Návrat do Antiochie

NÁVRAT DO ANTIOCHIE

James W. (Jim) Goll

 

Slovo přednesené na Křesťanské konferenci v Praze 5. a 6.7.1998

Překlad: Mojmír Kallus

Jazyková úprava: Tomáš Korčák

Osobní jména a proroctví byla z tohoto prorockého vyučování vyřazena.

 

 

PRŮKOPNÍCI A SMÍŘENÁ ROZMANITOST

Je to pro mne skutečně velká čest, že mohu být zase s vámi. Jsem zde ve vaší zemi už po desáté. Někdy jsem se tu jen zastavil cestou do jiné země, kde jsem sloužil. Miluji tuto zemi, její dějiny, ale chci se s vámi dívat do budoucnosti. Ano, podle Genesis 26 jsme povoláni, abychom znovu kopali staré studny. Je třeba se dívat na generace, které nás předešly a na pravdy, ve kterých byly průkopníky, a přinést je znovu pro náš den. Ale je zde ještě více. Jde o více než jen o znovuzachycení starých pravd. My jsme prorocká generace. Máme být poutníky na této zemi. Církevní hnutí mají před sebou rozhodnutí a také my jako jednotlivci a rodiny se musíme rozhodovat.

Patříš mezi průkopníky?

Průkopník je člověk, který vstupuje na nové území. Průkopníci jdou před ostatními. Písmo používá termín – duch toho, který jde vpředu. Předtím než Mesiáš přišel poprvé, došlo k vylití prorocké přítomnosti. Před Mesiášem Ježíšem byl poslán posel, jehož jméno je Jan Křtitel. Kázal těžké slovo. Volal k pokání a zvěstoval, že se přiblížilo království nebeské, království Boží. Přišel pod pomazáním, jaké měl Elijáš. Byl hlasem volajícího na poušti. On byl tím hlasem volajícího na poušti: „Připravte cestu! Připravte cestu! Připravte cestu, aby mohl přijít Král!“ Stejně jako tomu bylo před prvním příchodem našeho velkého a slavného Mesiáše Ježíše, tak tomu také bude před druhým slavným příchodem našeho Mistra, Spasitele a Mesiáše Ježíše. Amen!

Průkopníci však musí platit. Oni jdou před ostatními. Na kontinentě kde žiji, v severní Americe, se země soustavně zabírala dál a dál. Průkopníci – pionýři – šli před ostatními a museli zaplatit cenu. Byli stříleni šípy.

Slyšíte? Je tady někdo vzhůru? Průkopníci platí cenu. Střílejí na ně šípy. Haló! Ještě jste vzhůru a nebo jste už zemřeli, protože vás nepřítel střelil? Je-li člověk v prorocké generaci, musí za to platit. Je-li člověk průkopníkem v Duchu, musí za to platit. Před lety jsem řekl Pánu: „Ano Bože, chci být ve tvé armádě.“ A neřekl jsem mu jenom, že chci být v jeho armádě, řekl jsem mu také: „Chci být v první linii.“ Nejsem si jist, zda to byla moudrost nebo bláznovství. Hádejte, co se děje, když jste v první linii? Ano, zabíráte území, ale také se setkáte s nepřítelem a nepřítel se setká s vámi. Chci vám říct, že jsem se naučil něco o duchovním boji. Ďábel nehraje fér. Nehraje podle pravidel, pokud mu ta pravidla nevnutíš. Takže vás chci přivítat v první linii.

Víte, jak získáte hodnosti v království? Víte, jak postupovat,  jak povýšit a místo jedné hvězdičky mít čtyři? Jak získat všechna ta krásná vyznamenání na klopě? Jsou to známky bitev, které jste vybojovali. Mám dojem, že Bůh chce dneska některým z vás rozdávat takové hvězdičky, protože bojujete v bitvách. Má někdo zájem? Kdo z vás dostal nedávno zásah šípem? Kdo z vás nedávno zažil protiútok v duchovním boji? Jestli ne, pak lžete! Buďte upřímní a pravdiví.

Průkopníci jdou vpředu a platí za to. Já to vím. Také jsem to zažil a nikdy bych své rozhodnutí nezměnil. Nikdy bych nevzal zpět sliby, které jsem učinil. Nikdy se nechci vzdát dobytého území. Věřím, že patřím mezi statečné. Hospodin hledá generaci statečných. Tato bitva není pro pasivní lidi. Království Boží se prosazuje násilím a násilníci je uchvacují. Jsem ve své vlastní osobnosti velice klidný a tichý člověk. Raději bych byl někde schovaný a jenom tak z povzdálí mával na svět. Ale Bůh může vzít toho nejmenšího z nás, může nás proměnit a může z nás učinit účinné vojáky pro jeho věc.

Víte, jak dostat povýšení? Jak získávat autoritu u Boha a jak roste a zvětšuje se účinnost i před lidmi? Každý z nás se rozhoduje, celá společenství se rozhodují, církevní hnutí se rozhodují. Buď budou nadále průkopníky, nebo se usadí a stanou se osadníky. Takže buď průkopník, nebo osadník! Průkopníci zabírají další území, ale osadníci se na určitém místě zastaví. Říkají například: „Už jsem moc unavený, bylo to moc těžké. Ty tomu nerozumíš!“ Mají maskáče, protože jsou unavení na duši a říkají: „Co kdyby sis příště vybral někoho jiného? Ano? Vybral sis mě, příště si vyber někoho jiného.“ Usadí se, aby si užili normálního – vlastně abnormálního – křesťanského života. Protože konec konců už jsme svoje udělali. A což není čas, aby zase na někoho jiného přišla řada, aby byl někdo jiný v první linii?

Nesmějete se. Divím se, proč asi. Víte, jak získat další hvězdičky? Neplánoval jsem, že budu o tomto mluvit. Je to jenom předkrm, ale zbytek jídla vám naservíruji pouze, když sníte tento předkrm. Takže záleží na vás, kolik ještě dám. Nejdřív si dejte předkrm.

K čemu ses zavázal? Myslel jsem si, že jste radikální skupina. Myslel jsem, že chcete vidět, jak se ve vaší zemi odehrává revoluce Ducha svatého. K čemu jste se to přihlásili? Být odvážnou církevní myší? Ne! Vy jste se přihlásili k radikálnímu stylu věřícího. Přihlásili jste se, že budete proročtí průkopníci. Protože něco ve tvém srdci bolí, něco v tobě hoří! Jsi spokojený, nebo chceš víc? Já chci víc! Já a můj dům. My nezůstaneme sedět! Já půjdu dál! Z milosti Boží a z moci jeho Ducha se nezastavíme. Půjdeme dál! Amen?

Pokud tohle ve tvém srdci rezonuje, tak chci, abychom hned teď na začátku něco udělali. Chceš-li Pánu říct, že chceš být dál součástí Boží armády a chceš přísahat svému srdci, že budeš dále pokračovat z milosti a z moci Ducha svatého, tak se postav tam, kde právě jsi a řekni: „Já budu pokračovat. Půjdeme dál.“ Proklamujte tuto modlitbu: „Jsem tvůj. Nepatřím sám sobě. Jsme tví! Nepatříme sami sobě. Ještě jednou ti vydáváme své životy, abychom byli generací statečných srdcí. Ve jménu Ježíše. Amen.“

Vtělení prorockého slova do našich životů

Najděte si třináctou kapitolu Skutků apoštolských, avšak nejdříve vám dám kontext. Toto téma je mému srdci osobně velmi blízké. V prorocké službě existuje mnoho úrovní, mnoho různých stylů služby a mnoho různých nádob. Žádní dva pastýři nejsou stejní, žádní dva učitelé nejsou úplně stejní a ani dvě prorocké nádoby nejsou totožné. Každý z nás je jedinečný. Jsou lidé, kteří jsou více proročtí vidoucí, jakoby přebývali v zemi snů a vidění. Pak jsou jiní, kteří jsou proročtí učitelé. Ti možná nikdy nebudou dávat osobní proroctví jednotlivým lidem, ale Bůh si je používá, aby duchovně vykládali cestu celých společenství. Bůh si je používá, aby otevírali Písma a dali nám prorocký pohled na to, kam jdeme. Pak existují proročtí evangelisté, kteří se velice svobodně pohybují mezi jednotlivými dary Ducha a tyto dary jsou používány, aby zavolaly ty, kteří jsou ztraceni. Jako to udělal Ježíš se samařskou ženou u studně. Popsal jí celý její život za účelem její záchrany. Existují ještě jiné prorocké nádoby. Mohou to být proročtí správci. Starozákonní Josef je toho příkladem. Byl to někdo, na kom spočinula prorocká Boží rada. Hlavní Josefova prorocká služba nebyla však přímo určena lidu, ale především těm, kteří vládli. Byl rádcem faraóna a říkal mu o věcech, které přijdou. Existují proročtí vedoucí uctívání. Bůh dává mezi námi povstat celé nové generaci Davidů. V Písmu najdeme mnoho dalších příkladů. Žádní dva nejsou stejní. Anna z Nového zákona, které se říkalo prorokyně, neměla na sobě plášť z velbloudí srsti a nevisely jí z úst kobylky. Neměla ten ukazovací prst, kterým ukazovala na lidi. Nemáme zapsáno žádné konkrétní proroctví, které by dala nějakému jednotlivci. Byla to žena a vdova. Jaká byla její prorocká služba? Byl to její životní styl modliteb, postů a služby Hospodinu.

