plánů a starostí všedního dne. Musíme svou pozornost udržet zaměřenou na Pána. Zde v nádvoří nejsme nijak odříznuti od světa kolem nás, čehož jsme si velmi dobře vědomi. Jelikož i démonické síly mají přístup na nádvoří, jde o místo, kde můžeme být rozptylováni. Krátce před průlomem se bude nepřítel často pokoušet rozptylovat vším kolem nás – tu zazvoní telefon, tu zase vábí myšlenka na obložený chlebíček, tu najednou máme žízeň atd. Když potom v tomto bodě přerušíme naši modlitbu a pokračujeme později, začínáme vlastně znovu od začátku – což je velmi frustrující.
Bůh ctí to, jestliže k němu přicházíme s ochotou učinit vše, co On chce a odložit všechno, co nám ještě brání, abychom se Mu mohli přiblížit a setkat se s Ním. Často musíme před Ním velmi mnoho vyznávat své hříchy a podrobit se tak očišťujícímu procesu. Bůh si k tomu často používá naše snažné prosby, např. se modlíme za naše děti a Bůh nám ukáže, že kořen problému je v nás samotných. – Nebude to vždy snadné. Vždyť všichni lidé v Bibli, kteří byli hladoví po Bohu a chtěli mu sloužit, byli připraveni zříci se věcí a položit i svůj život.
Jestliže setrváváme na modlitbě, dostaneme se do bodu, kdy se naše modlitba promění a stane se intenzivní. Ta přichází z našeho ducha, ne už z našeho rozumu. Naše celé bytí se potom modlí k Bohu, slova z nás tryskají ven, víra vychází hluboko z nás a Bůh nám vnukne, co se máme modlit. Opustili jsme nádvoří a vešli jsme do
Svatyně
Svatyně je kněžské místo, o kterém Bible říká, že nevíme, jak se zde máme modlit, ale že Duch svatý nám s nevyslovitelným lkáním pomáhá (Římanům 8:26). Zde začíná modlitba “porodních bolestí”. Je to modlitba, která přivádí národy k povstání. Začínáme vidět věci tak, jak je vidí Bůh, a také cítíme jisté věci tak, jak je cítí On. Na tomto místě se proměňuje náš pohled na situace a lidi. Už není více zakalen našimi vlastními představami a názory, nýbrž na tomto místě vidíme věci z Boží perspektivy, ve světle jeho pravdy. Boží láska k lidem pohne naším srdcem, a my z hloubi našeho srdce křičíme k Bohu. Duch svatý nám zjevuje srdce Kristovo a my cítíme v modlitbě Boží lásku, břímě a bolest za ztracené. Ležíme na tváři a “svíjíme se v porodních bolestech” – někdy hlasitě, jindy tiše. Tento druh intenzívní modlitby přichází prostřednictvím našeho úplného vydání se do Boží vůle. Duch svatý převezme naši modlitbu a sám způsobí sténání, naříkání, pokání a přímluvu, a to takovým způsobem, kterým to sami ze sebe nemůžeme vydat.
Někdy prosíme za situaci jako zkušený advokát a divíme se, odkud přichází tato slovní obratnost. V jiných situacích jsme úplně zdrceni a bezmocní, a tak jen prostě předkládáme Bohu Jeho Slovo. Anebo se v nás pozvedá svatý hněv proti satanovým plánům a ničení, a my vstoupíme do vedení duchovního boje. Budeme agresivně strhávat, rozbíjet, ničit a zapuzovat vše, co satan vybudoval. Kdykoli Duch Boží tímto způsobem skrze nás působí, víme z hloubi našeho srdce, že Pán je s námi, a že mluvíme v Jeho autoritě. Když činíme pokání, budujeme si východisko pro přímluvu, a také na této základně obdržíme autoritu, abychom táhli do boje proti duchovním mocnostem v zemi. Ani kdybychom řečnili snad dvě hodiny dlouho, není to žádný monolog, poněvadž sám Bůh nám slova, která říkáme, dal do srdce. Hluboké pokání, vyznání naší viny a viny země, spojené s přímluvou za lidi, pohnou Božím srdcem. Zlomené srdce před Jeho tváří nebude odmítnuto (Žalm 51:19).
