Běda … A můj lid – pacholata jsou jeho poháněči a vládnou mu ženy. (Iz 3,11.12)
Žijeme ve světě, který leží ve zlém (1J 5,19) a tedy zastává jiné hodnoty než my, kteří následujeme Pána Ježíše Krista. Naší absolutní hodnotou je Boží slovo. Žalmista vyznává: „Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.“ (Ž 119,89) Svět říká: „Člověk je měřítkem všech hodnot.“ Písmo říká: „Všechno je stvořeno skrze Krista a pro Krista.“ (Ko 1,16) Svět říká: „Všechno se evolučně vyvíjí k lepšímu.“ Písmo ukazuje na padlou a neopravitelnou lidskou přirozenost a jedinou záchranu v přijetí Pána Ježíše Krista. Jenom On je naší nadějí slávy.
Denně jsme v tomto světě konfrontováni s převrácenými hodnotami tohoto světa a tím vyzýváni, abychom vždy učinili správné a biblické volby. Také oblast rodiny je vystavena ďábelskému útoku skrze převrácené humanistické, evoluční a nečisté hodnoty. Jaká je role muže a ženy podle tohoto světa a podle Písma? Jaký je řád rodiny? Jak se mají vychovávat děti podle Písma a co k tomu říkají hlasatelé světských hodnot a filosofií? Koho budu v tom labyrintu světa poslouchat?
Naše děti jsou přirovnány k šípům (Ž 127,4). Kam směruješ své děti? Kam je chceš dovést? Vedeš je vůbec k nějakému cíli? V dětské službě v našem sboru máme jasně definováno, kam chceme děti vést: „Budeme sloužit dětem, které nám byly od Boha svěřeny, takovým způsobem, aby poznávaly Ježíše, chodily v Jeho Duchu, rostly do Jeho charakteru, byly poddány Jeho vládě, měly vřelý vztah k Písmu, byly zapojeny v církvi a sloužily svědectvím evangelia v tomto světě.“ Děti jsou však šípy především v rukou svých rodičů.
Šalomoun říká: „Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.“ (Př 22,6) Proto je zásadní začít včas, systematicky a důsledně formovat a vychovávat životy našich dětí. Narozdíl od tohoto světa nevěříme, že děti automaticky rozeznávají dobré od zlého (viz Dt 1,39) a proto je potřeba osobně děti vést k Ježíši Kristu – Pánu a Zachránci – a vštěpovat jim Boží slovo (Dt 6,1-9).
Jan Amos Komenský ve své Didaktice říká: „Rozumíme tedy, že člověku a stromu jednostejný jest způsob. Jakož ovocný strom, hruška, jabloň, fík, rév sám od sebe sic růsti a zráti můž, však planý a s planým ovocem; ale máli sadové, sladké, dobré ovoce nésti, od rozumného štěpaře štípen, zalíván, ošetřován býti musí: tak podobně člověk v lidskou sic podobu sám od sebe, jako i každé hovado v svou, roste, ale v rozum lidský osvícenost, zkušenost, počestnost, pobožnost zrůsti nemůže, leč roubové poučování dobrých v něho se štěpují.“
Při výchově je zásadní, abychom byli příkladem. Naše děti jsou naším obrazem – v dobrém i ve zlém. Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové. (Př 17,6) Jestliže chceme dobře vychovávat své děti, musíme sami být poddáni Pánově výchově, jinak dráždíme své děti k hněvu. Chceme pak od nich věci, které sami neděláme. Apoštol Pavel říká: „A vy, otcové, nedrážděte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v Pánově kázni a napomenutí. Otcové, nedrážděte své děti, aby nemalomyslněly.“ (Ef 6,4; Ko 3,21) Jinými slovy, pokud nejsi poddán Pánově kázni a napomenutí, vychováš hněvivé a malomyslné děti. Také dráždíš své děti k hněvu a malomyslnosti, když je nevychováváš a nekázníš.
Apoštol Pavel dále říká: „Nemylte se, Bohu se nikdo nebude vysmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí.“ (Ga 6,7) Existuje mnoho přírodních i duchovních zákonů, které fungují, ať již jim věříš, nebo ne. Ignorace těchto zákonů nemá žádný vliv na jejich působnost. Jeden z nich je zákon setby a žatvy. To, co dnes rozséváš, budeš zítra sklízet. To, co dnes sklízíš, jsi včera rozséval. Proto rozsévejme Boží slovo, dobrý příklad, biblické hodnoty, svůj čas, bezpodmínečnou lásku a odpuštění. Zasévejme též každý den správné návyky. Uvádějme také své děti do správných a dlouhodobých vztahů.
Jeden ze zásadních vztahů v životě křesťana je vztah k církvi. Církev není místo, kam chodím jenom když mám čas. Církev je tělo, jehož jsem součástí (pokud jsem znovuzrozen). Jak je důležité, abyste své děti vodili do církve. Tak do nich něco zaséváte a jednou budete sklízet. Otcové a matky: Voďte své děti na shromáždění Božího lidu každou neděli! Nenechte se okrást nepřítelem. Voďte je do besídky. Uvádějte je také do příležitostí budovat vztahy mezi sebou navzájem.