V našich dnech dává Pán povstat mnoha různým typům pastýřů a učitelů, evangelistů i prorockých nádob. Je obnovována také apoštolská služba. Existují lidé v prorocké oblasti, kteří občas získají určitý vjem a pak tomuto vjemu dají výraz. Bůh se jich dotýká pro určitý čas a pro určité okolnosti. Pak jsou jiné prorocké nádoby, u kterých se zdá, že to není jenom občas a nepravidelně. Jakoby dar zjevení v nich přebýval, byl pravidelnější a soustavně se projevoval. Neprojevuje se pouze občas za určitých okolností.

Pak máme ještě jinou formu prorockého vyjádření. Jsou to lidé, kteří nejen dostanou slovo a vysloví je, ale oni to slovo také předvedou nebo ho žijí. Myslím, že Pán hledá tuto další rovinu, nejen ty, kteří slovo dostanou. Už nežiji v Kansas City. Vysvětlím to. Před deseti lety však vzešlo z Kansas City skvělé a jednoduché učení, které se nazývalo „třístupňový přístup k prorockým věcem“:

1) Zjevení

2) Správné vyložení zjevení, které bylo přijato

3) Správná aplikace zjevení, které bylo vyloženo

Věřím, že existuje ještě čtvrtý stupeň, který se musí zjevit. Máme mít nejen aplikaci výkladu zjevení, ale i čtvrtý krok, a tím je vtělení. Je to slovo, které se stává tělem. My se staneme tím slovem. My jsme slovo a chodíme to, co učíme. Stáváme se tím slovem.

Ještě více rozvedu tento princip. Někdy se svou ženou procházíme tímto výrazem. Někdy přijmeme nějaké zjevení nejen proto, abychom něco prohlásili, ale prostě ho žijeme. Předvádíme ho a to je samo o sobě pro církev poselstvím.

Dám vám několik příkladů. Mnoho z vás ví, protože jsem tu byl už dříve a také na základě článků, které tu vyšly, že jsme se ženou nemohli mít děti. Moje žena byla dvakrát operována nejlepším specialistou na neplodnost na americkém Středozápadě. Lékaři nám však nemohli pomoci. Nakonec si Pán použil našeho milého bratra Maheshe Chavdu. Nebylo to napoprvé, ani podruhé, ale když se za nás modlil potřetí, moje žena pocítila na břiše teplo a další tři nebo čtyři rána se cítila jakoby vycházela z nějaké duchovní anestézie. Potom po několika týdnech moje žena počala. Nyní máme čtyři děti a nemohli jsme mít ani jedno. Nemohli jsme mít děti. Nebylo to fyzicky možné, avšak v pátém roce našeho manželství mi Pán dal sen. Řekl mi: „Budeš mít syna a bude se jmenovat Justin.“ Boží slovo bylo pravdivé. Narodil se nám prvorozený syn a samozřejmě se jmenuje Justin. Tato zkušenost nebyla jenom slovem pro nás. Bylo to zároveň prorocké poselství pro církev: „Uzdravím neplodné ženy. Uzdravím neplodnou nevěstu – církev, která měla uzavřené lůno. Otevřu ji a přivedu velkou sklizeň k slávě mého Syna.“

Dám vám další příklad toho, když nejen dostaneme a vyřídíme slovo, nýbrž ho také žijeme a stáváme se sami tím zázrakem a znamením. Jeden starší prorok – vidoucí v Duchu – se mě v roce 1991 zmocnil a řekl mi, že viděl ve vidění toho rána mou manželku. Řekl mi: „Viděl jsem dneska Michalu Ann. Byla první ze dvou set žen, které vstupují do prorockých oblastí.“ Nevěděl jsem o čem to mluví. Vzal jsem si velice milou ženu. Skvěle zpívala, byla moc hezká a měl jsem ji velice rád, ale neprorokovala. Takže jsem nevěděl, co si s tím slovem počít. Říkal jsem si: „Tak tentokrát mu to nevyšlo.“

Rok a půl na to, na den smíření 6. října 1992, jsem vyučoval na naší biblické škole v Kansasu. Pozdě večer jsem se vrátil domů. Moje žena už spala a i já jsem usnul. Přišla bouře a v 11.59 v noci na naši zahrádku udeřil blesk. Okamžitě jsem se probral a posadil se v posteli. Podíval jsem se na hodiny, protože se právě odehrávalo něco zvláštního. Světlo z blesku, který udeřil na naši zahrádku, prošlo oknem do naší ložnice a v naší ložnici nyní stál člověk. Stál zde anděl a místnost byla plná bázně Hospodinovy. Moje žena stále spala. Tento muž se díval na mě a já na něj. Celou další minutu. Nic mi neřekl a já jsem se klepal v posteli. Hodiny po minutě postoupily na dvanáctku. Muž mi řekl: „Sleduj svou ženu, začnu k ní mluvit.“ Ten muž zmizel, ale ta hmatatelná přítomnost Boží zůstala dalších pět hodin. Moje žena se okamžitě probudila a já jsem se děsně bál. Teď jsme se oba třásli v posteli. Přitáhli jsme si peřinu co nejblíže k bradám. Vy byste to udělali také, kdyby k vám přišel Bůh. Říkáváme: „Přijď Duchu svatý! My tě chceme, Pane!“, ale pak přijde čas, kdy Bůh řekne: „Já přicházím, ať jste připraveni nebo ne.“ (Stále připravuji půdu, abych vám mohl přinést slovo.)

Moje žena se probrala a já jsem jí říkal: „Právě tady byl anděl.“ Ale neřekl jsem jí, co mi ten anděl řekl. Následujících devět týdnů v našem domě moje žena, ne já, dostávala navštívení andělů. Každou noc. Hmatatelná Boží přítomnost setrvávala v naší ložnici. Boží oheň se zjevoval a dotýkal se jejího těla. Byla zmocňována. Byla přemožena Boží láskou a z jejího života byly vytlačovány různé věci, jako strach, obavy a nevíra. Sloužil jsem třeba někde na cestách a když jsem odjížděl, Boží přítomnost se zjevila ještě silněji. Když jsem se vracel, Boží přítomnost se trošku zmenšovala. Když jsem byl na cestách, tak jsem musel volat domů, abych zjistil, co Bůh říká. Ona teď měla přímé spojení. Dostávala mnohem více slov než já. Mohl bych vám vyprávět hromady příběhů, ale to není mým cílem.

Tyto dvě zkušenosti se netýkaly jenom nás osobně. Byly zároveň poselstvím církvi: „Ona je má nevěsta.“ Bůh chtěl v té době dát zaznít určitému poselství nejenom pro mě a mou ženu, ale bylo to poselství pro církev – nevěstu Kristovu: „Já přicházím, já přicházím,“ praví Pán. „Přicházím, abych ze své nevěsty vyhnal strach a nevíru. Přijdu s vlnami své přítomnosti, dokud nebudeš taková, jak jsem o tobě prorokoval.“ Pán přichází pro nevěstu, která je svatá, která je plná moci a která touží po Božím Synu. Amen.