Opravdová modlitba se koná vždy ve svatyni, ale zde nezaniká. Někdy Duch Boží na nás působí tak silně, že téměř nepozorovaně sklouzneme dovnitř
Velesvatyně
a jsme zde přemoženi Boží přítomností. Jeho přítomnost na nás přichází, jakoby Bůh kolem nás položil své rámě a zahalil nás svým pláštěm. Problémy jsou odplavovány a On nám dává nepopsatelný pokoj a radost, které nás na nejvyšší možnou míru uspokojí. Zde naše srdce roztaje a my mnohdy jednoduše pláčeme. Boží fantazie, jak On se nám zde chce zjevit a setkat se s námi, je neomezená.
Žádný démon nemůže vstoupit na toto místo. Když Bůh k nám zde mluví, tak víme, že to může být jedině On. Kdykoli potom vyjdeme ven z Jeho přítomnosti, jde Jeho přítomnost s námi. Ona je v nás i na nás. Je jako oheň – a tento oheň přivodí onu neustálou modlitbu strážce, žádné lidské úsilí ani žádný výcvik to nemohou dokázat. Čím častěji a déle trávíme čas ve velesvatyni, tím pevněji a trvaleji bude zůstávat Boží přítomnost v nás i na nás, a bude nás proměňovat. Svět i s jeho svody se stane pro nás nezajímavým. Neexistuje pro nás už nic toužebnějšího, než čas strávený v Boží přítomnosti. Když pak přijdou do naší blízkosti lidé, kteří až dosud byli zatvrzelí a argumentovali proti evangeliu, náhle roztají. Duchovní slepota mizí, okovy jsou rozbíjeny, lidé jsou usvědčováni a naslouchají. Jestliže pak ale žádné rozhodnutí neučiní, odejdou a stanou se ještě více zatvrzelými, přece však když se za ně modlíme, bezprostředně nebo potají, může je pomazání provázet a způsobit, že se obrátí později.
Jestliže chceme tento druh modlení uvést do našeho sboru, nestane se tak za jeden den, ani za jeden týden nebo měsíc. Ale jestliže v tom vytrváme, prorazíme. Duchovní hlad je k tomu klíčem. Bůh chce působit nejen na bohoslužbách, velkých shromážděních a evangelizacích, nýbrž chce přijít také do našich domovů. On chce jít s námi na ulici a jednat tam skrze znamení a zázraky. Začíná to však v našich “komůrkách”, tam, kde se modlíme. Čím více křesťanů se v jednom kraji modlí tímto způsobem, tím více je zde prolamována pokrývka duchovní temnoty, a tím silněji se zde může usídlit přítomnost Boží, která potom zůstává na našich domovech, a může se rozšířit konec konců i do sousedství. Promodlíme-li zemi, nebe se otevře a my budeme prožívat Boží moc ve sborech i v celé zemi. Potom přijdou časy, v nichž budeme běhat po ulicích a Duch svatý nás vyzve, abychom mluvili k určité osobě. Musíme se naučit být vůči Duchu svatému poslušnými, poněvadž zrovna pro tento okamžik je uvolňováno pomazání. Když Boha poslechneme, On bude působit a bude lidi uzdravovat, osvobozovat a přivádět je do svého království.
Uvedu jeden příklad: Bůh se dotkl jedné duchovně hladové křesťanky, která byla od svých šestnácti let nemocná a v modlitbě intenzivně hledala Boha, velmi mocným způsobem. Jednoho dne, kdy šla za svou prací švadleny, se udála dopravní nehoda, při které byl usmrcen malý chlapec. Duch Boží přišel na tuto ženu a náhle jí přišlo na mysl slovo z Bible: “Ďábel přichází jen aby kradl, zabíjel a ničil, ale já jsem přišel, aby jste měli život v hojnosti” (Jan 10:10), a začala plakat. Potom šla k policistovi, který stál vedle mrtvého chlapce a zeptala se ho, zdali by se směla za toho chlapce modlit. Po počátečním posměchu jí dal svolení. Žena se sklonila nad chlapcem a začala plakat. Nevěděla, jak by se měla modlit, a proto vyslovila jednoduše uvedený citát z Bible. Chlapec otevřel oči a posadil se. Ten policista byl tak ohromen, že odevzdal svůj život Ježíši. – Bůh chce používat obyčejné lidi, skrze něž se oslaví.
