…vzbudím syny tvé, ó Sijóne, proti synům tvým, ó Řecko… (Za 9:13 podle ang. překl. NIV)
Vždy po několika letech se v profesionálním boxu odehraje zápas mezi dvěma neporaženými boxery, který se pak označuje jako „zápas století“. Reklama, vzrušení a očekávání před tímto zápasem ovládnou pozornost národa. Často však samotný zápas nedosáhne úrovně předchozí reklamy a detaily souboje pak každý rychle zapomene, kromě několika sportovních fanoušků.
Konflikt, o kterém hovoří prorok Zacharjáš, mezi syny Sijónu a syny Řecka může být skutečně nazván „zápasem věků“. I když zde existovaly fyzické bitvy, tento boj zuří především v myslích a srdcích mužů a žen už více než dva tisíce let. Odměnou nejsou peníze nebo sláva, ale duše národů a generací. Jaká je povaha tohoto konfliktu? Proč je tak důležitý? Jaké jsou sporné body tohoto zápasu? Jaké jsou charakteristiky synů Sijónu a synů Řecka? Proč mezi nimi existuje nepřátelství na život a na smrt? Kde a jak probíhal tento boj v minulosti? Kde a jak se bojuje dnes?
Existuje zde několik základních pravidel. Za prvé: termíny „synové Řecka“ a „synové Sijónu“ se používají v tomto článku ve smyslu ideologickém nikoliv v etnickém smyslu. Řek z Athén by ideologicky mohl být syn Sijónu a Žid z Tel Avivu ideologickým synem Řecka. Dále „synové“ je možné číst jako „synové a dcery“. Rozhoduje zde srdce a mysl, ne národnost a pohlaví. Za druhé: synové Sijónu nejsou představováni farizejským judaismem. Spíše jejich nejplnější vyjádření nacházíme v novozákonním křesťanství, tak jak vyrůstá ze starozákonního zjevení. Za třetí: mnoho z klasického řeckého myšlení není přirozeně v opozici k názorům Sijónu. Mnoho řeckých přísloví a literárních děl vyjadřuje pravdy, které mají paralely v Písmu. V bochníku řeckého myšlení se však nachází kvas, který je stejně smrtelný jako kvas zákoníků a farizeů. Lidé potřebují vědět, čím se krmí. Mým záměrem je poskytnout náhled na kořeny a ovoce těchto konkurenčních hledisek.
Stromy rostou ze semen
Počátek každé věci má velkou důležitost. Rčení „kam je proutek ohýbán, tam roste strom“ je možné aplikovat i na rozvoj myšlenek. Zrod řeckého myšlení můžeme nalézt v dílech Hérakleita (540-480 př.n.l.) a Prótagora (485-410 př.n.l.). Hérakleitos řekl: „Všechno je v pohybu, nic nestojí. Nic netrvá, ale všechno se mění.“ Jeho nejslavnější výrok je: „Nemůžeš dvakrát vstoupit do téže řeky.“ Život neobsahuje žádné pevně dané body, žádné objektivní pravdy nebo absolutna. Protože všechno je relativní, měnící se a bez nezávislého významu, Hérakleitos dochází k závěru: „Živí a mrtví jsou stejní a také ti, kdo bdí či spí, jsou mladí nebo staří.“ Prótagorás přijal Hérakleitovy relativistické pohledy a řekl: „Člověk je mírou všech věcí.“ Toto prohlášení je shrnutím humanismu – každý člověk je svým vlastním bohem. Podle Prótagora „na každou záležitost lze pohlédnout ze dvou stran“. Kdo může říct, co je lepší? A tak tito dva otcové synů Řecka neuznávali trvalé, univerzální, objektivní pravdy. Pro ně neexistovala žádná realita, která by vybočovala z rámce jejich vlastního vědomého uvažování.