To je pouze příklad, neboť tyto zkušenosti byly pro nás něčím více, než jenom přijmout a vyřídit slovo. Moje manželka je dnes ohnivá kazatelka. Dříve tomu tak nebylo. V našich životech se hodně změnilo. Moje žena je stejně, ne-li víc, pomazaná Boží osoba jako já. Pán chce povzbudit ženy: „Máte stejný díl, máte stejné dědictví.“ Bůh vyhlíží, až povstanou ženské evangelistky. Bůh hledá své Debory a Anny pro tuto generaci. Nehledá jenom Jany Křtitele a Simeony, ale volá Anny – modlící se prorokyně pro tuto generaci. Hledá Marie dnešních dnů, chválící prorokyně, tanečnice před Pánem, které budou prorockými průkopníky, půjdou vpředu a připraví cestu pro příchod Pána. Amen.

Teď musím uvést třetí příklad. S manželkou jsme se před rokem přestěhovali z Kansas City do jiné části Spojených států. Přestěhovali jsme se do Nashvillu v Tennessee, do hlavního města hudby ve Spojených státech. Nechtěli jsme to udělat, ale Bůh nás vypudil z našeho pohodlného hnízdečka. Mám nyní novou definici, co to znamená být veden Duchem svatým: „Být vykopnut!“ Bůh má pro nás slovo. Chce nás vykopnout, abychom jenom neseděli. Neděláme tolik toho, co nám Bůh dal. On nás chce popostrčit z naší zóny bezpečí.

A tak jsme se před rokem přestěhovali, abychom se znovu stali průkopníky a abychom zabrali pro Boha další území. Přestěhovali jsme se do konkrétního města, které se jmenuje Antiochie. Nerozhodli jsme se pro to sami od sebe, ale Duch svatý nám dal velice konkrétní a podrobné instrukce, abychom se přistěhovali do Antiochie. Když jsme se rozhodli, že tím směrem půjdeme, jeden z významných prorockých lidí nám poslal slovo a řekl: „Jako tomu bylo v Antiochii, když Pán dal dohromady apoštoly a proroky a mělo to celosvětový význam, stejně to bude s životy vás dvou.“ Tento muž neměl žádnou potuchu o tom, že jsme se rozhodli přestěhovat do města v Tennessee, které se jmenuje Antiochie. Nejen to, ale i ulice, ve které bydlíme, se jmenuje Antiochijská.

V Antiochii smířená rozmanitost

Mám tedy poselství, které vám přináším a které se jmenuje: „Návrat do Antiochie.“ Vychází z našeho života a věřím, že má konkrétní aplikaci, která se bude týkat tohoto lidu.

Návrat do Antiochie. Podívejme se nyní do třinácté kapitoly Skutků na první tři verše: V Antiochii byli v místní církvi proroci a učitelé, jako Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem, a Saul. Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: “Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.” Potom, po postu a modlitbách, na ně vložili ruce a propustili je.

Na okamžik si vezmu plášť učitele a historika a budu se věnovat jménům pěti lidí, o nichž čteme, že byli v Antiochii.

Za prvé tam byl Barnabáš. Víme z Písma, že to není původní jméno toho muže. Původně se jmenoval Josef. Potom byl tento Josef podle Skutků 4,36 přejmenován apoštoly na Barnabáše. Čtvrtá kapitola Skutků říká, že tento Josef, nyní Barnabáš, byl levita narozený na Kypru. To znamená, že to byl židovský levitský kněz. Byl to Hebrej, židovský muž, který vyrůstal na ostrově Kypru a na své cestě se setkal s Ježíšem, Mesiášem. Dnes bychom ho nazvali mesiánským Židem. Potom ve Skutcích 11,19-22 čteme, že byl v Jeruzalémě a odtud byl vyslán na svou cestu. To jméno Barnabáš se obvykle překládá jako „syn utěšení“. Židovský křesťan z Kypru, který je synem utěšení. Avšak jméno Barnabáš se dá také přeložit jako „syn proroctví“. Proto apoštolové přejmenovali Josefa na Barnabáše – „syna proroctví“. Bylo to pravděpodobně z následujících důvodů. Pokaždé, když se zjevila prorocká přítomnost, jakoby tento Josef – Barnabáš povstal na novou úroveň v Duchu svatém. Nebo byl nazýván „synem utěšení“ a „synem proroctví“ proto, že se v něm pravidelně něco odehrávalo. Něco v něm vřelo a prorocké slovo z něj vycházelo velmi pravidelně, takže se apoštolové na něj podívali a řekli: „Už nebudeš nazýván Josef, protože dostáváš tolik potěšení, utěšení a prorockých výrazů, že budeš nazýván Barnabášem.“

Někteří z vás se nepovažujete za kandidáty na prorocké obdarování. Vidíte sebe jako malého Josefa. Ale Bůh tě vidí jinak, než jak se vidíš sám. Možná chce Pán, aby na tebe sestoupilo pomazání Ducha svatého, jako sestoupilo na moji manželku. On ji změnil tak, že je z ní dnes ohnivá prorocká kazatelka. Mezí námi jsou Josefové, kteří touží být proměněni v někoho jiného. Když to dokázal pro mě, může to udělat i pro tebe.

Pak je zde zmiňována další osoba – Šimon zvaný Černý. To jméno Černý znamená prostě černý muž. Neříká se odkud pocházel. Mohl pocházet ze severní Afriky. Víme pouze, že v Antiochii máme židovského křesťana, který se prorocky vyjadřuje a pak tam máme nějakého černého muže. Jejich etnický původ byl velice rozdílný a oni byli nyní spojeni. Byli společně v úplně cizím městě. Přišli do města Antiochie, které leželo z hlediska hebrejských věřících té doby na nepřátelském území. Antiochie ležela v severní Sýrii a to bylo nepřátelské území. Když chce Bůh dnes přivést svou církev do Antiochie, budeme muset konfrontovat nepřítele. Máme-li vstoupit do další úrovně, kterou Bůh pro nás jako jednotlivce i sbory má, budeme se muset utkat s nepřítelem. Je tady pohraniční území – Antiochie.

Třetí muž byl Lucius Kyrénský. Kyréna byla v té době oblastí v severní Africe, dnes zhruba Libye a Egypt. Neříká se, zda tento muž byl černý nebo bílý, ale víme, že jsou tam spolu tři. Sledujme – židovský prorocký křesťan, černý muž a Afričan. Myslím, že by to mohlo znamenat potíže a to jsme ještě neskončili.

Čtvrté jméno je Manahen. Byl druhem Heroda. Herodes byl králem. Manahen je řecké jméno. On vyrůstal v řeckém světě. Jeho světový názor a jeho výchova byla úplně jiná, než těch ostatních. Byl to Řek a vyrůstal s člověkem, který měl stříbrnou lžičku v ústech (jak říkáme ve Spojených státech). Vyrůstal mezi aristokraty. Možná byl placeným druhem Heroda, protože je psáno, že s ním vyrůstal. Vidíme rozličnost. Myslel jsem si, že máme být všichni stejní. Tuším, že ještě někteří nevíte, kam mířím. Vydržte, dostaneme se tam.

Je tu ještě pátý muž. Jeho jméno bylo Saul. Odkud byl Saul? Pocházel z Tarsu z Kilikie, což je oblast Turecka. No ne! Tak tady máme Turka, Řeka, černocha, severoafričana a židovského proroka. A všichni společně jsou v jednom tavícím kotli zvaném Antiochie, na nepřátelském území.

Jsem přesvědčen, že my se vracíme do Antiochie a že zakusíme některé antiochijské problémy. Takový Řek a židovský křesťan nemají stejné chápání. Možná, že se dostali do stejného města, aby v něm žili, ale jejich etnický původ byl odlišný, jejich jazyk byl jiný, jejich kultura byla jiná, jejich hudba byla jiná, jejich oblečení bylo jiné. Řek, Afričan, židovský křesťan… Pane, co to děláš?! Měli toho velice málo společného. Myslím, že se muselo stavět hodně mostů. Měli mezi sebou spoustu předsudků.

Představím ještě jednoho člověka. Máme Jednotu bratrskou, neboli Moravany. Oni mají zase svou historii, svůj etnický původ, svou kulturu a mají cosi specifického ve své víře. Máme letniční Apoštolskou církev. Oni mají jinou kulturu, jiné dary a obdarování, jiné porozumění. Přicházejí z „jiné planety“. Máme České bratry a oni by možná řekli: „My jsme ti původní.“ Mají třeba určitou rodinnou hrdost: „My jsme tu byli dříve než vy všichni.“ A oni jsou ochránci té autentické původní víry. Slyšíte? Jste tu ještě? Mohli bychom mluvit o Husitech, nebo o Křesťanských společenstvích. To je ten nový chov. Oni mají zase svou kulturu, svůj dialekt, svůj nový styl. Oni jsou na špici, víte?