Evropa mezi temnotou a světlem
Ve stejném čase, když John Mulinde přijal prorocké slovo pro Izrael a Bůh mu uložil odjet do Izraele a tam Jeho slovo vyslovit, spatřil vidění o Evropě: “Přede mnou ležela rozprostřena mapa Evropy. Přesně uprostřed byla mapa zdola propíchnuta a já jsem viděl, jak hustý černý dým stoupal z otvoru. Zatímco se toto dělo, vzdálenost mezi mnou a mapou se stále zvětšovala, až se nakonec mapa změnila v jednu zemi. Shora jsem shlížel na zemi. Stoupající dým byl velmi silný a hustý, jako průmyslový čmoud. Nestoupal kolmo, ale valil se v chuchvalcích ve tvaru sloupu dále a dále nahoru. Pokaždé, když se vytvořil takový chuchvalec, vyšla z něho slabá mlha, která se rozprostřela nad zemí. Konečně dým dosáhl oblohy a nabyl tvaru hřibu. Jeden velmi silný a černý mrak se rozprostřel nad celým kontinentem, zároveň se tyto mraky začaly spouštět dolů. Pro jeho hustotu jsem už stěží mohl pod ním vidět zemi. Náhle na severozápadě – tam kde leží Velká Británie – prorazilo ven světlo jako hvězda. Paprsky se začaly rozprostírat na východ, sever, západ a jih. Nejprve to byly jenom krátké paprsky a malá hvězda. Avšak paprsky prorůstaly a pronikaly pořád dále na jih kontinentu. Potom se ztratily pod mraky. Po nějakou dobu zůstal tento obraz takto stát. Avšak náhle proniklo uprostřed mraků velmi, velmi jasné světlo. Vypadalo jako Slunce, které si razí cestu skrze mraky. Když tam prorazilo, rozprostřelo své paprsky nad celým světem. Paprsky se pohybovaly přes Rusko, Asii až do Austrálie – také přes celý africký kontinent. Ubíraly se k Jižní Americe, Severní Americe a Kanadě. Na okamžik zazářilo, jako kdyby svítilo světlo nad celým světem. Potom tento obraz zmizel a objevil se citát z Bible:
“Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou Jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě, zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány. Až to spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší, neboť hučící moře tě zahrne svými dary, přijde k tobě bohatství pronárodů.” (Izaiáš 60:1-5)
Tázal jsem se Pána, co tento obraz znamená, a Pán promluvil: Temnota, kterou jsi viděl, je síla zla, které dnes v Evropě stoupá. Zlo je tou silou husté temnoty, mocí ďáblovou. Ta moc se pozvedá nad zemí a nad kontinentem a všude tam, kde může uchvátit lidi, tam bude jejich srdce ode mne odvracet. Tato moc bude lidi vést k tomu, aby mne nenáviděli a aby milovali zlo. Oni budou všechno dobro, spořádanost a svatost nenávidět, zlo a marnost budou hledat a milovat. Budou mít touhu po hříchu, po hříších, které dosud dokonce ještě nebyly viděny. Lidé budou projevovat své vášně úplně bez ostychu a budou také s hrdostí a veřejně šířit nevýslovná zvěrstva. Čím více je někdo zlý, tím více bude na to pyšný. Budou pořádat regulérní závody v tom, kdo je nejhorší. Finanční prostředky a zkušenosti budou používány k tomu, aby do světa přinášely zlo. V každé zemi, do které je zlo vnášeno, budou lidé duchovně zničeni. V okamžiku temnota stoupá. Ale potom přichází do bodu, v němž začne zase klesat. Zatímco se bude spouštět dolů, bude země temnější a temnější. V každém národě, na který si může sednout, je osud tohoto národa zpečetěn a lidé budou uvnitř hynout.