Také synové Sijónu mají svůj počátek. Je zjeven v Genesis, „knize počátků“: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ (Gn 1:1) Pro Sijón začíná porozumění světa transcendentním, všemocným, tvůrčím a všude přítomným Bohem. Když dostal otázku, kým je, „Bůh řekl Mojžíšovi: JSEM, KTERÝ JSEM.“ (Ex 3:14) Jaký majestát je v této odpovědi: „Já jsem Hospodin, já se neměním.“ (Mal 3:6 podle ang. překl. KJV) Nový Zákon souhlasí: „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky.“ (Žd 13:8) Bůh sám je Pravda (viz J 14:6) a Jeho Slovo je ustanoveno v nebi jako pevná olovnice věčnosti (viz Ž 119:89; J 12:48). Pro syny Sijónu je to Bůh a ne člověk, kdo je mírou všech věcí. Jak řekl Pavel, když oslovil filozofy v Athénách: „Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil.“ (Sk 17:31)
Od samého počátku se synové Sijónu a synové Řecka vydávají jinými cestami. Neshoda mezi těmito dvěma počátečními body je nesmiřitelná a kam se odtud dostanou, je ovlivněno už prvními kroky na jejich cestě.
Vzdělání a poznání versus vztah a zjevení
Důraz řeckého myšlení je na vzdělání a poznávání. Sókratés (469-399 př.n.l.) řekl: „Je jen jedno dobro, poznání, a jedno zlo, nevědomost,“ a tím oddělil základ morálky od odpovědnosti Bohu nebo jiným. Aristotelés (384-322 př.n.l.) řekl: „Vzdělaní lidé jsou na tom o tolik lépe než nevzdělaní, jako živí jsou na tom lépe než mrtví.“ Sofoklés (469-406 př.n.l.) napsal: „Rozum je Božím nejvyšším darem člověku.“ Slovo filozofie se skládá ze dvou řeckých slov a má význam „láska k moudrosti“. Synové Řecka pohlíželi na intelekt člověka jako na nejvyšší vyjádření jeho existence a logické uvažování jakožto výraz intelektu považovali za nejvznešenější lidskou činnost. Vzdělání bylo prostředkem i cílem nejvyššího dobra, ten nejcennější životní cíl. To je důvod, proč Lukáš konstatoval: „Všichni Athéňané a cizinci, kteří tam pobýbali, se totiž nezabývali ničím jiným, než že říkali nebo poslouchali něco nového.“ (Sk 17:21) Pavel to shrnul jasně: „Řekové hledají moudrost.“ (1K 1:22)
Důrazem židovského myšlení je vztah s Bohem a Boží zjevení. „A Hospodin prohlásil dnes tobě, že budeš jeho lidem, zvláštním vlastnictvím…“ (Dt 26:18) David zvolal: „Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde…“ (Ž 84:11) Synové Sijónu jsou „…rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví…“ (1Pt 2:9). Vztah s Bohem vyrůstá z toho, že se nám zjeví. Synové Sijónu souhlasí s Mojžíšem, který řekl: „Dovol mi spatřit tvou slávu…“ (Ex 33:18) Nejvyšším zjevením je pravda kříže, která je „pohanům (Řekům) bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Kristus – Boží moc a Boží moudrost“ (1K 1:23-24). Kříž nás obnovuje do pozice vztahu s Bohem (viz Ef 2:14-18). Po tom, co je obnoven náš vztah, může i naše mysl být obnovena, nebo „vzdělána“ podle Boží moudrosti a ne lidské (viz 1K 2:6-16; Ř 12:2).
Vliv řeckého myšlení na americkou společnost je hluboký. Vzdělání bylo ohlašováno politiky a vůdci jako odpověď na zločinnost, chudobu, předsudky, válku i sociální nespravedlnost. Jistě, vzdělání má své místo při řešení těchto otázek, avšak hrát určitou roli anebo být základem není totéž. Protože správný vztah s Bohem je nejzákladnější potřeba všech lidí, je to jediný bezpečný základ pro zabývání se jakýmikoliv osobními nebo společenskými problémy. Náš vztah s Bohem způsobuje osobní proměnu a tato změna osobnosti přináší společenskou změnu.