Naše děti jsou součástí Božího lidu. Pročti si následující odkazy, které mluví o dětech ve shromáždění Božího lidu: Ž 127 (Bůh staví svůj dům – církev); Joz 8,30-35; 2Pa 20,1-13; Neh 8,1-12; Neh 12,27-43; Jl 2,12-17; Mt 21,15-17; Pavel adresuje dopisy svatým a v nich oslovuje děti: Ef 1,1; 6,1; Ko 1,1-2; 3,20.
Nadchneš své děti pro shromáždění Božího lidu, když sám budeš nadšený (a nadšení pro Boží věci je výraz tvého rozhodnutí a pokání – viz Zj 3,14-22) a když tvé děti na tobě uvidí, že je to pro tebe prioritou. Nevěřím tomu, že lidé milují Krista a přitom církev – jeho tělo zanedbávají. To zcela odporuje Písmu (viz Žd 10,25).
Ty rozhoduješ, kam tvé děti chodí a kam ne. Do světských zařízení (školka, škola, zájmové kroužky, lékař …) je vedeš i když se jim zrovna nechce. Je to proto, že mají určité potřeby, povinnosti a závazky (nebo protože nás to stojí naše peníze). A do církve – která je Kristovým tělem – je povedeme jenom, když se jim bude chtít?
Děti jsou nestálé. Chvíli jsou nadšené pro jednu věc, za chvilku pro druhou. My, rodiče, jim vštěpujeme správné hodnoty – stálost a trpělivost. Ježíš sám ukazuje na nestálost dětí, když říká: „Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: ‘Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste neplakali’.“ (L 7,31-32)
Z našich dětí vychováme svévolníky, pokud budou dělat pouze to, co sami chtějí. Z našich dětí vychováme změkčilé rozkošníky a požitkáře, pokud je necháme dělat pouze to, co jim přináší příjemné pocity. Z našich dětí vychováme netrpělivé vzteklouny, pokud od nás dostanou vše ihned a nikdy z našich úst neuslyší: „Ne!“ Z našich dětí vychováme závislé lenochy, pokud je necháme válet u televize či počítačových her a nebo dlouho vylehávat (viz Př 26,14).
Motivujte své děti k četbě Písma. Kupte jim (nebo jim dejte příležitost si vydělat) jejich vlastní Bibli. Malým dětem dejte obrázkovou Bibli. Čtěte si Bibli spolu. Vyprávějte si, co vás oslovilo. Učte sebe i je verše nazpaměť. Je důležité již děti vést k systematickému čtení Písma. Zapojte se do plánovité výuky veršů a buďte v tom důslední. Opakujte již naučené.
Veďte své děti k evangelizaci. Buď se budou chlubit Bohem, nebo budou zahanbeni v koutku zapírat svojí víru. Jak je důležité, když tvoje děti vidí, jak s někým mluvíš o Ježíši a jak se modlíš za jeho uzdravení! Jděte se svými dětmi na sborové pouliční evangelizace. Budete osměleni vy i vaše děti.
Nechť mají tvoje děti správný vztah k penězům. Vidí, jak dáváš desátky a dary? Mluvíš s nimi o tom? Jakmile děti začnou dostávat peníze od rodičů, babiček a dědů … , hned je veď k dávání desátků. A ať to dělají radostně jako projev vděčnosti a lásky k Pánu Ježíši. Nechť dávají ze svých úspor i při sborových sbírkách. Proč ne? Pán vidí jejich korunky. Jenom toto je cesta k tomu, aby naše děti nesloužily mamomu, vždyť kořenem všeho zlého je láska k penězům (1Tm 6,10). Dávání je duchovní záležitost. To, co děláš se svými penězi, ukazuje na stav tvého srdce. Naše děti budou štědré, moudré a dávající. Dobré zvyky však musíme každodenně sít.
Další důležitá oblast je modlitba a půst. Proč by se děti nemohly postit? Nemusí se postit 40 dní, ale částečných „danielovských“ postů jsou schopni opravdu již i kojenci (viz Jóel 2,12-17). Modlitba před jídlem je dobrá věc, stejně tak i modlitba dítěte, které má strach – nic však nevypovídá o jejich vztahu s Bohem. Tak se modlí i někteří nevěřící. Základní a zásadní je modlitba pokání. Umí naše děti vyznávat své hříchy a přijímat od Pána odpuštění? Učíme je tomu? Vidí také, že i my vyznáváme své hříchy?
Je důležité, aby naše děti byly naplněné Duchem svatým, mluvily v jiných jazycích a očekávaly další projevy Ducha svatého. Potřebují zakoušet radost z modlitby v jiných jazycích a my dospělí jim v tom musíme být příkladem. Někteří se před svými dětmi stydí modlit v jiných jazycích. Tento rozumářský stud je zaséván do dětí, kterým se pak křesťanství může stát pouze naučeným životním systémem bez vroucího vztahu s Pánem.