Ale mé srdce bolí za ztracené. Když se toto stane, bude mnoho lidí, které Já jsem chtěl vzít do svého království, ztraceno. Potom mnohý věřící, jež se nalézá ve stagnaci, odpadne a znovu již nepovstane. Čas je krátký. Ale má ruka je vztažena a přinese probuzení. Světlo, které jsi viděl prorazit, je síla Ducha svatého. Můj Duch bude vylit na tento kontinent. Prorazí jako silný vítr a silné, mocné světlo. V každé zemi na tomto kontinentu, do níž se toto světlo prolomí, bude ďáblova síla oslabena a nebude moci uchvátit lidi do svého vlastnictví. Bude k dispozici dost milosti, aby lidé mohli učinit rozhodnutí – pro mě anebo proti mně. To ale předpokládá, že se můj lid zcela oddá hledání mé tváře. Proto tam jdi a provolej: povstaňte a staňte se světlem. Vstaňte z vašeho spánku. Vstaňte a vystupte ze všeho, o čem si myslíte, že je to váš život. Natáhněte se po tom, s čím jste dosud ještě nepřišli do styku.
Je už dost pozdě
Když nebude žádný křik k Bohu, dolehne na národy Boží soud. Bůh bude v tom případě odtahovat svou ruku a dovolí nepříteli získat tuto zemi. Jelikož si lidé zvolili zlo, dopustí Pán to, že rovněž okusí i jeho úplný konec. “Potom budou ke mně křičet, ale já nebudu odpovídat. Budou mě hledat, ale nenajdou mě. Protože neodpovídali, když Já jsem je volal. Když já je hledal, tak ke mně nepřišli. Běž a mluv k nim, jestli tě slyší nebo ne. Čas je velmi krátký. Mluv k nim, apeluj na ně! Řekni jim: okuste a vizte, že Pán je věrný! Když budou na mé volání odpovídat a můj obličej hledat, dám se jim nalézt. Jestliže mne nebudou hledat a budou čekat až se temnota usadí na zemi, bude příliš pozdě.”
Velké misijní poslání se kloní pomalu ke konci. Ježíš se brzy navrátí. Z té příčiny se kupí soud nad národy, ale Bůh rovněž přislibuje, že sám prorazí v těch nejnemožnějších situacích, poněvadž toto poslední dílo musí být vykonáno k Jeho poctě. Bůh prostě neponechá věci tak, jak jsou, a nenechá jednoduše přijít konec – nýbrž – jak říká, že pozdější věci budou mnohem velkolepější než počáteční, bude otřásat národy. Vším bude otřásáno a zbude jen to neotřesitelné (Ageus 2:6-9).
Pomoc pro Evropu
Čas se krátí a je životně důležité, aby tělo Kristovo v Evropě poznalo, jak naléhavý je čas, neboť intenzita a míra modliteb za Evropu v jiných zemích světa je enormní.
V roce 1996 Pán promluvil, že tělo Kristovo v Evropě potřebuje podporu od jiných zemí, aby Jeho plány pro Evropu mohly být přivedeny k porodu. Bůh nám chce poslat pomoc: “Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě, zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány. Až to spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší, neboť hučící moře tě zahrne svými dary, přijde k tobě bohatství pronárodů”. (Izaiáš 60:4-5) (Toto místo se vztahuje nejprve na Izrael, ale následně v této souvislosti také na Evropu).
Bůh k nám bude posílat křesťany z těch zemí, které kdysi přijaly evangelium z Evropy. To ony jsou těmi dcerami a syny, ony budou spolupomáhat při vyvolání tohoto porodu. Bůh bude do Evropy volat lidi z Afriky, Ameriky, Brazílie, Argentiny, Asie atd. Tři země mají v Evropě klíčové postavení: Velká Británie, Francie a Německo. Podle průběhu vize to vypadá, že Bůh dal Velké Británii zvláštní odpovědnost za zbytek kontinentu. Toto také byla země, do které měl John Mulinde jít nejdříve. Potom byla na řadě Francie. Roku 1998 dostal John Mulinde od Pána příkaz, který přinesl změnu – měl v Ugandě vybudovat SOS – modlitební řetězec za Francii, poněvadž se zde rozbíhal čas pro tento národ, ale v samotné zemi bylo k dispozici málo víry a síly k provedení této změny. Po devět měsíců probíhaly ve dne v noci modlitby a půsty, aby Francie mohla být zahrnuta Boží milostí a slitováním. Modlitebníci z jiných zemí byli mobilizováni a podporováni do modlitby za Francii. V polovině toho roku potom Pán řekl, že nyní přišel čas předat tento zápas o Francii Francouzům samým. V zemi byl organizován modlitební výcvik a místo původně očekávaných dvaceti přímluvců jich nakonec přišlo přes dvě stě. Francie se začala probouzet. Byl vyhlášen čtyřicetidenní půst. V únoru 2000 budou francouzští vedoucí činit pokání za svůj národ. Do Francie jsou vysílány výcvikové týmy, které vyučují lidi o modlitbě, a tak zesilují pomazání.
