Volání ze zlomeného a roztrženého srdce
Volání ze zlomeného a roztrženého srdce
Výklad jazyků na shromáždění 22.11.2009:
Při poselství v jazycích mi přicházela slova, že probuzení přichází a probuzení přichází na zlomené a slabé! Probuzení přijde na zlomené a slabé, kteří říkají: „Pane já nemůžu, nemůžu z vlastních sil, ale musím. Nemůžu, ale toužím po tobě. Já nemůžu z vlastních sil, nemám na to, ale nemohu jinak. Protože vidím tebe, vidím tu potřebu a vidím tvoji sílu. Věřím tobě. Pane já nemohu, ale toužím a musím. Toužím jít za tebou. Pane, zmocni mě.“ Je to volání ze zlomeného ducha. „Musím, musím a toužím, pro tvoji slávu. Přináším svoje tělo, toužím být oběť pro tebe. Toužím být tvým nástrojem ve své rodině, ve škole, v zaměstnání. Toužím být cele pro tebe každý den a toužím po tom víc! Toužím po tom víc!“ Je to volání ze zlomeného srdce. Tohoto ducha modliteb a volání chce Pán vylít pro Českou republiku, aby se církev pozvedla v tomto zlomeném duchu a abychom volali: „Pane přijď, my tě potřebujeme, ty jsi naše jediná naděje, vylití tvojí milosti je naší jedinou nadějí, my jsme plni očekávání na tvoji sílu, že tvoje láska nás zmocní, že tvá moc a milost nás uchvátí, že budeme mít tvoje oči ještě více otevřené, že budeme mít svoje uši tebou otevřené. Pane, my nemůžeme z vlastních sil, ale toužíme a vidíme tebe.“ (Jiří Rauchfuss)
Tlač se, tlač se, tlač se! Buď jako neodbytná vdova. Buď jako Jákob, který říká: Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš. Tlač se, jako ta Syrofeničanka, která si vyprosila odpověď svojí neodbytností, prorazila a získala požehnání od Ježíše, který nebyl poslán k pohanům. Tlač se, všechno je možné tomu, kdo věří! Tlač se! Buď vysavač víry, vysaj to, vysaj všechno, co je v Kristu! Vysaj to, vezmi si všechno, co je v Kristu! Nic nenechej v nebi, všechno to vysaj! Tlač se! (Petr Hampl)
Během chval jsem měl vjem člověka, který je unášen řekou, na jejímž konci je vodopád. Aby ten člověk nespadl spolu s vodopádem, musí být rychlejší a silnější než ten proud, aby se z něj dostal. Když chcete řídit loď unášenou proudem, musíte být rychlejší než ten proud. I po proudu musíte přidat, zabrat, veslovat, pádlovat. Nebo i když se chcete dostat z něj ven, musíte proti proudu, nebo se dostat alespoň ke břehu. A Bible nás varuje, že nemáme být strženi proudem. Nebudeme strženi, když budeme naslouchat Slovu, které jsme slyšeli. Vnímal jsem to i nyní. Je třeba zabrat své dědictví svatým násilím a horlivostí. Spasení je zadarmo, zároveň ale máme s bázní a třesením konat své spasení. Máme na to vynaložit všechno úsilí a nenechat se strhnout proudem, který je kolem nás. (Petr Dvořák)
Písmo říká, že voláním přímých se pozvedá město. Volejme ke svým městům, posaďte se na trůn jako královské děti, protože jste ospravedlněni skrze krev Kristovu. Posaďte se na trůn s Kristem, kam patříte, a volejte ke svým městům a vesnicím. Vyvyšujte Ježíše, protože vaše je to dědictví! Vaše je to dědictví! Tak to dělejme. (Tomáš Najmon)
Bůh mluví jedněmi ústy skrze mnoho lidí. Přicházelo mi od Boha: „Tato země, moje země bude změněna skrze zoufalé volání mých dětí.“ Zoufalé volání z roztržených srdcí. Viděl jsem, že je to něco naprosto klíčového pro naši zem, abychom začali volat za naše města. Dnes jsem procházel Roudnicí a opravdu, Bůh dnes potvrzuje tímto slovem to zoufalé volání. „Volej ke mně a já ti odpovím.“ Věřím, že je to pro naší zem. Máme k němu volat s roztrženým srdcem… (Aleš Mrázek)
Most postavený z lidí
Prorocké povzbuzení na shromáždění 13.12.2009:
„Stavím most, po němž chci přijít do tohoto národa.“ Bůh si dělá cestu, neboť se chce dotknout srdce tohoto národa a změnit atmosféru. To znamená svým Duchem, Slovem a službou se dotknout mnohých lidí v našem národě. Viděl jsem v duchu most postavený z lidí. Z těl těch, kteří je vydali k naplnění Božích záměrů v tomto národě. Bůh chce vstoupit a chce se dotknout srdce národa. Je to možné. Byl to naturalistický obraz – tělo na tělo. Množství dobrovolně vydaných těl s jednou touhou – aby On přišel. Při pohledu na most z těl jsem tam uviděl vážnost, opravdovost a vydanost. Tito lidé se spojili s Boží(!) touhou po tomto národu a s Boží(!) pokorou sloužit lidem k záchraně. Vnímal jsem, že Bůh dává a bude dávat pomazání zejména k dvěma věcem, které půjdou a vždy šly současně: Modlitba a SluŽba. Tyto dvě věci vyzařovaly z mostu. Těla vydaná pro modlitby za národ a těla vydaná službě evangelia. Vydávejme svá těla za nástroj Bohu (Ř 6,14), abychom viděli, co dělá v naší zemi a byli toho účastni. Bůh naplánoval přijít a dotknout se srdce našeho národa a my jsme v Kristu cesta pro Něho. (Jiří Rauchfuss)