Máme také svou etnickou různorodost. Máme německé vlivy z minulosti. Zažili jsme okupace. Máme mezi sebou Rómy, Slováky, máme snad ty, kteří hledají původ v habsburské říši. A když se má něco obnovovat, tak ať se obnoví to pravé. Vidíte? Každý z nás si přináší svou národnost a svou etnickou zvláštnost. Přinášíme si ty specialitky, ale máme problém.

Když se setkají Řek, Afričan, Hebrej, Turek a někdo další, myslím, že nastane něco, čemu se říká konflikt. Nemícháme se snadno a současně Pán nás nechce udělat všechny stejné. Proč máme mít jednotu těla, která neznamená uniformitu, že všichni chodíme a mluvíme stejně? V Království mají být různé kmeny, které jsou spolu v jednotě. Jako tomu bylo s dvanácti kmeny Izraele, tak i v Antiochii si s sebou přinesli to, co je odlišovalo. Myslím, že nevytvořili novou společnost a že si nedali název „První církev v Antiochii“. Myslím, že tohle se hodně týká návratu do Antiochie. Vycházely rozdílné zvuky, možná se objevovaly africké rytmy v hudbě, možná se mezi nimi objevovaly hebrejské tance, možná měli různé oblečení. Myslím, že o to odlišné nepřišli. Věřím, že uctívali Pána společně v kráse svatosti, nikoliv v kráse uniformity.

Před vámi jsou velice obtížné věci. Jako křesťan jsi povolán ke stejné věci, ale doufám, že přitom neztratíš to, co je pro tebe zvláštní. Lidé nemají vztahy pouze k jednomu druhu. Proto existuje spousta různých chutí, rozmanitost. Máš-li být Duchem naplněný „Moravan Jednoty bratrské“, tak buď tím nejlepším, jakým můžeš být. Máš-li být Duchem naplněným „letničním“, buď jím co nejlépe. Pokud jsi povolán mimo tyto tábory do nějaké novější formace, to neznamená, že jedna je lepší než druhá. Prostě to znamená, že jedna přichází z Řecka, jiná z Jeruzaléma, jiná ze severní Afriky, ale všichni jsme povoláni do Antiochie. Jsme povoláni, abychom chodili společně. Myslím si však, že pravděpodobně museli mít mezi sebou dost služby smíření. A stejně to potřebuje i tato země. Už léta procházíte něčím podobným po mnoha krůčcích služby smíření. Když přicházíme z různých pozadí dohromady, musíme se naučit cenit si jeden druhého, a to se děje pokorou.

Věřím, že i dnes uděláte další krok kupředu ve vyznání hříchů, které se staly vůči romské skupině mezi vámi. Je to národ rozptýlený mezi jinými národy. Věřím, že je to strategicky důležité, a že to patří k tomu, že se část z nás vrací do Antiochie.

Očisťme se od soutěživosti, závisti a žárlivosti

Na okamžik se k něčemu vrátím. Vy platíte cenu, ale nezastavte se. Nezastavte se! Dnes ráno jsem měl sen o rodinné roztržce. V tom snu se odehrávaly boje, rozpory a řevnivost mezi bratry. Symboly toho snu se týkaly automobilů různých značek a druhů. Různí lidé jezdili různými auty. Jeden měl opravdu pěkného sporťáka, nejnovější model. Bylo to skutečně něco! Pěkně rychlé, vypadalo skvěle a já jsem ho řídil. To se mi líbilo. Kdo z nás by nejezdil rád v takovém sporťáku? Ale některým jiným bratrům se nelíbilo, že já mám takové auto. Takže jsem se v něm snažil dál jezdit, ale udělat to tak, aby mě v něm neviděli. Rychle jsem vždy zajel za roh, aby mě náhodou jiný bratr, který měl auto jiné značky, neviděl. V mé rodině se šířily pověsti, že mám takové auto. Nechtěl jsem však, aby věděli, že takové auto mám. Chtěl jsem vědět, co má pod kapotou, ale nechtěl jsem jim to ukázat. Tak jsem se to snažil skrývat. Skrývat to, co mi bylo dáno.

Nakonec se v tom snu rozpoutala rodinná hádka, protože jsem to nechtěl přiznat a ukázat každému své nové auto. Dokonce jsem se v tom snu projížděl po českých ulicích. Někdo měl staré auto, ale jezdilo se mu v něm docela dobře. Někdo jiný jezdil v takové otřískané oranžové škodovce, ale zvláště tomu se ten můj červený TRIUMF vůbec nelíbil. Na konci toho snu jsem projížděl budovami a narazil do nějakých dveří. Říkal jsem si: „Teď auto ukryji.“ Nevěděl jsem však, že každý nějak zjistil, kam jedu, a když jsem dorazil na místo, které jsem považoval za bezpečné, všichni bratři na mě čekali, aby viděli, jak vystupuji z auta. V tomto snu jsem se bál reakcí svých bratrů. Avšak na jeho konci se jim to vlastně líbilo. Nakonec žárliví nebyli a takové auto mi nezáviděli.

Vím, že je těžké vám takový sen vysvětlit. Vysvětlím něco, co dělá nepřítel ve vašem středu. Je to něco jako strach. Buďme upřímní. Co nám Pán dal? Nebudeme se tím vychloubat. Buď však takovým, jakým tě Bůh udělal. Pokud jsi dostal auto Jednoty bratrské, jezdi s ním. Pokud jsi dostal letniční auto, jezdi s ním. Pokud jsi v novém sporťáku Křesťanských společenství, jezdi s ním na plný plyn. Ale něco se začne dít. Začínáme se bát reakcí našich bratří.

Je nutné se očistit od soutěživosti, závisti a žárlivosti. Je však lepší, aby pravda vyšla najevo, než aby se ukrývala. Je lepší, aby světlo padlo na realitu, než abychom se pořád snažili schovávat někam za roh. Je lepší, aby se zjevilo, když jsme něco zametli pod koberec. Protože dokud to není přineseno na světlo, nikdy se s tím nedá nic udělat!

Můj jednoduchý pohled na některé konflikty, kterými procházíte, je třeba jiný, než jak to vidíte vy. Myslím, že vám Bůh prokazuje milost, protože odhaluje strach a závist, které tady byly už dlouho. A jak se dá něco očistit, pokud to není vyneseno na světlo? Haló, slyšíte? Jak se dá něco vyčistit, dokud to není odkryto?

Takže to, co někteří z vás prožíváte, není nutně nějaká strašná tragédie. Říká se tomu požehnání průkopníka. Stříleli na tebe šípy? Mohl sis vybrat. Buď si sedneš, anebo budeš uzdraven a půjdeš dál. Máme hvězdičky. Hvězdičky mohou značit větší autoritu. Někdy ty hvězdičky mohou znamenat jizvy starých ran. Rána a jizva není totéž. Proč se některé rány neuzdraví? Protože nikdy nejsou odhaleny na světlo. Některé rány stále hnisají a to platí pro nás jednotlivce, rodiny i celé generace. Platí to pro města i národy. A platí to pro dějiny křesťanských hnutí. My všichni máme rány. Každý jsme zraněn. Rány se objevují, ale to, jak reagujeme na ty rány, ovlivní, nakolik budeme potom použitelní pro našeho Mistra. Rány a jizvy nejsou totéž.

Mám také jizvy z bitev. Mnohokrát jsem byl těžce zraněn. Tuto ránu jsem však odhalil před Pánem a také před ostatními členy Kristova těla a před světlem Božího slova. Přivolal jsem očištění skrze lék Kristovy krve a uzdravení skrze dary Ducha svatého a naroubování Božího slova do svého života. Tyto rány, které chtěl nepřítel použít, aby tě zastavil a usadil na tvé cestě, se mohou proměnit ve vyznamenání a poctu. Jsou to medaile za statečnost. Ty jizvy jsou medaile ke cti. Znamenají, že jsi byl ve válce a bojoval jsi. Jizvy jsou vyznamenáním, že jsi byl v bitvě, bojoval a přísahal svému srdci, že to nevzdáš. Dovolil jsi, aby přišlo očištění a prosil jsi, i kdyby to mělo být bolestivé, aby ten šrapnel byl vyjmut. Rozhodl ses rozsévat požehnání místo odplaty. Rozhodl ses, že Pán bude tvou obranou a že se nebudeš sám hájit. Věříš, že v nebi je vyšší soud, mnohem vyšší než pozemské soudy, a ty se odvoláváš ke spravedlivému soudci všech. Voláš o milost.