Německo, slyš hlas Pána
Velká Británie a Německo jsou dva národy, jež byly za dřívějších dob velice silně misijně činné. Boží plán byl, že Německo se mělo stát velkým misionářským národem. Povolání zde bylo. Rovněž tak dary. Německo převzalo svou misijní metodu zvláštním způsobem od Židů. Židé byli putujícími misionáři, z největší části to nebylo jejich povolání. (Marco Polo podává zprávu, že našel cestou do Číny – podél trasy – křesťanské kaple, které byly vystavěny židovskými obchodníky – misionáři). V Německu byla tato metoda převzata ochranovskými bratry – (Herrnhut). Tito misionáři nebyli placeni žádnou misijní společností, nýbrž pracovali a putovali. Ukázali mimořádnou obětavost a dokonce se i prodávali jako otroci, jen aby přinesli lidem evangelium. Koncem posledního století diskutovaly britské a německé misijní společnosti o tom, jak by mohly společně nést evangelium až na samotný konec světa, ale bohužel, konference proběhla neúspěšně a bez dohody.
Počátkem století vypukla spousta probuzení (Wales, Indie, Korea, Los Angeles). Zdálo se, že každé z nich je vybudováno na tom druhém. Zprávy z církevních dějin dokládají, že nebylo dáno žádné srovnatelné probuzenecké hnutí, jako v tomto čase. Německu ale nebyla dána žádná taková probuzení. Tato hnutí zde byla z největší části velmi kriticky posuzována. Je možné, že se tím Německo postavilo proti Božím záměrům a právě i tzv. “Berlínským prohlášením” se rozhodlo proti působení Ducha svatého? (“Berlínské prohlášení” – rozhodnutí určitých církevních kruhů, které utlumilo působení Ducha svatého v Německu).
Kdykoli se Bůh pohybuje okolo nás a ve stanovený čas něco chystá, musíme se s Ním spolupohybovat a stavět se k Jeho působení kladně. Jsou doby, v nichž je ničivé ignorovat Boží působení a záměry. Rozhodne-li se země v takových dobách, že se odvrátí od Boha, existuje jakožto alternativa už jenom soud (Přísloví 1:22-33). Je možné, že se právě toto Německu stalo. Německo začalo dvě světové války a duchovně vyhlásilo oddělení mezi Židy a německým národem. Šest miliónů Židů bylo usmrceno. Mnoho let byla země rozdělena a její větší část rozvrácena. Ačkoliv jsme se snažili na duchovní rovině, jakož i v sekulární oblasti – např. válečné reparace vůči Židům, přesto leží stín minulosti na našem národě až dodnes, a my neustále prožíváme pocit méněcennosti, ačkoliv vynikáme v mnoha oblastech a máme velký potenciál ve schopnostech vědění, peněžnictví a řízení.
Bůh už mnoho let restauruje Německo. Dovolil nám opět se stát hospodářsky silnými a znovu postoupit do vedoucí pozice v Evropě. Nevšedním způsobem Bůh zbořil zeď mezi východním a západním Německem a dal Německu nové strategické postavení v Evropě. Německo je důležitým mostem mezi východní a západní Evropou. Může se snadno ztotožnit se západními zeměmi, a přesto mít dobré vztahy i k východním zemím. Tím je Německo velmi vhodné k tomu, aby v duchovní oblasti otevřelo dveře do bývalých komunistických zemí.
