Z mého srdce spadla velká tíha

S partou hipízáků sedím v hospodě u piva a přemítám o svém životě. Do téhle party jsem se dostala ani nevím jak, snad abych přišla na jiné myšlenky…

 

Chodila jsem s klukem a po dvou letech jsme se rozešli. Psychicky jsem se zhroutila, byla jsem na dně. Chytla jsem se party, se kterou jsem občas prožila i dobrodružství, když nás na tajných akcích „undergroundu“ honili policajti. Byla doba totality.

 

…popíjím pivo, civím do prázdna a náhle mě přepadl strach. Vidím se, jak padám do propasti, která znamená smrt. Ptám se sama sebe, co to znamená? Hlavou se mi honí kde co. Vybavují se mi situace, kdy jsem jako sedmnáctiletá poprvé slyšela o Ježíši. V té době jsem přemýšlela nad otázkou, jestli Bůh je nebo není. Teď mi připadal hodně reálný. Napadají mě myšlenky, že jedině Ježíš mě může zachránit od smrti a od strachu.

 

Mám v srdci velkou touhu setkat se s živým Bohem, a tak vyrážím do ulic navštívit několik kostelů, ale přichází zklamání. Kostely byly prázdné, studené, bez života. Pocit strachu ze smrti neodchází a já věřím, že Bůh je a že mi chce pomoct.

 

Nebyla to náhoda, že jsem potkala kamarádku, která se rok předtím setkala s Ježíšem. Mluvila o Ježíši a o svém vztahu s ním a já si řekla, že to je to, co hledám.

 

Začala jsem navštěvovat církev, ve které se mluvilo o živém Ježíši, a já jsem ho pozvala do svého srdce. Řekla jsem Bohu všechno, co mě trápilo a co jsem věděla, že je hřích. Uvěřila jsem, že Ježíš za všechny tyto zlé věci zaplatil na kříži svojí smrtí. V ten moment mi ze srdce spadla velká tíha. Měla jsem pocit, že lítám.

 

Bůh mě pak uzdravil i fyzicky. Měla jsem bolesti v kyčelním kloubu, se kterým jsem marodila pár měsíců. Přijala jsem pozvání na jedno křesťanské shromáždění, kde se modlili za nemocné, a Bůh mě tam uzdravil. Bolesti byly pryč a já prožila nevýslovnou radost.

 

Bůh mi dal smysl života. Odpustil mi všechny moje viny a vím, že mě nikdy nezklame.