Něco pro vás mám. Naším cílem není mít pravdu. Mnozí křesťané, mnohé sbory, mnozí vedoucí a mnohá hnutí se zmýlí v duchu, protože neustále chtějí mít pravdu. Chtějí to dělat správně a chtějí to dokázat. Tolik jim záleží na tom, aby se prokázalo, že mají pravdu, že jim uniká srdce milosrdenství a milosti. Ve své minulosti jsem chtěl mít pravdu a stále věřím, že správné učení má velký význam a že Boží slovo je důležité. Máme být lidmi pravdy, kteří milují pravdu, ale máme být i lidmi milosti! Láska přikrývá množství hříchů. Budeš rozsévat požehnání? A co když tvůj bratr nemá pravdu? Je tvým cílem ho napomenout, nebo je naším cílem ho milovat? Naším cílem musí být láska z čistého srdce. Když pouze dokazuješ někomu, že se mýlí, může to být projev tvého samospravedlivého ducha, který chce dokázat, že pravdu máš ty. A je-li toto tvým cílem, tak celá tvá pravda je úplně mimo.

Myslím, že v Antiochii museli s takovými věcmi zápolit, protože přišli z velice rozdílných prostředí. Kulturně, etnicky, co se týče vzdělání, jazyka, oblékání, všeho možného. Měli velmi málo společného, ale Pán je povolal, aby chodili spolu.

Musím se zase trochu vrátit. Naším cílem není dokázat, že se bratr mýlí. Naším cílem ani není sami se hájit. Pán je naším obráncem. Řeknu teď nějaké nepříjemné věci. Velice si vás vážím. Pláču nad vámi. Velmi často se za vás modlím, ale tohle je váš život. A zase v tom snu, který jsem viděl dnes ráno, jsem viděl pýchu na tip auta, kterým jezdíte. Co je naším poselstvím? Je naším poselstvím, jakým autem jezdíme? Vím, že ne. A vím, že to nikdo z nás nechce. Naše pravda, kterou máme předkládat, není značka auta, kterým jezdíme. Není to ten obal. Je to obsah! Koho v tom autě vezeme. Je tam někdo, kdo se má někam dostat? Záleží nám snad tolik na závisti, žárlivosti, na strachu, co řekne druhý o tom, s čím jezdíme, že se jenom skrýváme? Nebo chceme být upřímní?

Duchu svatý, potřebujeme tě, chceme tě a prosíme tě o pomoc tam, kde jsme měli takovou špatnou rodinnou pýchu a kde jsme nesprávně propagovali náš vlastní model.

 

DESET ASPEKTŮ NÁVRATU DO ANTIOCHIE

Otče, děkuji ti za tuto společnou chvíli. Prosím o tvoji milost k vyučování, ke kázání, prorokování a k tomu, dát směr. Vítáme pomazání Boží. Ať jsme odkudkoli, ať jsme jakéhokoliv věku, muži, ženy, chlapci, dívky, aby Duch svatý vzal toto slovo a vyložil nám je takovým způsobem, že pro každého, kdo je přítomen, bude mít osobní aplikaci. Věříme, že uděláš toto nadpřirozené dílo. Vyvyšujeme společně tvoje veliké jméno. Buď vyvýšen. Tvé jméno buď vyvýšeno vysoko nad Českou republikou i nad Slovenskem a nad střední Evropou. Modlíme se pro tvé veliké jméno. Amen.

Chci, abychom se znovu podívali na Sk 13,1‑3: V Antiochii byli v místní církvi proroci a učitelé, jako Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem, a Saul. Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: “Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.” Potom, po postu a modlitbách, na ně vložili ruce a propustili je.

Minule jsme se zabývali těmi pěti jmény. Byli to vedoucí, kteří se sešli z různých částí světa. Byli různého rasového a etnického původu. Pravděpodobně měli různé mateřské jazyky. Byli vychováváni v rozdílných filosofiích. A když se sešli (tady se to přímo nedočteme, ale jsem si tím zcela jist), museli projít určitým procesem vyznávání předsudků, svých selhání a hříchů vůči sobě navzájem a službou smíření. Stejně tak i vy procházíte něčím podobným.

Brzy začnu psát další knihu, která se bude jmenovat: „Otče, odpusť nám!“ Bude se zabývat tématem, jak lid vyznává společně hříchy celých generací. Věřím, že Pán zde mezi vámi v této zemi uložil velké bohatství porozumění tomuto tématu. Věřím, že je to jeden z klíčů, který Pán nadpřirozeně daroval tomuto vedení. Věřím, že by sem mohlo přijít mnoho vůdců z různých zemí a naučit se zde něčemu. Vy, spolu s jinými, jste průkopníky na této cestě vyznávání hříchů a služby smíření. Chci vám v tom žehnat. Tím, že jsem na vašich shromážděních, se sám učím a mám z toho požehnání.

1. Rozmanitost v jednotě

Když se vracíme do Antiochie, přicházíme na místo rozmanitosti v jednotě. Chci vám vyprávět sen, který se mi nedávno zdál. V tom snu na někoho ukazuji prstem a říkám pastorovi: „Je čas na tým ATM.“ Je čas na apoštolskou týmovou službu (Apostolic Team Ministries), aby začala. Bude apoštolská – autentické vydané křesťanství. Bude teleskopická. Proroci se dívají čočkami času, vidí vizi a evangelisté říkají dobrou zprávu. A bude také mikroskopická. Pastýři a správci se budou starat o stádo. Probudil jsem se z tohoto snu. Úlevou jsem vydechl a řekl jsem: „To by byl sen!“, protože v tomto snu to apoštolské, to teleskopické a to mikroskopické nebylo v konkurenci, nýbrž v Božské spolupráci. Věřím, že pro tělo Kristovo nastává nový den. Příliš často šli proroci jedním směrem, evangelisté ‑ samotáři na jiné cestě, pastýři se starali o své stádečko … A kde jsou otcové? Ale přichází změna. Přichází veliká změna. Protože budou apoštolové. Bude to teleskopické i mikroskopické. Všichni budou vzájemně spolupracovat. Žiji pro takový den! Věřím, že teprve přijde velká změna pro tělo Kristovo.

Vzpomeňte na Antiochii. Je v severní Sýrii na nepřátelském území. Něco nás to stálo obnovit pravdu. Tohle je národ, ve kterém byli proročtí průkopníci, kteří nás předešli a oni za to zaplatili. A vy chodíte v botách svých předchůdců. Tohle je místo, kde se něco rodí, kde Bůh chce obnovit apoštolské křesťanství. Když mluvím o apoštolském, nemám tolik na mysli církevní struktury. Mluvím o autentickém vydaném křesťanství z celého srdce. Věřím, že se to také týká církevních struktur a autority, ale to je sekundární, není to to hlavní. To hlavní je mít nové vinné měchy – nové vinné měchy srdcí. Bůh uskuteční v této zemi revoluci. Vy jste často velice technicky myslící lidé. Bůh požehnal váš mozek. Bůh však chce, aby odtud vycházela služba milosrdenství a aby vycházelo slovo milosti a milosrdenství.

2. Spojení a svatba školy Ducha a školy Slova

Když se vracíme do Antiochie, najdeme rozmanitost v jednotě. Je psáno, že se v Antiochii sešli proroci a učitelé. Když se vracíme do Antiochie, bude se v církvi dít nová věc. Bude se konat svatba. Manželství proroků a učitelů. Škola Ducha si bude brát školu Slova. Škola Slova si zamiluje školu Ducha. V církevních dějinách příliš často bylo mezi nimi velké rozdělení. Jedno z těch rozdělení bylo na ty, kdo studují Slovo, milují pravdu a věří ji, a na ty, kteří jsou víc prorocky zaměření a jednají víc na základě milosti a darů Ducha svatého. Ale v Ježíši Kristu je plnost milosti i pravdy. V Antiochii byli jak proroci, tak učitelé.

Pán požehnal této zemi úžasnými učiteli. Žehnám Bohu a jsem vděčný za ten vztah k Písmu, který dal některým. Nyní, v posledních letech, se začíná objevovat základ prorockého hnutí. Ale Pán chce tady způsobit svatbu mezi proroky a učiteli.

