Humor
Radostné srdce - nejlepší lék. (Přísloví 17,22)
Kohn jde k Roubíčkovi půjčit si vozík. Cestou ho však přepadly obavy a říká si: „Roubíček je lakomec, on mi ten vozík nepůjčí.“
Přesto jde dál, ale před Roubíčkovým domem zase mudruje: „No jo, Roubíček je lakomej, ten mi ten vozík určitě nepůjčí.“
Nakonec vystoupá do třetího patra, zazvoní na Roubíčka, a když mu přijde otevřít, tak povídá: „Roubíček, když jsou takovej lakomec, tak si ten vozík nechaj.“
Víte, co má hypochondr napsáno na svém náhrobku?
JÁ JSEM VÁM TO ŘÍKAL.
„Kde jsi byla?”
„U doktora!”
„A co ti zase je?”
„Mám hypochondrii… A ty si pořád myslíš, že simuluju!”
Hypochondr si zkouší bundu.
Prodavačka: „Podle mě vám je dobře.”
Hypochondr: „To rozhodně ne!”
„Pane doktore, co mi poradíte?” tázal se už asi po sté známý hypochondr.
„Běžte umřít domů.”
Hypochondr říká v ordinaci: „Pane doktore, nejsem nemocný?”
„Máte pravdu, nejste.”
Co říká nejčastěji hypochondr?
Je mi opravdu špatně.
„Já vám věřím,” řekl překvapenému hypochondrovi lékař. „Já vám věřím, že jste nemocný… ale duševně!”
Sestra křičí přes celou chodbu: „Pane doktore, ten hypochondr z osmičky právě zemřel.”
Z druhé strany se ozve rozčilený hlas lékaře: „Tak to už tentokrát přehnal!”
Lékař doporučil hypochondrovi práci, ten ji vykonával nějakou dobu a potom toho nechal.
„Nebudu dřít na pozůstalé,“ odpověděl na dotaz lékaře.
Roubíček říká psychoanalytikovi: „Doktore, už se to nedá vydržet. Nesnáším lidi. Nemohu mezi lidi. Zblázním se z nich. Kdo se na to všechno má dívat? Poradit si nedají, neposlouchají, řeč s nimi kloudná není. Jenom samé zlobení, sváry, hádky a křik! Nacpou si břicho a nic je nezajímá…“
Psychoanalytik Roubíčkovi odpovídá: „Klid, lehněte si. Uvolněte se. Zhluboka dýchejte. Zavřete oči a pomalu mi začněte vyprávět, jak to všechno začalo. Máme dost času, není spěch. Vezměte to od počátku.“
Roubíček psychoanalytikovi: „Dobře. Na počátku jsem tedy stvořil nebe a zemi…“
„Tak vy mi tvrdíte, že jste pes. A kdy jste měl poprvé takový pocit?“
„Když jsem byl ještě malé štěňátko.“
„Pane doktore, co mám dělat, když můj manžel mluví každou noc ze spaní?“
„Dejte mu příležitost, milá paní, aby mohl promluvit ve dne.“
Kolik je potřeba pastorů (terapeutů…) na výměnu jedné žárovky?
Stačí jeden, ale žárovka musí chtít!
„Víš, čím Boha nejvíc rozesměješ?“
„Když mu prozradíš své plány!“
V samoobsluze tlačí mladý otec vozík s potravinami a vřískajícím děckem. Muž téměř něžně opakuje: „No tak, Alberte, klid. Klid a žádné scény. Uklidni se, Alberte…“ Nachomýtne se k tomu nějaká pedagogická odbornice samouk a s uznáním povídá: „To je dobré, že s tím dítětem mluvíte jako s dospělým. Takhle Albert vyroste v sebevědomého a vyrovnaného člověka.“ Na to otec: „Paní, mýlíte se. Já jsem Albert!“
Sedmiletý chlapec při nedělním shromáždění (právě uprostřed kazatelovy modlitby) zničehonic pronikavě zahvízdá. Po shromáždění ho matka peskuje: „Jiříku, proč jsi udělal takovou věc?“ „Poprosil jsem Boha, aby mě naučil hvízdat, a on mě zrovna vyslyšel,“ odvětí chlapec.
Říká šéf zaměstnanci: „Zdá se mi, že dnes nemáte žádnou chuť do práce!“ Odpověď: „Mám, ale člověk se musí umět ovládat.“
Mám dnes tolik práce, že se k ní vůbec nedostanu.
Hej ty – práce…!!! Neboj se mě, já se tě ani nedotknu!
Tři sbory pořádaly společně masivní evangelizaci. Po týdnu se pastoři církví sešli a sdíleli se, jaké ovoce evangelizace přinesla. První kazatel říká: „Bylo to výborné. Do sboru nám přišly čtyři nové rodiny.“ Druhý kazatel se chlubí: „My jsme na tom ještě lépe. Máme šest nových rodin ve sboru.“ Poslední kazatel: „To nic není. My jsme dopadli vůbec nejlépe. Po evangelizaci od nás odešlo deset rodin, které nám dělaly ve sboru samé problémy.“
Přečetli jsme si ve sborových časopisech:
• Pastor Novák hovořil krátce, k potěšení všech posluchačů.
• Z důvodu onemocnění faráře jsou pravidelná středeční uzdravovací shromáždění až do odvolání zrušena.
• Veškerou hudbu pro dnešní bohoslužby složil Georg Friedrich Händel k 300. výročí svého narození.
• Nedovolte starostem, aby vás úplně zničily. Sbor rád pomůže.
• Pamatujte v modlitbách na všechny, kdo jsou nemocní z našeho společenství.
• V šest hodin budeme mít ke společné večeři pečené fazole. Hudba bude následovat.