Bůh by chtěl, abychom s vděčností uznali, jaké nám učinil dobro, jak nás obnovil a požehnal. Proto bychom měli mít Boha v úctě a nepřivlastňovat si Jeho slávu tím, když tvrdíme, že to byly naše vlastní schopnosti, které toto způsobily. Bůh požehnal zemi tak bohatě a nám svěřil tak mnoho, abychom Ho za to uctívali, ze srdce mu děkovali a sebe sama mu dali k dispozici jako služebníky.
Osud Německa (i České republiky) neleží v rukou politiků, ani v rukou hospodářských analytiků a specialistů, rovněž ne v rukou EU. Když Boží lid hledá Boží tvář, může být vše, co satan vymyslel zlého, obráceno Bohem v dobro. Osud Německa leží v rukou křesťanů, kteří jsou připraveni stoupnout si pro svou zemi do trhliny. Bůh připravil dědictví pro Německo. Bylo by to tragické, kdybychom propásli znamení doby a vhodný Boží okamžik.
“Když můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.” (2.Paralipomenon 7:14) Nyní je nejvyšší čas činit pokání, povstat, a Jemu vzdát úctu. Jestliže toto neučiníme, budeme jako města Chorazin a Betsaida, ke kterým Pán řekl: “Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidonu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání.” (Matouš 11:21) Ninive bylo plné hříchu, ale když k nim přišlo slovo od Pána, činili pokání v žíněném pytli a v popelu, křičeli k Bohu o slitování a Bůh vyslyšel jejich modlitby (viz Jonáš 3:5-10). Nepropasme proto Boží okamžik!
Povstaňte a neztrácejte čas. Nepropásněte čas. Pozdvihněte své oči a podívejte: na jedné straně je ohlášen soud a na druhé straně chce Bůh zjevit svou slávu a vylít silné pomazání pro probuzení. My to nemůžeme zapřít a ani nemůžeme tuto lhůtu posunout. Nyní se musí něco dít. Buď se Německo pohybuje ve směru probuzení, anebo ve směru soudu. Toto je velká odpovědnost pro nás křesťany. Národ leží v rukou modlitebníků. Jestliže toto opravdu uchopíme do svých srdcí, už nebudeme moci více odpočívat. Modleme se tedy s takovým zápalem a intenzitou, jako bychom byli jedinou osobou, která si stoupne do trhliny za zemi, a jako by záchrana celé země závisela na nás samotných. Dovol, aby Bůh vložil Jeho břímě za Německo (i Českou republiku) do tvého srdce.
Bůh hledá duchovní otce
Bůh hledá v Německu (i v České republice) otce. Křesťany, kteří jsou ochotni povstat a říci: “Pane, tento národ se musí narodit do slávy Boží.” Otcové neusilují o to být nejpřednějšími, nebo o dobré postavení, úřad anebo službu. Otcové mají radost z mnoha dětí, které zdravě duchovně vyrůstají a sílí. Otcové investují svůj život do svých dětí, a potom se o ně opírají a mají radost, když vidí, že se jejich investice vyplatila a děti se vydařily a vešly do jejich poslání. Otcové docházejí odplaty z Božího otcovského srdce. Bůh hledá takové muže a ženy. Lidi, na něž se může spolehnout, a kteří přivedou svůj národ k porodu a do jeho poslání.
Modlitební síť
Jestliže chceme, aby Pán působil v celém národě, musíme nejprve naplnit zemi modlitbou. To neznamená, že nyní zastavíme všechny dosavadní modlitby a budeme iniciovat nové modlitební hnutí, nýbrž že jednoduše navážeme vztahy s lidmi a sbory, které už Pán připravil, a kteří se už takto modlí. Chceme-li skutečně vidět v naší zemi proměnu, musí být modlitebníci jednotní a táhnout za jeden společný provaz. Také zde už nejde o vlastní službu, o vlastní modlitební službu, ani o vlastní modlitební strategii. Každý si má vážit toho druhého více než sebe (Filipským 2:3).
Když povstaneme a začneme být činní, tak uvidíme, že Pán připravil v každém městě a na každém místě hladové lidi, kteří čekají na to, až kdosi přijde a k modlitbě je zmobilizuje. Začneme-li s tím, Bůh začne působit. Bůh bude ctít poslušnost a tento krok víry. Ukáže se jako věrný.