Vy, objevující se proročtí lidé, vy, kteří začínáte poznávat dary Ducha svatého, kteří začínáte mít sny a vidění, vyzývám vás ‑ provádějte to praktickým konkrétním způsobem v rámci místních sborů. Já mám pastora. Jsem součástí apoštolského týmu přesto, že jsem velmi prorocky obdarovaný. Mým cílem je být k dispozici a učit. Vyzývám tu novou skupinu prorocky obdarovaných lidí, kteří se v této zemi objevují. Žehnám vám. Naučte se, co můžete a vezměte, co můžete nejvíc. Potřebujete však pastýře a učitele, aby vám pomohli růst a zrát jak v charakteru, tak v načasování.

Ale také vyzývám pastýře a učitele, kteří jsou mezi námi ‑ vy potřebujete spontánnost, která přichází, když nastane výron prorockého ducha. Potřebujete prorocké zjevení, které přinášejí tito lidé. Nikdo z nás není sám o sobě úplný. Vzájemně se potřebujeme. A v Antiochii se sešli spolu proroci a učitelé.

3. Zrození nových apoštolských služeb a proudů

Potom sloužili jako tým, protože z tohoto spojení proroků a učitelů vzešla nová síla k vyslání. Bylo to zrození misie. V našich dnech se objevují nové apoštolské proudy. Nemusí vypadat všechny stejně. Nemusí prakticky fungovat úplně stejným způsobem. Ale ty nové apoštolské proudy, které se buď obnovují, nebo nově rodí v této hodině, budou mít charakteristiky těch jednotlivých národů, ze kterých pocházejí. Anglie je první z těch, kteří předvádějí zrození apoštolských služeb. My ve Spojených státech se mnoho učíme od apoštolských mužů a žen, kteří povstávají v Anglii. Jsem přesvědčen, že podobně i v této zemi vám Pán pošle vychovatele, možná i ze Spojeného království, z Anglie, kteří vám pomohou architektonicky porozumět apoštolské službě a tomu, jaké dny nás čekají a jak se na ně připravit.

Z Antiochie byli vysláni Barnabáš se Saulem. Potom už není řeč pouze o proroku nebo učiteli, ale od této chvíle (13. kapitoly Skutků) jsou nazýváni apoštoly. Jsou poslaní – vyslaní – ti, kteří nesou světlo církve. A i tohle se stane právě mezi vámi. Přichází změna. Teď mluvím více pro vedoucí. Někteří z vůdců mezi vámi, kteří byli více učiteli a kteří přijímají prorocké dary, jsou připravováni na to, aby se stali apoštolskými lidmi. V této hodině se cosi rodí – velká změna.

Ve Starém zákoně zkvetla Áronova hůl. Je zde řeč o mandloňových větvičkách, které byly vyloženy před Hospodinem. Ta větvička, která vypučí, byla nadpřirozeným znamením. Je napsáno, že právě Áronova kněžská hůl vypučela a vykvetla. Znamená to, že na Áronovi byla Boží přízeň a že mu byla dána nová oblast autority. Věřím, že nastává příležitost, aby povstala nová generace vedoucích. Někteří z vás, co tady sedíte, čekáte na příležitost růst a sloužit.

Nyní mluvím k těm, kteří už jsou ve vedení. Musíte jít výš. Musíte jít dál, nebo způsobíte stagnaci ve sboru. Protože pokud vy nebudete růst dál, způsobíte jakési zašpuntování. Pak přijde Bůh a zatřese lahví. Jeden z důvodů, proč to dělá, je ten, že tím vzniká vnitřní tlak, aby ten špunt mohl vystřelit a všechno, co je uvnitř, mohlo vybublat ven. Je spousta lidí, kteří budou ve veliké frustraci, pokud vy nepovstanete a neposunete se k té další věci, kterou pro vás Bůh má. Musíte jít dál. Musíte pokračovat k tomu dalšímu. Nemáte na vybranou. Je to nutné, protože pokud ty nevykročíš do dalšího stádia, způsobíš frustraci mezi lidmi, a pak budeš mít opravdu problémy. Vyjdi! Vyjdi! Ať vzroste tvoje pomazání!

Věřím, že i tady mezi vámi jsou lidé, kteří čekají, aby se jim utvořilo místo. Třeba by se měli stát vedoucími malých skupinek. Je potřeba, aby jim byla dána služba chudým, nebo aby se účastnili uctívání nebo modlitební stráže. Jsou ale také někteří, kteří potřebují dostat prostor, na kterém by mohli pracovat. Právě teď o tom uvažují. Je možné, že v některých vašich situacích by mohli být takzvanými pomocnými pastýři. Někteří potřebují dostat své vlastní sbory. Kolik bylo tobě, když jsi to začal dělat? Je čas, aby někteří z vás vykročili. Vyjdi! Pomozte vytvořit prostor, aby jiní mohli pokračovat a jít dopředu. Dejte jim příležitost, aby dělali chyby stejně, jako jste je dělali vy. Já jsem se víc naučil z chyb, které jsem udělal. Musíme nechat povstat novou generaci vůdců. Aby se to však stalo, někteří z vás musíte být jako špunt vystřeleni z lahve. To znamená, že vyskočíte do něčeho nového. Jak dalece s tím souhlasíte?

Věřím, že v následujících osmnácti měsících bude mnoho změn mezi vámi. Odehraje se mnoho strukturálních změn. Nebojte se změn. Vstupujete do suverénně způsobeného okna prostoru pro změnu, protože je čas, aby někteří z druhé generace vedoucích vystavili svoji hůl a uviděli, jestli rozkvete, nebo ne.

Možná, že se Pánu líbí hrát si s vámi hru o židle. Děti si to hrají. Naskládáte několik židlí. Máte o jedno dítě více než je židlí. Začne hrát hudba a všechny děti chodí kolem židlí. Hudba přestane a každé dítě si sedne na nejbližší židli. Problém je, že jedno dítě je navíc. A toto dítě opouští hru. Vyndáte další židli a znovu začne hudba. Děti tančí kolem židlí, hudba se zastaví a všichni bojují o židle. Vy jste jako ty děti. Máte jenom určitý počet židlí a máte příliš mnoho dětí. Bůh některé z nich vyšle ven, kde je víc židlí, víc prostoru, víc místa. Některé z vás vyzývám ‑ je čas, abys povstal! A pro některé z vás je čas, abyste věřili Bohu pro váš sen.

Nastane přestavování nábytku v Božím domě. Může být i to, že někdo, kdo je hlavou nějaké skupiny, se přemístí, a skoro jako by si vyměnil židli s někým jiným. To se v Antiochii také stalo. Prostě nastane čas přemisťování nábytku. Já vím, zítra nastoupím do letadla a zmizím. Potom mne čeká cesta do dalšího města. Hodně cestuji. Já prostě nabiji, vystřelím a zmizím.

Proč nenechat některé z těch mladých, co dlouho čekají, aby si to zkusili? Co když se jim to nepovede? Vám se to taky nevedlo! A co když Bůh přijde a odejme nám nálepku? Již jsem mluvil o těch různých typech a značkách aut. Co když jdete do samoobsluhy a chcete si koupit polévku. Jsou tam různé druhy polévek od různých výrobců. Tady je výborná nudlová polévka, tady je rajská polévka, tady je žampiónová, tady je chřestová, nebo babiččina bramboračka. Víte, co Bůh udělá mezi vámi? Přijde s ostrým nožíkem a uřeže všechny ty cedulky. Rozumíte tomu? Tak se připravte! Nebojte se změn! Některým z vás Bůh prostě odřeže nálepku z té vaší skupiny. Teď mluvím o vedoucích, ale lidé o tom potřebují vědět. Nebojte se! Přichází mnoho změn. Možná, že Bůh prostě odstraní některé nálepky a některé trošku přemístí. Toto bylo Křesťanské společenství, toto byla Jednota bratrská, tohle nějaká jiná církev ‑ a Bůh může vzít nálepku z jednoho týmu a vyměnit ji za jinou a prostě je přehodit. Může dát tuto a starou vyhodit. Když všechny ty skupiny budou přemisťovány, někteří tam budou sedět a na chvíli budou vypadat nazí. Kdo vlastně jsem? Už nemám nálepku! Co mám dělat? Ó, změna, změna, změna! Změna přichází! Velká změna přichází! Vstoupíte do testu vaší bezpečnosti. Bude testována vaše bezpečnost a je to požehnání z nebe. Přichází čas posunu v církvi a zkouška bezpečnosti, je‑li tvoje identita zakotvena v Kristu a nebo v té nálepce.