• Téma odpoledního kázání zní “Co je to peklo?” Přijďte dřív a poslechněte si zkoušku naší chválicí skupinky.
Děti píší vzkazy pastorovi…
Milý pastore,
• …vím, že Bůh miluje každého. On ale nikdy nemusel žít s mou sestrou. Arnold (8 let).
• …můžeš prosím v neděli kázat o tom, že Peter Peterson byl celý týden hodný? Jmenuji se Peter Peterson. Tvůj Pete (9 let).
• …můj otec by měl být také pastorem. Každý den nám dává nějaké kázání. Robert (11 let).
• …myslím, že by do kostela chodilo daleko víc lidí, kdybys ho přestěhoval do Disneylandu. Loreen (9 let).
• …líbilo se mi Tvoje kázání o tom, že zdraví je vzácnější než peníze. Stejně bych ale chtěla, aby mi táta zvednul kapesné. Eleanor (12 let).
• …prosím modli se za všechny piloty. Zítra letím do Kalifornie a nejsem si jistá, kterým letem. Laurie (10 let).
• …prosím modli za náš zítřejší fotbalový zápas. Potřebujeme Boží pomoc, nebo nového brankáře. Alexander (10 let).
• …mám moc rád Tvoje kázání. Zvlášť, když končí. Ralph (11 let).
Kazatel se probírá ranní poštou, když z jedné obálky vytáhne papír, na kterém je napsáno jediné slovo: “HOVADO.” Následující neděli ve shromáždění prohlásí: “Znal jsem mnoho lidí, kteří napsali dopis a zapomněli se podepsat. Ale tenhle týden jsem dostal dopis od někoho, kdo se podepsal a zapomněl napsat dopis.”
Říká pacient svému psychologovi: “Pane doktore, dejte mi nějaké prášky proti chamtivosti. Ale dejte mi jich hodně, hodně, hodně!!!”
Dva muži ztroskotali na pustém ostrově. Krátce na to, začne ten první bědovat: „Určitě zemřeme, určitě zemřeme. Není tu nic k jídlu, není tu nic k pití. My určitě zemřeme!“ Druhý se ležérně opře o palmu a naprosto klidným hlasem říká: „Nebojte se, já vydělávám sto tisíc dolarů týdně.“ „A k čemu nám to tady bude. Za to si tu nic nekoupíme. My určitě zemřeme!“ dál naříká ten první. „Vy tomu nerozumíte,“ bohatý muž na to. „Já vydělávám sto tisíc dolarů týdně a odvádím z toho desátky. Můj pastor mě najde kdekoli.“
V průběhu bohoslužby se malý Jimmy obrátí na svého otce: “Tati, mně je hrozně špatně, chce se mi zvracet.”
“Tak běž honem na záchod, najdeš ho před modlitebnou,” poradí mu otec. Jimmy odběhne, ale vrátí se mnohem dříve, než otec očekával.
“Našel jsi ten záchod?”
“Ne, tati, ale hned za dveřmi byla krabice s nápisem ,Pro nemocné’.”
Diskutují členové různých denominací o tom, kam by začal chodit Ježíš, kdyby se teď objevil mezi námi. Katolík říká: “Myslím, že by chodil k nám, protože si tak vážíme jeho matky Marie.” Charismatik říká: “Já jsem přesvědčen, že by navštěvoval náš sbor, protože náš biblický důraz na Ducha svatého je nepřehlédnutelný.” Diskuzi poslouchá evangelikál a říká: “Poslyšte, přemýšlím nad tím a nenacházím důvod, proč by měl vůbec někam přestupovat.”
Do města se přistěhuje nový pastor a jednou takhle v sobotu se vydá navštívit své ovečky. Vše probíhá hladce, dokud nedorazí k jednomu domu. Bezpochyby je někdo doma, ale nikdo mu nepřichází otevřít, přestože několikrát klepe na dveře. Nakonec vytáhne navštívenku, na zadní stranu napíše “Zjevení 3:20”, zastrčí ji za kliku a odejde. Druhý den při počítání sbírky nalezne v misce svou navštívenku s dopsanou poznámkou “Genesis 3:10”.
(Zjevení 3:20: Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou. Genesis 3:10: On řekl: “Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, protože jsem byl nahý.”)
Jistého bohatého podnikatele smete při rybářské výpravě vlna přes palubu a dostane se na pustý ostrov. Po dlouhých sedmi letech jej konečně objeví nějaká loď. Členové posádky ke svému úžasu zjistí, že si podnikatel během pobytu na ostrově holýma rukama postavil tři přepychové domy.
“K čemu slouží tahle budova?” ptá se jeden ze zachránců.
“To je dům, ve kterém bydlím.”
“A ta druhá?”
“To je sbor, do kterého pravidelně chodím – každou středu a neděli.”
“A co je tedy zač ten třetí dům?”
“No, víte, to je sbor, do kterého jsem chodil dřív.”
Jeden muž právě snědl syrečky a část mu ulpěla na vousech. Neví však o tom. Říká: „Tady něco hrozně smrdí!“ Vejde do druhého pokoje a říká: „Tady také něco hrozně smrdí!“ Vyjde pak na balkón a říká: „Celý svět hrozně smrdí!“
Přijde paní k doktorovi a povídá:
“Pane doktore, hrozně prdím. Za tu dobu, co jsem tady, to bylo asi 8x. Naštěstí to ale není ani SLYŠET, ani CÍTIT.”
Doktor jí dá nějaké prášky a kontrola za týden.
Po týdnu paní přijde:
“Pane doktore, co jste mi to dal?! Prdím pořád stejně a navíc to začalo hrozně smrdět!”
Doktor se na ní podívá a říká:
“Takže nosní dutiny máme pročištěné, teď se pustíme do uší…”