Jak můžeme naplnit zemi modlitbou? Tím, že jako Abrahám vybudujeme po celé zemi “modlitební oltáře”, to znamená místa, na kterých se křesťané modlí za to, aby se království Boží mohlo rozšířit.
Zeměpisné pokrytí
Jako první cíl si můžeme předsevzít to, abychom dosáhli modlitební účasti v každé spolkové zemi. To je dosažitelné jen protažením krok za krokem do zemských krajů, potom do měst, vesnic, sousedství atd.
Sociální pokrytí
Modlitba má být vštěpována do každé sociální vrstvy, do různých profesních odvětví, v politice, armádě, policii, soudnictví, na univerzitách, školách, v bankách, nemocnicích, ve firmách atd. Víc a více má modlitba prostoupit jednotlivé vrstvy.
Duchovní pokrytí
Musíme se informovat, která duchovní seskupení existují. Musíme uvážit, jak můžeme proniknout s modlitbou mezi křesťany, kteří jsou rozděleni do různých denominací, i mezi nekřesťany s jejich různými seskupeními. Každé křesťanské seskupení potřebuje podporu. Při tom nehraje žádnou roli, kdo je podle našeho mínění teologicky pravý, či kdo vyhovuje našim představám, nýbrž jestli se dáme jednotně do modlitby za naši zemi. Existuje nový rozměr duchovní moci, a to když se křesťané společně modlí za svou zemi a za jiné národy. Společně se radíme, jak můžeme vnést modlitbu do rozmanitých oblastí a tím Bohu vytvořit místo, na něž může proniknout se svou silou a slávou.
Povstaň
První místo, které můžeme Pánovi připravit, je naše srdce. On sám by chtěl v našem srdci probudit touhu a hlad a rozsévat do našeho srdce víru. I kdyby naše víra byla zpočátku jen tak malá jako hořčičné zrno, přece bude růst. Opatruj tento malý plamínek, který vložil Pán do tvého srdce, střež a chraň ho před větry, které přijdou a před nepřítelem, jenž ho chce uhasit.
Když tě Bůh volá k modlitbě, odpověz Mu a vydej se Mu. Modli se tak, jako by osud země závisel jen na tvé modlitbě. Nepřestaň, zůstaň v tom, dokud nepřijde sláva. Připrav Pánu v Německu (i v České republice) místo, kam může přijít. Neboť začalo něco nového. Už nemysli jako dříve, čas zajetí je pryč. Jdi a připrav Pánovi místo. Jeho čas je blízko.
“Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodina ukáže se nad tebou jeho sláva.” (Izaiáš 60:1-2)
Povolání strážců
“Zesilte stráže, postavte strážné!” (Jeremjáš 51:12)
Také v naší zemi naléhá Duch svatý, aby se NYNÍ začalo s 24-hodinovou modlitbou strážců, aby Německo (i Česká republika) zažilo probuzení a vešlo do svého Božího povolání! Praktická realizace: každý měsíc má nanejvýš 31 dní, proto 31 měst/oblastí (nebo i více) se může podílet na modlitbě strážců tak, že každý pokryje modlitbou právě jeden den za měsíc. Tento den bude v právě platném měsíci stále tentýž, např. patnáctého, na nějž tento modlitební den pokaždé připadne. Bylo by dobré, spojit tento den s půstem. Účelem je, že se různé sbory a díla vyskytující se ve městě/oblasti, semknou právě v modlitbě za zemi. Je bezpodmínečně nutné, aby pastoři/vedoucí duchovně spolupodpírali modlitbu strážců, ba aby i zaujali své místo na hradbách!
S čtyřiadvacetihodinovou modlitbou za Německo má vzniknout národní síť. Pán dal obraz o síti, která má být spojena, a která se má stát stále větší a hustěji spletenou, pokud nepokryje celou zemi jako závoj. Primárním komunikačním prostředkem této sítě je E-mail. Jestliže není žádné E-mailové spojení k dispozici, běží výměna informací přes fax.
(Překlad: MUDr. Jiří Hajer, Danuše Vavřinová; Korektura: Mgr. Lucie Navarová)
Čtyřiadvacetihodinová modlitební stráž v České Republice:
Webové stránky: http://www.kshk.cz
Koordinátor: Jakub Limr, tel.: 777 632 230, e‑mail: straz24@kshk.cz