4. Návrat ke svému původnímu určení ‑ službě Hospodinu

V Antiochii se navrátili ke svému původnímu určení. Co je naše původní určení? Je to služba Hospodinu. V Antiochii se proroci a učitelé sešli a sloužili Hospodinu. Věřím, že do církve teprve přichází veliká revoluce. Přichází mnoho změn do těla Kristova a tyto změny vycházejí z naší služby jemu.

Mívám sny. Jeden z těch snů se jmenuje „Pavilon chvály“. Věřím, že v naší generaci uvidíme, jak se naplňují některá proroctví z Ámose nebo ze Skutků. Je to obnovení padajícího Davidova stánku, což znamená služba Hospodinu. Znamená to, že kněží dělají to, k čemu byli zrozeni. Chci žehnat a dobrořečit Hospodinu celou svou duší. Všechno, co je ve mně, dobrořeč jeho svatému jménu. Přichází změna. Mnohá z našich shromáždění se změní, protože jejich základní účel se na chvíli trochu změní. Pryč od služby lidem směrem k tomu, abychom naplnili důvod, proč jsme vůbec tady – abychom byli kněží, kteří slouží jemu. Velká zpráva je ta, že když se svobodně vydáme takovéto službě ‑ chvály a uctívání, modlitby a přímluvy ‑ a když marnotratně budeme hýřit svou láskou k němu, něco se stane. Nám samým bude poslouženo.

Když se vydáme radikálnímu, odevzdanému uctívání Boha, vytváříme nad našimi městy a nad našimi oblastmi trůn. Víte, jak zní Boží adresa? Existuje místo, kde Bůh přebývá. V Žalmech je řečeno, že on, Bůh Izraele, trůní na chvalách svého lidu. Bůh má adresu a vy můžete tu Boží adresu nadepsat nad svou rodinou, nad svým bytem, nad svým sborem a nad svými oblastmi a městy. Boží adresa je chvála. V Antiochii se navrátili k tomu původnímu určení ‑ službě Hospodinu.

5. Služba Hospodinu modlitbami a posty

Co to bylo za službu a v čem spočívala? V Antiochii se sešli proroci a učitelé a sloužili Hospodinu modlitbami a posty. Ve dnech, které nás čekají, se půsty už nebudou považovat za abnormální věc disciplíny křesťanů. Když se navracíme do Antiochie, půst bude obnoven jako jeden z každodenních zvyků církve. Nebudou pouze zvláštní povolání k půstu, i když i ta jsou velmi důležitá. John Wesley neordinoval nikoho ke službě, pokud se ten člověk dva dny v týdnu nepostil Pánu.

Sledujte. Nastane čerstvé povolání k půstu. Vím, že v této zemi máte vedoucí, kteří tomu rozumí a mnohokrát vyzvali k celonárodnímu půstu. Říkám vám však, že v následujících dvou až třech letech, když se přiblížíme k přelomu století, budou mít mnozí z vás dlouhodobé půsty. Bůh vezme svou svatou ruku, sevře naše srdce a v nás bude větší zoufalost. Říkám vám, že Bůh opravdu obnoví poselství Hospodinovy stráže v této zemi, odkud se zrodila. Bůh obnoví poselství Hospodinovy neustálé modlitby ve dne v noci a služby postů. Před staletími se zrodila z lidí, jako jste vy, a to bude obnoveno. Znovu se to stane jedním z těch obdarování milosti, které vy budete exportovat jiným národům.

6. Čerstvé prorocké hnutí lidí beze jména

Je řečeno, že když sloužili Hospodinu modlitbami a posty, tak „Duch svatý řekl“. Objeví se nové čerstvé prorocké hnutí. Nebude to jenom otázka několika málo vyvolených a zvláště obdarovaných lidí. Někteří takoví také tady povstávají. Ale bude to „Duch svatý řekl“. To, co je na tom zajímavé je, že ve Skutcích 13 není napsáno například „Manahen řekl“, nebo „Lucius řekl“. Není tam řečeno, že „Barnabáš nebo Saul řekli“, ale je tam „Duch svatý řekl“. Říkám si ‑ jak to bylo? Jak mohl mluvit? Mohl to říci hlasitě tak, že jeho hlas zazněl v místnosti, kde byli. Mohlo to být jako za dnů Daniele, kdy se nadpřirozeně zjevila ruka píšící na zeď a „Duch svatý řekl“. Mohlo to být tak, že anděl Hospodinův se postavil mezi ně a „Duch svatý řekl“. Mohlo to být skrze dar proroctví a „Duch svatý řekl“ skrze Lucia nebo někoho z těch dalších. Mně jde o to, že tam není řečeno, skrze koho to slovo přišlo.

Věřím, že teprve přichází veliká změna, protože to nebude jenom věc těchto skvělých prorockých průkopníků, kterých si Bůh bude používat, nýbrž budou to lidé beze jména, budou to malí lidé. Duch svatý na tebe sestoupí a bude skrze tebe jednat a slovo bude potvrzeno. To slovo dostane i jiný a dostane ho ještě jiný a bude to, že „Duch svatý řekl“. Nebude to tolik „David Dreiling říká,“ nebo „Jim Goll říká,“ nebo „Petr Krásný říká,“ nebo „Joel Staab říká,“ bude to „Duch svatý řekl“. Přijde taková čistota. Problém mnoha z nás prorocky obdarovaných je, že jsme si tak nejistí. Musíme neustále mít někoho, kdo nám klepe na rameno. Potřebujeme tolik povzbuzování. Týká se to kořenů nejistoty. Bůh však chce své prorocké nádoby přivést na místo většího bezpečí, aby jim už nešlo o to, jestli jejich jméno bude s tím slovem spojováno nebo ne. Budou se prostě radovat, že to slovo je slyšeno a přijímáno.

7. Prostor pro důvěrnost s naším Pánem

Co řekl Duch svatý? „Oddělte mi!“ Když se navracíme do Antiochie, Boží horlivost a žárlivost znovu přejde na Boží lid. On se nás bude nově a čerstvě zmocňovat, bude nás nárokovat. Bude to, jako byste byli znovu spaseni. Duch svatý bude vstupovat do vašich životů, aby odfoukl mnoho věcí, které rozptylují. Je mnoho rozptylování dobrými věcmi.

Co se děje? Jak se to rodí? Nejprve se Bůh zmocnil několika lidí, a když se zmocnil jich, oni se zmocnili jeho. Mezi vás se dostane nová vlna Boží horlivosti. Někteří z vás budou mít chuť se schovat na chvíli s Bohem v jeskyni. Ne ze strachu, ale kvůli Božím prioritám ve vašem životě, protože vy víte, že jste zašli, jak daleko jste mohli s tím, co teď máte. Bůh však některé volá v této hodině, aby našli znovu jeho. „Hledejte mě,“ praví Pán! „Hledejte mě,“ praví Pán! „Najděte mě,“ praví Pán! „A když mě najdete, najdete život, a tento život se bude předávat.“

Takže někteří z vás budete na chvíli odvoláni, abyste nebyli tolik rozptylováni mnoha dobrými věcmi. Někteří z vás mezi vedoucími budete povoláni k tomu, abyste na několik měsíců odešli na nějakou dovolenou. Dovedete důvěřovat Bohu, že se postará o sbor? Možná to musíte zjistit. Možná je čas, aby někdo jiný povstal a zaujal tvé místo, a ty se staneš znovu průkopníkem. Já jsem průkopník a je třeba jít novou cestou. Na můj život je vznesen požadavek. Musím ho znovu najít, pokud mám postoupit na novou úroveň Božích záměrů. Někteří jste na stejném místě.

Musíš znovu najít Boha. Duch svatý říká: „Oddělte mi!“ On neřekl nejprve: „Oddělte tyto pro dílo, které jsem jim připravil.“ Příliš často máme nejdřív záměr a potom člověka. V Antiochii měli správné priority. Duch svatý jim neřekl: „Oddělte je k mému dílu,“ ale nejprve řekl: „Oddělte je pro mě! A pro dílo, ke kterému jsem je povolal.“

Někteří z nás stojíme před požadavkem. Je čas, abychom znovu chvíli hledali Boha. Když to budeme dělat, vytvoří to nový prostor Duchu svatému. Bude to prostor pro důvěrnost s naším Pánem. Nastane v nás nové početí – apoštolská vize, která se zrodí, aby se zrodil nový začátek. Tohle ještě není ta plnost, ke které jsi povolán. Tohle není ani počátek. Jiní jsou teď vychováváni, aby zaujali místo a autoritu, kterou Bůh dal tobě.