Bohové jako lidé versus lidé jako Bůh
Bohové řecké mytologie zrcadlí názor, že člověk je mírou všech věcí. A tak, i když bohové Řecka měli božské vlastnosti, tj. nesmrtelnost a nepřirozené síly, byli ovládáni charakterovými vadami a morálními nedostatky obyčejných lidí. Bohové byli jako lidé jenom velkolepější ve svých hrdinských činech i stinných stránkách. Dionýsos, bůh vína, se neomezoval na několik skleniček po obědě. On ho pil po sudech. Zeus, hlavní řecký bůh, byl otcem bezpočtu nemanželských potomků skrze spojení s bohyněmi i smrtelnými ženami.
Héra, Zeova manželka, pochopitelně rozhněvaná na manželovy neřestné způsoby, používala svých nadpřirozených sil k trýznění jeho milenek. Athéna, bohyně patronka, podle které se jmenovalo město Athény, jako dospělá vystoupila z hlavy Zea a tím ilustrovala primární roli rozumu jako původce života v řeckém světě. Životy bohů byly ovládány podvody, intrikami a bojem o nadvládu. Smrtelní lidé nebyli nic víc než nešťastnými figurkami v těchto konfliktech, snadno obětovatelní a bez hodnoty, pouze jako nástroje pro prosazování sobeckých záměrů bohů. Není divu, že se Řekové rozhodli, že osudy všech lidí jsou řízeny třemi bohyněmi sudičkami.
Pohled z hory Sijón se značně liší od pohledu z hory Olympus. Boží počátek člověka je ukázán v Gn 1:26-27: „I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby… Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jako On, ne naopak. I když je člověk zkažený hříchem, stále má možnost být obnoven skrze vykoupení. „Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.“ (2K 5:17) Boží království není charakterizováno chaosem, který zplodil řecký svět, ale křížem, který obnovil člověka v jeho postavení, jež pro něj Bůh připravil ve stvořeném řádu (viz Ef 2:15). Boží vláda je dokonalá v právu, spravedlnosti, milosrdenství a lásce. „Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost.“ (Ž 89:15) Věčný život není pouze výsadou bohů; je k dispozici všem lidem, kteří činí pokání a věří v Syna Božího (viz J 3:15-16). Existuje opilost vhodná pro syny Sijónu – přemáhající přítomnost Ducha svatého. „A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem.“ (Ef 5:18; viz také Sk 2:13-21). Lidé nejsou šachové figurky, které jsou ovládané nevypočitatelnými božstvy nebo řízeny osudem, ale „Boží spolupracovníci“, kteří jsou povolaní se podílet společně s Ním na Božím království (viz 2K 6:1; Mt 28:18-20). Synové Sijónu chodí vírou, ne osudem.
Soutěžení versus spolupráce
Synové Řecka uspořádali první olympijské hry v roce 776 př.n.l. Tyto závody pořádané každé čtyři roky byly tak důležité, že vytvořily základ pro řecký kalendář. Tato čtyřletá období používali Řekové pod názvem olympiáda jako orientační body svého kalendáře po více než 700 let. Dokonce i války byly přerušeny, aby se mohly konat hry. Olympiáda byla také součástí řeckých náboženských aktivit. Všechny budovy na Olympii, místě her, byly využívány buď pro uctívání nebo pro atletické zápasy. Atletické události se zaměřovaly na dovednosti potřebné pro úspěšné vedení války: běh, zápas, hod oštěpem a silové výkony. Pro druhé a třetí místo nebyly ceny. Vítězi patřila odměna. Vítězové byli uznávaní jako hrdinové nebo „sportovní idoly“ po celé řecké civilizaci. Olympiáda byla zastavena v roce 394 n.l. po více než tisíci letech trvání a nekonala se až do prvních moderních olympijských her v roce 1896 v Athénách v Řecku.
Synové Sijónu neposílali týmy na olympijské hry. Bible uznává výkony jednotlivců jako například výkony Davidových mocných mužů, kteří sami bez pomoci druhých zabili obry, lvy nebo stovky nepřátelských vojáků (viz 1Pa 11:10-47). Avšak Boží důraz je na spolupráci a jednotě, ne na soutěžení a slávě osobnosti. Boží lidé mají spolupracovat jako součásti jednoho těla. „Jako máme v jednom těle mnoho údu a všechny ty údy nemají stejný úkol, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého.“ (Ř 12:4) Toto je důležitý předmět pro americkou církev. Ježíš se modlil za všechny věřící: „Aby byli přivedeni k dokonalé jednotě a aby svět poznával, že ty jsi mne poslal a miluješ je tak, jako miluješ mne.“ (J 17:23) Synové Sijónu mají vynaložit veškerou snahu, aby „pilně zachovávali jednotu Ducha ve svazku pokoje“ (Ef 4:3). Vyvyšování soutěžení a osobního úspěchu nad spolupráci a společné cíle nemá místo mezi syny Sijónu. Oni jdou kupředu společně.