Často se setkávám s tím, že rodiče mají strach své děti káznit. Mají strach říci svému dítěti: „Ne!“ Je však potřeba si uvědomit, že pokud nedokážeme s rozhodností říci „Ne!“ a uplatnit autoritu ve své rodině, pak toho nejsme schopni ani při jednání s naším duchovním odpůrcem – ďáblem a jeho démony. Zvláště mi u některých připadá „magická“ hranice kolem 10 let. Jestliže malé dítě dokáže ovládat celou rodinu (co se bude vařit, kam se půjde a kam ne, v kolik hodin se bude vstávat či chodit spát, na co se bude dívat, jaké hračky se budou kupovat …) a rodiče se bojí mu dát správné meze, pak „náctiletých“ se rodiče bojí tuplem. Co za tím stojí? Humanistické hodnoty tohoto světa, strach z člověka a chybějící Boží bázeň. Jako otec máš vést svoji rodinu a jako matka své děti a bude za tebou stát celé nebe. To je Boží řád, kterému nebeský Otec rád žehná. Neboj se konfliktů, křiku, pláče, modřin … Pán bude stát za tebou, když budeš káznit své děti. Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas. (Př 13,24) Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život. (Př 29,17) Srovnej též následující verše: Př 19,18-19; 20,30; 22,15; 23,13-14; 29,15.
Otcové a matky: Kdo je vaším poháněčem? Kdo vládne ve vaší rodině? Je ve vaší rodině Boží řád? A jestliže tvůj partner nestojí v Božím řádu, stojíš v něm ty? Jde o Boží bázeň! Bojím se svých dětí, manželky – člověka, nebo Boha a jeho Slova? Písmo říká: „V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny. Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti.“ (Př 14,26-27)
Velice mě oslovil Floyd McClung, nynější pastýř prorockého sboru v Kansas City, kterého u nás známe skrze jeho knihu „Boží otcovské srdce“ (kterou vřele doporučuji). V knize „Boží muž v rodině“ ukazuje na požehnání, které přináší bázeň Hospodinova a vzpomíná na svého otce, jako vzor muže s Hospodinovou bázní. Nejprve popisuje tři postoje svého otce:
1. Protože se táta bál Boha, jeho největší cíl byl, aby se mu líbil.
2. Protože se táta bál Boha, věřil tomu, že Bůh hřích potrestá a u svých dětí neměl strach následovat příkladu Všemohoucího.
3. Protože se táta bál Boha, nenáviděl hřích.
Dále Floyd McClung říká: „Táta žil v přesvědčení, že každý hřích na sebe váže důsledky a doma trval na disciplíně. Samozřejmě, ne drsným nebo nesprávným způsobem.
To nejhorší, co jsme my děti mohly provést, bylo nerespektovat mámu. Několikrát jsem jí drze odpověděl a ona mě vždy kryla. Ale když se to táta přece jen dověděl, potrestal mě. Nebyl zlý, pouze nemohl snést nedostatek respektu.
Můj táta mi tyto lekce udělil tak, že jsem na to nikdy nezapomněl. O několik let později jsem u sebe odhalil, že jsem použil úplně stejné metody káznění jako on. S rodinou jsme žili v amsterodamské čtvrti červených světel, protože jsme tam s jedním týmem Mládeže s misií pracovali mezi prostitutkami a pasáky. Mojí dceři Míše tehdy bylo třináct nebo čtrnáct let a byla velmi vzpurná vůči Sally. Ke mně byla docela milá, ale jakmile jsem byl mimo dům, pořádně Sally vyřídila.
Jednoho dne jsem se se svojí dcerou posadil a řekl jsem jí: „Dokud bydlíš v mém domě, budeš mámu respektovat. Nejen jako svou matku, ale také jako moji manželku. Pokud to nebudeš dělat, nemůžeš žít v tomto domě. Myslím to smrtelně vážně. Můžeš si vybrat. Když zde žiješ a chceš tady zůstat, budeš ji respektovat. Může být, že s ní nesouhlasíš. Možná ji nepovažuješ za dokonalou. To je v pořádku. Ale budeš jí prokazovat respekt. Pokud ne, nebudu tě nadále trpět v tomto domě. Něco se tady musí zásadně změnit. Tečka.“
Tento pevný způsob lásky jsem se naučil od svého otce. Říkal to, co si myslel a také to prosadil. Důvěřoval jsem, že moje jednání s Míšou dá věc do pořádku, protože táta se mnou jednal také tak. Vyžadovat disciplínu není nikdy snadné. Nestát se při tom nepřiměřeně tvrdým nebo neúměrně shovívavým závisí nakonec na tom, jestli vás „má pod kontrolou zdravá bázeň Hospodinova.“