8. Je čas povstat a zaujmout své místo na dalším stupni

Bude tomu tak, jako když Duch svatý řekl: „Oddělte mi … a pro dílo, ke kterému jsem je povolal“ Teď však sledujte, co řekl: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, ke kterému jsem je povolal.“ Barnabáš byl pravděpodobně prorok a Saul patrně učitel. Tito dva byli spojeni do nového týmu. Poté, co na ně vložili ruce s modlitbami a posty, je ještě jednou ve 13. kapitole Skutků řečeno „Barnabáš a Saul“. Avšak pak je tam řečeno „Barnabáš a Pavel“. Saulovo jméno se mění na Pavla. A potom přichází další krok. Už to není „Barnabáš a Saul“ nebo „Barnabáš a Pavel“, teď už to je „Pavel a Barnabáš“. Změnilo se pořadí.

Nastala změna identity. Josef už jednu změnu identity prožil. Od Josefa k Barnabášovi. On byl vedoucím týmu „Barnabáš a Saul“. Potom došlo ke změně, když sloužili Hospodinu v Antiochii. Pak tady máme „Pavla a Barnabáše“. Tady jde o víc, než jen o změnu pořadí jmen. Nastala změna identity Saula v Pavla. Další změna ‑ původní povolání proroka a učitele se změnilo v apoštolské. Další změna ‑ jejich služba byla dříve dohled na jednom místě a nyní je to misionářská cesta. Měli zapotřebí velké pružnosti a pokory, aby touto cestou mohli jít, protože nyní se hlavním vedoucím stává Pavel.

Já zítra odletím. Přichází změna. Jsem trochu rozerván. Jsou věci, které se mají a musí říkat pouze soukromě. Jsou ale i jiné časy, kdy by se něco mělo říci veřejně, aby to pomohlo dát potvrzení a aby to pomohlo lidi připravit na změnu. A přichází veliká změna.

Věřím, že se může odehrát mnoho změn. Co kdyby Pán chtěl, aby jeden z vašich hlavních vedoucích nějakým způsobem zaujal méně viditelnou správní funkci? Co budete dělat? Já bych řekl ‑ radovat se. Protože to bude k pokroku. Co když Pán přejde a chce ukončit některé věci, na kterých léta těžce pracujete, protože někteří se možná příliš drží vize minulosti? Přirozeně si nedovedete představit, že kdybyste pustili své porozumění vizi, že by se ta vize někdy naplnila. Ale já říkám ne! Pokud odevzdáš Bohu své současné porozumění a uvolníš své vedoucí k nové věci, kterou Bůh pro ně má, nebude to bránit naplnění původní vize, naopak jí to napomůže, aby se naplnila. Takže říkám, že přichází mnoho změn.

„Oddělte mi Barnabáše a Saula“, z nichž se stal „Pavel a Barnabáš“. Bývalo „Jim a Michala Ann Gollovi“. Nyní na některých místech už to není „Jim a Michala Ann“, někde je to „Michala Ann a pak Jim“. Byl jsem před dvěma lety v Kišiněvu v Moldavsku. Šel jsem do hotelu. Někdo mne tam viděl. Poznali mne. Přišli za mnou a říkali: „Ty musíš být manžel od Michaly Ann,“ protože moje manželka tam měla skvělé pomazání. Na některých místech mne jako Jima Golla neznají. Nyní jsem tam znám jako manžel té pomazané ženy. Změny přicházejí! Změny přicházejí! Změny přicházejí i k vám! Někteří, kdo čekáte, jste kandidáty pro nové pomazání. A jiní ‑ je pro tebe čas povstat a zaujmout své místo na dalším stupni!

9. Hnutí smíření vyústí v jednoho nového člověka

V Antiochii byli židovští věřící, Řekové, Afričané, Turci, lidé z různého prostředí. Když Pavel později píše list Efezským, dává úžasné zjevení, které se jmenuje „jeden nový člověk“. Nevím, kde Pavel vzal toto zjevení, že tělo Kristovo není ani Řek ani Žid, ani pohan ani Žid, ani muž ani žena, nýbrž že je to jeden nový člověk. Možná, když pracovali v těch dnech v Antiochii na těch problémech a sloužili Hospodinu, modlili se a postili, Pán otevřel Pavlovi oči a on vidí a říká: „To je opravdu zajímavé, Bože, co děláš v Antiochii. Vypadá to jako jeden nový člověk. Už to není jenom mesiánský sbor. Už to není sbor z pohanů. My spolupracujeme jako jeden nový člověk.“

Když se vracíme do Antiochie, zrodí se poselství. Jako křesťanská církev z pohanů budeme nuceni se dívat na naše židovské křesťanské kořeny. Toto přichází ze všech úrovní smíření, kde se nyní něco děje. Všechno jsou to přípravné kroky obrovského hnutí smíření, které nakonec nastane. Prorokuji vám ohledně velkých Božích záměrů v celosvětovém těle Kristově, že toto úžasné hnutí smíření, ve kterém vy jste, poroste a bude pokračovat, až nakonec autenticky dosáhne bodu, kdy na tělo Kristovo padne duch usvědčení a my, církev z pohanů, se zhrozíme svých církevních dějin, hříchů, kterých jsme se dopustili vůči Židům. Potom bude Bůh jednat s tělem Mesiášovým – s židovským lidem. My, církev z pohanů, budeme vyznávat svou aroganci, o které Pavel prorokoval v 11. kapitole Římanům, budeme vyznávat aroganci našich generací a nastane smíření, které bude hluboké. Písmo říká, že to bude život z mrtvých. Věřím, že tímto směrem směřujeme.

10. Přinášet Kristův život

Můj poslední bod. Děkuji, že to se mnou snášíte. Pořád se k tomu vracím. V Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany. (Sk 11,26) Nebyli nazýváni jiným jménem. Nebyla to církev Nazaretského. Nebyli známi jako baptisté. Nebyli známi jako husité. Byli na prvním místě zváni křesťané. Kdo je nazval křesťany? To svět, který se na ně díval, je nazval křesťany. Dnes se svět na církev nedívá a nenazývá nás křesťany. Dnes se svět dívá na církev a říká, že jsme mimo. Svět nás nazývá nábožnými. Svět má pro nás mnoho názvů.

Když se však navrátíme k našemu hlavnímu určení, službě Hospodinu, a když budeme dál spolupracovat s duchem toho, kdo jde vpředu, v naší generaci nastane taková radikální reformace a revoluce, že svět na nás bude hledět a bude nám říkat a prorokovat: „Oni jsou jako Kristus. Jsou tak jiní, než tento svět! Jejich charakter je jiný. Jejich poselství je jiné. Oni dělají to, co říkají. To musí být Kristovci.“ Svět teprve čeká na zrození autentického apoštolského křesťanství v naší generaci. Když se vracíme do Antiochie, je to součástí toho, co má náš Otec pro nás připraveno. Amen.

Pán mi dává téma, které se týká časů zrození apoštolské služby. Nevím, co to všechno znamená. Není mým záměrem tolik vyučovat o apoštolské službě, ale spíše dát prostor pro proklamaci. Vrací se mi v noci určitá věta. Ruka Hospodinova je na České republice jako ruka zachování. Je to zachovávající ruka, která ochraňuje od mnoha trápení. A přesto, že přišly těžké doby, byla to ta ochraňující ruka, která ochránila tento národ, ochránila tuto zemi. A já vám nabízím, že tato ochraňující ruka bude suverénně nadále spočívat na tomto lidu a na této zemi, dokud budete volat k Hospodinu. Dokud budete volat k Hospodinu, tato ochraňující ruka zůstane nad vámi, a i kdyby v sousedních zemích došlo k větším těžkostem, zmatkům i revolucím, požehnání z ochraňující ruky může zůstat nad vámi. Pán slyší vaše modlitby vyznání hříchů, vaše činy smíření a to uvolňuje tu ochraňující ruku pro vaši zemi – ruku, která chrání.