Vnějšek versus vnitřek
Řecké umění je slavné svým vyobrazením lidského těla. Až do renesance nikdo neprojevil lepší dovednost ve ztvárnění lidského těla z kamene než řečtí sochaři. Řecká úcta k tělu prostoupila všechny aspekty řeckého života. Byla to tvář ženy, Heleny z Tróje, která odeslala tisíc lodí do boje v legendární válce popsané řeckým básníkem Homérem v Ilinadě a Odysei. Řekové při olympijských hrách soutěžili nazí. Oslavovali tělo, ve kterém člověk žil.
Tím vším se Řekové dostávali do ostrého konfliktu se syny Sijónu. Jednou ze sporných otázek byla obřízka, obřad, který Řekové považovali za znesvěcení dokonalosti lidského těla a o kterém Židé věřili, že je to Boží nařízení, o němž nelze diskutovat. Řecký vládce vládnoucí teritoriu, které zahrnovalo i Izrael, vydal ve snaze podpořit stejnorodost mezi lidmi v oblasti v roce 169 př.n.l. výnos, který zakazoval obřízku židovských chlapců. O několik let později Řekové obětovali prase na oltáři v chrámu v Jeruzalémě a začala Makabejská vzpoura. To je jedno z nejpozoruhodnějších vojenských tažení v historii. Relativně malá skupinka židovských bojovníků porazila několik řeckých armád, když jedna z nich měla i vojáky jedoucí na slonech, a získala pro Židy nezávislost, která trvala až do příchodu římských legií.
Důležitost vnějšího vzhledu osoby byla pro syny Sijónu vyřešena Božím slovem k proroku Samuelovi, když hledal budoucího krále pro Izrael mezi syny Jišaje. Samuel spatřil Elíaba a řekl si: Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný. Hospodin však Samuelovi řekl: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce“ (1S 16:6-7). Většina vyobrazení Samsona ho ukazuje spíš jako Herkula (řecký Héraklés) než jako obyčejného Izraelitu své doby. Pokud měl Samson vyboulené bicepsy a zvlněné hrudní svaly, proč se ho Delíla ptala na tajemství jeho síly? (viz Sd 16:6) Tajemství nebylo v jeho svalstvu, ale v moci Ducha svatého v něm (viz Sd 14:6; 15:14). Nadpřirozená síla je dílo Ducha svatého, ne výsledek pobytu v posilovně. Podobně skutečná krása není způsobena kosmetikou a plastickou chirurgií, ale je to „…nepomíjitelná krása jemného a tichého ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích.“ (1Pt 3:4 podle ang. překl. NIV) I když byl Ježíš Božím synem, na jeho vnějším vzhledu nebylo nic, co by prozrazovalo vnitřní realitu Božství (viz Iz 53:2). „I když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje.“ (2K 4:16) Proměna charakteru do podoby Krista je cíl synů Sijónu.
Intelektuální elita versus služebníci společnosti
V oblasti vlády mají synové Řecka reputaci jako otcové demokracie a všeobecné rovnoprávnosti. To není tak docela přesné. Platón napsal: „Demokracie, což je okouzlující forma vlády, plná rozmanitosti a nepořádku, poskytující určitý druh rovnosti osobám stejné a nestejné hodnosti … přechází do despotizmu.“ Řecký koncept demokracie byl omezen na vládu intelektuální elity, skupiny filozofů/králů. „Dokud filozofové nebudou králi, nebo králové a knížata tohoto světa nebudou mít ducha a moc filozofie, a politická velikost a moudrost se nesejdou v jednom místě, a povahy těchto prostých občanů, kteří chtějí vytlačit jeden druhého, nebudou odsunuty stranou, města nebudou mít nikdy pokoj od zlých činů – ne, ani lidská rasa, jak věřím – a jedině pak bude mít tento náš Stát možnost života a spatřit denní světlo.“
Synové Sijónu jsou občané Božího království. Zákonem tohoto království je rovnost ve službě.
Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, vstal od večeře a odložil své šaty, vzal lněné plátno a přepásal se. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, kterým byl přepásán. Když jim umyl nohy a vzal si své šaty, opět zaujal místo u stolu a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Vy mne nazýváte Učitelem a Pánem, a dobře pravíte; jsem jím. Jestliže tedy já, Pán a Učitel, jsem vám umyl nohy, i vy si máte navzájem umývat nohy. Dal jsem vám příklad, abyste i vy činili, co jsem já učinil vám.“ (J 13:3-5; 12-15)
Ježíš věděl, že je Božím Synem a zareagoval na to tím, že umyl učedníkům nohy. Nepřišel ustanovit společenskou elitu a napomenul ty, kdo hledali vedoucí postavení ve světě z sobeckých motivů. „Víte, že vládci národů panují nad svými národy a jejich velcí lidé nad nimi uplatňují svou moc. Mezi vámi tomu tak nebude; ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem. Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby mu bylo poslouženo, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mt 20:25-28) Pro většinu amerických uší termín „služebník společnosti“ má v sobě nádech pokrytectví. Synové Sijónu jsou však občané nebe a ať už zastávají jakékoli místo v lidské společnosti nebo vládě, slouží v sebezapření jako skuteční služebníci společnosti.
Otroctví versus svoboda
Pro dnešního člověka je těžké si představit společnost, ve které většina populace byli nevolníci nebo otroci. Většina z nás předpokládá, že kdybychom se narodili v Athénách před 2500 lety, tak bychom žili jako svobodné osoby někde kousek od Sókrata nebo Aristotela. Ve skutečnosti je mnohem větší pravděpodobnost, že bychom prožili svoje životy v otroctví. V řecké společnosti existovaly zástupy otroků bez naděje na svobodu proto, aby sloužily několika zástupcům aristokracie.
V radikálním kontrastu k synům Řecka, synové Sijónu oslavují rok milostivého léta. Protože Bůh znal sílu lidské touhy podrobit si své bližní do otroctví, ustanovil právní stopku, která bránila závorám otroctví, aby uvěznily Boží lid. „Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi.“ (Lv 25:10) Omezení proti multigeneračnímu hromadění bohatství a vlastnictví lidských bytostí ve velkém bylo jedinečnou vlastností života mezi syny Sijónu. Až do osmnáctého století byla většina společností postavena na zádech nevolníků a otroků. Pouze Sijón se zastával svobody. Ještě větší a dokonalejší milostivé léto je svoboda od otroctví hříchu. „Ježíš jim odpověděl: Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.“ (J 8:34-36)
Závěr
Vliv synů Řecka je široký a hluboký. V některých ohledech je to zřejmé, v jiných sotva patrné. Ve většině zápasišť je moderním shromažďovacím pokřikem synů Řecka tolerance. Protože člověk je mírou všech věcí, kdokoliv by zastával názor jiný, než že si každý člověk dělá, co je „…správné v jeho vlastních očích“ (Sd 17:6 podle ang. překladu KJV), je označen za omezeného, arogantního fanatika. Synové Sijónu mají mocnou zbraň pravdy, která, pokud s ní zacházíme ve správném duchu, má „…od Boha sílu bořit opevnění“ (2K10:4). Tak, jak Makabejští triumfovali ve své době, tak i synové Sijónu vyhrají „zápas věků“.
Robert Whitlow je praktikující advokát a spisovatel. Spolu se svou manželkou Kathy jsou členy MorningStar Fellowship of Ministries. Překlad: Marek Rusnok, převzato se svolením z časopisu The Morning Star (česká edice), ročník 2003, číslo 3, str. 27, vydavatel: Železná berla, Časopis si můžete objednat na adrese: www.zeleznaberla.org
